Malý princ
Antoine de Saint-Exupéry
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/234619/bmid_maly-princ-234619.jpg
4
16600
16600
Není mnoho knih, které můžete číst vícekrát a pokaždé v nich najdete něco nového. Malý princ k nim ale rozhodně patří.Malý princ přichází na planetu Zemi z jiných světů. V poušti se setkává s opuštěným letcem, samotným autorem knihy. Vypráví mu o své podivuhodné životní pouti. O čistotě srdce, dobru a zlu, přátelství, lásce a odpovědnosti za ty, které milujeme…... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 2015 , Rybka PublishersOriginální název:
Le Petit Prince, 1943
více info...
Přidat komentář
Kniha opravdu krásná, ale znám příběhy, které umí chytit za srdce malinko více, ikdyž moudrost a jazyk, kterým je psaná je nezaměnitelná.
Malý princ je multigenerační veledílo, které pro pohádkovost a roztomilé kresby ocení mladší čtenáři, stejně jako dospělí pro často skryté, ale hluboké myšlenky. Každý si v něm najde něco svého, mou nejoblíbenější pasáží je rozmluva prince s liškou a v závěsu cestování po planetách. Všem lze jen vřele doporučit.
Jako dítě jsem té knize moc nerozuměla, až jako dospělá jsem pochopila, jak je to nádherný a nadčasový příběh
Unpopular opinion: Malý princ není pohádka pro děti, nýbrž filozofická pohádka pro dospělé.
První čtení mi moc nesedělo, možná jsem ještě nebyla na tuto knihu připravená. Vrátím se k ní.
Musím se přiznat, že mě tato kniha úspěšně míjela až do dospělosti. Jako dítě mě ničím neoslovila a po přečtení vůbec nevím jestli bych v dětském věku pochopila jaké poselství příběh skrývá...... a nevnímala ji opravdu jen jako pohádku.
A ty krásné iustrace....
Nebudete mne za to mít rádi, ale Malého prince drží nad vodou jen to, že je kultovní. Nechápejte mě špatně, není to kniha špatná, jen přeceňovaná... Malé děti nemohou pochopit její myšlenky, větší děti (pro které mohou být ony myšlenky opravdu přínosné) ji nebudou chtít číst, kvůli její formě, pro dospělé znamená jen snůšku truismů.
Skvělá knížka, ne jenom pro děti. Bylo zajímavý ji číst podruhé, v dospělosti a vidět v tom úplně něco jinýho než v dětství.
Malý princ je naprosto nadčasová klasika, která se nikdy neomrzí. Knížku lze číst opakovaně a stále v ní nalezneme něco nového. Příběh je samozřejmě především o hledání štěstí, o lásce, ale i o morálních zásadách, o dobru a zlu a životě jako takovém.
Tato kniha byla mnou nepoznaná ... až nyní ve svých 46. letech jsem po ní s úctou a očekáváním v rámci ČV 2023 sáhla ... krásné ilustrace a krátké, výstižné kapitoly dodávají dílu sílu. Dílo je o životní cestě, o poznání, o lásce, o smrti, o pochopení a hlavně o NADĚJI.
CHÁPU, ŽE DĚTI V NÍ NEVIDÍ POSLÁNÍ, ALE POHÁDKOVÝ PŘÍBĚH, DOSPĚLÍ ZASE ODHALÍ NENAPSANÉ MYŠLENKY. Takže toto dílu je skutečně nadčasové.
Jedna kamarádka, zdravím Eli :-)... mne ponoukla podívat se po téhle knize. Omylem jsem ale koupil předělanou verzi od Agnes de Lestrade s úchvatnými malbami. Nelitoval jsem, ale hned jak sem zjistil, že jde o zkrácenou verzi, hledat sem se jal verzi plnohodnotnou. A sehnal jsem právě tuhle. A kniha je nádherná...jak mluví v metaforách světů o lidech a lidství ve všech jeho zákoutích. Nevyhýbá se ani těm temným, ale vždy v kontrastu s nevinností právě malého prince. Až nyní ve skoro 40 letech jsem docenil všechny ty složitosti, které mi v dětství nic neříkaly. Kniha získá sílu s každou životní zkušeností a čím letitější ji čte člověk, tím víc z knihy načerpá. Pozná v ní totiž to co sám prožil.
"Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné."
PS. Podařilo se mi sehnat knihu právě s papírovými 3D obrazy a ten příběh doslova ožil před očima! Nepopsatelně nádherný zážitek!
PPS: Knihu otevřela moje drahá matinka a leč učitelka v důchodu, naznala, že to není kniha ani moc pro děti, ale i na ní je příliš složitá. Nu není to kniha pro každého :-)
Vše podstatné shrnula Snoopi. Jen dodám, že knihu fantasticky namluvil pan Viktor Preiss.
Rozhodla jsem se znovu vrátit k této klasice, která nikdy nezestárne, nejen proto, že Malý princ má důvod k pořádným oslavám: již 80 let nám tento do pláště oděný človíček, s nezbytnou žlutou šálou omotanou kolem krku, dělá společnost. Z celého srdce blahopřeji :-)
Za tímto návratem všem stojí i zcela prozaický důvod: jeho příběh hodlám přelouskat v hantecu a valašském nářečí, na což se moc těším, a nebude tedy nijak od věci oživit si, jak to celé bylo.
Cestu do mého srdce si vyšlapával velmi těžce: nenáviděla jsem ho. Vadil mi svým zjevem, svými věčnými otázkami, svým mudrováním a přesvědčením o své pravdě. Vadil mi, poněvadž jsem mu nerozuměla. Cituji pasáž ze svého čtenářského deníku z doby, kdy mi bylo 14 let:
"Když jsem v knihovně hledala něco od Exupéryho, pohled mi vždycky padl na útlou knížku o princátku. Ne a ne a ne, nepřečtu si ji! A znova ne - jen přes mou mrtvolu! To jsem si vždycky myslela. Četli jsme ji totiž už někdy v hodinách češtiny v šesté třídě. Tu pohádku jsem chorobně nesnášela. Nechápala jsem ji. Připadala mi divná, vážná, příliš smutná - nehodila se do světa pohádek, které jsem moc dobře znala, jimž jsem rozuměla a líbily se mi... Vůbec mi mezi ně nepasovala. Unikal mi smysl a hlavní myšlenky celého příběhu. Přišlo mi to moc filosofické a náročné na přemýšlení. Měla jsem i možnost poznat jeho četná zpracování v televizi a rozhlase, se stále stejným výsledkem: nelíbí se mi. Až jednou... Nedávno jsme Exupéryho dílo probírali ve škole a češtinářka nám doporučovala, ať se k té knížce vrátíme, že nám "dá daleko víc, než čekáme". Zaujalo mne to a já se rozhodla, že jí zkusím dát šanci. Výsledek mě překvapil. V poslední době mě hodně zajímá filosofie, sbírám citáty a všelijaká moudra, tak jsem se do knihy začetla pozorněji a s větší chutí. Najednou jsem všechno viděla úplně jinýma očima. Uvědomila jsem si cenu tohoto dílka, jeho význam pro čtenáře, proč je tak překládané a známé mezi čtenáři. Má totiž co říci každé generaci. Člověk musí maličko vyrůst, aby tuhle knihu pochopil. Po čase se k ní vrátím a určitě tu objevím něco jiného, co mi předtím uniklo..." Tomu nelze než přikyvovat: vracím se po 30 letech, a vracím se ráda.
Je to dílo přeceňované, podceňované, oslavované i zatracované - každopádně nadčasové. Jde o jednu z nejpřekládanějších knih všech dob. Jeho postava se objevila v tolika adaptacích ve filmu, divadle a rozhlase, dokonce i ve formě komiksu... má svou regulérní zlatou minci, je na poštovních známkách i plakátech, najdeme ji na puzzle, keramice i ozdobných předmětech... stala se značkou, která vydělává. Každý prostě ví, kdo je to "Malý princ".
Celé kouzlo tohoto veskrze prostého příběhu spočívá - v opakování. Můžeme jej číst stokrát, a pokaždé objevíme něco jiného, což se děje hlavně díky tomu, jak v průběhu let narůstají naše zkušenosti a mění se naše nazírání na život. Ano, dostal mě. Byl to zásah přímo do srdce, s nečekanou silou... Není tedy divu, že jsem plakala, když jsem se "nechala ochočit". Udělala jsem to však ráda. Přestože jde o příběh smutný, nevyznívá tragicky. A co je hlavní: nabízí naději.
Je to kniha hlavně o lásce, hledání štěstí a smyslu lidské existence... ale i o smrti. Smrt je zde eufemizována, přichází v podobě hada, avšak na rozdíl od klasického pojetí z Bible, kdy je vnímán jako ztělesnění zla v podobě našeptávače, neboť donutil Evu ochutnat jablko ze stromu poznání, zde působí jako neškodný přítel, zjevující se "v pravý čas".
Zaráží mne jediné: v nějakém výtisku jsem našla poznámku, že "kniha je určena dětem od 5 let". Nemyslím si, že jde o vhodný věk. Samozřejmě ji děti číst mohou, ale její hloubku pochopí až o dost později. Navíc se zde vyskytuje mnoho cizích slov a pojmů, jimž samy neporozumí: asteroid, mechanik, absurdní, moralista, disciplína, koketní, seriózní, naivní, profese, migrace, etiketa, absolutistický, tolerovat... Jejich význam jim mohou vysvětlit pouze dospělí. Možná to byl záměr autora, aby se u jedné knihy sešli jak rodiče, tak i děti. Možná si přál oba světy dokonale propojit, vzít z obou jen to nejlepší. Možná se jen chtěl usmířit s dítětem uvnitř sebe - občas mi totiž připadalo, že se snaží přiblížit dětskému světu co nejvíce, ale z pozice dospělého se mu to již nedaří. Možná jen chtěl, abychom nikdy neztratili kontakt se svým dětstvím...
Každopádně je úžasné, kolik moudrosti, myšlenek a úvah dokázal vměstnat do zdánlivě jednoduchého děje moderní pohádky. Pohádky, která se stala legendou.
"Řeč je pramenem nedorozumění."
"Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné."
"Stáváš se navždy zodpovědný za vše, cos k sobě připoutal. Nesmíš na to zapomínat."
"Lidé se natlačí do rychlíků, ale potom už nevědí, co hledají. A tak se rozčilují a točí se kolem dokola..."
"Člověk se vydává v nebezpečí, že bude trochu plakat, když se nechal ochočit."
Dostal jsem se k tomu až nyní, možná, že kdybych četl už jako dítě, hodnotil bych lépe. Na svoji dobu možná objevné, ale dnes už mám pocit, že podobné alegorické, hořko-sladké a zjednodušené "satiry" skutečného života je všude více než dost. Je pravda, že u ostatních podobných kousků ale člověk asi častěji naráží na rozkol, kdy se autor zjevně opájí vlastní domnělou genialitou leckterého ze svých příměrů, které ale na čtenáře působí naivně až hloupě. A za to, že se to v tomto případě vlastně pořád drží docela při zemi, bych dal Malému princi alespoň ty tři hvězdy.
V rámci čtenářské výzvy jsem knihu tentokrát poslouchala. Audioverze je velmi zdařilá. Dílo je mi už dávno známé, čtené s dětmi opakovaně v knihovně hned ve dvou vyhotoveních. Přesto v něm i po tolikáté znovu nacházím již pozapomenuté myšlenky, které jsou nadčasové.
Tak tohle není kniha na stažení do čtečky. Malý princ si jistě zaslouží krásnou knižní vazbu a své jisté místo v domácí knihovně. V dětství jsem se s touto knihou nepotkala. Ale určitě bych v ní nenašla to, co bylo autorovým záměrem. Budu se k ní vracet a přemýšlet, co všechno nám autor chtěl sdělit. Zajímavé, nadčasové, poučné, o lásce, přátelství, prostě o životě.
Autorovy další knížky
| 1962 |  Noční let |
| 1965 |  Země lidí |
| 1967 | Válečný pilot |
| 1976 | Moje planeta |
| 2009 | Malý princ (komiks) |
Kniha, kterou jsem jsem si díky výzvě přečetla již podruhé... Jen trochu nechápu, že je kniha řazena mezi pohadky. Děti tuto knihu dostatečně nepochopí ...
V knize se mi líbí spoustu citátů.
Víš..., když je člověku moc smutno, má rád západy slunce...
*
,,Řeč je pramenem nedorozumění."
*
,,Správně vidíme jen srdcem."
*
,,Co je důležité, je očím neviditelné."
*
,,Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal."