Malý princ
Antoine de Saint-Exupéry
https://www.databazeknih.cz/img/books/56_/56238/maly-princ-56238.jpg
4
16596
16596
Malý princ přišel na Zemi ze vzdálené planetky a v africké poušti se setkal s autorem tohoto příběhu. Vyprávěl mu o své dlouhé vesmírné pouti a nechal mu malounko nahlédnout do svého srdce i mysli... Autor jejich podivuhodné setkání a vzájemné vyprávění zachytil tužkou i perem. Vznikla líbezná knížka s tajemstvím, kterou znají dětští i dospělí čtenáři už více než půl století. Příběh jako pohádku si předčítají malí a jeho poselství pochopí spíš velcí, ale stále okouzluje lidi na celém světě a s jedinečným malým princem se stávají všichni snad alespoň na chvíli lepšími.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 2010 , Albatros (ČR)Originální název:
Le Petit Prince, 1943
více info...
Přidat komentář
Poprvé jsem knihu četla jako malá holka a vůbec se mi nelíbila, čekala jsem totiž klasickou pohádku. Až jako dospělá, když jsem z knížky četla řadu citátů, jsem si ji přečetla znovu, a teprve ji řádně docenila.
Malému princi jsem se vyhýbala jako čert kříže a upřímně ani nevím proč.... Asi proto, jak oslavovaná v mém okolí tato kniha byla. Jsem ráda, že jsem se k přečtení konečně dostala, ale za žádný zazrak ji nepovažuju... Prostě pohodová knížka k zamyšlení, která je kraťoučká a čte se velice rychle a snadno.
Pomaličku si vybavuji, že jsem knížku jako dítě četla, četli jsme jí ve škole. Ale vůbec mě neoslovila. Nepochopila jsem jí. Teď s odstupem mnoha let, mě k ní dovedla čtenářská výzva. A musím říct, že je to zvláštní pohled na svět očima malého dítěte s myšlenkami dospělého člověka, zodpovězené s dětskou jednoduchostí. Vždyť vlastně všechno je jednoduché, jen my dospělí si ho komplikujeme.
Poprvé jsem chtěla číst asi v osmi letech. Nedočetla jsem. Podruhé jsem četla jako puberťačka a řada situací a myšlenek mě hluboce oslovila. Potřetí jsem se ke knize vrátila okolo čtyřicítky a příběh mi přijde neuvěřitelně naivní a moralistický a už vůbec nijak nerezonuje.
A tak jsem zvědavá, zda ještě někdy najdu potřebu se ke knize vrátit a jak na mě bude působit... třeba až budu mít Alzheimera:)
Jen málo dětských knih má tako hluboké myšlenky jako Malý princ a je tedy proto vhodnou knihou také pro dospělé. Skrze putování Prince poznáváme obyvatele mnoha planet, kteří fungují jako karikatury lidské společnosti. Máme tu také lekci o různém vidění světa, lásce i přátelství. Na pár stranách se tak čtenář dozví vlastně o celém světě a na konci mu ještě ukápne slza. Nádhera.
Ke knize jsem se poprvé dostala ve svých dvanácti letech. Každý mi ji tehdy vychvaloval a já se nemohla dočkat společného čtení v šesté třídě. Věřila jsem, že to bude kniha mého života. Bohužel bylo mi dvanáct...Moji spolužáci četli strašně pomalu a já donekonečna usínala. Celé mi to přišlo jako strašný ,,hejt" na dospěláky. Já si tehdy tak moc přála být dospělá. Autor mi přišel jako velký blázen.
Nyní jsem o něco starší a ke knize se skepticky dostávám o pár let později kvůli maturitě. Musím říct, že nyní jsem již poznala důvod lásky všech v mém okolí ke knize. Všechno najednou dávalo smysl a co nedávalo, vím, že v určité chvíli mého života dávat smysl bude. U knihy jsem nebyla naposled!
Cetla jsem to ted poprve. Nejak si nedokazu predstavit, ze by to cetlo dite. Svym zpusobem je to pohadka, nerekla bych ze pro deti. Je to krasne, ale smutne. Aspon pro me.
Knížka čtená mnohokrát, protentokrát pro Čtenářskou výzvu a trochu i kvůli práci. Cestu jsem si k ní našla až jako hodně dospělá, koneckonců jako k celému autorovu dílu. Osobně jsem stejně přesvědčená, že krásnější pomezí filosofie a poezie najdu málokde, tedy se ještě do pouště k rozbitému letadlu rozhodně vrátím...
Na Malého prince je potřeba uzrát, jak je již tady níže v komentářích poznamenáno. Knihu jsem četla jako povinnou četbu na základní škole. Ani nevím proč, ale po více než 10 letech jsem se k ní vrátila a musím uznat, že ji teď beru z jiného úhlu pohledu. Kniha vede k neskutečnému zamyšlení, je potřeba číst hodně mezi řádky.
(SPOILER)
V knížce hned první postava se kterou se setkáme je je malý kluk který se chce stát malířem. Dospělí mu ale namluví ze by nebyl dobrý malíř a že by se měl učit něco užitečnějšího třeba mluvnici nebo zeměpis. Kluk se naučil zeměpis a stal se pilotem, ale jeden den spadl s letadlem na pustou poušť. Když se snažil opravit letadlo, přišel k němu malý pán a poprosil ho, aby mu nakreslil beránka. Pilot po několika nezdařených pokusech nakreslil krabici, ve které údajně beránek byl a to se malému pánovy líbilo. Když začala noc, pilot se začal ptát pána na otázky, na které jen zřídka odpověděl. Pilotovi došlo, že pán není ze Země ale z vesmíru. Pán mu poté začal vyprávět jak žil na jeho planetě a když nebylo nic moc co dělat, tak se rozhodl, že začne prozkoumávat jiné planety. Navštěvoval planety, na kterých žili zajímaví lidé. Třeba na jedné planetě byl král který neměl poddané a na další byl opilec který se snažil zapít jeho problémy
s pitím. Ale doletěl na planetu, kde podkal zeměpisce. Tomu popsal jeho planetu a zeměpisec mu doporučil jít na planetu Zemi kde nakonec ztroskotal a náhodou tam našel našeho pilota. Na každé planetě se něco přiučil a Země nebyla výjimkou. Po nějaké době pán opustil Zemi, Pilot se dostal z pouště a už nikdy malého prince neviděl.
Knížka to byla absolutně skvostná a definitivně doporučuji všem.
Vážení přátelé, promiňte, musím udělat malý coming out. K Malému princi jsem si zatím nenašel cestu! Zkoušel jsem to jako dítko školou povinné, bohužel bez úspěchu! Jedna moje oblíbená uživatelka Databáze knih píše, že "na příběh Malého prince je třeba dospět a uzrát." Takže možná mám ještě šanci!
Poslechnuto jako audiokniha - smutné, pravdivé, krásné. Ale synovi to zatím číst nebudu...
Knihu jsem četla teprve poprvé, nevím, jak je to možné, ale v dětství i dospívání mě minula (ne, že bych nevěděla, že kniha existuje, ale nečetla jsem ji) a tak jsem ji četla teprve nyní a určitě se k ní zase někdy vrátím, třeba když si s něčím nebudu vědět rady a budu si chtít trochu srovnat myšlenky... Knížka je krátká, přečtenou jsem ji měla cca za dvě hodiny, hodně prostoru na 94 stranách dostávají ilustrace, které jsou opravdu krásné a pomáhají k představení si světa a jednotlivých planetek.
Tady je moje tajemství. Je strašně jednoduché: kdo chce doopravdy vidět, musí se dívat srdcem. To, co je skutečně důležité, oči nevidí.
Hodnocení: 4*/5*
Kniha je krásná, strašně zajímavá a má hloubku, ale asi jsem zůstala málo dítětem. Chápu, že je velice oblíbená, ale nejsem ten pravý člověk, co by ji ocenil. Krásná klasika, jediné co nechápu, že se mi to vlastně líbilo i nelíbilo zároveň.
Úžasná knížka a klasika, ke které se většinou člověk rád vrací. Malý princ podniká cestu po různých planetkách a na ní se setkává s různými typy lidí a ocitá se v různých situacích, které dovedou člověka k zamyšlení nad hodnotami jako je např. přátelství. Kniha je však zároveň také kritikou společnosti.
Malý princ je vůbec moje nejoblíbenější kniha. Řekla bych, že je vhodný pro každého čtenáře. Dítě si v něm najde pohádku, dospělý si najde hlubší význam, který ho donutí se zamyslet. Já sama knížku četla asi 3x a pokaždé jsem našla něco nového.
Knížka hodně rozděluje lidi na dvě skupiny. Ty co malého prince milují a na ty, kteří ho nemohli dočíst, protože je nebavil. Já sama v tomto díle vidím motivy lásky, přátelství, zbytečnosti, hlouposti a naivity. Každý si v Malém princi najde to svoje. Proto doporučuji si tuto knížku přečíst. Do maturitní literatury jako dělaná. :)
Když jsem četla tuto knihu na základní škole jako povinou četbu, vnímala jsem ji úplně jinak než teď v dospělosti. Jako dítě má člověk jinou fantazii, co nepochopí, si vysvětlí po svém. Z nadhledem dospělosti ten příběh má jinou hloubku k zamyšlení. Nemůžu víc dodat, než že to je veledílo, které předčilo svou dobu.
Krása tohoto literárního veledíla a význam, který pro mne skrývá, je slovy nevyjádřitelný. Každý si příběh vykládá jinak, pro každého každá věta znamená cosi jiného. Kniha s neuvěřitelným přesahem a hloubkou.
Autorovy další knížky
| 1962 |  Noční let |
| 1965 |  Země lidí |
| 1967 | Válečný pilot |
| 1976 | Moje planeta |
| 2009 | Malý princ (komiks) |
Obyčejně mě, když je něco zatíženo gloriolou takové chvály, jímají obavy. Malý princ je však jedna z těch vzácných výjimek, jež mé očekávání nejenže nezklamala, ale návdavkem jej, co panáka na chodníku, tam a zpátky hravě přeskákala; je těžké naservírovat čtenáři „banální“ klišé (zde konkrétně lásky, přátelství, ztráty obého, sobectví, smrti, návratu, oběti a možností změny) tak, aby nad ním neohrnul nos, Exupéry se s tím ale vypořádal naprosto odzbrojujícím způsobem; bezelstně a zranitelně. Jak s kazy se teprv seznamující dítě. Až je mi líto, že jsem si povídání o duši lapené deskami knihy vyplácal na, sice vymakaný, ale poněkud chladný kalkul Ecova Jména růže. Tomuhle skromnému poupěti by slušelo víc.
Marná sláva, „dospělí“ vždy potřebovali pohádku k jejíž autoritě by se, vidouc že její ujišťující stvrzení pravd a jiných potřebných lží zjihle sdílí celé širé okolí, nemuseli stydět přivinout. Tenhle hlad Antoine vyhmát, spřed z něj nit a z ní mezi samotkami lebek vypnul jemnou síť.
Malý princ je jedna z těch knížek, co patří do šuplíků v hotelech; neměl by jí vlastnit nikdo a všichni.
5 no, co taky jiného?
PS: Matně si vzpomínám, že se nám prince pokoušeli cpát ve školce (na vnucování byly naše citlivé čumáčky přímo alergické) a tehdy mě právem moc netankoval; krom hnusných, vybledlých ilustrací jsem vůbec nechápal, co za demence princ řeší; jako pardón ale zalévat nějakou pitomou kytku bylo to poslední, co mě zajímalo. Důležité byly hračky, ťapání v kalužích a ninja želvy!
A teď se na mě podívejte, o třicet let později tu, čumíc z okna do noci, málem bulím jak ta želva. Smrky smrk.