Hanya Yanagihara | Databáze knih

Související novinky

Sezona pomsty, Vyrytá znamení a další knižní novinky (47. týden)

Sezona pomsty, Vyrytá znamení a další knižní novinky (47. týden)
Vítáme vás u nového článku připravovaných knižních novinek. V týdnu od 18. do 24. listopadu se opět můžete těšit na něko... celý text

Populární knihy

Nové komentáře u knih Hanya Yanagihara

Malý život Malý život

Malý život pro mě byla, stejně jako pro řadu dalších lidi tady, tou nejsilnější knížkou, jakou jsem kdy četla. Její příběh a postavy se mi šikovně dostaly pod kůži a já už teď vím, že na ně nikdy nezapomenu. Snad prvně v životě jsem nad knihou nebrečela jenom smutkem, ale i štěstím, stejně jako jsem poprvé musela knihu odložit v půlce věty, protože číst dál nešlo. Okamžitě mě okouzlil jazyk a styl, jakým je kniha psaná. Skákání v čase ani pomalé tempo mi vůbec nevadilo. Stejně tak mě fascinoval způsob, jakým Hanya vykreslila postavy. Přišlo mi, že všichni čtyři dýchají, stojí vedle mě, že je osobně znám a jsou součástí mého života (a bože, teď mám hrůzu, že už nikdy nenajdu knihu s tak živými postavami!). O to víc pak bolí, když do jejich životů, především Judova, vstupuje neštěstí a když se postupně odhaluje to staré. O knize jsem si předem nic nezjistila a morbidní zvědavostí jsem chtěla odkrýt všechny střípky jeho minulosti, jen abych se o ně pořezala. Kdykoli si vzpomenu na moje hmm co se mu asi stalo s nohama?‘, přijdu si jako blbec. Souhlasím s tím, že Malý život je jedna z nejsmutnějších knih (ne-li rovnou číslo jedna). Zároveň mi ale přišlo, že je ponurá, znepokojivá, odporná, schopná vyvolat nevolnost – a tom už se tak nemluví. Občas si říkám, zda bylo nutné zahrnout takové množství flashbacků, okolo nichž autorka rozhodně nenašlapuje opatrně. Co autorka sledovala jejich četností? Stejně tak si nejsem jistá, co si myslet o ústředním tématu, neschopnosti bojovat s vlastním osudem‘. Opravdu x zůstane navždy x? Není platnost axiomů ošemetná v tom, že ji nelze prokázat? Přesto se kniha nese v duchu fatalismu, odráží autorčinu skepsi vůči terapiím a psychiatrii (viz rozhovory s ní) a kontroverzní myšlenku SPOILER! že někteří lidé jsou natolik zlomení, že jim není pomoci. Možná má pravdu, ale přijde mi nešťastné tuhle teorii našroubovat na Juda a jeho příběh. Na světe jsou lidé s podobnou příšernou zkušeností, co jim tahle kniha vzkazuje? Že někdo roztříštil jejich život, nadefinoval ho traumatem, z kterého pro ně není cesty ven? Samozřejmě za takové lidi nemohu mluvit, ale přijde mi to poněkud kontroverzní. KONEC SPOILERU I přes mé problémy s autorčiným uchopením citlivých témat je Malý život jedna z nejlepších knih, co jsem četla, zrcadlo lidské zrůdnosti ale i laskavosti. Je to příběh, který mě strhl a ukázal mi tu nejryzejší lásku, o níž můžeme všichni snít. A po těch 630 stranách jsem byla smutná, že to celé končí. Jude, Willeme, děkuju za tu smršť emocí, horskou dráhu plnou přátelství, utrpení, naděje, bezmoci, lásky, boje a smutku. A tak se snažím být laskavý ke všemu, co vidím, a ve všem, co vidím, vidím jeho.‘... celý text
Girei


Do ráje Do ráje

Něco tak slabého a tendenčního jsem už dlouho nečetl. A ještě je to tak dlouhé, to by se dalo napsat celé na možná třetinu délky... Odpad.
Noonian


Malý život Malý život

Dlouho jsem se těšila, až si konečně ten slavný Malý život přečtu. Očekávala jsem především příběh o emocích, příběh, který je tak nádherně smutný a deprimující, že začnete pohybovat o smyslu životě a nakonec i sebe sama. A mohu prohlásit, že má očekávání byla naplněna. Kniha je velice jiná, velice odlišná. Je to takový typ knihy, kterou buď milujete, nebo nenávidíte. Nic mezi. A já upřímně, přestože já jsem jí ohromena, chápu její odpůrce: autorce se daří probouzet v nás pocity, o nichž jsme netušily, že je dokážeme cítit, což může mnohým připadat vynucené a přehnané. Nebo je to prostě rozhodí natolik, že označí knihu za odpad. Já jsem ovšem jedním z těch, kdo knize naprosto propadli. A nebudu lhát, bylo těžké zvyknout se na styl psaní, na barvité popisy, na neustále odbočky do jiných časových os. A i poté, co jsem si zvykla, bylo čtení velice náročné, jak už textem samotným, tak emocemi, které ve mně kniha vyvolávala. Velmi dobře napsané, samozřejmě. Další silnou stránkou knihy byli postavy. Každá, a tím myslím opravdu každá, postava byla výborně vykreslena, každá měla vlastní charakter, který však nebyl většinou popsán, prostě vyplynul z příběhu, nebo jsem ho vycítila. Akorát, a to je asi jediný malinký mínus knihy, bych ocenila pro některé postavy trochu víc prostoru. Ale to je opravdu jen drobnost. A abychom se dostali k jádru příběhu - Jude. Ach, Jude. Ústřední postava příběhu, člověk, ve kterém si nejspíš hodně z nás dokáže najít kousek sebe. Říkáte si: "On je já, já jsem on." Protože Jude zažil spoustu příšerných věcí. A stále zažívá. Jude je rovněž výborně zpracovaný a jeho postava nese takový skrytý význam - zbaví vás představy o životě dospělých. Máte pocit, že až budete dospělí, až vám bude třicet, čtyřicet, všechny problémy se rozplynou, všechno bude rázem lepší? Jude (mimo jiné) vás přesvědčí o opaku. Ale to je jen špička ledovce jeho propracované a brutálně smutné osobnosti. Na závěr bych ráda přirovnala Malý život k Malému princi - samozřejmě, je mnohem drsnější, ale ve výsledku vás obě knihy přinutí přemýšlet, poskytnou vám spoustu témat k zamyšlení. A především si v nich každý najde to co potřebuje. A já vám zaručuju - bude to bolet. Hodně. Ale budete ohromeni. Znechuceni. Cokoliv. Minimálně to bude kniha, na kterou nezapomenete.... celý text
stelka_knihomol



Malý život Malý život

Tuto knihu jsem četla kvůli vysokému hodnocení, bohužel pro mě to bylo zklamání. Byla to po dlouhé době kniha u které jsem se vyloženě nutila do čtení a nebýt to štafeta tak první kniha kterou jsem nedočetla a to i přes zajímavé téma. Příběh sám o sobě byl velice smutný a tragický ale jeho zpracování mě ničilo. Strašně dlouhé kapitoly (640 stránek z toho asi 12 kapitol) přitom se to v některých pasážích vyloženě nabízelo. Čteš o tom co se děje a najednou aniž by byl vynechán alespoň odstavec je ,,O tři měsíce později". Opravdu dlouhé popisy o ničem, které jsem měla tendenci přeskakovat. V první třetině knihy jsem se stále nemohla zorientovat kdo je kdo a co hůř kdo to vlastně příběh vypráví. Neustále skákání časem mi tady taky nesedělo a naopak mě mátlo. Kdyby byla kniha zkrácená na polovinu, určitě by mě dokázala přimět k více emocím a lepšímu hodnocení. Takto jsem se ale nedokázala do knihy vcítit a neprožívala ty potřebné emoce o které autorka někdy až přehnaně usilovala. Pozor možný spoiler Jude je očividně duševně nemocný a všichni to vědí. Ovšem místo opravdové pomoci kolem něj chodí po špičkách a raději dělají jako by nic jen aby ho nenaštvali nebo nedej bože nepřivedli do rozpaků. Pro rázné řešení se rozhodnou až v jeho 51. letech kdy už je samozřejmě pozdě. Judeho minulost bych nepřála ani nejhoršímu nepříteli ale jeho neustálá sebenenávist, nízké sebevědomí a podceňování mě po nějaké době už vyloženě vytáčelo a to by se u podobných příběhů stávat nemělo.... celý text
JanaŠpe


Malý život Malý život

Tohle bylo utrpeni. I kdyz zacatek se cetl dobre, postupem casu me to cim dal vic zacinalo otravovat. Opakovani stejnych chyb porad dokola je nervy drasajici a na cetbu neuveritelne unavne. Je to syrove, misty nechutne, ale tak repetetivni, ze to po x-te uz nema zadny efekt. Aspon na me ne. Stejne jako treba u "Nabarevneho ptacete" je tam toho tolik, ze to pusobi neverohodne. Za me napriklad ta linka s unoscem byla uplne mimo. Vsechno je obecne vyhroceno do extremu. A nemuzu si pomoct, ale prijde mi to cele jen jako hra na city ze strany autorky. Ale abych knize jen nekrivdila, je napsana dobre, svizne. Ja osobne bych si ji ale znovu neprecetla. Mam rada kvalitni literaturu a toto kvalitni bezpochyby je, ale cim jsem starsi, tim min me bavi takove knihy cist. Zaujalo me, ze knihu nastudovali i jako divadelni hru. Edit: naprosto se ztotoznuju se vsim co tady ve dvou dlouhych komentarich napsal sick.boy, mluvis mi z duse!... celý text
twigxi