Maminka
Jaroslav Seifert
Jaroslav Seifert napsal svou sbírku zpěvné intimní lyriky už jako zralý, zkušený a známý básník v roce 1954. Půvabné vzpomínky na dětský svět a na maminku, která dokázala udělat domov krásným, oslovily nejednu generaci. Prosté a jednoduché verše opěvují nejen dětství, ale především dobrotu, krásu, práci i únavu maminky a mluví ústy básníka za mnohé z nás.... celý text
Přidat komentář
Krásná sbírka básní, i když smutná , připomene mi vždycky mou babičku.Kytička fialek, byla nádherná, takhle jsem babičce nosila kytičku sněženek. Nejoblibenejsi je ,, když sehnula se pro konev, ta konev pro ni byla těžká ...stoupni si chlapče u kamen, ať nešlapeš mi do mokrého...,''
Dostala jsem ji asi ve třetí třídě za první místo v recitační soutěži a od té doby se k ní stále ráda vracím. Je nádherná. Seifert psal úžasně.
Domnívám se, že verše lépe vyzní, když si je člověk poslechne někým, kdo umí procítěně a srozumitelně přednášet, než když si je jen tak přečte. Proto jsem zvolila audioknihu s paní Danou Medřickou a panem Vladimírem Rážem a bylo to opravdu nádherné. Ale číst budu určitě taky.
Šťastný ten, jenž takové city v sobě nosí. Šťastnější, kdo nebojí se jejich vyslovení...
Sbírku Maminka miluji od dětství. V dětství jsem recitovala v různých soutěžích a moje nejoblíbenější báseň je První dopis mamince
Sbírka mi přijde slabší než sbírka Větvička jívy. Verše jsou ovšem citlivé, pokud pomineme Kytici od Erbena, považuji Seiferta jako nejlepšího autora píšícího poezii. K maturitě opět doporučuji, texty jednoduché na pochopení, zároveň nejsou hloupé.
Asi nejlepší poezie, co jsem, kdy četla. Moje nejoblíbenější báseň Pavučina.
Až tuhle! Mezi dvěma klasy,
když po dešti jsem šel,
spatřil jsem síť. To bylo krásy!
A tolik stříbra nikdy asi
jsem už pak neviděl.
Naprostá nádhera;)
edith79 - děkuji za připomenutí této krásné, nadčasové sbírky básní a veršů Jaroslava Seiferta. Kdo jednou byl dítětem v naší zemi jistě mi dá za pravdu, že tato sbírka je prostě připomenutím lásky a teplé náruče maminky. Je to naše nejútlejší dětství, náš nejzažší šuplíček v paměti, který jsem si s nostalgií otevřela a začetla se do té krásy.
Nádherné básně, při kterých si člověk uvědomí, jak je pro něj domov důležitý a že dětství je jedno z nejkrásnějších období v našem životě.
Krásné básničky, které rozhodně chytnou za srdíčko i člověka, který se v poezii příliš neorientuje. Verše jsou jednoduché a sdělení též. Láska k matce a vzpomínky na její lásku.
Štítky knihy
maminka poezie česká poezie klasická literatura
Část díla
Autorovy další knížky
1925 | Na vlnách TSF |
1999 | Všecky krásy světa |
1971 | Maminka |
1950 | Píseň o Viktorce |
1984 | Býti básníkem |
Hned na začátku bych chtěla předeslat, že tento bod Čtenářské výzvy byl pro mne nejobtížnější. Poezii nečtu a ani o ni nemám zájem. Ale tato sbírka překonala má očekávání. Je tak krásná, tak procítěná, prostě nádherná! Nedá se číst na jeden zátah, proto jsem si jednotlivé básně hezky dávkovala. A na konci jsem už brečela jako želva... A i přestože za normálních okolností Lucii Bílou zrovna moc ráda nemám, na tomto místě s ní musím beze zbytku souhlasit a její slova potvrdit: maminky by umírat neměly...