Manon Lescaut
Vítězslav Nezval
14. vydání této hry. Nejslavnější dílo spisovatele známého jako abbé Prévost (1697-1763) a proslulého pestrým životem. Svůj Příběh rytíře des Grieux a Manon Lescaut koncipuje v duchu dobové módy jako paměti. Tento romanticky pojatý román o lásce,kteráse nedokáže smířit s rozumem, inspiroval Vítězslava Nezvala k vytvoření básnického dramatu, jež předčí literární hodnoty originálu.... celý text
Přidat komentář
K Manon jsem se dostala díky povinné četbě ve školních letech a musím uznat, že to není špatné dílko, i když mě to veršování někdy rozptylovalo od samotného děje. Ale to bude spíše tím, že na poezii moc nedám, s kvalitou díla to nemá nic společného. To autor zpracoval velmi dobře a procítěně.
Nádherná hra! Opravdu jsem se nad chováním Manon velmi bavila. Prostě se chovala jako šestnáctiletá puberťačka- což ona i byla :-). Emočně to byl pro mě krásný zážitek a občas mi bylo opravdu líto naivního rytíře, který opravdu často působil jako "zmoklá slepice".
Na "básničky" moc nejsem, ale tuto knihu si přečtu vždy ráda. Jedná se o krásný příběh, tragický konec, co víc by si mohl čtenář přát..?
Manon je první a poslední můj hřích
nepoznat Manon, nemiloval bych
Manon je motýl, Manon je plavovláska
Manon je první a poslední má láska...
Tož Vítězslav Nezval vytvořil opravdu krásné dílo. Verše jsou jemné, citlivé, láskyplné, smutné ... Těch adjektiv by bylo opravdu moc. :) Co se týče epické části, no ... Manon promiň, ale byla jsi opravdu až moc naivní a lehkomyslná ...
Knihu jsem přečetla kvůli povinné četbě, ale opravdu mě moc nebavila. Divadelní verze, kterou jsem viděla mě bavila mnohem víc :)
Opravdu dojemný tragický příběh...
Kniha se mi skutečně velmi líbila a konec mě dohnal k slzám.
A to to byla povinná četba!
Se spolužačkami jsme dokonce toto veršované drama zahrály při vyučování.
Prostě srdcovka ♡
V okamžiku, kdy jsem jako dítě viděla v televizi inscenaci Manon Lescaut, jsem se zamilovala do Nezvala. A tato láska je věčná :-)
Poezie nikdy nebyla zas až takový můj šálek čaje, ale Manon Lescaut se celkem dobře čte, i když mi vadily doplňky popisující scénu, které mě rušily od čtení samotných veršů. Tuto poezii určitě ocení slečny, ženy a dámy. :)
Je mi líto, ale zdejší nadšení z knihy nesdílím. Naopak, stala se pro mě velkým zklamáním. Snad proto, že jsem už četla takové knihy, jakými jsou Puškinův Evžen Oněgin, Rostandův Cyrano z Bergeracu, či, chcete-li české zástupce, Dykova Krysaře, Vančurovu Marketu Lazarovou. Ty a ještě několik málo dalších knih s podobnou tematikou nešťastné či alespoň složité lásky jsou pro mě docela jiný level. A to, promiňte mi, pane Nezvale, i po jazykové stránce. Zatímco k nim se ráda vracím, k Manon se už nevrátím (pokud tedy nepočítám plánové přečtení předlohy). Dvě a půl *.
Manon.Moje milovana Manon.Nelze popsat,je to krasne.. jako duse spisovatele.Kniha na kterou nedam dopustit a navzdycky ji budu mit v srdci..
"Ať žije krása kocoviny!" Moje srdcovka, poprvé jsem četla jako sedmnáctiletá a velmi zamilovaná, v takovém duševním rozpoložení kniha krásně rezonuje :) Svou krásu neztrácí ani po vícerém přečtení.
Štítky knihy
láska zfilmováno divadelní hry romantika dramata poezie
Autorovy další knížky
2001 | Manon Lescaut |
1969 | Edison |
1999 | Básně noci |
1966 | Sbohem a šáteček |
1971 | Anička Skřítek a Slaměný Hubert |
Klasika, přečetla jsem jedním dechem.