Malý princ
Antoine de Saint-Exupéry
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/371030/mid_maly-princ-uVR-371030.jpg
4
16461
16461
Nie všetky rozprávky sú rovnaké, v každej nevystupujú princezné. V niektorých sa objavia aj princovia, ale len jeden z nich je malý. Existujú aj rozprávky-nerozprávky a jednou z nich je práve Malý princ od Antoina de Saint-Exupéryho. Tento Francúz nebol spisovateľom knižiek pre deti. Vlastne vôbec nebol spisovateľom. Pochádza zo šľachtickej rodiny, bol vojakom z povolania, pilotom a vojnovým reportérom. Rozprávku pre malých i väčších čitateľov 'Malý princ' napísal v roku 1943. O rok neskôr tragicky zahynul pri bojovom lete nad Korzikou. Svetovej slávy Malého princa sa nedožil.... celý text
Literatura světová Sci-fi Filozofie
Vydáno: 2015 , J. Otto - Ottovo nakladatelstvíOriginální název:
Le Petit Prince, 1943
více info...
Přidat komentář
Pokaždé najdu nějaký detail, kterého jsem si dříve nevšimla. Kniha, která vyzní úplně jinak když ji čtěte v 15 letech nebo v 35.
Další kniha z těch, která se dělí na dvě skupiny. Těm, co se líbí a těm, co se nelíbí.
Tato kniha nejde příliš hodnotit. Každý knihu vnímá trochu jinak. Nicméně patřím do skupiny, kterým se kniha velmi líbila.
Ta kniha si mne ochočila.
Vždy, když ji čtu, vnímám, jak je jiná, než jsem si ji pamatoval. Ve vzpomínkách je toho víc než v samotné knize - aha, ty vzpomínky jsou ten slon v "klobouku", jsou ten beránek v krabici. Ano, i já jsem byl dítětem a zbytky toho dítěte ve mně občas hovoří a naslouchají ...
Čekám, že ten malý princ jednou přiletí i za mnou ...
Nebudu originální. Jak uvádí jiní, je to klasika, která stojí za přečtení. Některé pasáže mě přivedly k různým zamyšlením. Připojuji se k těm, kteří píšou, že s postupujícím věkem se zvyšuje pozitivita jejich hodnocení této knihy :-). Vzpomínám na kapitolu z Malého prince v učebnici, jak jsme ji četli během školního vyučování, a jak jsem si říkal, že to je pěkná blbost. Pak přešlo více jak 15 let a přečetl jsem celou útlou knížku a můj názor se zcela změnil :-). 4,5 hvězdičky.
Četl jsem na střední a moc se mi to nelíbilo, četl jsem pak ještě jednou o dvacet let později a už se mi to moc líbilo. Určitě doporučuji k přečtení. Na druhou stranu mi to nepřijde tak zázračné, jak o tom dokážou někteří básnit.
Malý princ...
Tuhle knihu jsem poprvé četla když mi bylo asi osm a už v tu chvíli jsem si uvědomila že je v ní něco jedinečného. Něco co vás nutí přemýšlet nad tím jejich vztahem, nad životem prostě nad vším co vás napadne. Vždycky přemýšlím jak by to skončilo kdyby to mělo ještě pokračování, jenže pak si uvědomím že pokračování si už musí každý vymyslet své vlastní. Aby každý měl svůj příběh Malého prince.
(SPOILER)
Tuhle knihu prostě miluju, je úžasná. Už jsem ji četla tolikrát, že některé pasáže znám nazpaměť. Je to nádherná filosofická pohádka, kterou mohou číst děti i dospělí. Ačkoliv kniha vlastně končí smutně, je to napsáno tak citlivě, že to ve mně zanechává spíše pozitivní pocity. Autor v díle zapracoval několik velice hlubokých myšlenek a celkově je Malý princ prostě nadčasová kniha.
"Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné."
"A pro ten čas, který jsi té růži věnoval, je ta tvá růže tak důležitá."
"Lidé zapomněli na tuto pravdu, ale ty na ni nesmíš zapomenout. Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal. Jsi zodpovědný za svou růži."
Všichni tuto knihu chválí. Ani já nezůstávám pozadu, ale velice smutný závěr ve mne zanechal cosi hlubokého. Toto dílo vzniklo za jiné generace. Před více jak sto lety a přesto má stále tolik obdivovatelů. I to musí o ledasčem vypovídat.
Já si k této knížce našla cestu až v dospělosti. Některé myšlenky opravdu správně pochopí pouze dospělý... Kniha krásná a rozhodně doporučuji, jen velice záleží na vzhledu knihy.
V dětství mě tato knížka úplně minula. Na střední škole o ní samozřejmě zmínka byla, ale ani to mě nedonutilo si ji přečíst.
Dostala jsem se k ní až nyní a měla jsem ji přečtenou asi za hodinu, možná dvě. Tím chci říct, že se výborně čte, takže stránky ubíhaly samy.
Bylo tam pár myšlenek, které se mi líbily, ale že by mě dostaly natolik, abych si to četla opakovaně, to asi ne. Možná zase někdy po letech.
Ke knize jsem z dálky ,,přičuchla'' na střední při literatuře a valný pocit jsem z toho teda neměla a nechtělo se mi to číst. Nyní jsem se donutila přečíst a říkám rovnou, že tohle dílo už číst určitě nebudu. Je mi opravdu záhadou, jak to některé lidi, nebojím se říct, zfanatizovalo. Myslím, že poučení, či moudra (v dobrém slova smyslu), které z knihy vychází, trochu chytrý člověk v životě pochopí docela brzy. Upřímně kdybych dala na pocit ze školy o nic bych nepřišla.
Kniha mého dětství, ke které se každý rok vracím. Vždy v ní znovu objevím krásu a něhu.
S komentářem si nevím rady. V dětství jsem se s Malým princem nepotkala a zatím mám v sobě pocit, že jsem až tak o nic nepřišla. Jeho, jistě skvělé, myšlenky jsem v průběhu života získala z jiných zdrojů.
Chápu poselství knížky, ale forma sdělení mi přijde těžko přístupná. Je to takový sen, ze kterého se probudíte, chcete rychle usnout aby se vám dozdál, ale přijde sen jiný, taky hezký, ale cítíte, že jste ošizeni o ten původní. Celou knížku jsem přečetla za dvě hodiny a vím, že v ní bylo mnoho myšlenek, které mi za tu chvilku nemohly do podvědomí proniknout. Z komentářů mi vyšlo, že asi nejsrozumitelnější je čtení ve dvou (v kolektivu). Dospělí a děti kteří si vzájemně pomohou porozumět.
V komentářích se píše že v každém věku si z knihy vezmete něco jiného. Zkusím se k ní za pár měsíců nebo let vrátit, třeba z ní přecejen získám něco víc.
Děkuji všem, kdo jste se v komentáři opravdu pokusili vysvětlit, co knížka dala zrovna vám.
P.S.: Na planetě Utopie si umím představit seminář pro všechny rodiče, učitele, vychovatele na téma: poselství malého prince a jak ho aplikovat do života.
Štítky knihy
zfilmováno francouzská literatura dětský hrdina Malý princ klasická literatura
Autorovy další knížky
| 1962 |  Noční let |
| 1965 |  Země lidí |
| 1967 | Válečný pilot |
| 1976 | Moje planeta |
| 2009 | Malý princ (komiks) |
Přečetla jsem už podruhé (a zřejmě naposled) a stejně jako po prvním přečtení se mi kniha nelíbila a vůbec mi nesedla. Zcela souhlasím s názory, že se jedná o jednu z nejpřeceňovanějších a nejnadhodnocenějších knih vůbec. Dle autora, jehož styl psaní této knihy připomíná nepříliš vydařenou slohovou práci na střední škole, jsou děti téměř dokonalé a skoro všichni dospělí idioti, kteří nic nechápou. Existuje mnoho krásných a skvěle napsaných knih s hlubšími úvahami a myšlenkami, za sebe doporučuji "Pes Jejího Veličenstva a jeho mise" od Davida Michie.