Maminka
Jaroslav Seifert
Jaroslav Seifert napsal svou sbírku zpěvné intimní lyriky už jako zralý, zkušený a známý básník v roce 1954. Půvabné vzpomínky na dětský svět a na maminku, která dokázala udělat domov krásným, oslovily nejednu generaci. Prosté a jednoduché verše opěvují nejen dětství, ale především dobrotu, krásu, práci i únavu maminky a mluví ústy básníka za mnohé z nás.... celý text
Přidat komentář
Verše plné lásky, obdivu, něhy, verše pro tu naši maminku, taky vzpomínka na dětství.
Milá a křehká vzpomínka na dětství. Neznám nikoho, kdo na den matek nerecitoval První dopis mamince nebo alespoň Večerní píseň.
Velmi milá sbírka.
Zkrátka nádherná báseň, ve které Jaroslav Seifert s láskou vzpomíná na svoji maminku
Já normálně poezii nečtu, nerozumím jí a nedokážu ji náležitě ocenit, ale Maminka mě dostala na celé čáře. Láska Jaroslava Seiferta je patrná z každé básně. Smutnou součástí bylo, že se jednalo pouze o vzpomínky, které na svoji maminku měl. Část, ve které se omlouval mamince za to, že nechtěl hrát na housle byla opravdu emotivní. Rozebírat sbírky neumím, ale v tomto případě věřím, že jsem se trefil. Hlavní pointou je užívejme si každý den, který s maminkou můžeme strávit.
Moje nejmilejší knížka, byť je velmi smutná. Na všech recitačních soutěžích a besídkách jsem se účastnila jen s básněmi z této knihy a doteď někdy když mám splín se do ní moc ráda uzavírám
Básně, které musí mít každý rád...
Jako každý máme rádi svoji maminku, i tyto básně splňují všechno, co jemná báseň musí mít.
Něhu, lásku a malebnost...
Maminka od Jaroslava Seiferta. Útlá knížka s neskutečně půvabnými ilustracemi Jiřího Trnky. Mamčina nejmilejší sbírka básní od nejoblíbenějšího básníka. Vybrané básně založené proužky papíru...
"Maminko, půjčíš mi Maminku?"...
Přečtením této knížky jsem sám sobě splatil jakýsi čtenářský dluh, poněvadž jsem dosud žádnou sbírku básní jako celek nečetl, nepočítám-li Erbenovu Kytici. Ostuda tím větší, že jsem dosud nečetl nic od Jaroslava Seiferta, patrně největšího básníka naší kulturní historie.
Za svůj dosavadní život jsem přečetl ledacos, ale tolik krásných a cituplných slov jsem před očima snad ještě neměl. Jelikož nejsem zvyklý číst poezii, četl jsem každou báseň aspoň dvakrát, aby mi nic neuniklo. Nenacházím ta správná slova, která by tu nádheru dokázala vystihnout.
U Kytičky fialek jsem se málem rozplakal... Víc k tomu asi nemám co dodat.
Tyto básně zbožňuji. Recitovala jsem je na školních soutěžích. Četla si v nich při dlouhých večerech. Stesk. Domov. Maminka. Rodina. Dětství. Vzpomínky. Nostalgie. Něha. Tolik cenných slov na tak malém prostoru. Tak úžasná čeština na pár stránkách. A krásné ilustrace. Nobelova cena za literaturu nemohla být udělena lepšímu básníkovi (uznávám, že jsem stoprocentně zaujatá). Nejraději jsem vždy měla Hálkův domek.
Úplně chápu, proč za tyhle básně dostal nobelovku. Jsou naprosto úžasné. Čtou se samy a naprosto mi vyrážely dech svojí originalitou a krásou. Nemám příliš ráda poezii, ale tohle mě dostalo.
Kniha se mi líbila, knihu jsem měl přečtenou během hodiny. Autor vzpomíná na své dětství, na svou maminku, tátu, dědu i strýce. Tato kniha je pohlazením po duši a určitě doporučuji tuto knihu i čtenářům, kteří poezii nečtou, anebo se poezii vyhýbají. Líbily se mi také ilustrace.
V této knize se nachází báseň Hora Říp, kterou jsme se museli naučit na základní škole. Báseň si dodnes pamatuji s drobnými chybami. :)
Nádherná zbírka básní. Tuto knihu jsem měla ráda už na základní škole. Nejkrásnější básničkou je Píseň (Petřičce).
Knížka veršíků vonících teplem domova, bílou kávou a jistotou maminčiny péče.
Milé vzpomínání.
MAMINKA je krásná sbírka básní, kterou pan Seifert napsal a věnoval své mamince. Moc hezky se četla a ráda na ni vzpomínám...
Knížka, ze ktreré jsem si vždy vybírala básničky pro recitační soutěže na základní škole. Moc ráda na ní vzpomínám.
Knížku jsem dostala jako dítě k Vánocům a básně se mi moc líbily, i když jsem jinak poezii zatím nečetla. Pamatuji si, že jsem u několika básní pravidelně plakala dojetím. Nejradši jsem měla Okarínu. Už si ji po těch mnoha letech nevybavím přesně, ale vím, že mi bylo líto dědečka, že dostal vynadáno a "byl oheň na střeše". V dospělosti jsem se k nim nevracela, nějak ve mě zůstal ten smutný dojem - takové vnitřní hluboké dojetí nad nečím, o co jsme přišli nebo snad bohužel nikdy nepoznali.
Autorovy další knížky
| 1925 |  Na vlnách TSF |
| 1971 |  Maminka |
| 1999 | Všecky krásy světa |
| 1950 | Píseň o Viktorce |
| 1984 | Býti básníkem |
Krásné básničky, které rozhodně chytnou za srdíčko i člověka, který se v poezii příliš neorientuje. Verše jsou jednoduché a sdělení též. Láska k matce a vzpomínky na její lásku.