Mandolína kapitána Corelliho
Louis De Bernières
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/5165/bmid_mandolina-kapitana-corelliho-200-5165.jpg
5
582
582
Příběh o lásce, cti a pomstě, jenž je neobyčejně vtipný a zároveň hluboce tragický, zdařile absurdní, uměřeně sentimentální a laskavý, ale v popisech italského tažení až bezděčně naturalistický. Tento román získal Cenu spisovatelů Britského společenství za nejlepší knihu roku 1995 euroasijského regionu.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2002 , BB artOriginální název:
Captain Corelli's Mandolin, 1994
více info...
Přidat komentář
Krásna kniha, typicky pre Berniéresa prvých 100 strán pomalší rozjazd, ale potom pure joy. Aj keď je príbeh občas smutný.
Vynikajúca kniha z vojnového obdobia. Trochu smutná, trochu veselá a trochu drsná. Presne taká by vojnová kniha mala byť. Len prosím nepozerajte aj rovnomenný film to je prznenie celej knihy !!!
Vynikající kniha, jedna z mých nejoblíbenějších. Jasný příklad toho, že ne všechno se dá přenést na filmové plátno - u Mandolíny je knižní předloha lepší nejméně o 200 procent. Je syrovější, drsnější a pravdivější, vystihuje tragiku válečného a poválečného Řecka, její postavy opravdu žijí a dýchají.
Moje nejoblíbenější. A to už hezkou řádku let, a pořád nebyla překonaná. Dojemné a naprosto okouzlující, stejně jako její hlavní hrdina. Na konci i slzy byly. Jakmile jsem ji dočetla, bylo mi jasné, že ji budu číst znovu. Ale přiznávám, že k tomu zatím nedošlo. No, tak snad na ni přijde čas v důchodu (stejně jako na tisíc dalších:-)
"Jak jen mandolína připomína ženu, jak je puvabná a rozkošná. Večer, když psi vyjí a cvrčci cvrkají a v Argostoli hledají světlomety příležitost spustit falešný poplach, beru do rukou svou sladkou Antonii. Měkce přejedu po strunách a ptám se jí: "Jak jenom mužeš být ze dřeva?" stejně jako když vidím Pelagii a v duchu se ptám: "Jsi opravdu z masa? Cožpak v tobě není oheň? Prchavá stopa po andělech? Něco hodně cizího kostem a krví?"
Corelli vám svojou mandolínou zahrá na city a za zvuku chytľavých tónov budete čítať jeden z najlepších príbehov aké boli kedy napísané. Už dlho sa mi nestalo, aby som čítala do úplného vyčerpania. Je to skvelo napísané, je to poučné, aj napriek tomu, že sa občas neubránite slzám, o pár stránok ďalej sa od srdca dokážete zasmiať. Postavy sú svojim spôsobom jedinečné a hrdinou nie je len samotný Corelli. Berniéres zahral na moju strunu a za to mu patrí veľké ďakujem. Jediná malá výtka k celému príbehu, je jeho koniec. Konkrétne sa jedná o konanie Corelliho, ale viac prezrádzať nebudem.
"Láska samotná je to, co zbude, když se zamilovanost vyčerpá, a to je jak umění, tak šťastná náhoda."
4,5/5
Dočetla jsem před několika hodinami. Na konci jsem nevěděla, jestli se mám smát, nebo se rozbrečet. Když jsem poprvé viděla film, nemohla jsem uvěřit, jak mohli být čtenáři nespokojení. Teď už tomu rozumím. Film byl nádherný, ale kniha ho ještě překonává. Do puntíku trefná a cynická při sledu myšlenek mocichtivého a zbabělého Duce; bez servítek líčící utrpení a hnus války při tažení v Albánii, které vidíme pohledem Carla; rozmařilá a veselá jako Řecko, když se seznamujeme s hlavními postavami ostrova, doktorem Jannisem a jeho uštěpačnými poznámkami, kterými mě vždycky rozesmál, prostořekou Pelagií a jejich starostmi s kozlem a kunou; něžná jako melodie mandolíny při sledování rozvíjení a prohlubování lásky mezi Antoniem a Pelagií; a mrazivá na kost, když sleduje zradu vykoupenou smrtí italských vojáků a Mandrasův přerod ve slepě věřícího komunistu. Trochu se mi zdálo, že je příběh podobný Lásce za časů cholery. Setkání po letech mě citově rozbilo. Ať už naplněním dohody o novém kozlu, projížďkou na motorce, kde měl Antonio tu vyšívanou vestičku, ke starému domu i přečtením Carlova rozloučení. Brečela jsem, když se Antonio po válce vrátil a našel Pelagii s dítětem. Smála jsem se, když spolu později poslouchali z walkmana nahrávky koncertů. Sladkokyselý pocit jako z láku okurek... Jisté je, že jsem se do Mandolíny bláznivě zamilovala.
Úžasná knížka,já začala poslouchat sice ne Mandolínu, ale kytaru- Pat Metheny -, nevím totiž zda se s madolínou dá ještě něco sehnat. Ale jinak kniha opravdu nádherná. Pravda konec mě maličko překvapil,zdálo se totiž jako by autor za tím chtěl prostě co nejrychleji zamést a zrospačitěl nad sám sebou proto nedávám plný počet, ovšem jinak ta smavost a půvaby úprostřed ironie nejrůznější přechodů od posatvy k postavě,bylo úžasné.Pelagie jen s úžasem dívky hledí jak se může vše změnit, jak může vše utéct samo před sebou i od ní a schoulit se natolik, že zbydou jen vzpomínky na oni mandolínu a kapitána, který ji nikdy tak docela neopustil.
Většina knih na nás má nějaký vliv, ale jen některé mají takový přesah, že nás donutí změnit, nebo udělat něco, co bychom možná nikdy v životě neudělali, kdybychom onu knihu nečetli. Já si pořídil mandolínu. A na zbytek jsem sám zvědavý...v každém případě děkuji pane Bernières.
Výborná kniha. Zo začiatku som sa trochu ťažkopádnejšie vžívala do deja a jednotlivých postáv, no postupne som si po desiatkach strán naprávala chuť :-) Nechýbali prvky magického realizmu jemne a správne dávkované na celej ploche románu. Oceňujem i autorov zmysel pre humor, sadol mi:-) Film neplánujem pozerať, vraj z toho spravili ľúbostnú frašku a i keď v knihe láska prítomná bola, nebol to jediný a hlavný motív...
Moc hezký příběh z období války. Válečné téma mě zajímá o to víc, když si o něm můžu přečíst knihu, jejíž příběh se odehrává v zemi, která nikdy nebyla příliš zmiňovaná ve spojitostmi s bitvami. Mohu doporučit.
Dojemné, lehce napsané... Válečné romány mají často tendenci sklouzávat k černobílému vykreslení postav, ale Berniérův román je v tomhle ohledu výjimka. Skvěle napsaná kniha!
I já se přidávám k hodnocení, že je to jedna z nejpoutavějších a nejkrásnějších knih, které jsem měla možnost číst. A film jí opravd nesahá ani po kotníky.
Nejlepší knížka, kterou jsem kdy četla. Poutavá od začátku do konce. Ze stylu psaní je cítit magický realismus, těžko se věří, že je autor Angličan.
Váhala jsem, jestli jít až na pět hvězdiček, ale nakonec proč ne, dodnes na tu knihu ráda vzpomínám a těším se, až ji zase otevřu. Chvíli trvá, než se do toho člověk začte, ale pak už se těší na každou stránku.
Jen doporučuji těm, kterým se tato kniha líbila, aby si nepouštěli filmovou adaptaci s Nicolasem Cagem, kde naprosto otřesně zprznili a překroutili závěr, který mě v knize tak dostal :(
Rozjezd trochu pomalejší, trochu trvalo, než jsem se začetla, ale nakonec se z toho vyklubala jedna z nejlepších knížek, co jsem kdy četla - vřele doporučuju všem... Budete se smát, zatímco vám bude běhat mráz po zádech. Miluju Berniersův humor a překlad pana Viktora Janiše je prostě dokonalý!
Literární ekvivalent oscarového filmu: neurazí, nenadchne, žádné velké umění nebo experimentování se v tom neskrývá, ale zase to není blbé a De Berniéres je bezesporu talent. Jen to neustálé střídání subjektivních pohledů a stylových rovin je v tomhle případě samoúčelné a chrlí desítky stran zbytečného textu.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) zfilmováno ostrovy Řecko války hudební nástroje romance otcové a dceryAutorovy další knížky
| 2002 |  Mandolína kapitána Corelliho |
| 2005 | Ptáci bez křídel |
| 2001 | Válka o zadnici Dona Emmanuela |
| 2002 | Seňor Vivo a drogový baron |
| 2004 | Nezvladatelné dítko kardinála Guzmána |
Krásná knížka, i když první půlkou jsem se trochu prokousávala obtížněji, ale jakmile na scénu vstoupil kapitán Corelli už příběh letěl jak na křídlech. Musím přiznat, že filmové zpracování se mi tedy moc nelíbilo, do role Corelliho bych si tedy představovala zcela někoho jiného než N. Cage s unylým výrazem a ospalýma očima. Prostě mi tam vůbec neseděl. Pro mne je Correli veselý, šaškovský mladík s jiskrou a kouzlem, tak si ho představuju já a to mi nikdo nevezme.