Máme na vybranou
Edith Eva Eger
I v pekle může vzklíčit naděje. „Tato kniha vypráví neobyčejný příběh o hrdinství a uzdravení, o odhodlání i soucitu, o psychické odolnosti a morální odvaze i o tom, jak se důstojně vyrovnat s rolí oběti. V osobních i profesních zkušenostech Edith Egerové lze najít inspiraci v jakékoli životní situaci.“ Philip Zimbardo Osobnost mezinárodního významu s kořeny v předválečném Československu Doporučujeme všem čtenářům Hany Ve své knize, která je víc než jen memoárovou literaturou, nám Edith Egerová předkládá nejen napínavý a působivý příběh vlastního života, ale také inspirativní příběhy svých pacientů. Na jejich pozadí nám ukazuje, že všichni máme na výběr – rozhodnout se vystoupit z role oběti, osvobodit se z pout minulosti a začít naplno žít.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno:
2021
,
Práh
Originální název:
The Choice, 2017
Interpreti: Filip Švarc , Dana Černá
více info...
Přidat komentář
Musím zmínit že kniha má krásný obal. Příběh je to silný,jako každý jiný z holocaustu. Jako psycholožka pomohla spoustě lidem i pár příběhů uvedla v knize. Lidé mají spoustu rozdílných problémů a byť každý je jinak náročný, ať už na psychiku nebo jinak. Je to poučné to číst. Doporučuji všem.
Kniha, která ve vás zanechá stopu. Často si vzpomenu na myšlenky, které mi dala v okamžicích, kdy není člověku do zpěvu. Jedna z nejsilnějších knih, které jsem četla.
Knížky, které se odehrávají v koncetráku, nečtu. Udělala jsem výjimku. Vlastně nelituji, protože je v textu spousta zajímavých myšlenek i informací o tom, co pomáhá a co je chyba, když chcete přežít, aniž byste museli zjistit, co všechno vydržíte a přežijete. Autorka založila svůj terapeutický přístup na "Když jsem já zvládla koncentrák, tak Ty zvládneš X a já Ti vyhučím díru do hlavy, abys to dal." Pro mě je to nepoužitelné, protože žádné takové trauma, naštěstí, nemám, takže nemám nárok hučet. Navíc mi přišlo smutné, že kvalifikovaná, chytrá, motivovaná a bohatá žena, s časem na práci na sobě, i přes velkou snahu nedokázala trauma zcela zvládnout. Tak mi to moc optimismu nedodalo.
Zvláštní kniha, která dokázala několikrát vyvolat pocity a nával emocí, které jsem nečekala. První půlku jsem přečetla s lehkostí a poměrně rychle, vyprávění bylo velmi čtivé a těžko se od něj odtrhávalo. Poté, co autorka začala vyprávět příběh po příjezdu do USA, to šlo pomaleji a pomaleji. Několikrát mi až vadilo, že některé příběhy autorčiných pacientů neměly konec, rozuzlení. Někdy působilo vyprávění neuceleně, přesto se i druhou půlkou míhaly krásné myšlenky. Kniha určitě stojí za přečtení, dojem trochu kazí spousta překlepů a chybějících slůvek, s takovým množstvím jsem se ještě v žádné jiné knize nesetkala.
No a autorčino poděkování na konci knihy? Krásné, lidské a několikrát vykouzlilo úsměv a silný pocit souznění.
Moc hezká kniha! Některé pasáže jsem snad ani nedýchala. Doporučuji, je to smutné ale zároveň i plné naděje a velmi inspirativní.
První kniha o holokaustu kterou jsem kdy četla, která neskončí osvobozením, ale vlastně jím teprve začíná. Paní Egerová sepsala svůj ucelený životopis, ve kterém navíc zmiňuje některé případy ze své psychologické praxe. Nejvíc mě zaujala ta část, kdy se snaží vyrovnat s prožitým traumatem. Divím se, že je teprve první, protože jsem si jistá, že stejný problém s obyčejným životem musí mít každý, kdo si projde podobným peklem. Občas jsem ovšem měla pocit, že je kniha sepsána příliš povrchně. Některé pasáže by si zasloužily větší detaily. Takto zůstávají nezodpovězené otázky. Místo toho zde máme drobné příběhy autorčiných pacientů. Bez toho bych se osobně obešla. Nevěřím totiž na nějaký univerzální recept, co dělat a jak se zachovat podle nějaké sepsané příručky bez odborného vedení. Každý člověk je jedinečná osobnost a ve stejné situaci se téměř každý zachová úplně jinak. Proto všechny podobné příručky považuji za zbytečné. Především ty z osobního rozvoje. Audioknihu, kterou načetla paní Dana Černá, vřele doporučuji. Je načtena a ozvučená, naprosto dokonale.
Pro mě jedna z nejstěžejnějších knih, kterou jsem kdy četla. Kniha je neuvěřitelně komplexní. Autorka je inspirativní po všech lidských stránkách, které si nedovedete ani představit. Ukázkou toho, co se dá zvládnout introspekcí a prací sám na sobě. Co zvládne člověk psychicky i fyzicky vydržet a dál žít, když má v sobě motivaci žít. Kniha, ke které se určitě budu po letech vracet a znovu v ní hledat nové poznatky a inspiraci.
Kniha je rozdělena do několika částí a všechny jsou důležité, velmi dobře napsané a není tam nic navíc. Žádné zbytečné, prázdné pasáže. Každé slovo nese význam a má důvod proč je otištěné.
Doporučuji všem. A osobně se domnívám, že by měla být zařazena mezi povinnou četbu například na gymnázia. Je biografíí, historickou knihou, psychoterapeutickou i knihou s vhledem do psychologie, je motivační a krásná. Děkuji paní doktorce Edith Evě Eger, že nikdy nic nevzdala.
Spíš než popisem života v Osvětimi se knížka zabývá nástinem problematiky psychoterapie. Zajímavé, poučné.
Zajímavá kniha, jen ten název je takový zavádějící. Kniha je daleko víc o tom, že naše temné stíny, bolesti a traumata jsou s námi stále, až do konce života, neustále se s nimi nějak vyrovnáváme, než o tom, že "máme na vybranou", to už je jen taková hlavu oblbující berlička.
Na téma holokaustu je moře knih a tato rozhodně vybočuje z řady (v tom nejlepším slova smyslu), a to svým přesahem. Pojednává totiž i o období "poté", zvenčí i z nitra hrdinky. Příběh o nesení si svých traumat, o věznění sebe samé, i když už vlastně byla mimo zdi tábora, o hledání a nalezení cesty k vnitřní svobodě a klidu. Příběh, na který rozhodně jen tak nezapomenete. Velmi inspirativní a obdivuhodné, jak kniha, tak autorka, následovně jsem shlédla několik rozhovorů s autorkou na youtube -smekám a knihu doporučuji!
Tuhle knížku mi doporučila sestra, ale ležela mi na nočním stolku několik měsíců, než jsem sebrala odvahu a pustila se do ní. Bála jsem se, že to bude těžké čtení, ale nakonec jsem ji přečetla za dva dny. Autorka díky své nezlomnosti a víře „Když přežiju dnešek, budu volná“ přežila nepřežitelné. Navzdory otřesným zážitkům a vlastně i díky nim se rozhodla pomáhat jiným lidem překonávat traumata.
„To, co se stalo, co jste udělali nebo co někdo udělal vám, se nedá změnit. Jak ale budete žít dál, přímo teď, je jenom na vás. Moji milí, můžete se rozhodnout být svobodní.“
Obdivuhodná žena, úžasná kniha o naději.
Díky, Reni ;-)
Máme na vybranou není jen "další knížka o holocaustu," ale je autobiografií ženy, která ukazuje, že překonání zlého nás může posílit a posunout dál. Edithino vyprávění mě velice zaujalo. Nenajdeme v něm jen její osobní příběh, zážitky z Osvětimi, ale také její proces obnovy po prožitém traumatu doplněný o příběhy z její klinické praxe. Koho zajímá psychologie, přijde si na své. Zajímavé, naučné a motivační čtení.
"... Nevíme kam jedeme. Nevíme, co nás čeká. Ale pamatuj si, že to, co nosíš v sobě, ti nikdo nemůže vzít.
Velmi krásně napsaná kniha,četla sem ji jednim dechem.Paní Edith nám ukázala,že vždycky za každou cenu i když si myslíme,že se nedá nic dělat prostě vstát a jít dopředu i když bude překážka za překážkou.
V téhle nejisté době je dobré si opakovat, že přežít se dá všechno.
Edukativní historicky, edukativní psychologicky a asi jediná upřímná motivační kniha, kterou kdy kdo napsal.
"Všichni se mě pořád ptají, jak jsem se dokázala vyrovnat s minulostí. Jak jsem ji dokázala překonat. Jak překonat? Nic jsem nepřekonala. Všechny ty rány, když mě bili, každá fronta na selekci. každé bombardování a každý komín v lágru i všechny ty chvíle, kdy už jsem si myslela, že je konec - to všechno je pořád ve mně a dál se mi to opakuje ve vzpomínkách i nočních můrách.
Minulost nikdy nezmizí. Nedá se vymazat ani anulovat. Vždycky ve mně bude dál žít. Stejně tak už ale nikdy nezapomenu, co jsem tehdy pochopila: že jsem přežila, protože jsem nikdy neztratila naději. Že jsem se dožila osvobození, protože jsem se naučila odpouštět."
Kniha, kterou rozhodně doporučuji.
Kniha, na kterou jen tak nezapomenu.
Edith Eva Eger se jako žena, která přežila holocaust, rozhodla ve své biografii zaměřit zejména na období po osvobození Osvětimi. Byť se jako čtenáři nevyhneme bolestnému osudu její rodiny i popisu hrůz koncentračního tábora, těžiště knihy leží někde jinde – v části věnované jejímu psychickému uzdravování. Autorka popisuje malá i velká rozhodnutí, která dovedla její mysl na svobodu a umožnila jí odpustit sama sobě. Prostřednictvím svého příběhu ale také varuje všechny, kteří by odmítli převzít vládu nad svým životem a zůstali by v roli oběti. Podle Edith totiž prohráváme pouze tehdy, když se my sami začneme za oběti považovat.
... kniha je hezky napsaná. Zaujaly mě pasáže o psychologii, které se hlavní hrdinka věnuje. Zase o maličko něco jiného, než co jsem dosud četla
“Vždycky máme na výběr, vždycky máme možnost převzít nad svým vlastním životem vládu.”
“Přitom i v těch nejobecnějších životních momentech se dá najít příležitost ke smíchu, radosti i naději.”
“Stáváme se obětmi nikoli proto, co se nám přihodilo, ale teprve ve chvíli, kdy si roli oběti sami vybereme.”
Edit nám v této knize vypráví o tom, jak se v 16ti letech dostala do Osvětimi. Nepopisuje detailně, jak hrozné to tam bylo, přesto z vyprávění jde hrůza. Ač popis života v Osvětimi zabírá pouze část knihy, vzpomínky a negativní zážitky ji provázejí celým životem. Přesto dokázala žít dál a to hlavně díky přístupu k životu, protože jak sama říká, je na každým z nás, jakou roli přijme. Mě osobně kniha dost zaujala právě díky Edithiným myšlenkám a názorům, kterých je v knize víc než dost a se kterými se dost ztotožňuji. Myslím, že tato kniha muže být pro mnoho lidí inspirativní.
Opravdu silný příběh silné ženy.
Líbilo se mi, že kniha není jen vyprávěním o hrůzách a zvěrstvech druhé světové války, které autorka jako jedna z mála dokázala přežít, ale je to i kniha o naději a odhodlání naučit se s prožitým traumatem žít. Nikdy se nevzdala a teď inspiruje a pomáhá ostatním lidem, ke kterým také nebyl život příliš laskavý. Kniha je tak doplněna i o zajímavé příběhy jejích pacientů.
Děj byl plynulý a napínavý, takže jsem měla problém knihu odložit. Určitě doporučuji.