• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Hanya Yanagihara

Malý život

„Tuto knihu jsem četla kvůli vysokému hodnocení, bohužel pro mě to bylo zklamání. Byla to po dlouhé době kniha u které jsem se vyloženě nutila do čtení a nebýt to štafeta tak první kniha kterou jsem nedočetla a to i přes zajímavé téma. Příběh sám o sobě byl velice smutný a tragický ale jeho zpracování mě ničilo. Strašně dlouhé kapitoly (640 stránek z toho asi 12 kapitol) přitom se to v některých pasážích vyloženě nabízelo. Čteš o tom co se děje a najednou aniž by byl vynechán alespoň odstavec je ,,O tři měsíce později". Opravdu dlouhé popisy o ničem, které jsem měla tendenci přeskakovat. V první třetině knihy jsem se stále nemohla zorientovat kdo je kdo a co hůř kdo to vlastně příběh vypráví. Neustále skákání časem mi tady taky nesedělo a naopak mě mátlo. Kdyby byla kniha zkrácená na polovinu, určitě by mě dokázala přimět k více emocím a lepšímu hodnocení. Takto jsem se ale nedokázala do knihy vcítit a neprožívala ty potřebné emoce o které autorka někdy až přehnaně usilovala. Pozor možný spoiler Jude je očividně duševně nemocný a všichni to vědí. Ovšem místo opravdové pomoci kolem něj chodí po špičkách a raději dělají jako by nic jen aby ho nenaštvali nebo nedej bože nepřivedli do rozpaků. Pro rázné řešení se rozhodnou až v jeho 51. letech kdy už je samozřejmě pozdě. Judeho minulost bych nepřála ani nejhoršímu nepříteli ale jeho neustálá sebenenávist, nízké sebevědomí a podceňování mě po nějaké době už vyloženě vytáčelo a to by se u podobných příběhů stávat nemělo.“... celý text
— JanaŠpe

---

Malý život

„Tohle bylo utrpeni. I kdyz zacatek se cetl dobre, postupem casu me to cim dal vic zacinalo otravovat. Opakovani stejnych chyb porad dokola je nervy drasajici a na cetbu neuveritelne unavne. Je to syrove, misty nechutne, ale tak repetetivni, ze to po x-te uz nema zadny efekt. Aspon na me ne. Stejne jako treba u "Nabarevneho ptacete" je tam toho tolik, ze to pusobi neverohodne. Za me napriklad ta linka s unoscem byla uplne mimo. Vsechno je obecne vyhroceno do extremu. A nemuzu si pomoct, ale prijde mi to cele jen jako hra na city ze strany autorky. Ale abych knize jen nekrivdila, je napsana dobre, svizne. Ja osobne bych si ji ale znovu neprecetla. Mam rada kvalitni literaturu a toto kvalitni bezpochyby je, ale cim jsem starsi, tim min me bavi takove knihy cist. Zaujalo me, ze knihu nastudovali i jako divadelni hru. Edit: naprosto se ztotoznuju se vsim co tady ve dvou dlouhych komentarich napsal sick.boy, mluvis mi z duse!“... celý text
— twigxi

---

Malý život

„Tahle kniha mě vzala dost. Je drsná, má neuvěřitelnou hloubku zobrazení těžkostí života, čtete o tématech, která nejsou vůbec jednoduchá. Zároveň to není čtení pro ty, kdo hledají dějovou linku, ale spíš pro ty, co chtějí nahlédnout do nejtemnějších a zároveň i nejsvětlejších koutů lidskosti. Mě osobně se "líbila" a určitě na ni dlouho nezapomenu.“... celý text
— adel_pe

---

---

Malý život

„Achjo a já se na tu knížku tak těšila.. První bych vytkla to, že čím více hnusného se Judovi dělo, tím méně uvěřitelné to pro mě bylo. Klišé s klášterem a odchodem z něho (všechna ta prostituce a vztah s otcem Lukem) vystřídá velmi nepravděpodobná dějová linka s šíleným, doktorem, nehoda s nohama,... A když už dá konečně šanci nějakému vztahu, jeho partner je násilný primitiv, kterému se vlastně Jude hnusí a potvrdí tím tak jeho nejistoty, jak jinak. Zkrátka mi přišlo, že autorka se snažila vymyslet co nejvíc traumat a bylo to zbytečně moc na jednu osobu, proč? Stejně tak mě hrozně štvalo a mrzelo, že jeho nejbližší viděli jeho problémy a častěji nezasáhli. Jasně, Jude se hodně vzpíral, ale sakra práce. A jakožto člověka, který si neřeší tolik co Jude a stejně chodí na terapii, mě velmi rozčilovalo jeho rozhodnutí nechodit na terapii (jasně, na konci sice chodí, ale je mu to k něčemu?) Prostě on celou knížku řeší, že si svoje kamarády a blízké nezaslouží a snaží se být dost dobrý a přestože mu KAŽDÝ řekne, ať jde na terapii, jeho arogance je dost velká na to, aby si řekl, že chodit nebude. A když už konečně chodit začne, zase velmi rychle přestane, protože se mu proces terapie nelíbí. Co čekal, že se bude cítit jako ženy v reklamě na vložky? Jasně, asi chtěla autorka poukázat na to, že některé případy jsou ztracené a chtěla ukázat to dilema člověka blízkého někoho, kdo velmi trpí. Ale kdyby každá postava používala trochu víc rozumu, příběh by skončil úplně jinak. Nicméně musím vyzdvihnout linku sebepoškozování. Vím, že pro některé to bylo už moc a pořád dokola, ale ano, přesně tak to je. A I když člověk ví, jak je to špatné, ta psychická bolest je tak velká, že je jí potřeba přehlušit bolestí fyzickou. V Judově případě to trvá bohužel až do konce. Jak opět říkám, kdyby byl chodil na terapie, mohlo to dopadnout jinak.“... celý text
— džejnyy

---

Malý život

„Co k tomu rict? Ta kniha se v prubehu cteni rozkladala stejne rychle jako moje psychika. Nejnarocnejsi cetba v mem zivote, coz pronasim bez obav z toho, ze by to bylo nejake zvelicovani. Doporucuju... ale bude to bolet.“... celý text
— Anonymousquirel