Nespasitelní
Michael R. Fletcher
Manifest bludu série
1. díl
Víra utváří realitu. Ví to velekněz Konig Furimmer i každý, kdo někdy přišel do styku s Geisteskranken – šílenci, kteří svým bludům věří natolik, že se stávají skutečností, zatímco se pravda s pláčem krčí v koutě. Věřte dost silně, že jste nejmocnější bojovník, a budete neporazitelní. Věřte, že vaše odrazy mohou ze svého zrcadla cestovat i do těch ostatních, a budete mít špehy po celém světě. Věřte, že se dokážete proměnit v medvěda… Konig má s vírou ale mnohem větší plány. Jeho sekta i její početní přívrženci totiž věří, že dokážou stvořit boha, který pak bude vázán jejich představami. Mladý chlapec Morgen, pečlivě vychovávaný v ústraní, je pro takové božství dokonalá nádoba. Škoda jen, že nejdřív musí zemřít Konigovou rukou, aby měl velekněz jistotu, že ho jeho bůh bude poslouchat i po smrti. O Morgenovi se ale doslechli i tři kumpáni, kteří pořád ještě čekají na kšeft, co by jim vynesl dost peněz až do smrti. A z únosu budoucího boha by mohlo kápnout dost velké výkupné na to, aby konečně mohli ve světě bláznů a slabochů pověsit řemeslo na hřebík. Jenže sebestředný „největší šermíř na světě“, vražedná kleptomanka a možná poslední příčetný muž, který ještě zbyl, si tentokrát ukousli příliš velké sousto. Šílenství je totiž moc a chlapce se nikdo nebude chtít vzdát bez boje. Nemluvě o tom, že bohové, i ti stvoření, mívají své vlastní plány.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2020 , Fantom PrintOriginální název:
Beyond Redemption, 2015
více info...
Přidat komentář
Deprese, utýrané duše ve světě ovládaným bludy a výmysly. Všechno je jinak ve srovnání s jinými příběhy žánru a všechno přesto do sebe zapadá. Problém je, že bychom si to takhle zrovna nepředstavovali. Tady slunce nesvítí a kvítí nekvete. Všude jenom krev, bláto a zmar. Každá postava má svoje plány a záměry, obvykle postavené na hamižnosti a bohorovnosti. Jsem zvědav, kam se to posune příště. Čtení jenom pro otrlé,
“V šíleném světě je příčetný pouze šílenec.” (Akira Kurosawa)
Vítejte v blázinci. Žádný komplex budov skrytý za vysokou zdí - v tomto románu patří duševně vyšinutým celý svět. Svými bludy ovlivňují realitu: čím větší magor, tím více moci. Zpočátku jsem zírala jak křovák na jaderný reaktor a také jsem se hodně prala s německými výrazy, ale jakmile jsem si zvykla, pochopila zákonitosti, čekala mě našlapaná, neskutečně originální jízda.
Autorova agentka označila román za vrcholně nechutný a postavy za odpudivé, stěží bych “Nespasitelné” zvládla definovat lépe. Kdyby měl B. Sanderson těžké deprese a spojil se s J. Abercrombiem v nejdrsnější formě, vzniklo by cosi podobného. Pochmurný, zkažený, nepříjemný svět, kde je možné úplně cokoliv - s výjimkou nalezení šlechetných pohnutek a uchování čehokoliv čistého, nevinného, správného, dobrého či krásného. Prohnilý příběh s prohnilými charaktery. A právě ta absence nějakého světlejšího záchytného bodu je hlavním důvodem, proč se zdráhám dát pátou hvězdu. Fletcher předložil něco nového, promyšleného, zábavného, opepřil svůj nevšední debut desítkami moudrých i úsměvných citátů (rovněž stovkami vulgarit) a s ústředními hnusáky byla většinou (úchylná) sranda... přesto se mi v tom světě nelíbilo, vstupovala jsem do něj nerada. Další díl si ovšem nenechám ujít ani za všechny cennosti v Bedecktově smradlavé botě. 80-85%
Nespasitelní jsou po dlouhé době něco, co mě bavilo a neměla jsem pocit, že čtu variaci na stokrát omílané a napsané. Fletcher pracuje se zajímavým námětem - s příčetností a šílenstvím, kdy šílenství díky lidské ohýbá realitu. Šílení věří svým bludům natolik, že se jejich bludy stávají skutečností. Žena se dokáže přeměnit na vlka, jiná dokáže spálit nepřátelé na popel, další věří, že je nejlepším šermířem světě a díky manipulaci se svým okolím posiluje víru v to, co tvrdí, že tak je a ono tomu skutečně tak je, čím je víra silnější.
Překlad se rozhodl zachovat nějaké původní názvy z němčiny, jiné názvy upravil do české podoby. Díky neobvyklému námětu a používání cizích označení jsem z počátku dost často listovala na konec knihy, kde je rejstřík cizích názvů a popis, o co se vlastně jedná. Vřele doporučuji rejstřík používat, protože obsahuje obsáhlejší informace pro lepší pochopení děje, které jsou v textu jen nastíněny.
České vydání má fakt pěknou obálku, která zobrazuje hlavní "hrdiny". Nutno dodat, že jim vyobrazení celkem lichotí :D Stehlen je neustále popisována jako nezdravě vyhublá, s ošklivými žlutými zuby, zažloutlé oči, matné vlasy. Na obálce vypadá celkem hodně k světu oproti popisu :D
Žádná z postav není vyloženě kladná a celkem jsou to fakt vražední bastardi. Ale vůbec to nevadí. Stejně tak, jak Fletcher smývá hranici mezi příčetností a šílenstvím, tak to samé dělá s definicí dobra a zla v celkovém pohledu na věc.
Trochu mě mrzí, že neumím lépe německy, protože i jména hrdinů trochu vypovídají o jejich charakteru. Rozhodně jsem nečekala, jakým směrem se příběh vyvine (i přesto, že se tím směrem skutečně vyvíjel, pořád jsem čekala, že to určitě dopadne jinak) a celkově jsem spokojená. Tu jednu hvězdu si nechávám do rezervy za to, že z počátku bylo těžké se orientovat kvůli cizím názvům a celkově vklouznout do netradičního prostředí. Ale na druhý díl se fakt těším :)
Příběh je opravdu velmi čtivý a stránky ubývají rychle. Hlavní postavy si mě, i přes jejich šílené povahy, získaly. Líbila se mi ta netradičnost a originálnost příběhu a jeho samotné rozuzlení na šíleném a drsném konci, který sice není pro naše postavy ideální, ale je jasné, že tímto příběh rozhodně nekončí a já se opravdu těším na další díl a myslím, že jsem našla další kruté fantasy, které mě vtáhlo do děje a nepustilo.
Páni, tak to byla asi nejšílenější, ale taky nejzábavnější jízda, kterou jsem.kdy četla. Vážně to bylo skvělé. Ten svět, och, za mě dokonalost a těším se na další díl.
„Plány jsou pro pitomce, co nedokážou improvizovat.“
Zapomeňte na tradice, morálku i rozum. Kanadský spisovatel Michael R. Fletcher porušuje snad všechna nepsaná pravidla fantastické literatury, v níž srdnatí rytíři zachraňují spanilé dívky v nesnázích. Jeho hrdinové - starej parchant, zabijácká děvka a sebestředný šmejd - jsou všechno možné, jen žádní svatoušci. Zabíjejí nevinné, okrádají chudé, a když na to přijde, nepohrdnou ani zradou nejbližšího. Přesto jako tým fungují, ačkoli prakticky každá jejich operace končí průšvihem. Přičtěte si k tomu drsnou stylistiku a o temné dobrodružství je postaráno. Byla to však nápaditost světa Geisteskrankenů, v němž se prolíná šílenství s fantastikou, co si mě bezezbytku získalo. Psychotické stavy, jimiž se běžně ohání lékařský slovník, zde autor převádí do něčeho, co připomíná magii říznutou biologickou mutací, a tohle pak utváří veškerou realitu kolem. A není to hezký pohled.
Za mě jednoznačně nejoriginálnější (a nezvrácenější) fantasy roku.
Musím říct, že zkraje jsem měla v hlavě tak trochu představu o tom, jaký příběh knihy Nespasitelní bude. Po přečtení prvních pár stránek se celá tahle představa zbortila, protože tahle knížka je naprosto jedinečná. Přečetla jsem už spoustu knih, ale nikdy nic, co by se stylem vyprávění a příběhem přiblížilo téhle. Pokud jste fanoušci němčiny, pak si tuhle knihu zamilujete o to víc. Pokud německy neumíte, vyplatí se si jména jednotlivých postav přeložit, protože každé jméno je dokonalá slovní hříčka a hodně o postavě vypovídá. :)
Nejdůležitější myšlenkou celé knihy je to, že v ní nepotkáte skoro nikoho, kdo by byl příčetný. Většina postav je duševně nemocná, což se projevuje různými nadpřirozenými schopnosti. Tak například Hassebrandi umí ovládat oheň a zrcadlisté vidí skrze zrcadla...spoustu zajímavých věcí.
Taky je důležité, aby vám nevadil děj plný hnusu, špíny, nechutnosti a nenávisti. Pokud vám nic z výše uvedeného není proti srsti, můžete se směle dát do čtení. :)
Jak už jsem psala výše, byla jsem z knihy zkraje trochu v šoku, protože jsem si vážně nepředstavovala, že bude taková, jaká je. Mě ta veškerá hnusota v celém příběhu ani moc nevadila, jen musím říct, že z jedné scény týkající se zvířat mi nebylo úplně dobře. Vlastně to všechno k příběhu patří, utváří to hlavní postavy a celý svět naprosto perfektně. První polovina knihy se mi četla trochu pomaleji, tu druhou jsem pak přelouskala během dvou nebo tří dnů.
Musím říct, že tenhle příběh byl všechno jen ne předvídatelný. Tím, že hlavní postavy takřka postrádají citové vazby a jednají vetšinou jen ve svém vlastním zájmu, prostě nelze předvídat, co udělají za pět minut, natož potom na konci knihy. A konec? Rozhodně nic, co bych čekala. A hlavně slušný náběh na další díl, který si rozhodně nenechám ujít.
Styl vyprávění je neotřelý, stejně tak jako jména postav, takže v tomhle ohledu se určitě nudit nebudete, protože nic takového jste nejspíš ještě nečetli.
Celkově jsem z knihy nadšená, i když jsem si konec přála trochu jiný, ale to není něco, za co bych srážela hodnocení. Autor příběh takhle napsal a tečka. Koneckonců přeci nemůže uspokojit všechny a jiný konec neznamená špatný konec.