Máme na vybranou
Edith Eva Eger
I v pekle může vzklíčit naděje. „Tato kniha vypráví neobyčejný příběh o hrdinství a uzdravení, o odhodlání i soucitu, o psychické odolnosti a morální odvaze i o tom, jak se důstojně vyrovnat s rolí oběti. V osobních i profesních zkušenostech Edith Egerové lze najít inspiraci v jakékoli životní situaci.“ Philip Zimbardo Osobnost mezinárodního významu s kořeny v předválečném Československu Doporučujeme všem čtenářům Hany Ve své knize, která je víc než jen memoárovou literaturou, nám Edith Egerová předkládá nejen napínavý a působivý příběh vlastního života, ale také inspirativní příběhy svých pacientů. Na jejich pozadí nám ukazuje, že všichni máme na výběr – rozhodnout se vystoupit z role oběti, osvobodit se z pout minulosti a začít naplno žít.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno:
2021
,
Práh
Originální název:
The Choice, 2017
Interpreti: Filip Švarc , Dana Černá
více info...
Přidat komentář
Silný příběh, zvlášť když si člověk při čtení uvědomuje, že toto je skutečně příběh, který se stal. Jedinečný je v tom, že ukazuje i život po válce a po zažitých hrůzách. Což většina příběhů končí s koncem války. Proces léčení, zařazení se zpět do běžného života..
Svým způsobem je kniha i seberozvojová, jelikož autorka do knihy přidala spoustu příběhů svých pacientů, za své terapeutické praxe. Člověk si z toho může vzít opravdu více, než "pouze" příběh o holokaustu.
Četla jsem již mnoho knih o Holocaustu, tato však patří mezi ty lepší. Hrůzyplný příběh doktorky Edith na mne opravdu zapůsobil. První polovina knihy mne úplně pohltila, dále mi přišla už trochu zdlouhavá i když příběhy dalších pacientů z její psychiatrické praxe mne zaujaly.
Silný příběh z koncentračního tábora s přesahem jak žít pak. Jak žít s takovými silnými zážitky? Jak se s nimi vyrovnat...? Výborá kniha, která nutí si klást otázky, přemýšlet nad nimi i se podívat na vlastní život :). Nejen příběh, ale i ta možnost volby je hodně obohacující. Krásné. Děkuji.
Přečteno během jednoho víkendu. Naprosto mě kniha pohltila. Je jistě přínosná z hlediska historického, ale také má spoustu životních mouder. Zařadila bych ji jako povinnou četbu úplně pro každého!
Mám pocit, jako by někdo spojil dvě knihy do jednoho. Jedna část se věnuje životu autorky, druhá pak její práci s klienty. Ač autorka obě knihy dávala do souvislostí, trošku mi ta spojitost nějak unikala. Inspirativní jsou ale obě. Je neuvěřitelné, že i když v USA začínala úplně od nuly, dokázala se ona i její rodina tak uchytit a vybudovat nový život. Její příběh má biblioterapeutický potenciál.
Ve druhé půlce mě zaujalo, že její psychoterapeutické intervence někdy připomínají "zázračnou" práci Miltona Ericksona. Docela mě překvapilo, že v dobách, kdy psychoterapii dělala, (asi?) nebylo divné nechat se rodinou, se kterou pracuje, pozvat domů na večeři, nebo nakupovat za klientku. :-)
Začátek se mi líbil. Část před, v a po koncentračním táboře byla napsána nádherně, ale od okamžiku kdy jako psycholožka začne řešit cizí příběhy a traumata mě kniha přestala zajímat.
Silný příběh, který je plný emocí a traumat. Celá kniha mě do sebe velmi zatáhla a celý ten příběh jsem prožívala spolu s autorkou. Naprosto doporučuji si tuto knihu přečíst.
Velmi čtivě zapsaný skutečný příběh. Zajímavé jsou i zkušenosti z psychologie, které autorka přidává k lepšímu.
Skvělá knížka. Nenapadlo mě uvažovat, jak se situace vyvíjela dál po osvobození z koncentračních táborů. Zároveň i pro mě (jako psychologa) to bylo fascinující pozorovat, jak se terapeuticky s tímto pracovalo. Zajímavé byly i příběhy jejich klientů (i přestože s některými obraty nesouhlasím, ale každý máme jiný směr). Četlo se to samo :-).
Jedna z nejsilnějších a pro mé vnímání sebe a světa nejdůležitějších knih, jaké jsem kdy četla. Věřím, že se do ní v budoucnu pustím znovu.
Nádherný příběh plný hlubokých myšlenek. Co všechno je možné prožít, přežít a dokázat..
Neskutečně obdivuji paní autorku. Musí to být naprosto neuvěřitelně silná žena. To čím si prošla a i v takto vysokém věku se stále snaží předat své vzpomínky a pomoct ostatním lidem s jejich traumaty.
Bohužel mi styl knihy moc nesedl, ale tím samozřejmě vůbec nechci zmenšovat nebo znehodnocovat autorčiny zážitky. Opravdu klobouk dolů před touto ženou. Kniha se mi ale bohužel četla poněkud těžkopádně.
(SPOILER)
příběh autorky je silný, číst o Osvětimi a pochodu smrti je trýznivé, ale kniha za to stojí. nejsilnější pro mě byl návrat sester domů, náročná cesta a budování nového života. nejlepší moment byla záchrana manžela z bolševických pracek a útěk na západ. a stejně fascinující mi přišla i sebeobjevná cesta autorky, poháněná touhou po smyslu, vrcholící v nalezení poslání a mnoholeté pomoci lidem s traumatem.
tím, jak žije (a jak přežila), autorka nese svou misi zcela jednoznačným - a velmi posilujícím a podporujícím směrem. a osobně mi její vitalita, duchapřítomnost a pozitivnost hodně zvedla náladu, sraženou na kolena drsným Covidem. za to jsem jí velmi vděčná, stejně jako za její svědectví z první ruky: lépe teď chápu, proč první generace, nesoucí trauma, ono trauma potlačuje (a tak posílá dál) - její práce s vlastním traumatem je heroická a neuvěřitelná.
klientské příběhy byly zajímavé, byť se autorka úplně nevyhnula "kouzelnictví" - tedy kouzelným zásahům, které vždy zcela přesně zafungovaly. podobné demonstrace znám od různých nestorů oboru, některé jsem viděla i osobně, a spojuje je nesporná zkušenost autority, její charisma a určité showmanství, se kterým jsou tyto magické zásahy předváděny. je to fascinující, ale ne vždy je možné si z představení odnést něco konkrétního. proto se ještě podívám po autorčině druhé knize s praktickými návody.
Uf - jedna z nejsilnějších knih, které jsem kdy četla. Válka a holocaust je v posledních letech sice trochu "módní téma", ale jak by mohl být "módní" osobní prožitek člověka, kterého v šestnácti vytáhli na poslední chvíli z hromady mrtvol jako také skoro mrtvolu?
Trauma, které si v sobě doktorka Egerová ponese už nadosmrti, dokázala ve své knize přetavit v něco neuvěřitelně silného, pravdivého a motivujícího.
Máme na vybranou, ale pravda je, že volba není jednoduchá záležitost. Přesto nosná myšlenka této knihy je pro mne to, že je nutné ŽÍT V PŘÍTOMNOSTI, nikoliv v minulosti nebo budoucnosti.
Děkuji autorce za neuvěřitelně silný příběh i za hluboké myšlenky.
"Kdo má potřebu komukoliv cokoliv dokazovat, ten nemůže být sám sebou."
"To, co si nosíš v sobě, Ti nikdo nemůže vzít."
"Pokud má člověk opravdu odpustit, musí přestat lpět na tom, že si svou minulost představoval jinak a to co bylo, i to co mohlo být, oplakat. Potřebuje zkrátka přijmout život takový, jaký byl i jaký je teď."
"To, co se stalo, co jste udělali nebo co někdo udělal vám, se nedá změnit. Jak ale budete žít dál, přímo teď, je jenom na vás."
Příběh mě úplně pohltil. Neuvěřitelná žena! K dnešnímu dni je paní Eger 96 let. Jaká nezlomná síla se v ní nachází...?
Obdivuji všechny, kteří se dokáží vzpamatovat z něčeho tak hrozného, jako je pobyt v koncentračním táboře... Nedovedu si ani představit, kolik síly v sobě člověk musí mít. Moc hezká ukázka toho, že někteří lidé dokáží ustát opravdu všechno a ještě u toho pomáhat ostatním... Pěkná, ale místy opravdu velmi krutá kniha, která si nebere servítky.
Mohlo by sa zdať, že ide o "ďalší" príbeh z koncentračného tábora z obdobia druhej svetovej vojny. Ale v tomto prípade je to niečo viac, aspoň pre mňa ako psychológa je toto po Viktorovi Franklovi (ktorého autorka v knihe tiež spomína) druhý psychológ, ktorý prežitie koncentračného tábora využíva v kontexte psychoterapie a je to fascinujúcejšie čítanie.
Príbeh Edity Evy Eger nekončil oslobodením tábora americkou armádou ale pokračoval jej životom, hľadaním, odpustením, veľmi hlbokou sebareflexiou,,,,pochopenie vlastnej traumy dokázala využiť pri liečbe svojich pacientov ako psychoterapeutka, čo v záverečnej časti knihy ukazuje cez beletrizované kazustiky. Skvelé obohacujúce čítanie.
Máme na vybranou asi ve všem, co nás životem provází. Lidé v táborech, ač se zdá, že neměli, si také směli vybrat - způsob smrti.
Autorka píše i o tomhle. A shodou náhod, nebo toho, že někdo v jejím okolí si vybral, (o tom také píše), mohla vyprávět.
Dalo by se říct, že se na téma koncentračních táborů už asi nedá vymyslet nic nového. V případě Osvětimi by to byly miliony dost podobných příběhů, ale on je každý z nich vlastně docela originální.
Autorka se v dalším životě věnovala psychologii. Jestli před uvězněním neměla o své budoucnosti jasno, tak poté, co ji vojáci z tábora osvobodili, už jo. Neexistuje asi větší motivace ke zkoumání zákonitostí člověčího bytí, než jít nějakou dobu po téměř neznatelné hranici mezi životem a smrtí.
Kniha „Máme na vybranou“ je fascinujúcim dielom, ktoré spája osobné skúsenosti autorky a jej hlboké psychologické postrehy. Edith Eva Eger, preživšia holokaustu a renomovaná psychologička, nás vedie na emotívnu cestu, ktorá nám pripomína silu voľby a vnútornú silu človeka, aj keď čelíme najhorším životným podmienkam. Úprimne a bez zábran rozpráva o svojich zážitkoch z koncentračného tábora a o tom, ako prekonala trauma, aby našla svoj hlas ako terapeutka. Jej pohľad na psychológiu a uzdravovanie je osviežujúci a inšpirujúci.
Egerová zdieľa praktické rady, ako sa vyrovnať s traumou a psycho-emocionálnym bremenom. Čitateľom ponúka cenné nástroje na obnovenie sebadôvery, schopnosti milovať a odpúšťať, ako aj na prevzatie zodpovednosti za vlastný život.
Záverom je kniha „Máme na vybranou“ oveľa viac než len autobiografia, je to výnimočne presný pohľad na ľudskú psychológiu, silu voľby a umenie uzdravovania. Egerová nás učí, že aj v najťažších chvíľach môžeme nájsť svetlo a nádej. Odporúčam túto knihu každému, kto hľadá inšpiráciu na ceste k uzdraveniu alebo pochopeniu samo seba a svojich rozhodnutí.