Máme se téměř báječně
Jenny Eclair
Sex, lži a nenávist. A možná i trochu lásky. Seznamte se s Dobsonovými a Jamiesonovými, dvěma rodinami na pokraji nervového zhroucení. Jack Dobson odešel od manželky a dvou dětí, když jeho mladá přítelkyně Nina otěhotněla. Teď se cítí jako trapný hejsek a Nina, která vyměnila divoké noci s kamarádkami v klubech a hospodách za klidné noci doma a za utírání zvratků své dcery, si připadá jako otrok. Takže když jí Jack oznámí, že pojedou na luxusní dovolenou do Itálie, Nina je radostí bez sebe - dokud se nedozví, že s nimi pojedou i Jackovy děti - jedenáctiletý Saul a třináctiletá Tabita. Greg Jameson si je zcela jistý, že tohle bude jeho poslední rodinná dovolená, po návratu se chystá od své ženy Alice a dvou synů odejít. Greg je vysoce výkonný ředitel reklamní agentury a Alice (se svými sukněmi na gumu, nepoživatelnými večeřemi a neoholenýma nohama) se k jeho image prostě nehodí. Avšak Alice, aniž by věděla o jeho záměrech, má svůj vlastní plán: znovu otěhotnět… Zábavné, inteligentní a překvapivě upřímné. Kniha Máme se téměř báječně pojednává veskrze o rodinném životě - tedy o cizoložství, žárlivosti, hněvu a jen sem tam o lásce a náklonnosti.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2009 , JotaOriginální název:
Having a Lovely Time, 2005
více info...
Přidat komentář
Na mě trochu depresivní kniha... Nedokázala jsem se do ní začíst. Nebavila mě, možná proto, že jsem mladá a neprovdaná a od manželství si slibuji opravdu něco jiného. Takže knihu odkládám a doufám, že už se k ní nikdy nevrátím.
"Nikdy u chlapa nekritizuj jeho schopnost řídit auto, jeho smysl pro orientaci, jeho vlasy, jeho kravatu, fotbalový tým, jeho děti...." Jak pravdivé! I knížka je tak pravdivá, ze života, rádoby šťastné rodiny s nešťastnými rodiči na dovolené...a nové začátky.
Pro mě až moc moderní kniha. Čtení by člověka mělo pozitivně naladit, tento titul mi však přivodil spíše depresi a ne příliš pěkný obrázek o tom, jak manželství vypadá po 15ti letech. Ještě že byla kniha půjčená, sama bych si ji rozhodně nekoupila.
Hezký román. Ze života o životě. O tom, že ať je člověk jaký je, každý má nějakou přestavu o životě, svoje sny a naproti tomu svoji realitu. Zpočátku jsem měla problém s tím, že je v knize poměrně dost postav, ale časem jsem si je všechny uspořádala a zařadila. Naopak si myslím, že jejich množství a naprosto odlišné, velmi dobře vylíčené charakteristiky byly jedině ku prospěchu. Kniha stojí určitě za přečtení.
Když jsem teď dva dny marodil, nepustil jsem tuhle knihu z ruky. Prostě bavila mě, proč to nepřiznat. A nepochybuju, že byla napsaná s dobrým úmyslem. Žasnu ale nad tím, kam až byla autorka ochotná zajít v cynismu a vulgárnosti některých postav. Překladatel-muž se na tom myslím dost vyřádil :-D Btw., asi před rokem jsem četl román K moři od Petry Soukupové a tahle kniha mi ho strašně připomíná - ale styl psaní je samozřejmě úplně jiný. Takhle nějak by možná K moři napsal Patrik Hartl :-D