Malý vetřelec
Sarah Waters
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/40216/bmid_maly-vetrelec-XL8-40216.jpg
4
236
236
Malý vetřelec je zasazený do doby po druhé světové válce, na anglický venkov - do dříve opuletního, nyní chátrajícího sídla, a jeho středobodem je heterosexuální vztah. Sídlo je přes dvě stě let domovem zámožné rodiny Ayresových: syn Roddy, který se vrátil z války, se pokouší v rychle se měnící době majetek spravovat, jeho matka usiluje o zachování dekoru, obyčejů a starého pořádku a jeho sestra Caroline, která se vůbec nehodí do role příslušnice vyšší třídy, na sebe bere úkoly, jež dříve plnilo početné služebnictvo, a v holinkách pracuje na zahradě. Do rodiny zcela zásadně zasáhne lékař z blízkého městečka, dr. Faraday, který jako chudý kluk kdysi dům navštívil při jakési dobročinné akci pro chudinu. Celý román má svoji druhou, velice temnou stránku, díky které se zatím poslední román Watersové může směle řadit mezi nejlepší díla duchařské literatury.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2010 , ArgoOriginální název:
The Little Stranger, 2009
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) Úžasný román, odehrávající se po druhé světové válce v čtenářsky atraktivním prostředí rozpadajícího se anglického venkovského panství Hundreds Hall. V knize vystupují členové rodiny Ayresových, doktor Faraday, služebné, přízrak, pes Gyp a další. Začátek je téměř idylický, ale atmosféra začíná postupně houstnout. Konec se dá vykládat různě, včetně toho, kdo je ten nejhorší vetřelec. Nádherný čtenářský zážitek s atmosférou starých časů.
Sotva se zacala story obstojne vyvijet, zahltila me autorka zbytecnymi prazdnymi zvasty postav a cely pribeh uplne ztratil napeti. Postava doktora Faradaye mi byla cim dal nesympatictejsi a ke konci knihy mi byl uplne odporny. Docetla jsem knihu s vypetim sil.
Na nudné knihy mám v poslední době štěstí. Většinu času se tam nic neděje. Duchařská atmosféra vyvanula do parku... Ach jo, doporučit nemůžu.
Padesátá léta dvacátého století v domě, kde se zastavil čas někdy ve viktoriánských dobách, šlechtický rod Ayersových, nad nímž se vznáší duch šílenství a předčasné smrti, emancipující se Caroline, služtička Betty dospívající ve strašidelném domě a doktor Faraday, který je téměř proti své vůli (opravdu?) zatažen do událostí nevedoucích k ničemu dobrému. Atmosféra by se dala krájet, psychologie postav výjimečně dobře zachycená, náznaky, jež by napovídaly o charakteru titulního "malého vetřelce", dobře dávkované - a stejně tomu něco špatně definovatelného chybí. Možná mě jen dostihlo nekritické okouzlení Špičkou jazyka a s tím spojené vysoké nároky...
Z této knihy mám rozporuplné pocity, ze začátku jsem se do knihy nemohla začíst, poté se četla opravdu dobře, ke konci to bylo strašidelné a velmi napínavé. Bohužel konec byl pro mne opravdovým zklamáním, kniha skončila tak nějak nijak.
“Viktoriánský” román z období krátce po 2. světové válce, v hlavních rolích venkovský lékař, urozená rodina Ayresových a jejich rozlehlý dům. Čtenář se očima doktora Faradaye stává svědkem pádu donedávna vlivného šlechtického rodu a s tím souvisejícího chátrání fascinujícího sídla. Visí nad Ayresovými kletba, způsobující duševní rozklad? Může za neobvyklé, znepokojivé jevy v Hundred Halls nějaká nadpřirozená entita? Nebo lze vše logicky vysvětlit, jak se o to snaží každý, kdo nemusí v pustých interiérech trávit dlouhé dny i noci? Jestli potřebujete jasné odpovědi, raději se do “Malého vetřelce” vůbec nepouštějte, autorka sice naznačuje, ovšem ponechává dost prostoru, aby si čtenáři mohli (spíše museli) vysvětlit události podle vlastního uvážení.
Kniha je zpracována velmi důkladným popisným stylem, díky kterému jsem byla tam, procházela se tmavými chodbami, třásla se v chladných místnostech, byla bičována dešťem na okolních pozemcích. Tahle sugestivnost je největším kladem, protože co si budeme nalhávat, zápletka je tradiční, prostá a ničím výrazněji nepřekvapí. Nečekejte horor - pár šmouh, klikyháků a ťukání dnes asi vyděsí málokoho, husté atmosféře navzdory.
Pro mě byla četba převážně dobovou sondou zaměřenou na problém zanikání šlechtických rodů, v kombinaci s psychologickým románem. Pečlivý rozbor duševního rozpoložení ústředních postav si v ničem nezadá s vykreslováním prostředí. Snad největší změnou prošel sám vypravěč; zpočátku vcelku sympatický, rozumný lékař, v závěru jsem však přemítala, jestli bych ho raději majzla cihlou mezi oči nebo mezi nohy.
Hodnocení nevidím na víc než čtyři slabší hvězdy: neuškodilo by zestručnění, 512 stran je zbytečně mnoho, když vezmu v úvahu nepříliš košatý děj. Jinak ideální kniha do současných plískanic, pokud máte k dispozici volný čas, volný ušák, oheň popraskávající v krbu a oblíbený nápoj po ruce... 75%
Zajímavý námět, ale bohužel autorka jeho potenciál nedokázala využít, spíše ho zazdila.
Nejlépe to vystihl komentář Allyce.
Úplně špatné to nebylo, rozhodně co se týče "duchařské stránky", i když přiznávám, že jsem v některých částech čekala víc...
Musím souhlasit, že dílko bylo zbytečně dlouhé a popisné, což mu trochu ubírá na čtivosti :(
A jak už tu bylo zmíněno několikrát, škoda, že konec vyzněl tak do ztracena. Rozhodně se ten dobře rozehraný potenciál dal využít lépe :)
Kniha sa mi celkom páčila, bola bez hluchých miest a v podstate si celú dobu udržala moju pozornosť. Ducharina bola miestami strašidelná (najmä keď ju čítate o 2:00 v noci a na balkóne vietor zhodí kvetináč :P). Trošku mi však vadilo, že všetko bolo len tak v náznakoch a koniec taký do stratena, vlastne ani neviem či som pochopila ako to autorka vlastne myslela.. Teším sa však na ďalšie jej diela.
Kniha podle mě nepřinesla nic moc nového. Stylem zapadne do poválečné tvorby, kterou se autorka rozhodla okořenit velice průměrnou duchařinou, té podle mě dost uškodilo to, že je zmíněna naplno už v anotaci. Občas autentická atmosféra mě ale moc nevytáhla z nudy, kterou knížka spojovala pár napínavých momentů. Hlavního hrdinu jsem z nějakého důvodu nemohla vystát, stejně jako neustálé opakování.
Podzimní počasí ve mně vyvolalo chuť na příběh o strašidelném domě, chtěla jsem se bát a chtěla jsem tu atmosféru, co slibuje anotace. Ale bohužel, tato očekávání se nenaplnila. Nemám problém s mnohastránkovými knihami, ani s pomalým tempem vyprávění, ale tady se cca 300 stran neděje skoro nic, slibovanou tajemnou atmosféru rozpadajícího se domu, hledám a hledám a čekám a ona následuje jen jedna návštěva sídla za druhou. Ani jazyk není ničím zajímavý, popis je sice detailní, ale fádní. Děj se očekávaným směrem rozjede teprve od scény v dětském pokoji. Možná měla být vypravěčem Betty nebo Caroline, někdo kdo v ducha věří, aby tomu uvěřil i čtenář. Možná i proto jsem opravdové fluidum strachu našla až na poslední stránce, kdy už je dům prázdný a doktor Farraday naznačuje, že možná něco zaslechl, zahlédl.
„Doba, po kterou může lidské srdce truchlit, je časově omezená.“ Parádny román so skvelým štýlom zjavne vypísanej britskej autorky so sympatickými postavami a kvalitnými dialógmi. Je to o jednej dobe, o konci jednej šľachtičskej rodiny a o jej sídle, kedysi honosnom, dnes už len unavenom a zaživa sa rozpadávajúcom. Je to horor? Neviem. Film mi pripadal hororovejší a už tam bolo otázne, či naozaj šlo regulárne o horor. S knihou je to ešte komplikovanejšie. Výborný román? Určite. Víta vás Hundreds Hall. Dávajte si však pozor: niečo medzi jeho stenami číha. Alebo nie. Inak, ešte k filmu - na prvé pozretie ma sklamal, ale potom som si prečítal knihu, pozrel som si ho ešte raz a už to bolo lepšie.
Jak by řekl Shakespeare: mnoho povyku pro nic... Kniha byla předlouhá, zbytečně popisná (chlap, co dokáže přesně říct, jaký účes a oblečení má kdo na sobě... bravo, je vidět, že dílo zkrátka psala žena), místy až nudná. Četlo se to sice rychle, ale nějak mě to prostě nevtáhlo. Nejslibnějších je posledních 100 stran, které sice naznačují určitý směr a pointu, ale končí nějakým malinkým náznakem a tečka. Duchařina? Ne, není tu čeho se bát. Autorka se sice snažila navázat na atmosféru Machena nebo Lovecrafta, ale tady se to bohužel minulo účinkem. Anebo já se u autorky minula knihou...
Bylo to pěkné čtení, jen na konci jsem čekala něco ..... ani nevím co. Asi po tom všem chátrání domu i šlechtické rodiny nějaký náznak lepší budoucnosti.
-----------Upozorňuji, že v následujícím komentáři se mohou vyskytnout spoilery-----------------
Líbila se mi atmosféra knihy, byla taková ponurá - přesně jako ve zmiňovaných Nadějných vyhlídkách. Samé pavučiny, rozpadající se dům a navrch nějaká ta duchařina. Která ale nebyla dotažena do konce a nějaké to klepání a vyzvánění nás přece nemůže rozhodit, že.... Ke konci mě zklamalo, že jsme se vlastně nedozvěděli tu pravou pointu. Žádný velký konec se nekonal, jen smutné konstatování ukončení jednoho příběhu, vztahu. A nemůžu si pomoct, ale celý příběh mi připadal špatně zasazený - že se udál tak dříve než před sto lety (než ve kterém je původně), kdy neexistovaly rádia, ale služebné ano...
Malý vetřelec je tajemný, lehce strašidelný příběh, takový moderní gotický román. Autorka dobře vylíčila úpadek a to jak společenský a finanční úpadek šlechtické rodiny, tak i úpadek jejich venkovského sídla. Kdysi velkolepý šlechtický dům je dnes chátrající sídlo, rozpadající se zvenku i zevnitř, je temné a chladné. Ideální místo a atmosféra pro duchařský příběh.
Děj není nijak strhující a já hodnotím tak vysoko proto, že jsem právě měla na poklidnou četbu náladu, jinak bych hodnotila níž. Kniha zachycuje líně plynoucí čas na anglickém sídle a atmosféru pomalu přicházejícího zmaru.
Můj dojem bych popsala následovně: Jste pozváni na několika denní výlet s tím, že si cestou a zejména na závěr užijete spoustu vzrušujících chvil, budete se bát a odnesete si zážitek na celý život. V radostném očekávání se vydáte na cestu a vůbec vám nevadí, že jdete po nehostinné planině... Za tři dny ale již máte této nudné cesty plné zuby, jste unavení, vyčerpaní, zklamaní natolik, že i když se nakonec dostanete do temného lesa plného duchů, je vám to úplně a naprosto jedno. Nezajímá vás to a jediné co si přejete je, aby to už konečně skončilo.
Varování: kdo má rád akci, potoky krve, hrdiny, krásné dívky, a jako koření sex, ať tuto knihu neotvírá. Bude ho nudit.
Za atmosféru, dokonalý popis děje, za vykreslení života a pocitů hrdinů příběhu lze dát jen ocenění nejvyšší. Ale za duchařskou linku... zdá se mi příliš slabá, nedotažená.
Příběh je úmyslně psán reálně, člověk má pocit, že dům a jeho obyvatelé ve staré dobré Anglii opravdu existují. "Duch" měl být proto podle mého trochu lépe přiblížen: buď jako výplod chorých fantazií, nebo jako skutečná bytost ze zásvětí, která páchá alotria, až nakonec uspěje v tom, co si umínil.
Jeden aspekt chci zdůraznit. Při čtení nezískáme úplnou jistotu, zda duch (ne)existuje. Tři "postižení" se snaží přesvědčit lékaře, že ano, dokazují to podivnými jevy, které se dějí v domě, a ten to není ochoten vůbec akceptovat, ani se nad tím zamyslet či dokonce to připustit!
Pocit, kdy jste přesvědčeni o své pravdě a ničí vás úplné nepochopení okolí, kdy vás nikdo neposlouchá a je vám podsouváno naprosto jiné vysvětlení, je strašný a je přesně popsán v knize - zvláště v případě Rodericka, který argumentuje, vysvětluje, varuje, nesmírně se bojí, až nakonec skončí v blázinci.
Štítky knihy
zfilmováno anglická literatura 50. léta 20. století anglický venkov duchové a přízraky strašidelné domy společenské romány duchařské rományAutorovy další knížky
| 2008 |  Zlodějka |
| 2010 | Špičkou jazyka |
| 2010 |  Malý vetřelec |
| 2013 | Náklonnost |
| 2015 | Platící hosté |
(SPOILER) Pád domu Ayeresových. Páčil sa mi otvorený koniec, kde sa ponúka viacero scenárov príčiny rodinnej tragédie, prikloním sa k tej najpravdepodobnejšej a zároveň najbizardnejšej.
Postava doktora Faradaya a najmä atmosféra románu z neho robia mrazivý pôžitok.