Manifest komunistické strany
Karl Marx , Friedrich Engels
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/493126/bmid_manifest-komunisticke-strany-TrS-493126.png
3
138
138
Klibří vydání. „Manfest Komunistické strany“ je nejvýznamnější programový dokument vědeckého komunismu. „Tento nevelký spisek vydá za celé svazky: jeho duch žije a dodnes pobízí vpřed všechen organisovaný a bojující proletariát civilisovaného světa“ (Lenin). „Manilst Komunistické strany“, který Marx a Engels napsali jako program Svazu komunistů, vyšel poprvé v Londýně v únoru 1848 jako brožura o 23 stranách. V březnu až červenci 1848 vycházel v demokratickém orgánu německých emigrantů „Deutsche Londoner Zeitung“ [„Německé londýnské noviny“]. Německý text pak byl téhož roku vydán v Londýně jako třicetistránková brožura, v níž byly opraveny některé tiskové chyby prvního vydání a upravena interpunkce. Tento text pak brali Marx a Engels za základ dalších autorisovaných vydání. Roku 1848 byl „Manifest“ přeložen i do mnoha evropských jazyků (do francouzštiny, polštiny, italštiny, dánštiny, vlámštiny a švédštiny). Jména autorů „Manifestu“ se ve vydáních z roku 1848 neuváděla; poprvé byla uvedena v tisku roku 1850, při uveřejnění prvního anglického překladu v chartistickém orgánu „Red Republican“ [„Rudý republikán“], v předmluvě redaktora tohoto listu George Juliana Harneye. Roku 1872 vyšlo nové německé vydání „Manifestu“ s menšími autorskými úpravami a s Marxovou a Engelsovou předmluvou. Toto vydání, stejně jako další německá vydání z roku 1883 a 1890, vyšlo pod názvem „Komunistický manifest“. První ruské vydání „Manifestu Komunistické strany“ vyšlo roku 1869 v Ženevě v překladu Bakunina, který na několika místech text zkomolil. Nedostatky prvního vydání byly odstraněny ve vydání, jež vyšlo v Ženevě roku 1882 v Plechanovově překladu. Zásluhou Plechanovova překladu začaly se ideje „Manifestu“ šířit v celém Rusku. Marx a Engels, kteří pokládali propagaci marxismu v Rusku za velice důležitou, napsali k tomuto vydání zvláštní předmluvu. Po Marxově smrti vyšlo několik vydání „Manifestu“, přehlédnutých Engelsem: roku 1883 německé vydání s Engelsovou předmluvou; roku 1888 anglické vydání v překladu Samuela Moora, které Engels zredigoval a opatřil předmluvou a poznámkami; roku 1890 německé vydání s novou Engelsovon předmluvou. K tomuto vydání napsal Engels rovněž několik poznámek. Roku 1885 byl v listu „Socialiste“ uveřejněn francouzský překlad „Manifestu“, pořízený Marxovou dcerou Laurou Lafarguovou a přehlédnutý Engelsem. Engels napsal rovněž předmluvu k polskému vydání „Manifestu“ z roku 1892 a k italskému vydání z roku 1893.... celý text
Literatura naučná Politologie, mezinárodní vztahy
Vydáno: 1977 , KolibříkOriginální název:
Manifest der Kommunistischen Partei, 1848
více info...
Přidat komentář
Schválně nehodnotím. Myslím, že nějaké hodnocení není na místě stejně jako u Mein kampfu. Každopádně - do manifestu jsem se pustil především z toho důvodu, abych přišel na Marxovo pojetí komunismu. Znám pár lidí, kteří tvrdí, že Marxův komunismus je jiný, než to, co bylo v SSSR a pak tady, a že oni jsou tedy hrdí "konzervativní"? komunisté...
Jak už to tak bývá, přečtení ve mne vyvolalo spíše více otázek, než nabídlo odpovědí. Krátce, bohužel neznám moc reálie té doby, tak nevím... třeba bylo v té době normální napsat, že pro funkčnost nové ideologie je třeba násilně svrhnout tu současnou.
Hlavní věc, kterou jsem si totiž uvědomil je, že komunistické hnutí vzniklo z čiré nenávisti, nenávisti vůči současnému zřízení a od začátku se nijak netajilo svou povolností k násilí. Tím ve mně dohasl poslední plamínek naděje, že "to Marx zamýšlel jinak".
Bohužel jsme v současnosti až příliš často svědky toho, když si Karla Marxe a jeho (původní) pojetí komunismu a hlavně jeho původní cíl lidé pletou s minulým totalitním režimem, který, i přestože splňoval mnohé znaky "Manifestu", ve skutečnosti dával důraz na něco zcela jiného. Také se nedokázal přizpůsobit podmínkám, které se (ač by to Marx asi sám netvrdil) v 20. století razantně změnily. Nesmíme taky pominout fakt vlivu mocenských praktik a zahraničních zájmů Sovětského svazu, které také neměly s Marxem příliš mnoho společného.
Vzkvétá z těchto ruin jednoduché kritiky národa poznamenaným totalitou a snad i navyklým k zachvěním strachu při vyslovení jména "Marx" to, že Marxův Manifest je naopak nositelem dobra a demokracie?
Nikoliv. Je jisté, že vytvoření marxismu "západního typu" zásadně přispělo k životu dělníků od zkracování pracovní doby přes zvyšování mezd k znovuobnovení pojetí proletariátu jako lidí a ne pouze odcizených "strojů". Ale v zásadě tkví problém v tom, že Marx ve svém pojetí dějin prostě pravdu mít musí, protože pokud se proletariát vzbouří a zvítězí, tak to jen dokáže, že dějiny směřují k vládě dělníků, ale pokud bude jeho vzpoura potlačena, tak se taktéž dokáže utlačování dělníků buržoazií, jak správně, možná však až příliš chladnokrevně rozumem dokazuje Popper. Komunistický manifest si nepřipouští žádné smírčí řešení mezi buržoazií a proletariátem, což je vcelku logické, protože buržoazie o to jednoduše nestojí, nicméně se mnohými stávkami a revoltami dokázalo, že pro většinu obyvatelstva je pod socialistickým dohledem v kapitalistické společnosti možné materiálně přežít.
Škoda jen, že se Marx zaměřil pouze na materiální stránku věci, protože v dnešní době minimálně já spatřuji mnohá rizika v duševním životě kapitalistické společnosti založené na konkurenčním boji. Strach mě ale jímá i z materialistického pohledu na dnešní svět, je děsivé, že si dokážu mnohem jednodušeji představit zánik civilizace než zánik kapitalismu zbídačujícího duše vyspělých zemích a ve skrytu duše i těla těch, co měli menší štěstí v tom, kde náhodě oddaný čáp určil jejich rodiště, a tak duše i tělo naší drahé Země upadá v nemilost vnuceným potřebám liberálního trhu.
Tato kniha není pro čtenáře výhradně zážitkové. Bez alespoň základní průpravy v dějinách filozofie a ochoty ponořit se do myšlenek natolik hlubokých, jakými byly ty Marxovy, je zbytečné Manifest číst. O Marxově rozsáhlém, prakticky celoživotním, bohatém díle Kapitál nemluvě.
Tomu pravému historickému materialismu, ač jeho kořeny sahají až k Hérakleitovi, dal vzniknout Marx právě v těchto dílech. Sám Marx se považoval především za ekonoma, spíše než filozofa, proto bývá jeho dílo považováno za jeden ze základních kamenů politické ekonomie.
Většina moderních a současných filozofů, včetně doktorů a profesorů filozofie, se shoduje v tom, že marxismus je přinejmenším fascinující. S tím každý souhlasit nemusí, ale hanobit jej se mi zdá přece jenom trochu krátkozraké. K takovému díle je třeba přistupovat nepředpojatě a s myslí otevřenou, oproštěnou od ideologií a naší zavádějící zkušenosti s komunismem.
Ač se považuji ve studiu filozofie za směšně malého žáčka s příliš velkou hranatou barevnou aktovkou, troufám si prohlásit, že marxismus jako takový se stal obětí právě nesčetného množství ideologií. Marxismus-leninismus, ultralevicový anarchismus, kryptofašismus - všechny tyhle politické ideologie a pseudoideologie doslova znásilnily Marxovu idealistickou - zdůrazňuji idealistickou - vizi rovnostářské společnosti. Marx byl prognostik a snílek. Jeho ideál se stal nedobrovolnou součástí znetvořené tváře totalitní propagandy.
Komunismus, ať už v Sovětském svazu nebo u nás, má s Marxovou filozofií jen pramálo společného. Jeho výroky byly přetvářeny a interpretovány tak, aby podporovaly komunistickou moc. Soudit Marxe za to, že skupina fanatiků desítky let po jeho smrti zneužila jeho myšlenky k vlastnímu prospěchu, není tedy úplně na místě.
V době kdy Karel Marx psal svůj Manifest komunistické strany, vypadala budoucnost dělníků vcelku jasně. Buď skončí kapitalismus, nebo stále rostoucí bída a bezvýchodná situace dožene dělníky ke vzpouře. Politické špičky se zachovaly racionálně. Kapitalismus se přizpůsobil a přežil. Převzal spoustu z původně nepřijatelných požadavků dělnického hnutí. Zdravotní a sociální pojištění, dovolená, důchody, zákaz dětské práce, výpovědní lhůta, právo na odbory. Aneb jak kdysi řekl Václav Cílek "Není alternativa k systému, jehož podstatou je alternativa." Manifest komunistické strany je, jakkoliv už dávno zastaral, stále zajímavá literatura. Minimálně jako výpověď o situaci, kterou by nikdo z nás nechtěl zažít. Á propos, ti kdo nevěří, že by se kapitalismus mohl zhroutit kvůli stoupající bídě, deziluzi a pocitu bezvýchodnosti, ať si připomenou proč se zhroutil socialismus.
Nejzajímavější na celém manifestu mi připadá jeho struktura. Na to, že mělo jít o text burcující proletariát k boji za svá práva, byla totiž poměrně zarážející jeho nečtivost. Když pak navíc porovnám jeho značný rozsah s určitou zkratkovitostí a nepřehledností některých pasáží, kdy je nutné studovat další díla, aby člověk vůbec pochopil, co kterou kritikou autoři mysleli, nezdá se mi většina textu příliš povedená. Pro seznámení s podmínkami, za kterých vznikl komunismus, s dialektickým myšlením autorů, ale také se samotnými požadavky (z nichž některé nám dnes už připadají vcelku normální součástí naší práce) je však tento manifest dobrým zdrojem. A některé pasáže jsou nezapomenutelné včetně stylisticky (!) vzato povedených posledních vět, které prostě musím objektivně ocenit, když jsem se sám tolikrát pokoušel napsat podobně vzletný závěr (odborného) textu, a které jsou stále inspirativní jako určitá výstraha před návratem k nerovnostem a chudobě pracujících: "Nechť se panující třídy třesou před komunistickou revolucí! Proletáři v ní nemají co ztratit, leda své okovy. Dobýt mohou celý svět."
Ponechávám bez hodnocení. Beru v potaz časový horizont a to, že byla zkrátka jiná doba. Odchýlím se tedy od hodnocení myšlenky díla a přejdu k tomu, že po literární stránce je to děs. Na můj vkus místy až moc chaotické a naopak, místy mi přišlo, že je to nedodělané. Stejně tak mi přišlo úsměvné, kolikrát se v celém Manifestu objevilo slovo "buržoazní." Asi si Manifest projedu ještě jednou a za každé "buržoazní" si napíšu čárku.
Je zaujímavé všimnúť si, že väčšina kritikov Marxa sa odvoláva na udalosti, ktoré sa stali až dekády po jeho smrti a nie je schopná alebo sa ani nesnaží diskutovať o Marxových myšlienkach a súdiť jeho diela na základe ich literárnych a filozofických kvalít. Manifest der Kommunistischen Partei tu má len 63% a veľa negatívnych hodnotení, ale nie je tu ani jeden inteligentný komentár ktorý by dokázal sformulovať, prečo sú myšlienky ktoré tu Marx a Engels prezentujú vlastne zlé. Je to to isté ako kritizovať Nietzscheho filozofiu či Wagnerovu hudbu na báze toho, že nimi bol inšpirovaný Hitler a absolútne ignorovať čo chceli vyjadriť vo svojich dielach samotní autori predtým, ako ich tvorbu niekto upravil podľa svojej potreby. Z intelektuálneho a kritického hľadiska má takýto prístup k filozofii a umeniu extrémne nízku hodnotu.
V době, kdy Marx s Engelsem psali stránky Manifestu, byla situace úplně jiná než dnes (Marx ji podrobně líčí v Kapitálu). Pracovní doba byla běžně víc než 12 hodin denně, do jídla se přidával písek a žíraviny, celé dělnické rodiny spaly v jediné místnosti atd. - přičemž tu byla enormně bohatá buržoazie. Z historického hlediska je toto dílo naprosto pochopitelné.
Dnes už komunismus spočívá tak trochu v něčem jiném, stále má však jako myšlenka něco do sebe a doufám, že se jí jednou chytí rozumní a uvážliví lidé.
Já se nestačím divit nad komentáři lidí typu lucie.8, newtory, JohnMiller apod. Ano, je sice hezké, že jste tu knihu přečetli, ale co jste zjistili? Pochopili jste ji vůbec? Kdybych se vás zeptal na historický materialismus, což byl mj. hlavní a podstatný námět pro tuto knihu, jak jste jej pochopili, co byste odpověděli? Že ta kniha byla tak špatná, až jste na to zapomněli? Směšné. Nebo Marxovo a Engelsovo krátké vyjádření k Robertu Owenovi, přečetli jste od něj alespoň odstavec, abyste věděli, proč je na místě ta kritika. U hodnocení knihy se mají vyjasnit její nejzávažnější části, podat konkrétní kritika, a ne říct, že je to taková mina v zemi. Je to stejné jako u Kanta, Hegela a dalších, kde lidé jsou schopni říct špatný nebo dobrý, ale dál nic. Filosofické myšlenky jsou hezké, když člověku dodají na pravdě, ale není hezké, když někteří lidé demagogicky propadají potřebě zkompromitovat jedny z největších myslitelů všech dob. Pozor, pozor, lidé jež jsou oslepení nenávistí k levicovým názorům, dejte si bacha, abyste za účelem zesměšnění určitých filosofických disciplín, nezesměšnili sami sebe.
Krátce ke knize. Dobré podání tehdejší doby. Základy marxismu, které nám mohou osvětlit Marxovu cestu za osvobození zbídačených dělníků.
Jako komentář se hodí poznámka ke Karlu Marxovi v Ďáblově slovníku ekonomie a financí (Pavel Kohout): Pokud své celoživotní dílo postavíte na chybném předpokladu, budete se už navždy mýlit.
Co se týče obsahu a formy knihy: je plná nesmyslů a i Mein Kampf je čtivější. Tu jednu hvězdičku dostala za svůj historický význam (i když zhoubný).
Niektoré knihy sú ako míny v zemi, dlhé roky trpezlivo čakajú na svoje obete a toto je kniha, ktorá ničomu nepomohla, ale zničila milióny životov. V zaostalejších častiach sveta tak činí dodnes. Ktohovie či by ju autori napísali, keby vedeli čo svojou brožúrkou spôsobia, pretože "myšlienky, majú následky". Perom sa dá vraždiť rovnako efektívne, ako zbraňou. Milióny anonymných hrobov usvedčujú ako odtlačky prstov.
Jedna z nejvýznamnějších knih v historii lidstva. V podstatě se jedná o jakýsi úvod do marxismu, nákres jeho ideí, což vede k jisté zkratkovitosti v porovnání s jinými díly Marxe či Engelse - ovšem pro první seznámení s marxismem se jedná o ideální čtivo.
Je až zarážajúce ako sa mohli takéto hrozné myšlienky stať tak populárne, že ho nasledovali mnohé veľmoci sveta. Kniha obsahuje zopár stránok v ktorých sa vyhýba najdôležitejším spoločenským otázkam a dokonca ich úboho a drzo označuje ako absolútne nepodstatné veci.. Tam kde Marx a Engels svoje myšlienky nedokážu sformovať a tím pádom ani reagovať na chúlostivé spoločensko-kultúrno-ekonomické otázky relatívne dobre znejúceho teoretického sveta socializmu, tam Hitlerov MEIN KAMPF Adolfa Hitlera bohužiaľ boduje a jeho podporu myšlienok v historickom kontexte dokážem pochopiť. Áno, nepopieram že spravodlivý svet kde má každý rovnaké právo a rovnaké možnosti znie dobre ale v praxi sa to v konečnom dôsledku ukázalo ako nerealizovateľný nápad ktorý dopadol tak ako dopadol. Ľudia mali, majú a vždy budú mať potrebu naplňovať svoje túžby cez vlastný súkromný majetok. Je to prirodzená ľudská vlastnosť ktorú v blízkej budúcnosti nič nezmení. Lebo to sme my. Čo je však pozitívne na tomto diele, je to, že sa tu nenachádzajú číro-číre výmysli alebo manipulácie (ako v Mein Kampfe napríklad) alebo som si ich nevšimol. V podstate všetky spoločenské ideje a udalosti ktoré s atu nachádzajú, sa viac menej tak stali, akurát duo Marx a Engels berú vždy všetko z negatívneho hľadiska.
Každý, kdo se zajímá o politiku by si tuto útlou knížku měl přečíst. Aby neměl některé názory jen z doslechu či některých novin.
Hodnotit se nedá. Je to historický pramen. Hvězdičky jsou za překlad a hlavně za obsáhlý výběr z přemluv pro jednotlivá vydání. Často se stává, že když si přečtete dílo, které nějakou nepěknou či přímo zločinnou ideologii zakládá, zjistíte, že se mu křivdí. Že ve skutečnosti ty hrůzy autor neplánoval. Proto jsem to taky četla, ze zvědavosti, zda to tady tak taky je. No, tak toto není ten případ :-)