Malý princ
Antoine de Saint-Exupéry
To důležité vidíme srdcem! S Malým princem se v africké poušti setkává opuštěný letec, autor této moderní pohádky. Zatímco se pokouší opravit havarovaný stroj, povídají si o všeličem. O tajemství podivuhodné pouti Malého prince, o dobru a zlu, o přátelství a kráse, o pravém štěstí, o odpovědnosti za ty, které máme rádi. A vůbec nezáleží na tom, odkud pocházíme: Malý princ pocházel z tak malinké planetky, že si to možná ani neumíme představit. Ale věděl, že je třeba chránit květinu, kterou vypěstoval, a že mu to přineslo radost... celý text
Literatura světová Sci-fi
Vydáno: 2024 , Albatros (ČR)Originální název:
Le Petit Prince, 1943
více info...
Přidat komentář
Úžasná, úžasná, úžasná...určitě se k ní někdy vrátím. Musí být krásné mít ji doma v poličce.
Velmi obsháhlý úvod do filosofického myšlení :-)) Tato kniha obsahuje tolik promatizací a i odpovědí na tolik otázek běžného života, že téměř na jakýkoliv každodenní rozhovor lze v ní najít odpoveď a cestu jejího řešení. Vypadalo by ale asi zvláštně, kdyby se někdo hádal v hospodě o politice a vy byste vytáhli Malého prince a ukázali například na scénu s králem, který může přikazovat všemu. Bez slov byste knihu zavřeli a vzali to jako svou odpověď - vždyť tam je i tohle. Povinná kniha pro každého, kdo má mysl otevřenou - jinak ji nelze pochopit.
Kouzelná kniha! Když ji čtete v dětství je to "jen" příběh, úplně jinak ji člověk chápe v dospělosti.
Jsem moc ráda, že jsem Malého prince nečetla v rámci povinné četby, ale na základě vlastního výběru, protože mám pocit, že by mi z něj asi leccos uniklo (i tak však nejsem ,,dospělá" a všemožně se dospělosti bráním, protože zkrátka nechci přestat vidět slona v hroznýši:o)).
Když nad tím tak přemýšlím, tahle kniha mě přivedla k četbě a lásce k četbě jako takové.
Pokud jednou vidíte, co je očím neviditelné, nelze tuto knížku nemilovat - toť můj názor.
A nebudu lhát, když napíšu, že jsem navždy zodpovědná za to, že jsem ji k sobě připoutala...
V jednoduchosti je krása. I když Malý princ byl vydán za druhé světové války, neztrácí na půvabu a naléhavosti. Vždyť i dnes máme krále, domýšlivce, pijany, zeměpisce a další... Každý si určitě v princovi najde to své.
Já jen doufám, že vždycky budu mít svou květinu, tu jedinou v celém vesmíru.
K téhle knížce není co dodat, naprosto mě uchvátila od samého začátku. Hodnocení 5 hvězdiček nestačí...
Poprvé jsem ji četla jaké dítě a viděla v ní poze samotné putování Malého prince. Podruhé jsem ji četla nedávno a našla jsem v ní úplně nové rozměry a jsem si jistá, že s každým dalším přečtením bude kniha pokaždé něčím nová a nečekaná.
Četla jsem ji jako školou povinná a nedávno jsem se k ní vrátila a tak trochu jsem doufala, že se přidám k zástupům těch, pro které je tato knížka nejoblíbenější. U mě se tak nestalo. Pochopila jsem, nebo aspoň si to myslím, co chtěl autor říct všemi těmi planetkami a jejich obyvateli. Dojímá mě princova naivita a upřímnost. A tak jako předtím i teď jsem byla smutná, když se princ vracel na svou planetu. Kniha je krásná, ale pro mě ne tak stěžejní.
MOJE kniha. Při každém čtení nacházím nové a nové rozměry každé věty, každého slova! Skláním se před panem Exupérym!
Tuto knihu čtu pokaždé, když si na ni vzpomenu. Takže prakticky denně. Jedno z největších děl 20. století a jedna ze dvou knih Mého srdce.
Malý Princ je prostě srdeční záležitost. Pokaždé v té knize najdu něco nového a pokaždé mám ten pocit, jako bych objevila minimálně další planetu.
Úžasná kniha
Jinak se čte v 7 letech, jinak když je člověku let 20 a v 70 opět odlišně. Kouzelná kniha. A to nové prostorové vydání od Albatrosu - mňam !
Člověk, co nemá v srdci něco málo ze svého dětství, nemůže tuhle knížku pochopit :) Má mé čestné místo v knihovně
Štítky knihy
přátelství zfilmováno francouzská literatura rodina mezilidské vztahy dětský hrdina Malý princ duchovní rozvoj sci-fi klasická literaturaAutorovy další knížky
1962 | Noční let |
1965 | Země lidí |
1967 | Válečný pilot |
1976 | Moje planeta |
2009 | Malý princ (komiks) |
"Dobrý den," řekl malý princ.
"Dobrý den," řekla květina.
"Kde jsou lidé"? Zeptal se zdvořile malý princ.
Květina viděla jednoho dne přejít nějakou karavanu:
"Lidé? Je jich myslím šest nebo sedm, je tomu již mnoho let, co jsem je spatřila.
Kdo ví, kde asi jsou. Vítr jimi povívá. Nemají kořeny a to jim velice vadí."