Malý princ
Antoine de Saint-Exupéry
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/141475/maly-princ-141475.jpg
4
16576
16576
S Malým princem se v africké poušti setkává opuštěný letec, autor této moderní pohádky. Zatímco se pokouší opravit havarovaný stroj, povídají si o všeličem. O tajemství podivuhodné pouti Malého prince, o dobru a zlu, o přátelství a kráse, o pravém štěstí, oodpovědnosti za ty, které máme rádi. A vůbec nezáleží na tom, odkud pocházíme: Malý princ pocházel z tak malinké planetky, že si to možná ani neumíme představit. Ale věděl, že je třeba chránit květinu, kterou vypěstoval, a že mu to přineslo radost.... celý text
Literatura světová Sci-fi Filozofie
Vydáno: 1993 , Mladé letáOriginální název:
Le Petit Prince, 1943
více info...
Přidat komentář
Krásná kniha, kterou bych mohla číst pořád dokola. Myšlenky a citáty z ní jsou jednoznačně pravdivé a nezapomenutelné.
Puvabna knizecka plna dulezitych lidskych pravd. Mela by byt povinnou cetbou pro vsechny.
Krasny pribeh Maleho prince me dojima dodnes. "Co je dulezite, je ocim neviditelne, spravne vidime jen srdcem."
Na základní škole někdy na druhém stupni jsme měli tuhle knížku v povinné četbě do čtenářského deníku. Knížku jsem přečetla, ale vůbec se mi nelíbila. Myslím, že jsem jí v té době, v tom věku, nepochopila. Na střední škole, ve čtvrtém ročníku, jsem se k princi vrátila. Již to nebylo kvůli povinné četbě, jelikož jsem si ho k maturitě radši nevybrala. Ale říkala jsem si, že bych mu měla dát ještě šanci, zvlášť po té, co ho můj oblíbený učitel - češtinář, tolik chválil.
Přečetla jsem ho jedním dechem a pocity jsem z něj měla tentokrát úplně opačné. Něco uvnitř mě se hnulo, tolik to na mě zapůsobilo. Nedokážu přesně vyjádřit slovy, o co šlo. Bylo tam více věcí. Ale to hlavní, že chci koukat na svět trošku jinak, že nechci být nudný dospělý, který se zajímá jen o čísla a zapomíná na věci, které jsou opravdu důležité.
Knížku jsem přečetla později znovu a pak zas znovu a teď si ji půjdu asi znovu zas přečíst, protože je tam tolik skrytých mouder, že pokaždé, když ji čtu, odnesu si z ní něco dalšího.
Od dětství je Malý princ jedna z mých nej knížek. Ani nevím, kolikrát už jsem ji sama nebo se svými dětmi četla, ale vim, ze se k ní budu pořád ráda vracet.
Malého prince jsem přečetla podruhé. Myslela jsem, že ho pochopím, ale to se nestalo. Možná se mi to někdy v budoucnu povede.
Malého prince mi četla máma v dětství a moc jsem ho nechápala. Ilustrace hezké, nicméně knížka mi tehdy přišla dost zvláštní a vzdálená, popravdě řečeno, nebyla mi sympatická ani blízká, některé chvilky tajuplné a dumala jsem nad nimi, jiné až.., no, divné. Zajímalo by mě, pro jak staré děti je Malý princ určený. Chci se do něho podívat ještě teď v dospělosti, jestli ho uvidím jinýma očima a konečně ocením.
Tuto knihu buď milujete, nebo nesnášíte, popř. nechápete. Já spadám do skupiny číslo dva. Malého prince jsem četla v dětství, v dospívání a i teď. Hned napoprvé mě neoslovila a to samé platí stále. Za mě je to jedna z nejvíce přeceňovaných knih minulosti i současnosti.
Och och. Z me strany asi prilis velke ocekavani vzhledem k tomu jak je tato kniha vsemi vychvalovana. Rozhodne z meho pohledu jsem uz cetla lepsi knihy s hlubokou myslenkou. Tahle mezi ne bohuzel nepatri.
Malého prince jsem za svůj život četla vícekrát a nedávno, během povinné karantény jsem na youtube našla i autodio verzi a ta mě snad ještě víc zasáhla, než čtení samotné knihy. Přeci jen, když dáte slovům jakoukoliv vibraci, jejich obsah vzroste. I proto jsem pochopila, proč jsem jako malá holka, když mi mamka četla pohádky, jsem u většiny z nich brečela.
Když člověk ten příběh slyší, má více příležitostí i času na to si vše představovat - může zavřít oči a přenést se do té chvíle, do toho prostředí, mezi ty, jichž se příběh týká. A tohle mi v mnohém otevřelo oči a vedlo mě k uvědomění. Nemyslím si, že bych dlouhodobě propadla audio knihám, ale jednou za čas si nějakou ráda poslechnu, zavřu oči a nechám se unášet hlasem člověka, který knihu čte a ponořím se zcela do jiného světa.
Malý princ je sám o sobě knihou s nesmírnou hloubkou. Jsou tam přímo citace, ve kterých lze životní filosofii vidět na první pohled, ale člověk, který dokáže číst (slyšet) i to, co je mezi řádky, najde v knize mnohem, mnohem víc. A takových knih, jako je tahle, jsem za svůj dosavadní život tolik nečetla. Je to unikát a pro mě už navždy unikátem zůstane.
Příjemná oddychovka pro děti i dospělé. Hodně k zamyšlení. A je pěkné vědět, že se napsalo něco nadčasového, co nezapadlo někde zaprášeno v regálu, ale stále je oblíbeno i po tolika letech.
Mé druhé přečtení knihy. Od prvního někdy na 1. stupni základní školy ho dělí tři desetiletí. Nemohu si již vybavit, jak jsem příběh vnímal tehdy, ale asi jako pohádku? Pod spíše jednoduše znějícím textem se skrývají hluboké myšlenky. Žádná stránka není prázdná.
Ke knize jsem přistupoval s vysokým očekáváním, kvůli dobrým recenzím a doporučením. Už po prvních stranách jsem si ovšem říkal co to čtu. Dětskou knihu ? Knihu úvah ? Bylo to vždy něco od něčeho, ale tak nějak mi chyběla určitá celistvost. Pro děti rozhodně nedoporučuji - nepochopí to. Osobně mě to nenadchlo.
Malý princ mi celá léta nějak nic neříkal. Nyní, naprosto unešena četbou Nočního letu, Země lidí a Válečného pilota, jsem si (s vědomím toho všeho z předešlých knih) přečetla znovu i Malého prince a jsem dojatá. Z Exupéryho.
Číst jako dítě, jako dospělý, jako senior, pokaždé nadchne. Neuvěřitelný svět fantazie, přitahujicí jak magnet. Tady se píše jen a jen chvála.
Autorovy další knížky
| 1962 |  Noční let |
| 1965 |  Země lidí |
| 1967 | Válečný pilot |
| 1976 | Moje planeta |
| 2009 | Malý princ (komiks) |
Četla jsem v dětství. Nebavil mě. Pak mě tím, jak ho všude adorujou, začal štvát (jemně řečeno). Oukej, dala jsem tomu šanci-přeci jen nechci kritizovat něco, co si už skoro nepamatuju. A nedopadlo to. Malej princip mě s prominutím s*re dál. Pomáhá si ho představovat jako aliena, ale jinak prostě tuhle filosofii nedávám.