Maminka
Jaroslav Seifert
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/167409/bmid_maminka-dJI-167409.jpg
4
1275
1275
Nositel Nobelovy ceny za literaturu napsal svou sbírku zpěvné intimní lyriky už jako zralý, zkušený a známý básník v roce 1954. Půvabné vzpomínky na dětský svět a na maminku, která dokázala udělat domov krásným, oslovily nejednu generaci. Prosté a jednoduché verše (např. Maminčina kytice, Mlýnek na kávu, Všední den, Dědečkův pohřeb, Vjí, Krabice na čaj, Domov... ) opěvují nejen dětství, ale především dobrotu, krásu, práci i únavu maminky a mluví ústy básníka za mnohé z nás. S ilustracemi Jiřího Trnky patří knížka do zlatého fondu české literatury a do pokladnice Albatrosu.... celý text
Přidat komentář
Laskavé dílo. Vztah básníka a jeho maminky od dětství až po maminčin odchod. Básník zachycuje snad všechny pozitivní pocity, především pak lásku. Z negativních je to jen smutek v posledních básních. Vše shrnuje v básni "Píseň".
Má nejoblíbenější je však Tatínkova dýmka a Ukolébavka.
Nádherná sbírka básní. Připomněla mi krásné chvíle strávené s rodinou a mnohdy vehnala slzy do očí. Byl to krásný výlet do dětství...
Krásné verše, vzpomínky na dětství a na maminku, laskavé odhlédnutí za chvílemi, které už odvál čas. Některé básničky známe ze školních čítanek, např. "Maminčino zrcadlo".
Všechny básničky jsou půvabné, mne se nejvíce líbily tyto: "U okna" "Pavučina"
"Cukrářský krám" "Růže pro slečnu učitelku"
"Dědečkův pohřeb".
Knížku stojí zato mít v knihovničce i díky krásným obrázkům Jiřího Trnky (mám 1. vydání z r. 1954). Určitě doporučuji.
Nádherná kniha plná zajímavých básní, v nichž každá zpracovává téma maminky v jiném kontextu. Zamilovala jsem si verše, ale i to, co v nich člověk na první pohled nevidí. Rozhodně doporučuji!
Tuto knihu jsem si přečetla jen díky čtenářské výzvě. Nebylo to špatné, ale můj šálek kávy to není.
Při čtení nádherných Seifertových veršů, ve kterých se vrací ke svému dětství a vzpomíná na svou maminku, jsem si neustále vybavoval vzpomínky své. Nostalgie časů dávno minulých, které se (bohužel) nikdy nevrátí. S přibývajícím věkem má člověk zřejmě tendenci více myslet na minulost než na budoucnost.
Básně nečtu, po této knize jsem sáhla jen díky výzvě a jsem za to nesmírně ráda. Básně jsou krásné, pohladí po duši. Myslím, že se k této básnické sbírce budu vracet, jak se mi líbila.
V díle je hodně poznat, jak autor v průběhu dospívání a stárnutí je více pesimistický. Básničky mi přišly smutné.
Pamatuji si to jako by to bylo dnes. Šla jsem do veřejné knihovny, dětského oddělení, vytáhla si z police tenkou knížku jako už tolikrát předtím. Postavila jsem se zaujatě k otevřenému oknu, za nímž rostly stromy a začala si číst. A hned jsem tušila, že tentokrát jsem narazila na něco výjimečného, aniž bych věděla, o jak významného básníka se jedná nebo jak se vůbec jmenuje. To všechno až potom. :) Prostě jsem jenom četla, ani nedutala a první přečtenou básničku se bezděky naučila zpaměti přímo v té knihovně.
Poezie, která zůstane čtená a oblíbená už napořád. Alespoň v to doufám.
U okna
Když přišlo jaro, na pešuňku
rozkvetly stromy v jarním slunku.
Maminka, tichá jako pěna,
k oknu je v pláči odvrácena.
− Proč pláčeš, co máš za bolest,
řekni mi, čeho je ti líto?
− Však ti to povím, povím ti to,
až nebudou jednou stromy kvést.
Sníh padal hustě a co chvíli
vločky se na sklo přilepily.
U okna, bylo málo světla,
maminka tiše něco pletla
a měla slzy na očích.
− Proč pláčeš, čeho je ti líto?
− Však ti to povím, povím ti to,
až nebude jednou padat sníh
Básničky nečtu, byť mohou být skvělé... Po této knížce jsem sáhla jen díky čtenářské výzvě.
Trochu jsem se poezie bála. Asi předsusek ze školy, kdy jsme se museli učit báseň zpaměti. Ale tyto mě nadchly. Nejvíce se mi líbily: Maminčino zrcátko, Maminčina kytice, Všední den a Domov. Domov byla nejsmutnější, ale i pravdivá.
Nejsem fanouškem básní, ale jelikož jsem si k maturitě musela vybrat, zvolila jsem maminku a ani trochu nelituji. Krásné básně, které dojmou.
Soubor krásných básní, které bych nepřečetla, nebýt Čtenářské výzvy...nejvíce mi utkvěli básně "Slečna ze čtvrtého" a "Maminčino zrcátko"... a
Co by byl bez vzpomínky
náš život? Co by byl?
Nádherné básničky o mamince i dalších pár členů rodiny... Nejhezčí je ukolébavka na dobrou noc a housle
Tuto knihu jsem si vybrala k maturitě a musím říct, že byla má nejoblíbenější. Neuvěřitelně krásná a dojemná knížka, která zasáhne každého. Jako knížku (nejen) k maturitě jen a jen DOPORUČUJI.
Dojemná sbírka poezie, která ukazuje autorův život v mládí a hlavně jeho lásku ke své mamince.
Autorovy další knížky
| 1925 |  Na vlnách TSF |
| 1999 |  Všecky krásy světa |
| 1950 | Píseň o Viktorce |
| 1984 | Býti básníkem |
| 1952 | Šel malíř chudě do světa |
Útlá, přesto co do obsahu velmi krásná knižní sbírka básní, které pohladí na duši a po těle rozlijí teplo, protože přesně takové maminky jsou/měly by být.