Malý princ
Antoine de Saint-Exupéry
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/110915/bmid_maly-princ-oM1-110915.jpg
4
16616
16616
Exkluzivní vydání nejprodávanější knihy nakladatelství Albatros! Všem dobře známý příběh Malého prince tentokrát vychází jako velká obrazová kniha, která se bude líbit malým i velkým fanouškům. Po jejím otevření na čtenáře "vyskočí" rozevírací obrázky! V této podobě se nesmrtelný příběh stává dárkem pro všechny, kdo malého prince milují, byť už v jejich knihovničce své místo má.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 2010 , Albatros (ČR)Originální název:
Le Petit Prince, 1943
více info...
Přidat komentář
Klasika, která nikdy neomrzí. K Malému princi jsem se dostala poprvé už na základní škole, v rámci čtenářského deníku. Tehdy jsem jeho hlubší smysl ještě moc nechápala. Popravdě spíš jsem z toho měla depresi, proč? No, proč cestuje Malý princ sám a bez rodičů? Teď už to vidím jinak. :)
Malý princ patří mezi těch několik knih, které jsem přečetla vícekrát. Je asi jedno, kolikrát to člověk přečte, vždycky v Malém princi objeví něco nového.
Za celej svůj život jsem čet jen dvě tak moc "jiný" knížky, že jsou pro mě naprosto nezařaditelný: Malýho prince a Klub rváčů. I u Klubu rváčů ale jsem ještě ochotnej připustit, že (víc než) šikovnej spisovatel se třeba opravdu může umět stylizovat do role vypravěče, že se třeba bude umět naladit na tu zvrácenou a bizarní vlnu - přestože pro mě je to docela nepochopitelný, tak dejme tomu. Ze všech věcí, který znám, je to ale jen Malej princ, co je tak moc jiný - tak moc nezkažený, čistý a průzračný, tak přirozený a samozřejmý; tak křišťálově jasný a ryzí, že prostě jsem přesvědčenej o tom, že takovou věc (dílo? knížku? zázrak? poselství? myšlenku?) nemoh a nemůže napsat nikdo dospělej a nikdo "normální". Jsem přesvědčenej, že to nemůže napsat žádnej člen naší civilizace, jsem přesvědčenej o tom, že to je pohled a nadhled, kterej prostě nikdo normální mít nemůže. Nejde to - nejde se to naučit, říct si, že tak začnu přemejšlet, nejde se pro to rozhodnout. Malej princ nejde reprodukovat, nejde napodobit, nejde udělat remake nebo film (podle mě, teda), protože jakymkoliv dalšim zásahem to ztratí něco z týhle až nadpozemský struktury, a stane se pak z toho už jen obyčejná, byť možná nadprůměrná pohádka nebo povídka - prostě tvar, kterej už tu svojí nadpřirozenou auru ztratí. Jasně, nikdo nevíme, co se s Exupérym stalo během tý doby na tý poušti, ale jsem přesvědčenej, že právě to je ten důvod, proč dokázal napsat něco takovýho a proč se nic podobnýho nikomu dalšímu povést nemůže. V Malym princi se samozřejmě dá hledat jen příběh, jen poučky nebo jen moralitky; dá se tam hledat struktura povídkový knížky atd., ale kdokoliv by viděl jen to a neuvědomoval si, že tohle je jen jedna faseta, že to je jen nosič něčeho důležitějšího a většího, jen jedna tisícina celýho toho poselství, tak je omezenec a měl by si to přečíst buď ještě jednou - a ne proto, aby tady pak svrchovaně hodnotil, jestli ten příběh v jeho nynějších očích dospělýho a bohorovnýho kritika obstál /samozřejmě napíše, že jako malýmu se mu to líbilo víc/, ne proto, aby sem pak napsal nějakej štěpnej komentář, ale pro sebe a kvůli sobě. A pokud pořád nic, tak ať se k tomu vrátí za pět let. Malej princ je zjevení z jinýho světa: nezkažený, ryzí, průzračný a mnohovrstevnatý. Je to mnohem víc, než co by se dalo shrnout pod termíny jako pohádka nebo moralitka - je to celej myšlenkovej koncept, celej ten přístup (nebo přesnějc asi odstup), co se tak moc odlišuje od všeho ostatního, co nás neustále obklopuje a co my lidi umíme produkovat. Na světě by každopádně bylo mnohem líp, kdybysme se všichni naučili mít někde nebo v někom tu svojí růži; kdybysme se naučili dívat se tak na sebe a taky tomu pak věrně dávat to, co to potřebuje, přestože si to občas bere cenu nejvyšší. Kdybysme si na nic nehráli... Jako Malej princ.
P.S.: Přehlídka zdejších komentářů hodnoty a typu "neznal jsem, ale rip" je žalostná a panoptikální přehlídka lidský omezenosti a buranský nesoudnosti. Ale nakonec asi i to k tomuhle všemu patří... Bez přízemnosti a nevkusu by nebyla krása.
Po letech jsem se k Malému Princi vrátila a opět se dostavil pokoj v duši, kdy se člověk na chvíli zastaví a pochopí. Čím jsem starší, tím mám Malého Prince raději, ale takových je nás tu víc, jak vidím :)
Jedna známá mi řekla, že kniha Malý princ člověka buď chytne, nebo ji nepochopí a zatratí. Pokusila jsem se číst v ...nácti letech, nepochopila. A dnes jsem z ní unešená.
Co napsat o Malém princi, abych se neopakoval..? To už ani nejde. Tenhle typ knížek mě dříve odrazoval od čtení a nebýt přítelkyně, tak bych si ho asi nikdy nepřečetl. Jako mladší jsem byl lenivý přemýšlet. Počkat? To jsem i vlastně teďka :D Každopádně tahle kniha nebude pro každého... Nebude pro jedince, kteří se neumějí nad věcmi hluboce zamyslet a podívat se mezi řádky... Tu a tam se v práci zeptám, jestli kolega četl Malého prince a odpovědí mi je: „Je to kravina. Nepochopil jsem to. Neznám.“... Napadá mne tedy, že pokud to nechápou ani někteří dospělí, jak to pak mohou chápat děti? Jako četbu na základní školu bych to určitě nedoporučil.
Nebudu psát ani, že je to moje nejoblíbenější knika, protože není. Já to chápu a beru to, ale mám ráději Tracyho tygra...
Tracyho tygr v nás probouzí zvíře a Malý princ probouzí již zapomenuté malé dítko v nás... Kniha má hloubku. O tom není pochyb. Po slohové stránce je také krásná... Ale i přesto tyto superlativy se mi nelíbí natolik, abych si ji zamiloval a ocenil ji tak, jak si kniha jistě zaslouží.
Možná je to způsobeno ohlasy okolí, doporučením mých blízkých... Někdy se mi to stane, že když lidé opěvují knihu až do nebes, přistupuji k ní více skepticky a jejich chvalořečení mě pak spíše paradoxně odradí...
Přestože je malý princ občas otravný s tím, že potřebuje odpověď na každou otázku a on sám odpovědi málokdy dá, je jeho příběh kouzelný a vlastně i prostý. A v jednoduchosti je přeci krása :-)
Moje hodnocení 7/10
Jako většina čtenářů jsem se s Malým princem poprvé setkala na základní škole v podobě povinné četby. Knížka se mi líbila, avšak nebyla pro mě nějak dechberoucí. Teď jsem se k ní vrátila a mám na ní naprosto jiný pohled než před lety. Získala si u mě pozici v žebříčku nejlepších knížek.
Achjo. Zase budu černá ovce a pěkně tohle zkritizuju. A hned od začátku si říkám: "Jak tohle může být takový fenomén?" Mně osobně to přišlo takový roztomilý, nějaká myšlenka tam asi byla, i když mi to občas přišlo jaksi bezduchý. Ale točit podle toho film a dělat milion vydání, mi připadá zbytečné a tetovat si věty z tohohle díla na tělo mi připadá ještě zbytečnější. Ale samozřejmě, můj názor je neskutečně subjektivní a kdoví, třeba si Malýho prince jednou z nudy znovu přečtu, připojím se k tomuhle šílenství a na mé zadnici bude pyšně vytetovaný beránek.
Malý princ z ďalekej krajiny sa u nás doma nenudí. Je stále pripravený pre moje detí, aby spolu cestovali po rozličných planetách a spoznávali čudný svet dospelých. Nám dospelým zase nastavuje zrkadlo, kde sa nestačíme čudovať ako smiešne v ňom vyzeráme detskými očami.
Úžasná rozprávka, ktorá svojou jednoduchosťou povie strašne veľa.
Rozprávka, ktorá nám dospelým pomáha uvedomiť si, že nie všetko musí byť zložité.... Veď aj v obyčajných veciach je krása, ktorú si uvedomujú hlavne deti.
Odporúčam sa inšpirovať Malým pricom hlavne nám dospelým.
Malého prince mám strašně ráda i přestože jsem ho četla poprvé včera. Spoustu záhad jsem odhalila, ale taky spoustu kousků knihy jsem nevěděla si s čím spojit.
Knihu jsem četla poprvé když mi bylo cca 16 let a vůbec se mi nelíbila. Teď, o 12 let později, jsem se do ní pustila znova, protože "co když jsem to tehdy jen nepochopila"...a hmm...ne...opravdu se mi nelíbila. Přečetla jsem ji sice na jeden zátah a snažila se v ní najít "to hezké", ale nenašla. Ale i tak vím, že jí pozdeji zase dám šanci. Uvidíme...
Četl jsem to jako hodně malé děcko, a teď znovu po mnoha desetiletích. Geniální je, jak si z toho v každé době člověk může vzít to svoje. Malý princ dokáže být totiž zároveň strašně moc jednoduchý, a zároveň neuvěřitelně popisný a "složitý". Každopádně krásné čtení...
Naprosto tuhle knihu zbožňuji. Četla jsem ji od svého dětství už mnohokrát a pokaždé mi připadala naprosto úžasná. Baví mě, jak příběh v průběhu času vnímám pokaždé jinak, a pokaždé mě něčím příjemně překvapí. Prostě taková ta kniha která nikdy neomrzí.
Dětská knížka s obrovsky inspirativním potenciálem, jejíž hloubku a poezii většinou víc ocení až dospělí čtenáři.
I přesto, že jsem knihu měla již několikrát přečtenou z knihovny, musela jsem si ji koupit, protože tolik moudrostí a takového nadhledu a pochopení v jedné knize - je naprosto dokonalým skvostem mezi pohádkami a beletrií. Myslím, že tuto knihu by si měl přečíst opravdu každý bez výjimky, protože je to takový malý průvodce životem. Člověk v ní může najít odpovědi na mnoho otázek. Kniha jako celek působí uklidňujícím dojmem, což umocňují i očím laskavé ilustrace. Doporučuji všem.
Autorovy další knížky
| 1962 |  Noční let |
| 1965 |  Země lidí |
| 1967 | Válečný pilot |
| 1976 | Moje planeta |
| 2009 | Malý princ (komiks) |
Podle mýho názoru je Malý princ odrazem našeho charakteru, našeho ega a našeho vnímání světa jako celku s tim, co k němu patří - lidma, který nám vstupujou do života a zase mizej, našeho pohledu na to, jak s v jakých situacích chovat a jak bychom se vlastně celkově chovat měli. Kniha tak nabízí člověka zrozeného jako corpus tabula rasa, kterého tvaruje okolí a podle toho, koho potká, tak je mu dovoleno růst. Tenhle človíček si ale bere ze života jen to nejlepší a nedovolí negativům, aby ho změnili/udělali z něj někoho, kdo podle něj sám není. Člověk pak zažívá takový menší národní obrození duše a říká si, že by bylo krásný, aby to takhle vnímali všichni. Aby každej dospěl k tý svý osobnostní renesanci a chápal mezilidský vztahy/vztahy obecně tak, jak chápaný bejt maj (vim, že tenhle pohled na svět je strašně variabilní a nedá se hodnotit objektivně) a aby si každej uvědomil, že ta růže, kterou někde nechal třeba vůbec nechtěla, aby odešel. Naopak každá růže by si měla uvědomit, že se někdy chová jak pěkná kráva. Že každej jsme sám svého štěstí strůjcem a jsme tak svobodný, jak si to sami dovolíme a že každej prostě nechápe, že materialismus a pocit mít toho spoustu, (ať už jsou to věci hmotný, nebo nehmotný, tady si vtom může každej najít, co chce), většinou znamená, že jsme míň svobodný. Malej princ si vymodeloval svůj svět, ve kterém neexistovala možnost, že by nedostal odpověď, nebo že by ho někdo odpálkoval, aniž by mu sám nevysvětlil svůj vhled. Tohle jsme my ale tak trochu zapomněli. Suma sumárum, Malý princ prostě reflektuje to, jaký jsme lidi a tim pádem, jak celou knížku vůbec můžem pochopit.