Malý lesní průvodce
Magdalena Wagnerová
Cesty se ztrácejí bůhvíkde, každou chvíli se odkudsi ozve nějaký neznámý zvuk, pořád tu něco hrozivě praská, výhrůžně šustí, a když padne soumrak, vzduch prosytí večerní rosa a les zahalí temný, modrozelený stín. Vever zaklapne jednu ze svých mnoha učených knih, kterou měl právě rozečtenou, opustí svoje sídlo mezi dvěma starými duby a opatrně se spustí po žebříku dolů, aby se pokusil na Černém palouku někoho přesvědčit, že není obyčejná veverka. Pokud nikoho nepotká, alespoň obhlédne svoje království. Co na tom, že hlavou zdejšího lesa je od nepaměti veveří královna, toho času moudrá Vevera IV. ze Zrzavic? Vever je do hloubi své ješitné veveří duše přesvědčený, že je to právě on, kdo je tu nejdůležitější. Navzdory tomu se zdejší život odvíjí v zaběhaných modrozelených kolejích. Bludičky na potkání vyprávějí nějaké bludy. Jezevec jednou do roka navštíví vevera, aby si půjčil jednu knihu a měl následující rok zase co číst. Pan hajný Josef Hrozný se nezlobí ani tehdy, když zakopne o bludný kořen. Pařezy mlčí jako zařezané. Hejkal se vyhýbá lidem a hejká od rána do večera. Trpaslík Vachtl - individuum značně nespolehlivé a podezřelé - je jedna ruka s jedovatými muchomůrkami. Všichni tu počítají na maliny, šišky a lískové oříšky. A lišaj smrtihlav je dobromyslná noční můra, která má sice hrozivé jméno, ale neublížila by ani mouše. Vítejte v Modrozeleném lese!... celý text
Přidat komentář
Když mi knížka přišla do ruky, byla jsem z ní nadšená. Jakmile jsem se ale začetla, přišlo zklamání. Příběhům často chybí pointa nebo nějaká zajímavá myšlenka a jde jen o plácnutí do vody, které zvídavé děti patrně moc nezaujme. Chybí i určitá provázanost - ta spočívá jen v tom, že se vše odehrává v Modrozeleném lese (občas jsou i některé postavy zmíněny ve více kapitolkách), ale celkově to jaksi nefunguje. A po stylistické stránce je to slabý průměr, od zkušené autorky bych čekala kvalitnější text. Navíc je to místy psáno tak, jako kdyby autorka zapomněla, že píše pro děti. Dvě hvězdičky dávám spíš za zajímavé ilustrace.
Kniha mě nalákala na ilustrace. Ty jsou opravdu nádherné, barevné a zdobí každou stránku - tak to u knížek pro děti má být. Co se týče písemného provedení, tak stylově se to četlo velmi dobře a lehce. Kniha obsahuje větší písmena, je vhodná pro začínající čtenáře a já jsem ji měla také rychle přečtenou (trvalo mi to kolem hodiny). Některé pohádky neobsahovaly pointu a byly divné. Škoda, že kniha nebyla napsána v jednom duchu.
Pro ty co milují les, je jasná volba si tuto knihu přečíst. Pohádky jsou hezky milé a s fantazií napsané. Četla jsem je mým dětem a bavily je jen některé. Pokud si nejste jisti, určitě si knihu půjčete z knihovny. Pokud se vašemu dítěti bude líbit, koupit si ji můžete vždy. Zde záleží na dítěti, jak kterému padne tato kniha do noty. Určitě je to jedna z těch povedenějších.
Autorovy další knížky
2007 | Pověsti staré Prahy |
2010 | Pražská strašidla a všemožná jiná zjevení |
2015 | Rodinná anamnéza |
2003 | Jablečňák |
2013 | Příběhy starých pražských domů |
Jak už psal někdo níže - Příběhům chyběla pointa a knize celková provázanost. Podle popisu jsem si myslela, že průvodcem a hlavním hrdinou bude právě Veverčák, ale ten se tam objevoval jen poskrovnu.