Girei komentáře u knih

Malý život pro mě byla, stejně jako pro řadu dalších lidi tady, tou nejsilnější knížkou, jakou jsem kdy četla. Její příběh a postavy se mi šikovně dostaly pod kůži a já už teď vím, že na ně nikdy nezapomenu. Snad prvně v životě jsem nad knihou nebrečela jenom smutkem, ale i štěstím, stejně jako jsem poprvé musela knihu odložit v půlce věty, protože číst dál nešlo.

Okamžitě mě okouzlil jazyk a styl, jakým je kniha psaná. Skákání v čase ani pomalé tempo mi vůbec nevadilo. Stejně tak mě fascinoval způsob, jakým Hanya vykreslila postavy. Přišlo mi, že všichni čtyři dýchají, stojí vedle mě, že je osobně znám a jsou součástí mého života (a bože, teď mám hrůzu, že už nikdy nenajdu knihu s tak živými postavami!).

O to víc pak bolí, když do jejich životů, především Judova, vstupuje neštěstí a když se postupně odhaluje to staré. O knize jsem si předem nic nezjistila a morbidní zvědavostí jsem chtěla odkrýt všechny střípky jeho minulosti, jen abych se o ně pořezala. Kdykoli si vzpomenu na moje hmm co se mu asi stalo s nohama?‘, přijdu si jako blbec.

Souhlasím s tím, že Malý život je jedna z nejsmutnějších knih (ne-li rovnou číslo jedna). Zároveň mi ale přišlo, že je ponurá, znepokojivá, odporná, schopná vyvolat nevolnost – a tom už se tak nemluví. Občas si říkám, zda bylo nutné zahrnout takové množství flashbacků, okolo nichž autorka rozhodně nenašlapuje opatrně. Co autorka sledovala jejich četností?
Stejně tak si nejsem jistá, co si myslet o ústředním tématu, neschopnosti bojovat s vlastním osudem‘. Opravdu x zůstane navždy x? Není platnost axiomů ošemetná v tom, že ji nelze prokázat? Přesto se kniha nese v duchu fatalismu, odráží autorčinu skepsi vůči terapiím a psychiatrii (viz rozhovory s ní) a kontroverzní myšlenku SPOILER! že někteří lidé jsou natolik zlomení, že jim není pomoci. Možná má pravdu, ale přijde mi nešťastné tuhle teorii našroubovat na Juda a jeho příběh. Na světe jsou lidé s podobnou příšernou zkušeností, co jim tahle kniha vzkazuje? Že někdo roztříštil jejich život, nadefinoval ho traumatem, z kterého pro ně není cesty ven? Samozřejmě za takové lidi nemohu mluvit, ale přijde mi to poněkud kontroverzní. KONEC SPOILERU

I přes mé problémy s autorčiným uchopením citlivých témat je Malý život jedna z nejlepších knih, co jsem četla, zrcadlo lidské zrůdnosti ale i laskavosti. Je to příběh, který mě strhl a ukázal mi tu nejryzejší lásku, o níž můžeme všichni snít. A po těch 630 stranách jsem byla smutná, že to celé končí. Jude, Willeme, děkuju za tu smršť emocí, horskou dráhu plnou přátelství, utrpení, naděje, bezmoci, lásky, boje a smutku.

A tak se snažím být laskavý ke všemu, co vidím, a ve všem, co vidím, vidím jeho.‘

7 22.02.2025

Zajímavý, originální a napínavý fantasy se skvělou temnou gotickou atmosférou prosycenou nebezpečnou mlhou, tajemnou nákazou a surovým králem. Moc se mi líbil motiv „všechno něco stojí“ a magický systém v podobě karet a nákazy.
Hlavní hrdinka Eslpeth je skvělá, ale přeci jen mě mnohem víc okouzlil Elm a Noční běs (každá scéna s těmihle dvěma byla boží!). Bohužel mi naopak k srdci nepřirostl Ravyn, takový docela stereotypní romantasy boyfriend, a ani romantická linka jako taková, která mi přišla trochu uspěchaná a s nedostatkem chemie. Kolikrát jsem si říkala, že by mnohem zajímavější love interest byl právě Elm nebo i Noční běs:o)
Příběh jsem si každopádně moc užila, prolítla ho jako nabuzená kartou Černého koně a dramatický konec mě nalákal na pokračovaní. Plný počet ale nedávám právě kvůli té romanci, která mi tentokrát nesedla, což mě mrzí.

2 22.02.2025

Za mě docela čtivé fantasy, i když mě do děje bohužel úplně nevtáhlo.

Trošku jsem měla problém s world-buildingem (nějak jsem se v tom světě plácala, i když není nejkomplexnější), neustále se opakujícím hledáním jistých věcí, které by mohly zajistit výhru, a nadužíváním "ba ne" (anebo prostě jenom "ba". Zajímalo by mě, jestli je to podobný i v originále).
Dost nešťastný je marketing lákající na podobu s Hunger Games - tu ve Storočí opravdu nenajdete a jednotlivé zkoušky pro mě byly docela zklamáním (kdybych neměla očekávání na nějaké drsné hry ála HG, asi by moje hodnocení dopadlo lépe).

Naopak se mi ale moc líbil Oro, vedle Jackse z OUABH konečně nějaká spravedlnost pro blond vlasy! Nicméně jméno 'Oro Rey', to vážně?:D Každopádně od chvíle, kdy měl víc prostoru mě kniha začala bavit víc :o)
A i přesto, že jsem -zjevně- měla svého favorita, mě bavil milostný trojúhelník, a to není zrovna klišé co vyhledávám. Super mi přišel i zvrat a rozuzlené na konci, i když jsem ho hlavního syčáka tušila.

Za mě tedy neurazí, nenadchne a uvidím, jestli se vrhnu na další díl:o)

08.02.2025

Ke Krutému princi jsem se dostala díky hromadě kladných recenzí, takže jsem jsem se samozřejmě moc těšila. Bohužel ale nemůžu tvrdit, že by se má očekávání naplnila.
Hlavní obtíž jsou za mě autorčiny strohé popisy, kdy skoro nic nerozepisuje (a ne, nejsem zastánce rozsáhlých realistických popisných pasáží). Týká se to děje (naprosto okrájený turnaj třeba), popisu prostředí ale i pocitů, takže když pak začne rozkvétat mezi hlavní hrdinkou a jedním hošanem vztah, působí to dost chudě a neuvěřitelně.
Kvůli tomu se mi nejspíš nepodařilo pořádně sžít se s žádnou z postav, a navíc mi řada z nich přišla nesympatická, včetně hlavní hrdinky, její sestry Taryn nebo třeba Locke.
Můj druhý problém je naprosto ubíjející první polovina knihy. V podstatě se nic moc neděje a jen sledujeme jednu scénu za druhou, kdy je Jude šikanovaná Cardanem nebo nějakým jeho kumpánem. To by nevadilo, ale ten způsob šikany a podáni mi přišlo jak vymyšlené nějakým studentem základky.
Když se jsem se konečně probojovala k druhé části knihy – kdy je korunovace – tak se děj rozjel a na čtení jsem se celkem i těšila. Následovalo několik zvratů, které mě sice neuhodily do tváře jako ledová sprcha, ale rozhodně byly zajímavé.
Časoprostor v současnosti, kdy je Vílí svět oddělený jakýmsi mořem mi taky nepřišel nějak šikovně zpracovaný.
Špatně se to sice nečetlo, ale do druhého dílu se zatím pouštět nehodlám.

19.03.2024