Maminka
Jaroslav Seifert
Nositel Nobelovy ceny za literaturu napsal svou sbírku zpěvné intimní lyriky už jako zralý, zkušený a známý básník v roce 1954. Půvabné vzpomínky na dětský svět a na maminku, která dokázala udělat domov krásným, oslovily nejednu generaci. Prosté a jednoduché verše (např. Maminčina kytice, Mlýnek na kávu, Všední den, Dědečkův pohřeb, Vjí, Krabice na čaj, Domov... ) opěvují nejen dětství, ale především dobrotu, krásu, práci i únavu maminky a mluví ústy básníka za mnohé z nás.... celý text
Přidat komentář
Jemné, tuze krásné...když se básník nostalgicky rozněžní, vznikne skvost.
(Co jsme jednou milovali, milovat budem dál)
Překrásné dětské básničky, které jsem již znala od mala, a které jsem si ráda zopakovala. Skvělá volba si přečíst :)
Krásně, jemně napsané verše, plné skutečného lidského citu a lásky nejen k matce, ale i k obyčejným lidským radostem a strastem, které nás životem provází. Seifert je jedna z nejzářivějších postav české literatury, a to zaslouženě. Maminka je klasika, jež by si zasloužila ve školách mnohem větší pozornost, která je často dopřávána dílům, co mají (dle mého) mnohem nižší hodnotu a charakter.
Něžné dojemné pohlazení.
Takovou sbírku básní by si zasloužila nejen maminka pana Seiferta.
"Rok nebo dva jsem hrál a děsil se těch chvílí, já jsem vás miloval a vy jste se mi mstily, skřípěním zoufalým z hlubiny nitra svého..."
Nazpaměť umím dvě básně - Král a vosa, kterou recituje Manon Lescaut a Housle právě z téhle sbírky Jaroslava Seiferta. Poezii moc nemusím, léta rozervaného adolescentního srdce, které člověk léčí jednoduchými veršíky, mám (bohužel) dávno za sebou, tyto dva případy jsou ale výjimkou potvrzující pravidlo. Dětem jsem je recitoval, dá-li se můj amatérský přednes tak vůbec klasifikovat, když usínaly, časem, jak postupují školou a absolvují různé recitační soutěže, do nich právě tyhle básně tlačím. A ani ta Manon, a už vůbec ne Housle, se mi ještě nepřejedly. Tahle sbírka má básně jednoduché, přímé a každý si v nich najde něco právě jemu blízkého.
Nádherné básně, hodně jich umím zpaměti a ráda se k nim vracím. Jaroslav Seifert je prostě Pan básník.
Nádherná sbírka básní, která čtenáři skvěle zprostředkovává zážitky z dětství Jaroslava Seiferta. Je to jako vrátit se domů...
Ač nejsem příliš velký fanda poezie, čas od času se jí neubráním, zejména v období konce roku. A to je tahle sbírka vždy velice vítanou společnicí.
Štítky knihy
maminka poezie česká poezie klasická literatura
Část díla
Autorovy další knížky
1925 | Na vlnách TSF |
1971 | Maminka |
1999 | Všecky krásy světa |
1950 | Píseň o Viktorce |
1984 | Býti básníkem |
Krásné smutné čtení. Vyvolalo to ve mně stesk po matce, po době kdy byl autor dítětem... Píše o tom, čeho si v dětství nevážíme a v dospělosti litujeme, co jsme měli za poklady...
Krásně dokáže vtáhnout do atmosféry.