Mandžuský kandidát
Richard Condon
Mandžuský kandidát je příběhem Raymonda Shawa - někdejšího válečného zajatce, nositele nejvyššího amerického vyznamenání... a naprogramovaného vraha. V korejském zajetí totiž spolu se svou četou podstoupil brutální brainwashing a stal se nástrojem nepřátelské rozvědky. Shawův přímý nadřízený a přítel, major Ben Marco, však něco tuší a snaží se včas rozkrýt spouštěcí mechanismus, který jeho druha dokáže proměnit ve vražedný stroj... ... celý text
Literatura světová Horory
Vydáno: 2004 , BB artOriginální název:
The Manchurian Candidate
více info...
Přidat komentář
Sáhla jsem po tom po coby celkem profláklé klasice, ale fakt to nesedlo. Bodík za to, že se to dalo dočíst a za vykreslení celkové společenskopolitické situace a celkovou myšlenku psycho-boje. Jinak nic. Nepříjemný a naprosto odosobněný postavy, nijak strhující děj (i když uznávám, mě aby strhla špionážní a vysoko-politická věc, to by bylo co říct, já je prostě moc nemusím, no), napětí nikde (štítek "horor" ve mně vyvolává nevěřícnej úšklebek), nijak zvlášť dobře se to nečetlo. Bohužel. Utkvělo mi pár drobných motivů a víc nic. Díky, nashle.
Richardu Condonovi nelze upřít cit pro sžíravý sarkasmus ohledně americké zahraniční politiky. A člověk to ocení o to víc, když si uvědomí, v jakém období kniha vyšla. Tohle není žádná nacionalistická propaganda typu „USA rovná se ráj na zemi“, ale poměrně střízlivý pohled na hry mocných, zodpovědných za chod státu. Je to sice trochu archaické, ale pořád je v tom funkční kouzlo parádní špionážní konspirace.
Bohužel mi nesedl ústřední hrdina, u něhož jsem si nevěděl rady, zda mu držet palce, nebo jím opovrhovat. Chvilku má chování prvotřídního grázla, jindy zase nevinné oběti. Oproti tomu skvěle fungují postavy otce a především pak matky, správné stepfordské paničky, která svých chladnokrevným přístupem strčí do kapsy nejednu šedou eminenci. Skoro jsem měl až chuť fandit jí a ne hrdinovi, kdyby nebyla jeho protivníkem. V jejím stínu nakonec skončí i celé to prohnané korejské spiknutí, jež sice okouzlí nápadem, ale jinak působí spíš komicky než hrozivě, alespoň z dnešního pohledu na věc.
Tato kniha je k smíchu. Nejde brát vážně ani jako napínavý thriller, ani jako cosi na špionskou literaturu si hrajícího. Nebudu tvrdit, že jde o vyloženě špatné dílo, avšak bohužel je silně tendenční, a tudíž neaktuální, tj. myšlenkově bez přesahu do dnešní doby.
Možná v šedesátých letech dokázalo čtenářům sdělit víc. Pojednávalo o válce, která se dotkla mnoha Američanů, a frustraci, neboť v ní nedokázali přesvědčivě vyhrát. Obyvatelé Spojených Států měli v živé paměti Mccarthismus společně s působením Výboru pro neamerickou činnost a dalšími následky Rudé paniky. Navíc v době, kdy armáda testovala účinky LSD na vlastních vojácích, téma psychologického ovlivňování jednotlivců vypadalo stejně "moderně" jako dnešní fascinace moderními technickými prostředky.
Jenomže v Mandžuském kandidátovi všechny tyto ingredience z mého pohledu nefungují. Třeba jsem naprosto nepochopil, jak je možné, že nepřítel je v jedné části knihy zobrazován jako zabedněný, hulvátský, až za ušima rudý komunista s IQ přerostlé tykve, zatímco o kus dál je znázorněn jako mafiánská chobotnice, jejíž vliv sahá pomálu i na utajený záchod přísně střežené části na žádných plánech nezakresleného bunkru v Bílém domě? Ale čert vem tupé a zároveň geniální zlosyny! Čert vem i různé nepravděpodobnosti a náhody, jež pomáhají autorovi vyváznout z vlastnoručně utkané (ne)logické sítě!
S knihou mám pouze jeden zásadní problém - jak mohu brát vážně autorovo dílo, když mě Mr. Condon, coby čtenáře, vážně nebere?
Autorovy další knížky
| 2004 |  Mandžuský kandidát |
| 1994 | Peníze rodiny Prizziů |
| 1992 |  Sláva rodiny Prizziovcov |
No tak, celkem hezký to bylo, hm....otravovali ma len tie politické pasáže. Zaujímalo by ma, či je niečo také skutočne možné, myslím tým ovládaného zabijaka.