Malý princ
Antoine de Saint-Exupéry
Není mnoho knih, které můžete číst vícekrát a pokaždé v nich najdete něco nového. Malý princ k nim ale rozhodně patří. Malý princ přichází na planetu Zemi z jiných světů. V poušti se setkává s opuštěným letcem, samotným autorem knihy. Vypráví mu o své podivuhodné životní pouti. O čistotě srdce, dobru a zlu, přátelství, lásce a odpovědnosti za ty, které milujeme…... celý text
Literatura světová Sci-fi Filozofie
Vydáno: 2014 , OmegaOriginální název:
Le Petit Prince, 1943
více info...
Přidat komentář
Tuto knihu považuju za klíčovou pro život a zejména dvě věty, které v ní padnou a které by se snad měly vytesat do mramoru:
"Jsi zodpovědný za to, co k sobě připoutáš."
a
"Co je důležité, je očím neviditelné, správně vidíme jen srdcem."
Jedna z mých nejoblíbenějších knih. Četla jsem jí až jako dospělá, když jí děti dostali jako povinnou četbu a doslova mě uchvátila. Je to kniha, ke které se se synem rádi vracíme. On jí čte z pohledu dítěte, já v ní nacházím stále nové a nové souvislosti. Myslím si, že v každém věku si v ní člověk najde něco, čím ho zaujme. Když vloni vyšel jako velká obrazová kniha s 3D pohyblivými ilustracemi, musel nutně být i u nás pod vánočním stromkem. :) I když už jedno vydání této knihy doma máme.
Osobně mám z Malého prince zvláštní, nepopsatelný dojem. Na jednu stranu vidím velikost a hlubokomyslnost díla, kdežto na stranu druhou celkem složitý a (ne)smyslný příběh. Možná až budu starší, tak si z Malého prince odnesu zase něco více.
Ta kniha mi nepřinesla tolik slasti jako spoustě mých výše píšících uchvácených předkomentátorů.. Nedostal jsem totiž možnost přečíst ji za jeden večer a věnoval se jí na více etap, nejspíše vždycky v jiné náladě. Během těch méně příznivých momentů mne ovládly sklony k dotazům typu: „Pod vliv jaké látky se autor musel vehementně uvádět, aby mohl něco takového vytvořit?“ Nicméně nakonec konstatuji totéž, co ostatní: jeho dílo vybízí čtenáře, aby se zamysleli nad něčím, čemu jinak věnují velmi málo pozornosti a vedli své úvahy naprosto jiným směrem, než jaký patří mezi standardy všedních dnů. Člověk si díky podobným zamyšlením uvědomí, jak těžko lze vnímat život v duchu jeho nejcennějších hodnot, když musíme za každou cenu čelit tíze běžných starostí a nutnosti se v rámci téhož života existenčně udržet. Jak málo máme prostoru přemýšlet o věcech „tak důůůůležitých…“ Nekonečně se mi líbilo princovo setkání s liškou. Celá kapitola skrývala spoustu podnětů k tomu, abych připustil, že leccos, co obvykle házíme do pytle obyčejných samozřejmostí, ve skutečnosti má nesporný význam, a nejenže to zasluhuje konkrétní úvahu, ale dokonce úvahu bezpochyby velice zajímavou, o kterou by mrzelo jen tak přijít. Za toto vše vděčím panu de Saint-Exupérymu, hloubce jeho myšlenek, té zvláštnosti jeho vypravěčského stylu, té podivuhodnosti, s níž onen letec vede své příběhy zcela mimo realitu..
Jsem moc rád, že se mi tenhle skvost nedostal do ruky jako malému dítěti, ale až v dospělosti. Ten kdo tuhle knihu nikdy nečetl, nepochopí...
Když jsem byla na základní škole, měli jsme tuto knížku v povinné četbě, jediné co mě zaujalo byly obrázky, absolutně jsem nechápala co tím chce autor říci. O osm let později jsem se k ní vrátila a vidím v ní odraz dnešního světa, je moc hezky napsaná, nutí člověka přemýšlet. Stala se mou nejoblíbenější knihou, kterou také zůstane :)
Tahle knížka je moje nejoblíbenější. Jako malá sem ji vnímala jako pohádku a táta mi jí pouštěl pokaždé, když jsme někam jeli. Postupem času si ale uvědumuju stále nové a nové významy a to obdivuju. Každým rokem něco nového. Děkuju....
To není pohádka pro děti, ale zamyšlení pro dospělé. Nedoporučuji jako povinnou četbu dětem, ale jako krátké zastavení dospělákům.
Jedna z nejlepších knih co jsem kdy četl. Vracím se k ní už od dětství pravidelně, vždy v ní najdu něco nového. Četl jsem ji, bez přehánění, snad padesátkrát a nikdy mne neomrzela. Jednoznačně tedy pět hvězd :-)
Rozhodně, jak se na první pohled může zdát, to není kniha pro děti. Nevím, proč se v tak brzkém věku doporučuje jako povinná četba.
Mě však tato kniha uchvátila, neznám lepší útěk z reality než prostřednicvím putování Malého Prince s tak krásnou duší. :-)
Kniha byla parádní, velmi se mi líbila. Na to, že většínou povinnou četbu nemám ráda, tak tahle kniha byla výborná. Byla velmi pěkně ilustrovaná.
Malého prince jsem četla i v komixové podobě a to se mi četlo i o trochu lépe.
Tuto knihu považuji za základní kámen světové literatury a nějak jsem se já stále nemohla dostat k tomu si tuto knihu doplnit. Až se kniha dostala ke mě v podobě audioknihy a bylo příjemné trávit čas s touto nahrávkou. Pocit z knihy dobře vyjadřuje komentář od Nelin.
Bezpochybně souhlasím s Nelin. Vzala mi slova. Je to pohádka, která v určitých (nebo všech?) částech postrádá takový ten smysl. Přesto tomu vlastně rozumíme. Je to složité. :D Malý princ by mě snad nikdy nelákal nebýt školy, která mě donutila si tento "skvost" přečíst.
Na knihu si nedokážu udělat pořádný názor. Na jednu stranu si říkám, vždyť je to pohádka pro děti, ale není. Je to celkem složitý a (ne)smyslný příběh.. :)
Kniha není nadarmo věnována dospělému člověku, když byl malým chlapcem. Již v tom věnování je obsaženo, že to není pohádka pro děti, ale pro dospělé, kteří mnohdy zapomněli, že někdy vůbec dětmi byli. A to je celý smysl. Chce nám připomenout, jak malicherní jsme, když jsme již dospěli a cítíme se býti důležitými a váženými. A ono to tak není. Jak je v knize napsáno: "Co je důležité, je očím neviditelné".
Žádná dětská pohádka, nýbrž malý literární zázrak, který dokáže být inspirativní a obohacující jak pro desetiletého kluka, tak pro čtyřicetiletou matku od rodiny. Nebo pro dvacetiletého maturanta, který si myslel, že si s ním jen odškrtne další položku z povinné četby...
Nádherná, poetická kniha pro všechny věkové kategorie. Samozřejmě v dětství jsem ji tak dobře nechápala, ale líbila se mi při každém čtení
Autorovy další knížky
1962 | Noční let |
1965 | Země lidí |
1967 | Válečný pilot |
1976 | Moje planeta |
2009 | Malý princ (komiks) |
Když jsem Malého prince četl před lety jako středoškolák v rámci povinné četby, byl jsem naprosto otrávený - co to ten člověk plácá za blbosti? Nyní po letech, už jako otec malého syna jsem zkusil Malého prince znovu a jsem naprosto okouzlený. Nepamatuji si, že by ve mně taková útlá knížka kdy vzbudila tolik emocí. Jsem hrozně rád, že jsem ještě dal Malému princi šanci - vrátil mi to stonásobně.