Malý princ: Velká obrazová kniha

Tuším, že tuhle knihu si přečetl Coelho a na základě ní začal plodit ty svoje slátaniny...

Jako povinnou četbu bych tuhle knížku zakázala, lze ji číst až v ten pravý čas, který má každý někde jinde, rozhodně ne z povinnosti. Setkání s princem je osudové a vydrží navždy...

Malého Prince jsem přečetl až v pokročilejším věku (jako adolescent) a bylo to lepší, než kdybych se do ní pustil už v dětských letech, spoustu věcí bych totiž asi nedokázal pochopit správně a nehodnotil bych tak vysoko. Jednoznačně jedna z nejlepších knih vůbec.

Milá knížka, pohádkový příběh, který není pro děti. Příběh je přečtený za hodinu, ale dokázat vše pochopit trvá celý život..

Každý rok čtu Malého prince. Každý rok mi přinese něco nového. Každým rokem mi více a více přirůstá k srdci. Putuje se mnou už od mých čtyř let, kdy jsem poprvé byla schopna přečíst knihu sama... Okouzlující...

Stejně jako mnozí, i já jsem knihu ocenila až mnohem později. O to více jsem si však její čtení užila a patří mezi ty, ke kterým se vždy ráda vrátím.

Knížka, která mne jako povinná četba příliš nezaujala a jejíž kvality jsem ocenil až v dospělosti.

Malý princ nemůže být pohádkou pro děti, protože je až příliš pravdivý...

Příběh malého prince je krásný příběh o nalezení přátelství a štěstí. Myslím si, že kdokoliv tento příběh četl, si pak uvědomil, co znamená opravdové přátelství a jak si i některé naprosto obyčejné věci získají vaši lásku, jak si vás ochočí.

Milá knížka, u které musí člověk přemýšlet, aby ji pochopil. Určitě si ji přečtu po čase ještě jednou.

Krásný příběh pro velké i malé!

Podle mne velmi přeceněná kniha, která se mi četla špatně a mnohokrát jsem ji odložila.

Knížka je přečtená velmi rychle, ale mně přijde jako docela blbost, asi jsem ji správně nepochopila, ale nechápu její kladné hodnocení.

Já tuhle knížku miluji. Četla jsem ji sice až na gymnáziu, ale od té doby snad stokrát. Svým dětem jsem o ní nejprve vyprávěla a vybírala jim některé kapitoly.. později jsem jim ji četla. Když byl můj synek v nemocnici a já za ním každý den chodila a četla mu, přál si přinést právě Malého prince a Čarovnou zimu :-)

Lidi, já tuhle krásnou knížtičku četla poprvé ve španělštině a asi si dovedete představit, že jsem z toho chvílemi byla lyrický jelen. Raději jsem si to pak hned dala v češtině a pak ještě jednou na střídačku. Takže nejen že jsem si z tého knihy odnesla velký příjemný zážitek, ještě jsem se mnohému přiučila. A to nejen španělštině... To prosím mnohem víc...

Malého prince jsem poprvé četla asi ve 12ti letech, ale moc mi nedal. Knížku jsem brala spíše jako pohádku. Když jsem si ji však přečetla o dva roky později, už jsem jsem v ní viděla tu filosofii a stala se mou nejoblíbenější knihou. A také jsem zjistila, jak rychle se dokáže lidské myšlení zmenit...

,,Co to znamená ochočit?´´ nádherná knížka, kterou jsem se pročetl v mladším věku a která mi zůstala jako jedna velká čerstvá pohádková vzpomínka.

Myslím si, že je to jedna z těch knížek, které prostě musíte mít doma, protože vám v každém věku přinesou úplně něco jiného - a to je úžasné.

Zkoušela jsem to číst vícekrát a snažila se pochopit......ale nepovedlo se až tak docela. Je to krásné, poetické, milé a originální, ale na straně druhé velice zvláštní a někdy až divné.....no nejsem úplný fanda této knihy. Přesto stojí za to přečíst ji a utvořit si názor.