Malý velký muž
Thomas Berger
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/23385/bmid_maly-velky-muz-6B2-23385.jpg
5
298
298
Malý velký muž série
1. díl >
Věřte tomu nebo ne, Jacku Crabbovi je 111 let. Věřte nebo nevěřte, Jack Crabb má dva otce: jednoho bílého a druhého, sice duchovního, zato nefalšovaného indiánského náčelníka kmene Čejenů, který mu také dal to nezapomenutelné jméno - Malý velký muž. Malý velký muž Jack Crabb tak zdědil od každého svého předka něco a výsledkem je zábavný vypravěč, který si neláme hlavu s rasovými rozdíly a přepíná podle momentální potřeby mezi bílými a rudými návyky a zvyklostmi. Podoben baronu Prášilovi, prožívá Jack Crabb naplno bouřlivé období amerických dějin - kolonizaci Divokého západu. Jako indián si se svými soukmenovci užívá do sytosti se čtyřmi manželkami, než se stane svědkem brutálního vyhlazení Čejenů kavalerií generála Custera. Jako běloch se hlásí ke svému podílu na vyhubení bizonů, k podvedení legendárního hrdiny Divokého Billa Hickoka i k čachrům s Wyattem Earpem. Nakonec tak tak přežije bitvu u Little Bighornu, a přestože přísahal, že ho zabije, bojuje v ní nakonec po boku generála Custera... Thomas Berger sepsal v 60. letech snad nechtěně jednu z knih, které se v americké literatuře zařadily mezi tzv. nesmrtelné. Vytvořil vyvážený amalgam fikce a historické skutečnosti, humoru k popraskání bránice a dějinného smutku nad osudy jednotlivců i národů. Nabídl čtenáři nadčasový příběh člověka, který se necítí dobře v žádném z nabízených kulturních chomoutů, protože - byť není ani svatý bez viny, ani nejpoctivější mezi hříšníky - nade vše si cení lidské svobody. Zřejmě víc pro tuto kvalitu než pro svůj striktně historický přínos se kniha stala na mnoha amerických školách součástí doporučené literatury. Její popularitu umocnila v 70. letech filmová verze s Dustinem Hoffmanem v hlavní roli, avšak nepřekonala ji. Takový už je osud filmů natočených však podle ještě lepších knih. 1. vydání.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1977 , Naše vojskoOriginální název:
Little Big Man, 1964
více info...
Přidat komentář
Co dodat - myslim ze vystihnout to lepe jak pise tanuki nelze... Jackuv pribeh je az neuveritelny, cim vsim prosel , zmitajice se mezi bilyma a novou cervenou rodinou...kdyz uz si mysli ze naleza klid, za rohem ciha dalsi akce , boj, dobrodruzstvi... Aby prozil plodny zivot a dozil se svych 111 let...
A ano, narozdil od Vinnetua jsou tady vykresleny syrove dusledky stretu civilizaci, bolest a smrt rozsevana bilym muzem...
Chcete-li vštípit mladému člověku ideály cti, morálky a všech myslitelných ušlechtilých vlastností, dejte mu přečíst knihy o slavném náčelníkovi Apačů Vinnetouovi. Když je Vám 10 let, tak neexistuje lepší kniha. Až se posunete v čase o pár desetiletí dál a tématika Divokého západu Vás stále ještě neomrzela, měli byste sáhnout po knize, která více odráží skutečný život. Kde jsou indiáni špinaví a smradlaví, běloši samá verbež, každý se snaží na toho druhého vyzrát, oškubat ho a nepřijít přitom o vlastní krk. S úžasnou empatií Vám bude ukázáno, v čem se liší myšlení a životní styl původních amerických obyvatel od osadníků, budete trpět při pohledu na tenčící se stáda bizonů, budete na vlastní kůži cítit bezbřehou křivdu, která se indiánům děje při bezohledné rozpínavosti naší civilizace. Všechno je to ale podáno s nadhledem a smyslem pro humor. Tento styl vyprávění je natolik jedinečný, že Vám bezesporu nadlouho utkví v paměti.
"Jistě, kdybychom se všichni hned vrátili do rezervací, pravděpodobně by běloši nezabili nikoho. Protože zabíjení je součást života, a oni život nenávidí. Nenávidí válku. Za starých časů se snažili zprostředkovat mír mezi námi, Vránami a Pauníji, a my si potřásli rukama a chvíli mezi sebou opravdu neválčili, ale všichni se z toho vážně roznemohli, ženy začaly být příliš drzé a my nemohli nosit všechno to krásné oblečení, protože byl mír. A tak jsme konečně zajeli do tábora Vraních indiánů a pronesli tam řeč: "Mívali jsme vás rádi, když jsme vás nenáviděli," řekl jsem těm Vranám. "Ale teď, když jsme přáteli, se nám velmi protivíte."
"To nedává smysl," odpověděli mi.
"No, náš nápad to nebyl."
A oni na to: "Náš také ne. Myslívali jsme si, že jste vy, Čejeni, krásní lidé, když jsme s vámi bojovali. Teď ale vypadáte jako oškliví psi."
Tomu nutkání nešlo zkrátka odolat a my se s nimi utkali ve velké bitvě."
Rudý přebal vydání z roku 1977 vlastně vůbec není od věci, zvláště završí-li naše myšlenky z četby epilog dr. Jiřího Gojdy, ve kterém je dotažena krvavá linie historie indiánského národa až do třetí čtvrtiny 19. století a často se v něm skloňuje slovo genocida. Pokud však v knize popsaná válečnická vášeň skutečně v indiánském životě hrála tak zásadní roli, snad je krvavý osud indiánských válečníků tou správnou cestou jejich odchodu na Druhou Stranu, protože takto tam snad mohou být šťastni. Před každým myšlenkovým závěrem se však vtírá otázka: Jak hluboko do indiánské duše Thomas Berger skutečně viděl? Kdo ví? Takže nám k posouzení opět zbývá pouhá beletrická kniha….“pouhá“.
V hlavě mě tlačí mrcha paralela s Eskymo Welzlem. Crabbova a Welzlova rozpolcenost v obou případech pramenila z možnosti porovnávání dvou odlišných kultur. Té bílé – civilizované a expanzivní a té domorodé – žijících v drsných principech přírodních a tou první kulturou postupně utlačované. Zároveň oba dobroruzi jsou podobní svou svérázností, nadhledem, optimismem, humorem, daleci idealizovanému pohledu na svět, oba tlačení vnitřním principem svobody. Nebýt malého nedostatku – fikce – věřím, že se tito dva museli potkat a sami sebe zaznamenat. V každém případě jsem za oba rád. Tyto knihy totiž člověku odhalují to velmi podstatně, totiž vnější pohled na sebe sama coby zástupce jedné z popisovaných kultur. A chceme-li být kulatí, musíme naslouchat sami sobě i těm okolo. Takže čtverec, úsečka, nebo kruh? Pan Born to má v knize vyřešené ;)
P.S. právě jsem dokoukal film a je mi z něj poněkud smutno. Je až obdivuhodné, jak se chlapcům od filmu podařilo zprasit většinu klíčových charakterů. Vskutku dílo hodné velmistra.
chvíli jsem se doslova topila v záplavě informací a prožitků, které se až záhadným způsobem dokázaly vměstnat na pár stránek... přišlo mi, že se v knize vůbec nehýbu dál a přitom neustále vstřebávám moře překrásného dobrodružství... dnes jsem konečně dočetla a... bude mi chybět... indiánská vesnice a Stará Stanová Kůže i Jack...
A tohle je důvod proč se mi líbí Knižní výzva - nikdy by mě asi nenapadlo si tuhle knihu přečíst. Ale protože má protiklady v názvu, tak jsem se do ní pustila.
Jednoznačně si zaslouží pět hvězd. Byl to krásný návrat do světa Divokého Západu, který jsem na základní škole tak zbožňovala. Myslím, že ji zařadím mezi knihy, které doporučuji, když se mě někdo zeptá. Až mě mrzí, že jsem na ní narazila takhle náhodou...
Málo kdy se mi víc líbí filmové zpracování, přesto tady tomu tak bylo. Některé nezáživné pasáže byly vynechány a - pro mě někdy iritující - průpovídky Jacka rovněž.
.........občas mi databazeknih připomene, že bych se taky mohl podívat po filmech podle románů , dustin hoffman už je stažený ..... kniha je nekomentovatelná, přesně jako film - prostě jedním slovem ....................................... podtržená +1
Hodně vtipný pohled na neslavnou etapu amerických dějin. Nevím, co k tomu napsat, je tam spousta akce, vulgarit, vtipu i tragédie, prostě všeho, co by měla správná kniha z prostředí divokého západu mít.
Štítky knihy
19. století zfilmováno Indiáni USA (Spojené státy americké) Divoký západ dějiny civilizace dějiny národů a států dějiny USA bitva u Little Bighornu (1876)Autorovy další knížky
| 2000 |  Malý velký muž |
| 2000 | Návrat Malého velkého muže |
Okolo téhle knížky kroužím už spoustu let, protože je to jedna z neoblíbenějších knih mého tatínka. Ale teprve, když mi ji doporučil druhý mně moc blízký člověk, tak jsem se do ní konečně pustila. Musím se přiznat, že občas si pro odlehčení střihnu nějaký ten pořádně krvavý plnotučný brak a náramně se u toho bavím, ale to je něco jiného. Když o podobných masakrech čtete a víte, že takhle nějak to bylo nejspíš i ve skutečnosti a vlastně ne tak dávno, není to úplně příjemný pocit. Střet dvou tak diametrálně odlišných kultur, jakými byly svět bílých a svět indiánů, prostě nemohl dopadnout dobře. Tahle knížka je realistickým a nestranným pohledem na obě strany mince, a aniž by se snažila o nějaké senzační odhalení, uvádí na pravou míru veškeré zidealizované představy o Divokém Západě a zbavuje ho té aury romantiky, která se kolem něj časem vytvořila. Není to suchopárný výklad událostí, ale živý děj, který vás vtáhne do sebe a donutí přemýšlet o relativitě pojmů dobrý a špatný. A na závěr je ještě doplněná vynikajícím doslovem Jiřího Gojdy.
"Jestli si někdy budete chtít doopravdy odpočinout, prostě padněte až na samý dno a budete šťastný lidi. Nejvíc nesnází pochází z toho, že člověk má nějakou úroveň."