Malý život
Hanya Yanagihara
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/332368/bmid_maly-zivot-Iia-332368.jpg
4
992
992
Když se čtyři spolužáci z malé vysoké školy v Massachusetts přestěhují do New Yorku, aby se pokusili prorazit, jsou bez peněz, ztracení a kupředu je pohání jen jejich přátelství a ctižádost. Je tu hezký laskavý Willem, začínající herec; bystrý, občas krutý malíř DžejBí s ostrým jazykem, který se chce prosadit ve světě umění; utrápený architekt Malcolm, nešťastný ve špičkové firmě; a rezervovaný, geniální, tajemný právník Jude, kolem něhož se jejich životy točí. Během několika následujících desetiletí se vzájemné vztahy prohlubují a nabírají temnější odstíny, poznamenané závislostí, úspěchem a pýchou. Ale jak si každý z nich dříve či později uvědomí, největší výzvou je pro ně pro všechny Jude sám; ve středním věku děsivě nadaný soudní advokát, ale v soukromí stále zlomenější člověk, s myslí i tělem zjizvenými hrůzným dětstvím a poznamenaný takovým traumatem, až se sám bojí, že je nikdy nedokáže překonat – a že jeho minulost bude navždy určovat jeho život. Malý život je příběh o sexuální orientaci, zneužívání a sebepoškozování, o lásce a obětavosti, krutosti a neschopnosti bojovat s osudem. V pozoruhodně vybroušeném románu Hanya Yanagihara mistrovsky vylíčila, jak se láme srdce, a podrobila nelítostnému zkoumání tyranii zkušenosti a paměti.... celý text
Přidat komentář
Tohle je jedna z dalších knih, na kterou jsem se do Dobrovského chodila jen dívat a stále zvažovala, jestli se do ní pustit, až jsem se nakonec rozhodla kladně. Z reakcí a recenzí jsem věděla, že to bude náročné čtení, ale takto depresivní nálož jsem nečekala.
Pro mě, jako pro člověka, který trpěl sebepoškozováním, byly pasáže o tomhle tématu neskutečně obtížné na psychiku. Rozhodně bych tohle čtení nedoporučila každému a už vůbec ne lidem trpícím psychickými nemocemi nebo pokud byli v dětství zneužíváni.
Při čtení na mě mnohokrát padla tak obrovská vnitřní tíha, že jsem musela knihu na pár chvil odložit a myslet na něco jiného. Když už přece jen vysvitne kousek naděje, vždy mě příběh znovu přesvědčil o závažnosti a neskutečném utrpení hlavní postavy (fyzické i psychické). Autorce se podařilo mistrovsky vylíčit charaktery postav, avšak postava Juda pro mě i po přečtení zůstává velkou záhadou. Kniha se mi vryla hluboko pod kůži a donutila mě přemýšlet nad vlastním životem a zčásti jej i ovlivnila. Stále je to ale nejlepší kniha, co jsem kdy četla.
Haňa a jej tragédia hlboko traumatizovaného človeka, ktorý si nechce nechať pomôcť.
Na niekoľko sto stranách sa postupne otvárajú príbehy hlavných hrdinov vrátane Judea, ktorý paradoxne stále ostáva do istej miery neznámy.
Kniha sa nečítala ľahko, zvlášť kvôli niektorým dosť surovým popisom násilia páchaného na hlavnom hrdinovi (a že ho bolo požehnane). Hoci som po čase začal tušiť, ako asi skončí, v niektorých momentoch to už-už vyzeralo, že sa veci zlepšia.
Hlavný hrdina ma miestami naozaj vytáčal, na druhej strane som chápal, že fungoval tak, ako často fungujú preživší traumy.
Jedna jediná takmer nič nehovoriaca veta o autorke na obale knihy bola už iba ďalší klinec do truhly.
Spracovať túto knihu do recenzie je strašne náročné. Malý život mi dal neskutočne zabrať a spôsobil mi nemalú čitateľskú a existenčnú krízu. Podľa anotácie by sa mohlo zdať, že toto je kniha o priateľstve, ale nenechajte sa zmiasť. Malý život je mnohovrstvová kniha o utrpení, o traume a o tom, že niektoré rany sa nikdy nezahoja a pretkaná viacerom filozofických úvah o živote, etike, práve či vede. Napriek tomu, že kniha neobsahuje úplne explicitné opisy násilia, tak je surová. Odohráva sa v New Yorku v časovo nepresne ohraničenej dobe a rozprávanie nie je chronologické, čo jej pridáva na uveriteľnosti a aktuálnosti, ale zároveň robí čítanie náročnejším na pozornosť. Autorka má môj obrovský obdiv za výstižné vykreslenie psychiky trpiaceho človeka. Trochu ma zarážajú recenzie vytýkajúce knihe neuveriteľnosť. Ja osobne som sa stretol s osudmi horšími, než bol ten Judeov. Naopak, mnoho z tých hrozných vecí, ktoré sa mu stali boli nevyhnutným dôsledkom tých predchádzajúcich a dali sa očakávať. Postavy sa vám dostanú pod kožu a ostanú s vami dlho po dočítaní. Malý život je určite najdepresívnejšia knihu akú som kedy čítal. Zároveň je to jedna z najlepších kníh aké som kedy čítal. Odporúčam všetkými desiatimi, ale zároveň potvrdzujem, že to nie je pre každého.
(SPOILER)
Než jsem tuto knihu začala číst vůbec jsem netušila, co mě čeká. Popis knihy schválně mate a člověk netuší do čeho se pouští. Mírnou nápovědou pro to,co čtenáře čeká jsou pouze recenze, že u knihy pravděpodobně vybrečíme vodopád slz. A ano je to tak, i když jsem si první více než polovinu knihy říkala: Kdy konečně budu brečet jak želva, kde je ta smutná a emotivní část, o které všichni mluví?.
Když se pročtete první polovinou knihy, kde poznáváte postavy naší knihy(abyste si s nimi navázali vztah, a pak mohli pořádně brečet ), tak se nám postupně odhalí Judeovo příšerné dětství. A ano je to smutné a hrůzostrašné, ale sice jenom jsem si říkala, že se z toho nakonec nějak vyhrabe, že se jeho duše postupem knihy hojí a všechno bude už jenom dobrý. Jak jsem byla naivní!
Měla jsem z Judea neskutečnou radost a myslela si, že všechno bude už jenom lepší. Však on si to zasloužil! A i to vypadalo, že to tak skutečně skončí. To, že už zbývalo jen pár stránek, ale nezabránilo naší autorce, aby zakončila tento smutný příběh, jak jinak než ještě smutněji.
Až při posledních 60 stránkách jsem pochopila, proč je Malý život knihou nad kterou lidé pláčou, protože já jsem nepřestávala brečet ani po přečtení posledního slova této knihy.
Malý život a Jude samotný vzbuzuje v člověku tolik emocí. Smutek, lítost, Judeovo nekončící utrpení a přehlížené sebepoškozování. Násilí zneužívání, které zažil v dětství a všechny ostatní hrůzy, následná naděje, že se to dá překonat, přestože ta cesta bude trnitá. Že mu jeho přátelé a rodina, kterou mu osud přinesl jako jednu z mála dobrých věcí, pomůžou.
Jenže krutost zasáhla znovu a domeček z karet se zhroutil, a kniha končí činem, o kterém jsme všichni celou knihu věděli, že přijde, ale přesto jsme doufali, že se tak nestane a byli jsme vůči němu raději slepí, než abychom si to přiznali. Na tento obranný mechanismus naražíme v průběhu knihy neustále, v činech a myšlenkách Judeovo blízkých, a nutí nás se zamyslet i nad vlastním životem, chováním a blízkými. A možná právě protože, že je tato kniha tak osobní dokáže člověka tolik zasáhnout.
Malý život je kniha, kterou rozhodně doporučuji přečíst, ale rozhodně nečekejte žádné odlehčené čtení
Knihu jsem musela zhruba v půlce odložit. Důrazně před čtením této knihy varuji lidi, kteří zažili v dětství trauma, kteří někdy trpěli sebepoškozováním nebo kteří mají jakékoli jiné psychické problémy. Je to extrémně sadistická kniha popisující rozsáhle a do detailu týrání a zneužívání dítěte. Pro vykreslení postavy není nutné popisovat její traumata až do takových detailů, takže zřejmě to bylo takto vypsáno hlavně za účelem co nejvíc šokovat. Je to nechutná fetišizace traumatu nebývalých rozměrů. Navíc hlavní postava zarputile odmítá jakoukoli terapii – a pak jsem se na internetu dočetla, že autorka je odpůrcem psychoterapie (což je dost absurdní, zvlášť vzhledem k tomu, že nemá žádné relevantní zkušenosti ani vzdělání), takže její zprávou pro lidi s traumatem je, že jsou ztracený případ, což je nejen urážka, ale i potenciálně nebezpečné. Myslím, že by měl být v úvodu napsaný určitý trigger warning, protože z anotace to vypadá, že kniha se bude zabývat hlavně životy postav v jejich dospělosti. Navíc většina postav a jejich příběhy a chování jsou velmi nepravděpodobné a těžko uvěřitelné. Hlavní postava, která celé dětství strávila v rukou různých tyranů, je najednou v dospělosti geniální matematik, špičkový právník, kuchař, umí několik jazyků, hrát na klavír a zpívat operu. To je s tím, jak strávil dětství, zcela nemožné. Nedoporučila bych knihu nikomu, ale zvláště by se jí měli vyhnout psychicky nemocní čtenáři.
Prvních sto stránek jsem převracel oči, protože mi to připadalo jako knižní verze oscar-baitu. Jenomže postupně jsem začal měnit názor, až jsem úplně kapituloval a druhou půlku románu jsem přečetl na jeden nádech. A nebyl to nádech úplně jednoduchý. Nepamatuju si, kdy jsem naposledy něco četl s tak ambivalentními pocity. Přemýšlel jsem, čím to je. Nebylo to popsanou hrůzou (a že jí tam bylo), ale hlavně tím, že se vyznění knihy míjí s mou životní filozofií: protože zatímco román tvrdí, že prožité trauma nelze vyvážit žádnou (ani pohádkovou) mírou pozdějšího štěstí, já pořád věřím, že rány lze zacelit. Ale tak je to správně, velký román vás má nutit do přemýšlení, zaseknout do vás zuby a trochu vám podráždit duši. A Malý život takový je. Nechal jsem se nalákat na příběh čtyř mladých přátel v prostředí New Yorku, abych pak dostal něco úplně jiného. A hned několikrát. Až nepříjemně niterný a zároveň epický vhled do jedné rozdrásané duše. Emotivní queer romanci, ve které naděje střídala prohru. Ódu na lásku, která ale nedokáže všechno. Tím vším je tenhle román, který mě zaskočil, posunul a doslova donutil prožít jeden Malý život. Nevím, jestli to ještě někdy budu číst znovu, ale určitě na to nikdy nezapomenu.
5/5*
Jak jen napsat recenzi, která by byla, alespoň z části, spravedlivá k tomuhle dílu a zachytila veškeré jeho části a myšlenky ???
Ještě jsem nezažila, aby mě nějaká kniha tak moc vnitřně bolela a vykuchala, jako právě tato. Když už si myslíte, že se vše ustálilo a hlavní postavy mají z části klidné, pěkné období, tak šup, a autorka vám celý tenhle naivní dojem a obraz rozsápe a rozseká samurajskou čepelí, přičemž vám přihodí do těch rozšklebených, zjitřených ran hrst soli.
Bezmoc, která z knihy sálá, drásá čtenářovu duši, která zůstane zhmožděna, a již nikdy nebude stejná, ani neporušená. Autorka chtěla stvořit postavu, jíž už nikdy nebude dobře. Tento úkol beze zbytku naplnila.
Bezpochyby se, dle mého skromného názoru, jedná o jednu z nejlepších knih stáje Odeon.
Autorka text rozvíjí pozvolna. Seznamujeme se se čtyřmi přáteli z vysoké školy a zprvu to vypadá, že budeme číst o existenční krizi mladých studentů, kteří neví co se životem. Zkoumají své možnosti - sexualitu, budoucí povolání, zájmy, rasu, vztahy, místo ve společnosti ….
V dalších částech textu nám ale dojde, že si s námi pisatelka tak trochu hrála a my se postupně dostaneme až na dřeň textu, kde už nefigurují životní plány a z ambicí zůstává nakonec jediná - přežít a zamlžit veškeré vzpomínky.
Poprvé toužím navštívit divadelní přestavení a zhlédnout Malý život na prknech, která znamenají svět. James Norton je bezpochyby geniální obsazení, nicméně raději bych ho viděla jako Willema s jeho velkým, laskavým srdcem, jenž pro mne je, a zůstane nejlepší postavou.
Krom té nálože hrůzy, kterou vás autorka zasype, zde najdete mnoho hlubokých myšlenek (kupříkladu politické a umělecké rozhovory str. 58, rozhovor o smlouvách na straně 106, o konvencích a o životě na stranách 235 či 536).
Literární styl je geniální a rozsáhlá souvětí mimořádná. Byť jsou některé věci dohnány do extrémních výšin - utrpení, závratné kariéry, postavené mimo reálné události, tak mi tento aspekt knihy ničím nepřekážel.
Finále vás nechá - s prakticky dvěma přeživšími bojovníky kladoucími si otázku “Co jsem mohl udělat jinak? “
Velmi doporučuji, přesto vězte, že je potřeba si pro tuto knihu najít vhodný čas a správné vnitřní rozpoložení!
Tahle kniha vás zničí. Ne, to je moc dramatické, ale až takovou depku jsem opravdu nečekala. Přesto jsem byla příběhem Judea uhranutá a přečetla knihu jedním dechem.
Kniha je protknutá krásnými myšlenkami, které budete mít sto chutí si ihned zapsat. Je to kontrast k tomu, jak hluboce smutná vlastně je. Ústředním tématem je utrpení blízkých, kteří nemohou pomoci ztracenému člověku. Autorka řekla, že chtěla vytvořit "character, who never got better", a to se jí tedy povedlo.
Extrémně depresivní kniha, která je očividně postavená na tom, aby hrála čtenáři na city. Už jsem ve čtení nebyla schopná dál pokračovat a přečetla jsem si na internetu, jak skončí, a jsem opravdu ráda, že jsem knihu odložila ...
"Hledali útěchu, něco, co by bylo pouze jejich, něco, co by odrazilo tu děsivou rozlehlost a nemožnost světa, úpornou neúnavnost jeho minut, hodin, dní."
Pro napsání komentáře jsem si musela od knihy na chvíli oddechnout, utřídit si v hlavě myšlenky, a přesto se mi ani po dvou dnech nějak nedostává slov. Jistě - kniha není dokonalá, některé odstavce bych významně zkrátila, ale jinak jí nemám co vytknout.
To byl velmi silný příběh! Jsem hodně emotivní člověk, řekla bych i velmi soucitný, u knih slzím často, ale aby mne jedna kniha rozbrečela tolikrát, aby se mi tolikrát stáhlo hrdlo úzkostí? Nevím, jestli se mi to kdy vůbec stalo.
Kniha ve mně zanechala hluboké emoce. Co musí cítit člověk, který blízké osobě neustále opakuje, jak ji miluje, když zjistí, že mu vlivem v dětství vštípenému nastavení stejně nevěří, že se vlastně v hloubi duše strašně nenávidí?
Kniha písaná ženou, kde prakticky nevystupujú ženy.
Zo začiatku som mal trochu problém s dialógmi, čo sa neskôr, vzhľadom na vzájomné vzťahy postáv, spravilo.
Nechcem moc opakovať, čo už bolo napísané, každopádne šlo to do hĺbky.
Všudypřítomná bolest objevující se zejména tehdy, když jsem to jako čtenář nejméně čekala. Doporučuji vsema deseti a lituji, ze si ji už nikdy nebudu moci přečíst poprvé.
Knížka byla opravdu čtivá, jen se člověk musel přenést přes to, že si všichni splní svůj Americký sen, a že bílého heterosexuálního muže aby člověk pohledal - což jsem si ovšem dokázala omluvit díky tomu, že většina skupiny jsou umělci. Když se člověk přenesl přes tuhle nereálnost, tak některé ty části a konec mi na druhou stranu přijdou uvěřitelné.
Rozhodně bych ji nedoporučila všem, ale za mě dobrý.
(SPOILER) Výborně napsaná kniha, ve které jde ale především o toxické vztahy, ze kterých je vám špatně. Judovo utrpení se mnou moc nedělalo, protože bylo neskutečné, neuvěřitelně vystupňované a on vystupoval od začátku jen jako magnet pro pedofily a násilníky, které spolehlivě přitahoval jakýmkoliv svým běžným činem, i když si jen sedl pod strom. Nelze se tak divit, že poučky o sdílené bolesti jako poloviční bolesti už na jeho zlomenou duši neplatily, a tak o sobě prostě nikdy nemluvil. Nepochopitelné je, že ač tedy lidem v sociálním kontaktu téměř nic nedával, všichni ho v jeho tajemnosti milovali a měnili kvůli němu své životy i životy svých rodin, odkazovali mu majetky, vsázeli svou profesní čest. Po pár dnech po dočtení jsem přesto došla k tomu, že ve mně tahle zvláštní kniha něco zanechala. Na Judově příběhu jsem si víc než dřív uvědomila, jak je důležité nechat minulost minulosti, obzvlášť když teď a tady máte plnou podporu všech kolem sebe. Často si člověk nese staré bolesti dál úplně zbytečně. Jasně že v jeho případě všechno hodit za hlavu nešlo, ale na druhou stranu podpora jeho blízkých byla tak neuvěřitelně obrovská, že kdyby nebyl zaseknutý jako beran a občas aspoň kývnul, lidi kolem něj by se přetrhli, aby pro něj udělali to nejlepší. Občas je fakt dobrý si to uvědomit, a i když vám vaši blízcí nechtějí jen pro váš tajemný obličej rovnou odkazovat dům v New Yorku, ale „jen“ vám vyjadřují svoji lásku třeba slovy, uleví se vám, když za to budete vděční.
Nehnevajte sa, ale takto priateľstvo nevyzerá. Možno aj preto mám tak málo priateľov, ale vždy si budem ceniť viac krutú úprimnosť, ako empatické nariekanie. Jeden „priateľ“ vidí, že sa ten druhý ničí, ale bojí sa, že ak mu nanúti pomoc, tak ho stratí. A tak mu radšej vo všetkom so psími očami ustupuje. Wow, fakt hlboké priateľstvo. A toto je rozťahané na 600 strán, plus nesmie od druhej strany chýbať zaškrtnutie všetkých politicky korektných a progresívnych tabuliek.
Abraham Twerski raz vyrozprával krásny príbeh:
„Mladý muž. Prečo ješ tú rybu?“
„Pretože milujem ryby.“
„Aha, miluješ ryby, a tak si ju vytiahol z vody, zabil a uvaril. Nemiluješ rybu, ale seba.“
O podobnom vzťahu je celý Malý život, rozdiel je v tom, že autorka došla k opačnému záveru. Ach, a aby sme nezabudli, aké „prekvapivé a nenápadné“, že všetky postavy z náboženského prostredia boli v skutočnosti pedofilné (a iné) svine. Bomba, fakt. Ako jednoducho sa potom fandí istým názorom a jednej strane, však?
Kniha je napísaná pútavo, to jej neberiem a zúfalstvo z príbehu priam srší, ale ten nekritický ideologizmus ma fakt mrzí.
"Malý život" jsem měl na seznamu už od roku 2018, ale odrazovaly mě názory veřejnosti, které buď propagovaly knihu do takové úrovně, až to bylo otravné, nebo naopak kritizovaly autorku za to, že se vyžívá v traumatech a román je celý vystavěný na barvitých popisech těch nejhorších ošklivostí, které se člověku mohou stát. (A já nesnáším obojí.)
Každopádně mě román mile překvapil. Sice jsem se měl problém začíst, začátek je poměrně chaotický a autorka rychle mění pozornost od jedné postavy k další, až se nakonec pohled ustálí. Moc mě bavil její styl psaní, ani mi nevadilo, že autorka je grafomanka a popisuje všechno do těch největších detailů. Během žádné části této velké knihy jsem se nenudil, a to hodnotím jako velký přínos.
Osudy postav mi připadají uvěřitelné (člověk by se někdy divil, kolik si toho někdo musí vytrpět...) a moc se mi líbí, jak se autorka postavila vstříc náročným tématům (př. sebepoškozování či život osoby s postižením), hlavně pak pohledy přátel a jejich jednání vůči těmto tématům - ty jsou napsány dle mého opravdu dobře. Během četby jsem o hlavních postavách přestal přemýšlet jako o postavách, ale vnímal je jako opravdové lidi (a to je jedním z důvodů, proč je tato kniha tak náročná).
Hvězdičku strhávám za předvídatelnost. (SPOILER) Čtenář rychle dojde k závěru, že Jude je právě tou postavou, která bude schytávat všechno to trápení a na které se autorka vyřádí, co se nelidských traumat týče, proto se také dopídí toho, že ve chvíli, kdy Jude zažívá něco pozitivního, mu to bude odejmuto. Z toho důvodu mě občas rozčilovalo vědět, že všechna ta "pozitiva" slouží jen jako další krok k tomu, aby autorka mohla demonstrovat jeho těžký život. (KONEC SPOILERU) Také jsem často obtížně přijímal, že postavy stárnou a od druhé části jde prakticky o životy lidí, kterým je 40-50, v mé hlavě z nějakého důvodu byli pořád mladí dospělí.
Ve výsledku jsem dostal od četby přesně to, co jsem očekával. Věřím, že jde o román, který si zasloužil svoji popularitu. Jen doporučuji knihu dávkovat pomalu a třeba ji prokládat nějakou veselejší literaturou.
Štítky knihy
přátelství homosexualita New York umění láska zneužívání rodina studenti chudoba, bída sebepoškozování
Skrýt reklamy
Malý život
Malý život, kniha od autorky, jejíž jméno si zaboha nedokážu zapamatovat, začíná jako epizoda z Přátel, pokračuje jako kompilace podcastu Opravdové zločiny a na konci vás totálně rozloží.
Jude St Francis, hezký tajnůstkářský mladík s bolestivou minulostí, je jedna z nejlepších postav, se kterými jsem se setkala.
Mimochodem, při čtení mě napadlo nové téma Čtenářské výzvy: Kniha, která mi způsobila trauma.