Mami, miluju
Aleš Palán , Anna Palánová
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/514699/bmid_mami-miluju-nyK-514699.jpeg
4
94
94
Vztah mezi matkou a dcerou patří k těm nejdůležitějším, ale také nejsložitějším. Co dělat, pokud se mateřská láska vůbec nenastartuje a místo vřelosti přijde odmítnutí? Jak se na vztahu mezi matkou a dcerou projeví, když do něj vstoupí vnější agrese? A naopak, jaké to je bát se devastujícím způsobem o svou dceru? Nechápat ji, ztrácet ji. Je to boj, ve kterém je dovoleno úplně všechno? Rány z takového střetnutí nelze jen tak zacelit. Pětice dívek a žen, se kterými hovořili Aleš Palán a jeho dcera Anna, hledá svou cestu, jak se vypořádat s nákladem těžkostí. Jsou mladé, ale to, co mají za sebou, by vydalo na devět životů. Do těch jejich něco zasáhlo. Možná to byl osud, dispozice, jedno chybné rozhodnutí, hloupá souhra okolností. Poznamenalo to ženy samotné i vztahy, které navazují. Přesto jsou stále dcerami a některé z nich už také matkami. Navzdory všemu se pokoušejí vyslovit: „Mami, miluju.“ Navzdory všemu to samy potřebují slyšet. Fotografie v knize jsou dílem renomované fotografky Libuše Jarcovjákové.... celý text
Přidat komentář
Knihou rozhovorů se silnými ženami Nevidím ani tmu: Rozhovory o naději, jsem byla fakt nadšená. Z této jsem trošku rozpačitá. Nějak mne ty osudy ten tenkrát neoslovily a nevzaly za srdce.. Snad jen umělkyně Dorota, to je velmi zajímavý člověk. Jinak nevím. A Janě jsem nějak nevěřila...
Rozhovory s pěti ženami, které v životě potkaly takové těžkosti, které si ani neumíme představit. Vztahy mezi matkou a dcerou jsou ty nejdůležitější, ale ne vždy se vydaří. Někde chybí láska a přidá se agrese, jinde matka svou dceru nechápe a ztrácí ji. Aleš Palán tentokrát přizval i svou dceru Annu a představí nám zajímavé příběhy matek a dcer.
Knihy Aleše Palána mám moc ráda. Rozhovory o zajímavých, ale převážně těžkých, osudech lidí, které nám lidsky přibližuje. Tušila jsem, že tato kniha bude silná a náročná, ale že až tak.
Už při úvodních slovech autora mi běhal mráz po zádech a pak jsem se seznámila s jednotlivými příběhy. Každý je úplně jiný, a přitom jsou všechny nepředstavitelné. To, čím si musí někteří lidé projít je neskutečné, těžké a smutné. Některé z příběhů byli pro mě až šokující, vůbec jsem nečekala, na co všechno můžu v této knize narazit.
Knihy psány formou rozhovorů mám moc ráda, když se spojí zajímavé otázky a odpovědi přímo z úst obyčejných lidí, je to tak nějak víc uvěřitelnější a celkově lidštější.
Samozřejmě nesmím zapomenout na fotografie. Tentokrát stála za objektivem, jak jinak, žena. Fotky Libuše Jarcovjákové dokreslují atmosféru každého příběhu.
Anička, Aneta, Dorota, Laura a Jana pětice žen, které dokazují, že zvládnout se dá cokoliv.
Rozhovory Aleše Palána vždycky přečtu velice rychle, protože ty často neobyčejné, zvláštní a bolavé příběhy mě prostě pohltí a nepustí.
Tentokrát kniha obsahuje rozhovory s pěti ženami, které přibližují svůj (často nadmíru problematický) vztah se svou matkou, popřípadě se samy jako matky představují a vykládají o tom, jaké matky jsou a jaké matky by být chtěly.
Často zmiňovanými slovy jsou alkohol, drogy, promiskuita, sexuální zneužívání, dluhy, exekuce, psychické onemocnění.
Nejvíce se mě dotkly třetí a čtvrtý příběh, o transumělkyni Dorotě a prostitutce Lauře.
Na knize spolupracovala i Palánova dcera Anna a musím říct, že její styl vedení rozhovoru mi byl ještě bližší než jejího tatínka, u jehož rozhovorů jsem si i v minulosti nejednou řekla, že bych se chtěla zeptat na něco trochu jiného, než se ptal on, že by mě spíš zajímalo to, co nakonec nezaznělo Fotografie tentokrát nafotila Libuše Jarcovjáková, ale musím přiznat, že mě až tak úplně neoslovily
Hodnocení: 5* z 5*