Máma má alzheimera

Výborně napsáno, s citem, empatií. Přestože zpracovává těžké téma, je kniha napsána poutavě. Nebojte se a přečtěte si ji.

09.12.2022

Po tématu závislosti na drogách přichází autor s dalším "těžkým tématem" a to alzheimerovou chorobou.
Pokud se nad tím zamyslíme, tak se vlastně jedná tak trochu o spin off k "Můj syn feťák", protože jde o stejnou rodinu a postava matky z Feťáka je vlastně sestrou vypravěčky této knihy.
Příběh začíná v době, kdy je vypravěččině matce oznámena diagnóza a my formou deníkových zápisků sledujeme jak nemoc pokračuje a postupně nám do té doby znamí a milovaný člověk "mizí".
Já sám mám z naší rodiny zkušenost s touto nemocí, proto jse mměl trochu obavu knihu číst. I když se jedná o téžké téma, tak je ale zpracované tak lidsky, že se nejedná o depresivní čtení. Je to smutné, ale lidské. Vnímáte hlavně to jak dcera svojí matku miluje a snaží se pro ní udělat maximum. Během čtení se rozhodně budou otevírat témata, nad kterými budete přemýšlet. Třeba o tom, kdy je lepší hlavně pro pacienta přemístění do odborného zařízení.

06.11.2022

Téma, které je bohužel mezi námi. Diagnózou se nám milovaná osoba psychicky vzdaluje. Kniha je napsána velmi citlivě.

03.11.2022

nehodnotím jako literaturu, ale jako dokument - formou stylizovaných deníkových záznamů zachycenou zpověď osob pečujících o rodiče s postupně se rozvinující Alzheimerovou chorobou; věřím, že pomůže čtenářům, jichž se téma týká, nejen dobrou radou a povzbuzením, ale především možností sdílet tak intimní zkušenost

15.10.2022

Autorova čtvrtá kniha. Tento příběh je založený na skutečné události, kdy autorova babička ZDENIČKA trpěla Alzheimerovou chorobou. Sledujeme vyprávění autorovy mamky SOŇI, která se o babičku starala. Kniha je rozdělená do 3 částí podle postupující fáze Alzheimerovy choroby (první stadium, druhé stadium, třetí stadium). Na počátku každé části je uveden citát a autorův komentář o konkrétním stadiu nemoci. Kniha obsahuje také Doslov. S příběhem Zdeničky se prolíná také příběh Sonina tchána, který rovněž trpěl Alzheimerovou chorobou, ale jeho osobě je v knize věnován menší prostor.

Kniha je napsaná formou deníkových záznamů, což se mi líbilo. Je to příběh ze života. Knihu s tímto námětem jsem snad četl úplně poprvé ve svém životě. Člověk nikdy neví, jaká nemoc jej může postihnout a o to zákeřnější je Alzheimerova choroba! V této knize se čtenář dozví hodně informací o této nemoci.

Obdivuji paní Soňu, že se o svou maminku během této zákeřné nemoci starala po dobu 7 let a samozřejmě také pomáhali ostatní členové rodiny včetně vnoučat. ZDENIČKA byla hodná a skromná paní a já jsem si jí oblíbil. Mrzelo mě, že onemocněla touto nemocí. Člověk by dal všechno na světě, aby milovanému člověku pomohl, aby se všechno vrátilo do původních kolejí a tato nemoc se vytratila. Jenomže bohužel tomu tak není a prozatím neexistují medikamenty, které by člověka dokázaly vyléčit. Snad v dohledné době se vynaleznou léky, pomocí nichž se člověk uzdraví a navrátí se tak k normálnímu životu.

Knihu jsem četl 3 dny, četbu jsem si po malých kouscích dávkoval. Kniha se četla dobře, i když upřímně řečeno jsem z této knihy měl zpočátku obavy, protože téma knihy je hodně bolestné. Autor se pustil do velmi těžkého tématu, které však dokázal skvěle zpracovat. Z knihy na mě dýchala lidskost a myslím si, že paní Soňa se o svoji nemocnou maminku dokázala dobře postarat, věnovala Zdeničce hodně času, starala se o ní, snažila se ze všech sil udělat maximum, aby se Zdeničkou strávila co nejvíce času v rámci možností, které měla. V závěru knihy mi ukáplo pár slz..

Autor v závěru knihy shrnuje DESETERO PRO PEČOVATELE, kteří se starají o lidi s tímto onemocněním. Jak sám autor píše, vybral deset, které se mu zdají nejdůležitější.

Kniha má pěknou obálku. Grafické zpracování symbolizuje téma příběhu, kterému se tato kniha věnuje. Vhodně je zvoleno fialové pozadí. Přední a zadní předsádka knihy se nachází v černých barvách s vyobrazením mozku, jeho vláken a neuronů v bílé barvě jako je tomu na obálce. Oceňuji práci korektora. Po dlouhé době kniha bez překlepů.

Závěrem bych poznamenal, že můj strýc, který již zemřel (68 let) asi trpěl počátky této nemoci, ale přesně to nevím, protože se o tom příliš nemluvilo. Každopádně hodně zapomínal, v poslední době venčil psa jenom v okolí svého bydliště, poněvadž řekl, že by se jinak ztratil a nenašel dům, ve kterém bydlel. Na pohřbu mého dědy nepoznal, kdo jsem a ani nepoznal moji mamku! Řekli jsme o tom tátovi, ale táta řekl, že si z nás dělal legraci, ale bohužel tomu tak nebylo! Cítil jsem to! Nepoznal nás!!!

09.10.2022

Příběh babičky Zdeňky, která trpěla Alzheimerovou nemocí. Příběh je vyprávěný z pohledu Zdeňčiny dcery Soni, která se o ni starala s pomocí dalších členů rodiny. Péče o babičku Zdeňku trvala sedm let. Příběh začíná prokázáním diagnózi. Postupně se čtenář dozvídá jak nemoc postupovala a jaká péče o babičku byla potřeba. Jaká opatření museli udělat.

Jedná se o další skutečný příběh z rodiny Luboše. I když jde o vážné téma, vážnou nemoc, čte se dobře. Příběh je napsaný velmi čtivě, velmi citlivě. Čtenáře může chvílemi zamrazit, ale kniha není depresivní. Na konci knihy sepsal Luboš Desatero pro pečovatele. Pro mě byla kniha i poučná, protože jsem toho o Alzheimerově nemoci zas tolik nevěděla. Je potřeba psát i o vážných tématech a to Luboš umí. Knihu moc doporučuji všem čtenářům. Nikdy nevíme, co nás v životě čeká.