Malý princ: Velká obrazová kniha
Antoine de Saint-Exupéry
Malý princ byl napsán a vydán za války, jeho autor Antoine de Saint-Exupéry (1900–1944) byl letec a spisovatel známý i svou tvorbou pro dospělé (romány Noční let, Válečný pilot, Citadela aj.). Kniha vyšla už v prvním vydání s jednoduchými a křehkými ilustracemi autora textu, v této podobě je známá dodnes. Je výjimečná, dodnes se těší úspěchu na celé zeměkouli: patří k 50 nejprodávanějším knihám na světě. Vyšla v mnoha vydáních, překladech, adaptacích, převyprávěních, byla zfilmována i uváděna jako divadelní hra." Tolik citace z nové knihy 2x 101 knih pro děti a mládež, která uvádí nejvýznamnější dětské knihy světové a české literatury.... celý text
Literatura světová Sci-fi Filozofie
Vydáno: 2014 , Albatros (ČR)Originální název:
Le Petit Prince, 1943
více info...
Přidat komentář
Tuhle knihu jsem jako malá nesnášela. Nudila mě. Když jsem si ji přečetla jako dospělá, některé myšlenky mi připadaly roztomilé, zároveň bych se je ale styděla číst nahlas. Jde o formu. Klišovitost, šablonovitost, z níž vycházejí nejrůznější motivační knihy. Malý princ je pro mě tisíckrát vyplivnutá a znovu sebraná žvýkačka, postrádá pro mě magii a poetičnost, protože z knihy cítím velké tlačení na pilu, jakkoliv jsou samotné myšlenky v ní ve své podstatě moudré.
Malého prince jsem dlouho odkládala. Ani jsem vlastně nevěděla proč. Teď jsem se k němu dostala a jsem mile překvapená. Je tam spousta věcí nad kterými se můžeme zamyslet a tak trošku přehodnotit vlastní život.
Poprvé jsem Malého prince četla jako povinnou literaturu k maturitě - a vůbec mě neoslnil. Nechápala jsem, co s knihou všichni mají. Po letech jsem se k ní vrátila - nejprve ve formě skvěle namluvené audioknihy a poté i v knižní podobě. No a asi už tušíte, kam mířím - můj názor na ni se úplně změnil. :) Kniha se mi četla moc dobře a byla pro mě skutečným pohlazením po duši. Je plná překrásných myšlenek o přátelství, o lásce, o lidech i o životě. Občas je trochu smutná, ale to k ní zkrátka patří. Myslím, že právě proto si dokáže získat srdce čtenářů napříč generacemi a i během opakovaného čtení v ní člověk stále nachází něco nového a podstatného.
“Je smutné zapomenout na přítele. Každý nemá přítele. A mohu se stát jednou takovým jako dospělí, kteří se už nezajímají o nic jiného než o číslice.”
Nemohu si pomoci, ale přijde mi, že si kniha Malý princ žije poněkud nad své poměry. Ovšem, filozofický podtext je jímavý a přirozený, ale to, že někteří lidé tvrdí (a není jich málo), že by bez této knihy nemohli žít a doslova hltají každé slovo, mi přijde nepochopitelné.
Možná je to můj subjektivní názor, který se obvykle od ostatních liší, avšak třeba si musím ještě pár let počkat, aby mě více oslovila. Hodnotím ale kladně.
Nikdy jsem nechápala, proč všichni považují právě tuto knihu za oblíbenou z dětství. Já jsem ji četla poprvé před měsícem a i když jsem to přečetla, furt jsem to nechápala. Řekla jsem si, ze kniha je nic moc a šla číst něco jiného. Ale po hodinách přemýšlení mě kniha nadchla, protože mám ráda citáty a začínala jsem pomalu, ale jistě chápat význam celé knihy. V knize se vyskytují tolik moudra a pravdy, kterou si neuvědomujeme. Až když se nad ní zamyslíme, co tím autor chtěl říct. Kniha byla přečtená hned, protože nemá tolik stránek a taky se četla moc dobře. Jako kdybych byla dítě, které se učí číst. Asi tak se to dobře četlo. Prostě jednoduše. Obálka knihy vyznačuje přesně to, o čem kniha pojednává. Knihu doporučuji. Ale i když vás neosloví, je dobré si ji aspoň jednou za život přečíst. A neuděláte ani chybu v tom, že si ji vyberete k maturitě, protože se o ní dá jednoduše mluvit.
V novém překladu je z beránka ovečka, z obyvatel planetek mě nejvíc baví pozemský výhybkář, poušť má barvu medu, malý princ se ze své pouti za poznáním zmoudřelý vrací domů - a není to smutné, je to tak dobře, zbývá přece ta krajina... Od dětství se mi optika posunula, ale příběh si stále užívám (ne nadarmo je tahle drobná knížka na prvním místě nejčtenějších knih ze světové literatury)... Možná doporučím divadelního Malého prince Jana Ciny, který se vrací na pozemskou poušť, aby se znovu setkal s přítelem-pilotem...
V době zavřených knihoven se vracím k zaprášeným knihám mého mládí a stojí to za to. Malý princ s odstupem desítek let je něco úplně jiného, než, co si pamatuji. Myslím, že teprve člověk trochu více proplesknutý světem toto dílko více pochopí a ocení. Většina kapitol by mohla sloužit jako úvod k meditacím.!
no nevím pořádně co k tomuto dílku napsat... spusta lidí má knihu rádo, ale bohužel ja k nim asi patřit nebudu. Ne, že by to nebylo hezky napsané, ale pro mě spíš tak zvláštně a smutně...
Tohle opravdu není nic pro mě.
Knížka mi přišla nudná a depresivní a malý princ mi byl neskutečně nesympatický. Autor to očividně chtěl napsat tak, aby to vypadalo jako pohled na svět ze strany dítěte, které ještě není "zkažené". A to se mu nepovedlo.
Každopádně, pokud máte radši akci a dobrodružství, to od téhle knížky neočekávejte.
Čteno, posloucháno nesčetněkrát. Patřím ke skupině "miluji Malého prince". Vše bylo jistě řečeno, proto přidám pouze čerstvou zkušenost ze čtení nahlas dětem. Překlad jedině od Zdeňky Stavinohové. Dostal se ke mně jiný překlad, u kterého jsem si lámala jazyk, žádná poetická a krásná čeština. Nakonec jsem se přistihla, že spíš vyprávím než čtu.
Nepochybně jedna z nejkouzelnějších a nejkrásnějších knih, jakou jsem kdy četla.
Malý princ je prostě moje největší srdeční záležitost. A myslím, že tomu tak bude napořád.
Velice krásný příběh, který Vás pohladí po duši a dokáže Vás i rozplakat.
Příběh v sobě skrývá mnoho krásných a zajímavých myšlenek a skutečností - "Správně vidíme jen srdcem".
Musím samozřejmě ocenit i krásné ilustrace, které se v knize nachází - "Nakresli mi beránka...".
Myslím, že se jedná o knihu, která by neměla chybět v žádné domácí knihovně.
Řekla bych, že lidé se dělí na dvě strany, kdo tuto knihu milují a naopak. Řadím se k straně číslo jedna. Dlouho jsem knihu nechávala ležet v knihovně a věnovala se jiným knihám, ale nakonec jsem na ni koukala tak dlouho, až jsem ji vzala do ruky a během jednoho večera přečetla. Kniha ve mne něco zanechala, jako každé kvalitně napsané dílo. Sama si pod určitými věcmi představuji vlastní myšlenky, a to je na tom to nejlepší. Až budu starší a budu ji číst znovu je mi jasné, že můj pohled a názory budou opět jiné.
Nemohu říct nic víc, než doporučuji
pro mě klasika ke které jsem se dostal až v dospělosti, nebo si nepamatuji, že bych ji jako dítě četl. Snad i proto mi některé části přišly až příliš pro děti - nejspíš už nemám zrovna moc dětské uvažování. Ale zase je pravda, že si v příbězích Prince každý najde to své
Autorovy další knížky
1962 | Noční let |
1965 | Země lidí |
1967 | Válečný pilot |
1976 | Moje planeta |
2009 | Malý princ (komiks) |
Nikdy dřív jsem nečetla a je to dobře boť bych jako mnozí nepochopila.....ale všechno má svůj čas a ten přišel i na tento unikátní příběh.
" Kdo nechce vidět, nevidí.
Kdo nechce slyšet, neslyší.
Kdo nechce cítit ......"