Malý princ
Antoine de Saint-Exupéry
https://www.databazeknih.cz/img/books/81_/81976/bmid_maly-princ-RJf-81976.jpg
4
16608
16608
S Malým princem se v africké poušti setkává opuštěný letec, autor této moderní pohádky. Zatímco se pokouší opravit havarovaný stroj, povídají si o všeličem. O tajemství podivuhodné pouti Malého prince, o dobru a zlu, o přátelství a kráse, o pravém štěstí, o odpovědnosti za ty, které máme rádi. A vůbec nezáleží na tom, odkud pocházíme: Malý princ pocházel z tak malinké planetky, že si to možná ani neumíme představit. Ale věděl, že je třeba chránit květinu, kterou vypěstoval, a že mu to přineslo větší radost než pijanovi plná láhev, byznysmenovi peníze a panovačnému králi nezměrná moc.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 1998 , J. Otto - Ottovo nakladatelstvíOriginální název:
Le Petit Prince, 1943
více info...
Přidat komentář
Malý princ aneb další kniha z maturitní četby. Všichni mě od malého prince odrazovali se slovy „Ne, to je moc těžký na pochopení, to bych si tam nikdy nedala.“, „Seš sebevrah.“ nebo „Můžeš jedině doufat, že si ho nevylosuješ.“ Ale víte co? Mě příběh Malého prince uchvátil natolik, že se k němu během života určitě vrátím. Asi jsem stále dítětem v těle dospělého, který nechápe dospělé a vidí svět trochu jinak.
Kniha mě neuchvátila jako milióny čtenářů. Pro mě kniha nemá vyloženě smysl . Námět dobrý a hezké myšlenky to neříkám.
To je klasika, která snad musí projít rukama všech čtenářů. Proto jsem si jí vyhledala i já a určitě se k ní zase vrátím. Kouzelné čtení.
Od samého začátku, co jsem Malého prince (již asi po sedmé v dosavadním životě) otevřela, mi v hlavě zněl známý úryvek z Markova evangelia (10:14) - „Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takovým patří království Boží.“
Z mého pohledu perfektně vystihuje jedno ze stěžejních poselství knihy.
Tohle není kniha, to je přímo duchovní výprava, krásně zabalená do pár desítek stránek a ilustrovaná dětsky jemnou rukou samotného Saint-Exupéryho. Když ji čtete poprvé, možná vás dojme, ale když ji čtete podruhé nebo potřetí, pronikne vám přímo do duše a usadí se tam, jako byste si konečně připnuli svůj vlastní létající klobouk.
Na první pohled vypadá tahle kniha skoro nevinně – příběh o malém chlapci, který bydlí na pidiplanetě, kde pravidelně okopává baobaby a stará se o křehkou, ale tvrdohlavou růži. Ale věřte mi, Malý princ není žádné pohádkové čtení před spaním. Je to hluboká meditace nad životem, která vás nutí přemýšlet, a to nejen o baobabech! Saint-Exupéry používá svého prince jako průvodce mezi dětským světem, kde všechno dává smysl, a světem dospělých, kde se vše dělí na užitečné a neužitečné – což, jak zjistíte, je naprostá hloupost.
Kdo by si pomyslel, že jednoduchý příběh o chlapci, který cestuje z jedné pidiplanety na druhou a potkává různé podivíny (krále, domýšlivce, pijáka, obchodníka a další), odhalí tolik pravd o lidech a životě? Každá planeta je malým světem, kde si Saint-Exupéry dělá legraci z lidských slabostí. Král, který chce vládnout všem, i když nemá komu; domýšlivec, který touží po obdivu, a obchodník, který celý den počítá hvězdy, aniž by věděl, proč. Na každé stránce si říkáte: "Tohle je přesně jako v životě!" A hned poté: "Ale jak je možné, že jsme na to zapomněli?"
A pak přijde scéna s liškou. Och, ta nádherná liška! Se svým prostým, a přitom geniálním poselstvím o krocích k přátelství a vzájemnému ochočení. Liška přináší jedno z nejkrásnějších ponaučení v literatuře: „Stáváš se navždy odpovědným za to, cos k sobě připoutal.“ Je to věta, která se vám vryje do srdce, stejně jako ta nezapomenutelná pravda o růži, kterou má princ rád – totiž že je jedinečná, protože je jeho. A v tu chvíli se vám začne v hlavě skládat obraz toho, co v životě skutečně má cenu.
Kniha je také plná vtipných a poetických ilustrací samotného autora, které by možná na první pohled zvládlo i dítě. Jenže tyhle "dětské čmáranice" k příběhu neodmyslitelně patří – zobrazení ovečky, klobouku (nebo hada se slonem?) či samotného Malého prince je stejně prosté a hluboké jako kniha sama. Je to kouzelná hra s vnímáním, která dospělým připomíná, že krása a moudrost nemusí být vůbec složité – stačí mít oči otevřené.
Jestli si z Malého prince odnesete jedno ponaučení, pak je to pravděpodobně to, že „správně vidíme jen srdcem; to hlavní je očím neviditelné.“ Zní to jako klišé? Možná, ale z úst Malého prince a jeho lišky to působí jako ta nejčistší a nejpravdivější věta na světě. Připomíná nám, že život není jen o hromadění věcí nebo výpočtech, ale o vzpomínkách, které si vytvoříme s těmi, koho milujeme.
Malý princ je kniha, kterou by měl každý číst alespoň jednou za život (a nejlépe několikrát!). Je to pohádka pro děti, která nutí dospělé, aby se znovu podívali na svět dětskýma očima. A možná po přečtení zjistíte, že v sobě máte kousek malého prince – a že až příště uvidíte na obloze hvězdu, budete vnímat víc než jen vzdálenou kouli plnou plynu.
Mám pro tu knihu slabost. Čas od času si jí musím přečíst a vždy mě znovu dojme a překvapí. Zajímavé, že se na pár stránek vejde tolik moudrosti a krásy aniž by to působilo banálně jako ve všech knihách tohoto druhu které přišly po Malém princi a snažily se ho nějakým způsobem napodobit.
Ty křehké a vlastně ošklivé kresbičky tomu všemu vyprávění dodávají zvláštní půvab, bez nich by byla knížka poloviční. Vím že nejsem zdaleka jediná, ale pro mě má Malý princ speciální místo v knihovně.
Hm, teď asi dopadnu jako ta, která kopala do vosího hnízda, ale když pravdu, tak pravdu.
V dětství mi tato kniha byla podstrkována a VYSVĚTLOVÁNA!! Tím se ocitla v kategorii NEZAJÍMÁ ( " Chceš-li porozumět lidem, přestaň poslouchat co říkají" opravdu dítě pochopí po svém).
V dospělosti po mně překlad Malého prince a " Co tím básník chtěl říci" vyžadovala učitelka francouzštiny. To byl masakr ( omlouvám se pane Exupéry).
Citát z knihy: " Řeč je pramenem nedorozumění".
Závěr?
Kniha nepatří do rukou dětem a ani mnoha dospělým. Chválí ji hlavně ti, co jí nerozumí, aby je mezi sebe přijali "Intoši". Provedla jsem průzkum ( v knihkupectví pod záminkou, že chci koupit vnoučatům) mezi zástupci různých profesí a páni, to bylo klišé ( Liška, beránek bez pochopení) , "Neznám" nebo "Znám, ale nemůžu si vzpomenout" i necitovatelných.
Velmi zajímavé...
Jestli to také nebude tím, že kniha vyšla poprvé v angličtině, tedy v jazyce, který pan Exupéry neznal a pak znovu přeložena do francouzštiny ( až po smrti autora, kdopak ví, co by tomu řekl) .To se lecjaká myšlenka a význam vytratí nebo překroutí. Tady je zase na místě citát o Řeči.
Přečtěte si také psychoanalytický rozbor.
Pro mě osobně je daleko zajímavější a jímavější životopis pana Exupéryho a to, že inspirací pro knihu Malý princ bylo Pražské Jezulátko.
K Malému princi se čas od času, vracím rád. Je to kniha, kterou záhodno číst opakovaně. Teď jsem přečetl vydání, které jsem dostal. Mám ho vlastně doma vícekrát...
Pro mě nehodnotitelná kniha. V dětství jsem ji vůbec nepochopila, teď jsem to s ní zkusila znovu - a zase nic. Taková pohádka pro dospělé, malé dítě ji nemá šanci pobrat. Výjevy s liškou a růží jsou notoricky známé, ale obecně je ta knížka asi nad mé myšlenkové pochody.
"Ti dospělí jsou ale podivní, vážně hodně podivní". Půvabný Malý Princ vyobrazuje kouzlo dětského pohledu na svět, které se nám dospělým tak trochu vytrácí. Zdánlivé maličkosti pro něj znamenají celý svět. Toto dílo má rozhodně přesah a zanechá stopu. Kéž bych tak jako Antoine mohla jednoho dne na africké poušti narazit na tuto malou a překrásnou bytost. Velmi příjemné a kouzelné čtení.
Kniha je to velice zvláštní. Nejsem příliš filozoficky myslící člověk a tudíž jsem určitě nepochopila všechny metafory a hlubší myšlenky v tomto díle. Nicméně i tak ve mně několik pasáží utkvělo. Je to knížka o oslavě dětství, přátelství a určitém pohledu na svět, který může mít každý člověk jiný, ovlivněny něčím nebo někým. Myslím, že na tento příběh můžeme mít vícero náhledů, neboť přece i mince má dvě strany. Knihu jsem poslouchala jako audioknihu na YouTubu. Byl to fajn zážitek i když jsem byla chvílemi zmatená jestli danou pasáž dobře chápu. Snažila jsem se totiž odhalit vetsi hloubku, což se mi ne vždy úplně dařilo':D
Technicky vzato je to souvislé a evidentně to z jakéhosi záhadného důvodu ovlivnilo spoustu lidí. Stále netuším proč. Autor mluví "k dětem" takovým tím způsobem jaky by šlo o odlišný živočišný druh, a tak trochu idioty. Kdykoli jsem zbleskla něco alespoň trochu připomínající krásnou myšlenku, jimiž by kniha měla oplývat, autor to nějak zazdil. Kniha mne zanechala znepokojivě nesvou, a ne tím příjemným melancholickým způsobem. A to i když pominu ty nechutné sebevražedné náznaky.
Knihu jsem poprvé přečetla na základce. V té době jsem ji moc nechápala, taková pohádka. Teď jsem se k ní po 10 letech vrátila a dostala úplně jiný rozměr a význam. Vykresluje lidské charaktery v postavách v příběhu. Zasáhla mě u srdce a takových krásných, hlubokých a pravdivých myšlenek, páni.
Malý princ je jedna z prvních knih, kterou jsem v dětství otevřel a ke které se dodnes vracím. Ať už je to kvůli těm zajímavým a chytrým myšlenkám, brilatnímu příběhu či jen tou známou frází: "Co je důležité je očím neviditelné." Přesně tuto frázi jsem slýchal na každém rohu, než jsem objevil tuto knihu. I když pro někoho může toto dílo působit infantilně, vlastně se v něm nacházejí části, které by si měl, bez ohledu na věk, každý alespoň jednou v životě přečíst.
Malý princ je pro mě celoživotní láska. Těším se na něj, je mi s ním dobře, miluju ho. Miluju jeho nežnost, poetičnost a moudrost. Miluju malého prince, pilota i lišku. Při čtení se částo usmívam nebo slzím, často se k němu vracim a často na něj myslím. Přestože od mého prvního setkání s ním už jsem přečetla stovky knih a mezi nimi desítky opravdu skvělých knih, když mám vybrat mou nejoblíbenější, Malý princ mě vždycky napadne jako první. Až dnes jsem ale zjistila, že Léon Werth, kterému byla před těmi uz více než 80 lety tato kniha věnována, byl také francouzský spisovatel, ale hlavně Exupéryho blízký přítel a mentor, a že i Exupéryho poslední dokončená kniha, Dopis rukojmímu, byla určena Werhovi. Na konci druhé světové války, kterou Exupéry bohužel nepřežil, zahynul pravděpodobně sestřelením jeho vojenského letadla v létě 1944, ve stejný den, ve který jsem se o 33 let později narodila, jeho přítel Werth pronesl: "Mír bez Tonia není úplný mír."
"Prosím pěkně...nakresli mi beránka..."
"Jsou na té planetě lovci?"
"Nejsou."
"Ach, to je zajímavé! A slepice?"
"Také ne."
"Nic není dokonalé," povzdechla liška."
"A pro ten čas, který jsi své růži věnoval, je ta tvá růže tak důležitá."
"...Staváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal..."
"Jedině děti vědí, co hledají."
"Kdybych já měl padesát tři minut nazbyt, šel bych docela pomaloučku ke studánce..."
"Rád naslouchám za noci hvězdám. Je to jako pět set milionů rolniček..."
Malý princ..Kniha, která zasáhne každého člověka, který má srdce tam, kde má být. Na první pohled naivní čtení o hodnotách, které by měly být tak automaticky na tom nejvyšším žebříčku ..o lásce k bližnímu, k věcem a žijícím bytostem. Pro děti těžce pochopitelná, pro dospělého, který už zná ty nejdůležitější hodnoty života však něžně depresivní. Každý člověk, ať už chtěně či nechtěně v životě někomu blízkému ublížil a pocit viny si nese sebou. Kniha je i o odpuštění, o tom, že chybovat je lidské a odpouštět je božské. Malý princ nám ze vzdálené planety donesl spousty dobra, chvíle, kdy se při čtení noříme do svého hlubokého JÁ , život nám svým během ukázal svoji konečnost a my bilancujeme. Nad konečnosti života, nad jeho smutky, ale i nesmírnou něžností a laskou, která nás všechny životem provází. Ať už láskou dětskou, partnerskou či rodičovskou. Každý dostane v životě tu pomyslnou růži ..a je jen a jen na něm, jak s ní naloží.
Malý princ je nežné a krehké dielko, ktoré prináša ponaučenie malým aj veľkým. Oceňujem, že jednotlivé kapitoly nie sú dlhé, napriek tomu sú obsahovo veľmi hutné. Na každej planéte spoznáva princ rôzne situácie a niekedy sa nestačí sám diviť. "Prosím ťa, skroť si ma. Povedala líška. Spoznáme len tie veci, ktoré si skrotíme."
Výzva 2024 - Kniha autora z žebříčku 50 právě nejčtenějších knih na DK.
Když já vám furt nevím - ta kniha je samozřejmě geniální a považuju jí za tak zásadní dílo, že by člověk jen horko těžko hledal jinou knihu obdobné úrovně. Ale proč se proboha už osmdesát let všichni dozvídají, že se jedná o knihu pro děti? Já jsem jí poprvé přečetl až jako dospělý (a v rámci výzvy letos znovu, po cca deseti letech) a vůbec netuším co bych si z toho jako desetiletý špunt odnesl kromě poučky "od hadů se drž dál".
Vlastně to byla hrozně smutná kniha, ale to se asi dá snadno pochopit vzhledem k době, ve které ji autor psal. Jinak samozřejmě plný počet.
Autorovy další knížky
| 1962 |  Noční let |
| 1965 |  Země lidí |
| 1967 | Válečný pilot |
| 1976 | Moje planeta |
| 2009 | Malý princ (komiks) |
"Co je důležité, je očím neviditelné" ... a tohle mě provází celým životem.
Samozřejmě plný počet hvězdiček.