Malý princ
Antoine de Saint-Exupéry
Exkluzivní vydání nejprodávanější knihy nakladatelství Albatros! Všem dobře známý příběh Malého prince tentokrát vychází jako velká obrazová kniha, která se bude líbit malým i velkým fanouškům. Po jejím otevření na čtenáře "vyskočí" rozevírací obrázky! V této podobě se nesmrtelný příběh stává dárkem pro všechny, kdo malého prince milují, byť už v jejich knihovničce své místo má.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 2010 , Albatros (ČR)Originální název:
Le Petit Prince, 1943
více info...
Přidat komentář
Nádherný příběh, v němž si určitě každý najde to svoje. Myslím ale, že mu hrozně škodí ti, kteří knihu prohlašují za svou oblíbenou, protože to působí inteligentně a momentálně je to v módě (tím neříkám, že nemůže být ničí oblíbená!!). Protože když pak vidíte, jak se tito "uctívači" chovají, máte dojem, že jste zdaleka nečetli stejnou knihu...Ale to samozřejmě není vinou autora ani jeho knihy.
I já se k ní občas ráda vracím a vůbec nepopírám, co krásného se v ní skrývá a co mě naučila, ale takových knih je víc...
Jako malá jsem viděla otevřeného i zavřeného hroznýše, ale beránka v krabičce za nic na světě. Vždycky mi ho bylo líto, proč dal beránka do krabičky. Dál už jsem nikdy v této knížce nepokračovala. Vrátila jsem se k ní až nyní po 15 letech. A nevím, mám z ní takový rozpačitý dojem.
Jedna z mých nejoblíbenějších knih vůbec. Poprvé jsem ji četla když mi bylo asi sedm, a jelikož jsem byla dítko zvídavé a až moc přemýšlivé tak mě kniha uchvatila. Křehkost Malého prince, jeho otázky a autorova slova mě provází už 14 let a vždy, alespoň jednou za rok si na tuto knihu udělám čas, koukám na hvězdy a slyším smích Malého prince.
Při čtení jsem byla chvílemi velmi smutná, příběh něco zanechával na mém srdci, myslela jsem na spoustu věcí ve svém životě...
Dítě v ní vidí pohádku, dospělý zdánlivě jednoduchý, ale přesto tak hluboký příběh.
Některé věci jsou dětem samozřejmostí. Jen dospělí, hnáni povinnostmi, zapomenou, co je vlastně pro život důležité, a ženou se za něčím beze smyslu.
Nemohu si pomoc, ale tato kniha mě moc nezaujala. Nemůžu ji nějak pochopit a to občas ráda filosofuji. Vím, že je velmi oceňovaná, protože je neskutečně pozitivní, pojednává o tom dobrém v nás apod. Zkrátka má velkou filosofickou hloubku. Jenže každý v ní vidí něco jiného, svého, každý ji interpretuje jinak. Autor zde nechává velký prostor pro fantazii a filosofování. V Malém princi mi v podstatě chybí nějaké jednotné sjednocující poselství, které by čtenáři pomohlo knihu nějak uchopit. Jinak řečeno, něco, co by čtenáři pomohlo pochopit, co tím autor chtěl říct. Nicméně to je možná důvod, proč je kniha tak proslulá, že si tam právě každý najde to své...Nevím. Třeba jí časem přijdu na chuť.
Jako dítě jsem ji začala číst dvakrát a nemohla jsem ji dočíst.Nešlo mi to. Vrátila jsem se k ní skoro po třiceti letech.Již mi nedělalo problém ji dočíst,zaujala mě a ráda se k ní vracím.(Hlavně ke kapitole o setkání s liškou.
Můj první kousek do povinné četby. Ani to nebylo tak hrozné. Docela jsem se na to těšil, jelikož jsem slyšel spoustu chvály. Bohužel, asi se nad tím neumím zamyslet, jelikož jsem to nepochopil. Já idiot, jsem si musel na internetu najít "co tím chtěl autor říci", protože to musíme znát při maturitě. Tak snad tu maturu za čtyři roky dám, i když jsem idiot, co si musí hledat smysl díla na internetu.
Knížku jsem četla už jako malá a v té době jsem to brala, jako obyčejný pohádkový příběh. Až teď, když jsme dílo probírali na střední, jsem se k tomu vrátila a přečetla znovu. Když jsem se nad tím hlouběji zamyslela, došla jsem k tomu, že kniha není pro děti, protože obyčejné dítě tento příběh nemůže pochopit.
Nějak jsem se této knize dlouho vyhýbala, ale teď už si ji budu číst znovu a znovu. Je to jedna z mála knih u kterých, když je dočtete, máte pocit, že jste zažili něco výjimečného, vzácného, krásného, jako kybyste chvíli žili v jiném vesmíru. Velmi neobvykle napsaná kniha, která možná není pro všechny. Je pro ty, co vidí srdcem. Nemám slov.
Kniha se mi zpočátku zdála těžší na čtení. Nemohla jsem se začíst.. a pak najednou mě celou pohltila a Malý princ mě obejmul tak pevně, že mě pustil až na konci, kde se vrátil na svoji planetu... ale s radostí můžu říct, že mě nepustil napořád. ☺
Miloučká knížka, bohužel ztrácí na svém kouzlu- Co druhý člověk má vytetovanou lišku, nebo prince. Citáty, které kdysi měly hloubku, známe nazpaměť, protože jsou skoro pod každou fotkou náctiletých slečen. Zajímá mě, co by na to řekl sám Exupéry.
Autorovy další knížky
1962 | Noční let |
1965 | Země lidí |
1967 | Válečný pilot |
1976 | Moje planeta |
2009 | Malý princ (komiks) |
Jako dospělému mi knížka dala úplně jiný rozměr...