Malý vetřelec
Sarah Waters
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/40216/bmid_maly-vetrelec-XL8-40216.jpg
4
236
236
Malý vetřelec je zasazený do doby po druhé světové válce, na anglický venkov - do dříve opuletního, nyní chátrajícího sídla, a jeho středobodem je heterosexuální vztah. Sídlo je přes dvě stě let domovem zámožné rodiny Ayresových: syn Roddy, který se vrátil z války, se pokouší v rychle se měnící době majetek spravovat, jeho matka usiluje o zachování dekoru, obyčejů a starého pořádku a jeho sestra Caroline, která se vůbec nehodí do role příslušnice vyšší třídy, na sebe bere úkoly, jež dříve plnilo početné služebnictvo, a v holinkách pracuje na zahradě. Do rodiny zcela zásadně zasáhne lékař z blízkého městečka, dr. Faraday, který jako chudý kluk kdysi dům navštívil při jakési dobročinné akci pro chudinu. Celý román má svoji druhou, velice temnou stránku, díky které se zatím poslední román Watersové může směle řadit mezi nejlepší díla duchařské literatury.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2010 , ArgoOriginální název:
The Little Stranger, 2009
více info...
Přidat komentář
Musím říct, ona rozvláčnost a popisnost, která je pro Roman typická,mě nejednou nutila knihu odložit. Nicméně vytrvalá jsem a odměnou mi byl skvělý duchařský příběh na pozadí poválečné Anglie! Skvělé, místy mi mráz běhal po zádech!
Spisovatelka Sarah Waters vytvořila knihu, kde si najde něco muž a i žena. Tím myslím milostný románek a zároveň strašidelná, tajemná a detektivní zápletka v podobě ducha mrtvé dcery. Popisuje nejen anglickou společnost, ale i vztahy v ní. Malý Vetřelec se četl jedním dechem!
K tomuto románu jsem se dostal díky čtenářské výzvě 2019, kde byla chybně uvedena jako kniha, která obdržela Man Bookerovu cenu (byla pouze nominovaná) nicméně ani okamžik nelituju, že jsem si jí vybral. Autorka skvěle zvládá ponurou atmosféru kdysi slavného sídla, které se nezadržitelně rozpadá, a stahuje s sebou i své poslední obyvatele. Kniha se krásně četla s mrazením v zádech obzvlášť teď v lednu, kdy je všechno tmavé, mrazivé a depresivní i ve skutečnosti :-) Těch 500 stránek knihy rychle utíká i přes pomalý děj knihy, kdy se zdánlivě nic neděje a vše podstatné se odehrává skytě a pod povrchem.
Dva suverénně nejdůležitější protagonisté románu: 1) Atmosféra a 2) Staré šlechtické sídlo. Všichni ostatní (ti živí) jsou vlastně podružní.
Přestože děj odkapává pomalu, pomaloučku a více spočívá, než se hýbá, kniha vás naprosto pohltí. Dokonce bych řekl, že celý ten závěr, kde se kolo příběhu začíná otáčet přece jenom poněkud rychleji, byl pro mne nejméně zajímavý – plně jsem si vychutnal spíše první tři čtvrtiny knihy, kdy se jen mlčky rozhlížíme, osaháváme očima všechny ty vetché části interiéru, kdy se dotýkáme oloupávajících se tapet, kdy jen vnímáme, pozorujeme a seznamujeme se s každým čtverečním centimetrem starého Hundreds Hall a kdy pouze TUŠÍME, že tu s námi něco je, ale my nedovedeme určit co…
Pro mne mistrovský kousek!
Kniha s ponurou atmosférou, skvělým popisem postav i prostředí ve kterém se děj odehrává.
Někomu se kniha může zdát zdlouhavá, ale já se začetla hned. I když je pravda, že ten pravý spád kniha postává, až v druhé polovině.
Z půlky duchařský román, z půlky příběh o konci šlechtické éry ve Velké Británii. Sarah Watersová umí perfektně zaháčkovat čtenářovu pozornost od prvních stran a držet jí až do úplného konce, přitom se neděje nic víc, než že sledujeme upadající sídlo šlechtické rodiny. Je to jako drama o pěti hercích, kdy s každou další kapitolou očekáváte nějaké pobuřující odhalení - a ono stále nepřichází a nepřichází, až na něj úplně zapomenete, protože zjistíte, že jste zcela uchváceni osudy protagonistů na divadelním jevišti. Ale nenechte se mýlit, ta strašidelná linie tu je a funguje bezezbytku, snad jen není natolik konkrétní, aby šlo jasně říci: „Hele duch, ten za všechno může.“ Vyprávění je to daleko složitější, přitom zcela přirozené a strhující. Až mě docela mrazí z představy, co by autorka dokázala, kdyby vystavěla celou osnovu pouze na hororu.
V rámci řečeného doporučuji nečíst za tichých nocí ve spícím domě. I když nejde o žánrovku v pravém slova smyslu, husí kůži jsem měl teda pořádnou.
Malého vetřelce jsem si půjčila po shlédnutí traileru filmu, který je podle knihy natočen. A jelikož v něm hraje můj oblíbený herec, bylo mi jasné, že film budu chtít vidět. :) Nejdříve jsem se však rozhodla přečíst knižní předlohu a absolutně nelituji. I když jsem očekávala malinko něco jiného, sedla mi se vším všudy. Je čtivá, má sympatické postavy a tajemno. Spokojenost :)
Trošku odklon od toho, co obvykle Sarah Waters píše. Při čtení jsem dala přednost vývoji postav než nějakému nadpřirozenému jevu, ať už tam byl nebo nebyl. Ten jev tady stejně sloužil jen jako nějaký katalyzátor nebo spouštěc. Postavy se ubíraly zajímavým směrem. Sarah Waters psát umí. S tím souhlasím. Prostředí chátrajícího venkovského sídla je jistě atraktivní. Tam se to duchy muselo hemžit. Chyběla mi větší šťáva. Měla jsem problém se do knihy pořádně zakousnout.
Trochu rozvláčný příběh jednoho ponurého domu, ve kterém propadají lidé šílenství.Nebo to někdo šikovně připravil ? Doporučuju.
Má oblíbená autorka, oblíbené prostředí a neobvyklý příběh - co si přát víc. Duchařskou linku netřeba vnímat jako pointu příběhu (popravdě její vývoj i zakončení jsou docela předvídatelné) - ale spíš jako předpoklad pro to, aby se postavy dostávaly do hodně neobvyklých a těžko logicky pochopitelných situací. Přičemž Sarah Watersová umí napsat postavy velmi živoucí a uvěřitelné, s kterými se čtenář snadno spřátelí. A jednání takových postav, jejich vývoj a proměna vztahů mezi nimi mi přinášely větší zdroj napětí než existence nadpřirozeného elementu. To byl spíš jen takový zajímavý bonus. Není to podle mě sice nejlepší autorčina kniha, ale i tak mě bavila.
Malý vetřelec je příběhem, v němž hlavní roli hraje chátrající dům venkovské šlechty, které se v Anglii po 2. světové válce s nástupem labouristické vlády pochopitelně nedařilo. Stejně tak jak upadal osud jedné šlechtické rodiny, upadalo spolu s nimi i jejich rodinné sídlo. Zda za to mohla jen neutěšená poválečná situace, nebo zda za tím vším stojí i někdo jiný, to si budete muset přečíst sami, protože děj tady nechci rozhodně prozrazovat.
Příběh je vyprávěn z pohledu mladého svobodného lékaře. Na moje poměry jsem tuto knihu četla neskutečně dlouho, ale nikdy jsem se nedostala do bodu, kdy bych si řekla, že ji odložím navždy. Pořád se v ději skrývalo něco, co mě nutilo přijít věcem na kloub. Musím říct, že skvěle jsou vykresleny charaktery jednotlivých postav - jejich proměny v průběhu několika měsíců jsou výborným způsobem popsány. Od samotného konce jsem očekávala trošku větší pecku, takhle mi přišlo, že ho autorka nechala vyšumět do ztracena. Přesto ale jsem ráda, že jsem na tuto na první pohled nenápadnou knížku náhodou narazila.
Tohle je kniha,kterou nikdy nepošlu dál,styl který miluji.Popis starého šlechtického sídla v Anglii,duchařina,pro někoho rozvláčněné popisování,ale to je přesně můj styl.
Trochu jsem se touto knihou musela prokousávat.Příběh staví na atmosféře zmaru a úpadku jednoho šlechtického sídla ve staré dobré Anglii.Tak jako se pomalu rozpadá staré sídlo i rodina v něm, stejně nesnesitelně pozvolna plyne i samotný příběh.Hlavní vypravěč mi k srdci nepřirostl a stejně nesympatické mi vlastně přišly i všechny ostatní postavy.A konečný dojem nezachrání ani duchařská zápletka.Vyloženě špatná kniha to však není.Na to autorka ovládá své řemeslo až příliš dobře.Jen si pod pojmem duchařský román představuji zřejmě trochu něco jiného.
Kniha mě bavila, jen konec mi přišel trochu odfláknutý /možná bych nechala Caroline odjet a nechala s otazníkem, zda vše bylo dílem poltergeista nebo jedné vypočítavé staré panny/. Celkově plus za popis atmosféry chátrání a rozpadu starých časů...
Kdyby se příběh více věnoval událostem v domě v souvislosti s duchařinou, bylo by to celé o něčem jiném.....kdybych byla vydavatelka, tak tenhle paskvil vrátím autorce k rozsáhlému přepracování (co nejméně doktora, co nejvíce rozvinout děj okolo Susan..třeba) a pak by se, možná, o knize dalo říkat, že patří mezi "nejlepší díla duchařské literatury"....tohle ale fakt NE...Doktor, jehož jediná diagnóza je "únava" a jehož jediné doporučení je "běžte do postele, odpočívat"...by potřeboval profackovat.....celou knihu byli obyvatelé domu permanentně "unavení, přetažení"....potichoučku, bez pozvání se vyloženě vtíral, sám se pasoval na rodinného lékaře a ve finále to nucení do sňatku, vyhodíte to dveřmi a ono to vleze oknem....myslím, že vím, kdo tu byl opravdový a jediný blázen....
Kniha úplně o ničem, hrůza. Nejlepší bylo, že jsem si dr. Fraradaye představovala jako doktora ze "Slunce seno" takže mě to přirovnání občas během čtení pobavilo. Jinak ale hodně velká ztráta času. Teď zrovna čtu knihu nulové hodnoty "Zombie blondýny" a je o mnoho mnoho lepší :))
Štítky knihy
zfilmováno anglická literatura 50. léta 20. století anglický venkov duchové a přízraky strašidelné domy společenské romány duchařské rományAutorovy další knížky
| 2008 |  Zlodějka |
| 2010 | Špičkou jazyka |
| 2010 |  Malý vetřelec |
| 2013 | Náklonnost |
| 2015 | Platící hosté |
Přidávám se k nadšeným komentářům, toto byla paráda. Příběh je opravdu vyprávěný rozvláčně, ale velmi poutavě a zajímavě, dokázal mě vtáhnout a přiznávám, že i mě postihlo zmiňované mrazení. Vše dávkované v malých, ale působivých dávkách, včetně konce, který jsem nečekala.