Mám právo se zničit
Kim Jongha
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/220482/bmid_mam-pravo-se-znicit.jpg
3
39
39
Mám právo se zničit je dle autorových slov jedním z „podivných románů“, které začal psát v rebelském údobí svého života jako určitou formu politické sebevraždy. Trochu paradoxně mu však zajistil vstup mezi známé a uznávané korejské spisovatele a stále si nachází okruh čtenářů, o čemž svědčí přes dvacet dotisků ve třech vydáních. Přestože patří mezi první autorovy knihy, jde o vynikající vyobrazení estetiky smrti, které ohlásilo nástup nového spisovatele schopného šokovat a rozvířit korejské literární vody. Bujná a ničím neomezovaná představivost se otevřeným a syrovým způsobem dotýká ožehavých a společensky tabuizovaných témat a vyjadřuje pocity současných Korejců, osamělých a izolovaných uprostřed uspěchaného, soupeřícího davu, kteří trpí odcizením spojeným se sebevražedným nutkáním. Románové já, které svým způsobem naplňuje právo lidí na sebedestrukci tím, že jim za úplatu pomáhá odejít z tohoto světa, jako by předjímalo vznik sebevražedných stránek v korejském kyberprostoru, kde se sdružují váhající jedinci, hlavně mládež, vzájemně v sobě podporují sentimentální touhu po smrti a sbírají odvahu ke společnému činu.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 2014 , ArgoOriginální název:
Nanun narul pchagöhal kwolliga itta, 1996
více info...
Přidat komentář
Název hezký, obsah méně, tak tak jsem si to dotrpěla do konce. Bylo to tak nudné, že ani nedokážu ukázat prstem na nějakou konkrétní chvíli, kdy se mi to přestalo líbit. Jsem docela zklamaná, protože obvykle asiaty miluju a ty se sklony k zvrácenostem nejvíce.
Přečíst si tuto prvotinu autora jsem se rozhodla po besedě s ním, na které mi přišel jako sympatický člověk, který se dobře poslouchá. Ale nesedlo mi to - vůbec. Premisa zní poměrně zajímavě - hlavní hrdina dopomáhá lidem k sebevraždě a to ani ne protože mají sebevražedné tendence, ale spíš protože je jejich život nuda a takový život za to prostě nestojí. K postavám jsem necítila pouto a vlastně ani neprocházely nějakým vývojem. Prostě proč by mě mělo zajímat že zdechnou? Děj obsahuje řadu grafických scén, které však nepomáhají dokreslit temnou atmosféru ani neposunují děj dál. Spíše jsem měla pocit že se autor snaží být co nejvíce šokující za každou cenu. Vlastně mě ani nenapadá jediná věc, co by se mi na knížce líbila. Nerada nechávám knížky nedočtené, takže jsem byla nakonec vděčná za to jak je tenká. (Abych nebyla úplně svině, dala jsem autorovi ještě jednu šanci ve formě povídky, nicméně to mi přišlo jako ještě větší slátanina, takže asi stačilo.)
Asijský sexy buchtičky, umčo, deprese, samota a asistovaný sebevraždy. Do toho trochu Rychle a zběsile 3 a pointa, kterou jsem nenašel. Korejská literatura, tak jak sem si ji vždy představoval.
Krom konce se mi to četlo velmi svižně, což je možná i důsledkem toho, že po ránu bývám všeobecně svěží a konec jsem četl cestou z práce.
7/10.
Docela poutavý příběh člověka, který má "čuch"/šestý smysl na lidi, kterým by pomohl spáchat sebevraždu. Postupně se dozvídáme něco málo o životech obětí. Námět vskutku zajímavý, jen škoda, že příběh není propracovanější, detailnější a snad i delší. Je to takové nemastné, neslané. Kniha mohla šokovat v době svého vzniku, dnes už ani to ne (to už je lepší sáhnout po knížkách Rjú Murakamiho)... Škoda, začátek a prvotní zápletka jsou velmi slibné!
Tato kniha konecne prinasi odpoved na otazku, kterou lidstvo palcive poklada po celou dobu sve existence: Je mozne napsat nudnou knihu, ktera obsahuje prcani, asiatky, predmety v pochve, rychle auta a sebevrazdy? Odpoved je jedndocha: pokud jste asiat, ANO, je to mozne.
Dalsi dukaz, ze Palivo nerozumi nicemu, co pisi asiati opet prichazi a tentokrat v podani Kim Jongha, ktery uz po par strankach da najevo, ze je tak trochu Jarda Rudis, tak trochu Vladimir Kavciak ("jeji telo se rozsvitilo jako svetluska").
Velice se mi libi tato veta z jedne recenze: I couldn't have cared less about these people.
Skoda, ze nezdechli uplne vsichni, kniha by tak v zajimavosti preskocila navod k pouziti WC Duck, ktery si ctu v praci na hajzlu, kdyz sebou nemam zadnou knihu.
Mám právo se zničit
Zcela rozumím lidem, pro které tato kniha byla nudná a o ničem. Protože ona o ničem skutečně je. Je to kniha velice silně hrající na náladu a až umělecké zpracování (ne náhodou jsou zde tak častým motivem umělecká díla) o ztracených lidských existencích. Nemůžete tu hledat příběh, který tu ani není, namísto toho se musíte naladit na vlnu osamění hlavních protagonistů a soustředit se na jejich dialogy a myšlenkové pochody.
Tohle se vám buďto trefí do chuti a nálady, nebo vám to absolutně nic neřekne. Mně se do chuti trefilo téměř perfektně.