Malý muž a velká žena
Věra Sládková
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/309706/maly-muz-a-velka-zena-jNL-309706.jpg
4
281
281
Dějištěm románu je protektorátní Morava v době těsně před vypuknutím 2. světové války přes léta nacistické okupace až do okamžiku osvobození. Hlavními hrdiny jsou členové české rodiny žijící ve Slezsku těsně před anexí, kteří po záboru pohraničí musí opustit domov a uchýlit se do Brna. Tam prožívají těžká válečná léta v nichž pomalu dospívá hlavní hrdinka a vypravěčka celého příběhu, a kde se také rodina dočká konce války.... celý text
Přidat komentář
"Lidičky zlatý", neprečítať túto knihu by bola pre mňa "kapitálni békovina" !!!
Čo dodať ? Veľmi kvalitné literárne stvárnenie historických dejín z pohraničnej oblasti Sudetov od roku 1938 až do skončenia druhej svetovej vojny, zachytené z pohľadu malej Věrky, ktorá vtedajšie dianie pozorovala detskými očami.
Autorke sa dokonale podarilo zachytiť panujúcu napätú atmosféru mezi Čechmi a Nemcami, ktorí usilovali o odtrhnutie od Čiech a pripojenie sa k nacistickému Nemecku.
Seriál s Helenkou Růžičkovou a Stanislavom Zindulkom v hlavných úlohách bol tiež vydarený, ale mne sa viac páči toto literárne stvárnenie, ktoré odporúčam prečítať.
Mám moc ráda ten seriál a oblíbila jsem si i knihu, která je rozšířena ještě o povalečné období až do porodu Anny Urbanové. Byla tam pasáž, která se odehrávala na zámku, která mi tam trochu vadila, ale jinak příjemné čtení.
Překvapilo mě, že známé hlášky, které spojujeme se seriálem, pocházejí z knižní předlohy:
„…céro vlasti“, „kapitální békovina,“, „na tragickej život jsem já pes“, „takovej gulášek nejed ani Ludvík Šestnáctej“, „ať už to frčí, srágoro“, „megera fúzatá“, a další… Stačilo jen neuvěřitelně autentické a působivé dialogy z knihy použít do scénáře. Charakteristika hlavních postav je už jednoznačně dána v knize, film pak dodal výborné herecké ztvárnění: Stanislav Zindulka, Helena Růžičková, Žaneta Fuksová. Ale i např. Vladimír Javorský, či Jiřina Třebická.
A co mě ještě překvapilo? Že kniha je drsnější, méně učesaná, postavy jsou popsány méně úsměvně, často jsou znázorněny nemilosrdně jako karikatury. Celkové vyznění oproti poeticky laděnému Kachyňovu ztvárnění je spíše tragikomické …
Domnívám se, že dějově je seriál odlišný hlavně proto, že jako předloha sloužily dvě původní novely z r. 1974 a 1975, a nikoliv později přepracovaný a o jeden díl rozšířený román.
Skvělá knížka,seriál mám moc ráda a díky knize se člověk dozvěděl ještě trochu víc.
Po slhlédnutí seriálu jsem dlouho plánoval tuto knihu přečíst. Když jsem ji konečně dočetl, tak musim říct, že jsem rád. Děj vypráví jednotlivé úryvky ze života hlavní hrdinky, které se odehrály těsně před, v průběhu a těsně po druhé světové válce. Vše je barvitě popsáno, nejsou tam popisovány ty nejhorší zvěrstva války, ale i tak je tam asi docela přesně popsaná doba. Tímto je kniha trochu jiná, nesoustředí se čistě na popis hrůz války. Vše je totiž popsáno očima dospívající dívky. Dobře jsou tu také vylíčené různé svérázné postavičky. Na závěr jen musím říct, že po přečtení knihy si do role Anny Urbanové nedovedu představit nikoho jiného než paní Růžičkovou.
Románový triptych (Poslední vlak z Frývaldova, Pluky zla, Dítě svoboděnky) se ve skutečnosti stal známý až po jeho zfilmování. Osobně dávám přednost filmovému zpracování a knižní nechávám literárním fajnšmekrům.
Ještě pro doplnění předchozího komentujícího uvádím, že Frývaldov (kde se odehrává děj knihy) je dřívější název současného Jeseníku. A televizní seriál se natáčel v Lokti nad Ohří, v Praze, Karlových Varech, Nejdku a Brně.
Tato kniha je stejně krásná jako seriál. Ten je natočený téměř přesně podle knihy. Dokonce i postavy v seriálu říkají přesně to, co je v knize. Obdivuji autorku a smekám před ní, že navzdory tomu, že byla takhle malé dítě, tak si všechny ty tragické, ale i komické situace ze svého života detailně zapamatovala. Jsem ráda, že si svůj příběh nenechala pro sebe, ale že se s námi o svůj příběh podělila. Kniha je totiž opravdový skvost: je krásně napsaná, člověk se zasměje, sem tam uroní slzu, získá ponaučení, zamyslí se nad absurditou války, vidí tragiku Mnichovské dohody a následného Protektorátu očima obyčejných lidí, kteří na těchto "politických" událostech strádali nejvíce. Jak už jsem říkala, naleznete v knize téměř to samé jako v nádherném seriálu, na který bych se mohla dívat pořád dokola a stejně mě nepřestastane fascinovat. Jen některé pasáže v seriálu vynechali. Zejména problematiku holiče Seppa, který je v knize snad větší parchant než v seriálu. Konec Seppa se v knize diametrálně odlišuje od seriálu. Hlavně jeho poslední setkání s Věrkou... Kdo si chce uvést nëkteré věci na pravou míru, tomu doporučuji tuto knihu. Kdo ne, tomu postačí úspěšný seriál.
Vůbec mi nevadí, že seriálový Frývaldov je ve skutečnosti západočeský Loket. Toto malebné městečko je pro seriál jako stvořené.
Seriál Vlak dětství a naděje je jedním z mých oblíbených, a tak jsem sáhla i po Malém muži a velké ženě.
Nutno říci, že seriál je o něco povedenější, než jeho literární předloha. Ta je psána poněkud škrobeně a čtenář se dějem musí v podstatě prokousat. Knize také chybí dětská naivita, díky níž je seriál kouzelný. Románové Věrce je sice stejně jako té filmové, ale kniha je vyprávěná z pohledu Věry již dospělé.
Ale obě verze se od sebe liší i jinak, byť po dlouhou dobu je seriál téměř doslovnou kopií své předlohy.
Tak kupříkladu v kufříku, který Anna Urbanová ukradne na nádraží, Pumplmňovi nenajdou Rudé právo, ale obyčejnou zabíjačku. A tak v knize není ani stopy ani po komunistickém odbojáři v železničářské uniformě.
Další, co je v seriálu trochu jinak, je pojetí holiče Seppa. Z knižního Seppa jde strach mnohem víc než ze Seppa filmového. Z něj sice místy strach jde, ale člověku se nechce věřit, že by Věrku opravdu nenáviděl, když jí třeba vyprávěl, že má moc krásné blonďaté vlásky. To celé je završeno tím, že krátce před smrtí se Věrku snaží přesvědčit (byť zcela účelově), že ji škádlil jen proto, že ji má rád.
Románový Sepp Věrku opravdu nenávidí. Takže nejenom, že jí mířil do očí nůžkami, ale ještě jí plivl do ruky, když mu chtěla zaplatit. Kocourka Žolyho neházel jen tak do vzduchu, ale vlastně ho týral. A v jedné scéně, která v seriálu chybí a v níž mu bylo přisouzeno odvézt Věrku s otřesem mozku do nemocnice a pak domů, a to zrovna v den, kdy do Frývaldova zavítal Henlein, se Sepp nechal slyšet, že by ji tam klidně nechal chcípnout, vždyť proboha, kdo mu nahradí tu zmeškanou příležitost? A při jejich posledním setkání, kdy se Věrku snaží přesvědčit, aby mu pomohla utéct, jí sice řekne, že měla vždycky měkké srdíčko, ale když ho Věra hned neposlechne, přejde od milých slov hned k výhrůžkám (a i vzhledem k tomu, co Sepp vyváděl za války, o čemž ve filmu není ani slovo, ty výhrůžky znějí znepokojivěji než cokoli podobného, co Sepp řekl ve filmu).
Ale snad nejvíce filmařovu fantazii odnesli Milan a jeho matka. V seriálu mamánek a paninka z vyšší společnosti s nosánkem dosti nahoru, takže Věrčin vztah s Milanem vydrží jenom krátce. V knížce žena zdrcená popravou svého muže-vlastence a milý chlapec, který se snaží matku uchránit od úplného zešílení a sám z toho nezešílet.
Seriál znám už dávno a na předlohu byla dost zvědavá. Místy je vyprávění nevyrovnané, tvůrci seriálu je trochu uhladili a učinili plynulejším, ale mimo vynechané poslední části vše hodně odpovídá. Tohle vyprávění dějin skrz příběhy prostých lidí přibližuje tu dobu a ponouká k zamyšlení, jak bychom se chovali my v takových situacích.
Seriál je seriál, výběr herců a jejich - snad největší životní - role a výkony... smekám v němé pokoře a vděku. Knížka je pro mne mnohem drsnější záležitost, už jen tím, že nekončí tam, kde seriál, ale pokračuje dál. Motiv citově mrtvé židovské dívky a její osud + setkání s hlavním antihrdinou a noční můrou hlavní hrdinky mě silně zasáhly... skoro bych byla raději za naději, kterou na konci nabízí poslední díl seriálu. Ale život je někdy i bez naděje a drsný.
Docela těžce se mi to četlo kvůli tomu jak se mluvilo ale i tak se mi kniha moc líbila.Seriál miluju a jsem ráda že se mi podařilo sehnat knihu.Jen nechápu proč v seriálu tak hodně změnili konec
Jedna z nekrásnějších a nejsmutnějších knih jaké jsem četla. Škoda, že se jedná v rámci české literatury o polozapomenutou záležitost. Doporučuji, kudy chodím. Přestože jsem výtečný seriál Karla Kachyni viděla několikrát, k románu se stále vracím.
knihu jsem přečetla a jsem s ní spokojená. Samozřejmě jsem si spojila se seriálem, ale na kouzlu knihy to neubralo snad i naopak :-)
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Brno česká literatura Sudety pohraničí Jesenicko zfilmováno – TV seriál vypráví dítěAutorovy další knížky
| 2004 |  Malý muž a velká žena aneb Vlak dětství a naděje |
| 1974 | Poslední vlak z Frývaldova |
| 1975 | Pluky zla |
| 1982 |  Kouzelníkův návrat |
| 1969 | Klec |
Vzhledem k tomu, že jsem jako první viděla seriál, tak vím, že v něčem jsou docela odchylky a myslím, že knížka je více autentická (jak jinak, ještě jsem neviděla film, ani seriál, který by byl lepší, jak kniha), při čtení se mi sice v hlavě přehrával i seriál a nezpomenutelná Helena Růžičková, ale to mi na ničem neubíralo, ba naopak :-)