Manon Lescaut
Vítězslav Nezval
https://www.databazeknih.cz/img/books/71_/71875/mid_manon-lescaut-Q3G-71875.jpg
4
1510
1510
14. vydání této hry. Nejslavnější dílo spisovatele známého jako abbé Prévost (1697-1763) a proslulého pestrým životem. Svůj Příběh rytíře des Grieux a Manon Lescaut koncipuje v duchu dobové módy jako paměti. Tento romanticky pojatý román o lásce,kteráse nedokáže smířit s rozumem, inspiroval Vítězslava Nezvala k vytvoření básnického dramatu, jež předčí literární hodnoty originálu.... celý text
Přidat komentář
Další perla z knihovny o které se musím zmínit.
Jistě, velmi záleží na věku čtenáře,
mně v mládí ( byla jsem romantik a vypisovala jsem si různé básně do deníku-občas jej s nostalgií otevřu, čím jsem starší, tím jsou výlety do mládí smutnější) básně pana Nezvala učarovaly. A Manon?
Manon je můj osud. Manon je můj osud.
Manon je všechno, co neznal jsem dosud.
Manon je první a poslední můj hřích,
nepoznat Manon, nemiloval bych,
Manon je motýl, Manon je včela.
Manon je růže, hozená do kostela.
Manon je všecko, co neztratí nikdy svůj pel,
Manon je rozum, který mi uletěl!
Manon je dítě, Manon je plavovláska.
Manon je první a poslední má láska.
Manon, ach Manon, Manon z Arrasu!
Manon je moje umřít pro krásu.....
Doporučuji tv zpracování básnické hry Manon Lescaut s Janou Preissovou a Petrem Štěpánkem.
Krása....
Manon je milostny pribeh. Priebehom storoci ziskal len o nieco slabsi status, ako trebars Romeo a Julia. Abbe Prevost napisal pocas zivota nieco okolo 200 knih, ale v podstate prezila do dnesnych dni len Manon. Sam zil dost biedne, pohyboval sa v akomsi kolotoci medzi klastormi a osvietenskym prostredim, zapasili v nom pravdepodobne aj taketo protichodne myslienky. Manon napisal uz v mladosti, a pretavil do vtedy este len poviedky vlastne sklamanie z nestastnej lasky. Ta ho priviedla k zivotu v reholiach. Cirkevna cenzura dielo zakaze. Neskor o dvadsat rokov sa k pribehu znova vratil a prepracoval ho. Stiahol som si zo zvedavosti anglicky original z Guttenberg Projektu, a su to take standardne podane pamati, filozofovanie a rozpravanie Des Grieuxovo. Ono to vsak asi aj vdaka kontroverznosti temy zilo a rezonovalo, Manon sa stala nametom viacerych opier, baletu, dokonca aj slavny Puccini ju spracoval.
Nezval tym ze toto dielo prebasnil, dal dost silny patos, zosilnil romantiku, skratka, aspon tak to na citatela musi posobit. Dost to kontrastuje, ked sa zamyslite nad samotnym obsahom, pretoze Manon Lescaut je dost negativna postavicka, taka 16 rocna "vychcalka", Des Grieux je naivka, ospravedlnuje ho jeho neskusenost a laska zaslepuje. Tiberge ako priatel ma zasa svoje zaujmy na rozbiti vztahu L+G, zda sa ze dost homosexualne, hoci pod ruskom oddanosti k Bohu v naruci klastora, kam povodne Des Grieux mieril, kym nestretol osudovu sl. Lescaut. Ako da sa nad tym premyslat, spriadat teorie, v tomto je pribeh a osoby bohate na interpretovanie. Je tam ta linka uteku v podstate oboch protagostov z neblaheho osudu v klastoroch, celibatu, sluzbe Bohu. Totiz aj nasa vychcalka smerovala do klastora.
Lenze, Manon zacne dvorit dalsi, a jej to nevadi, prave ze to vyuziva, a Vas napadne, ci jej laska k Des Grieuoxvi je vobec uprimna, ci je to nie len jeden prvy schodik na ceste k pohodlnemu zivotu ...a tak dalej. Priblizit to k inemu pribehu, napada mi snad Bonie a Clyde, pretoze Des Grieux jej trosku v namotavani stareho Duvala, neskor aj jeho syna, pomaha. Medzi tym sa rozidu, znova ich to k sebe pritiahne, Teda... Manon sama najde DG a vytiahne ho uz zmiereneho s jej stratou zo zivota knazskeho. No skratka, cely tento pribeh ma potencial Romea a Julie a dokonca aj s tragickym zaverom.
A zasa zdoraznujem, Nezvalove verse toto temno trosku romantizuju a zahmlievaju, lebo citatel vnima hlavne krasu tych versov a skutocne niektore mate chut naucit sa naspamat. Ak by ste chceli vnimat len tu lubostnu linku dvoch ludi, tie vyznania ktore dokazal vycarovat, su uzasne.
O to zaujimavejsi je potom ten kontrast s originalom. Ale, ani ja som nemal chut citat Prevosta celeho (je to dost dlha klada na len take informacne porovnavanie) a anglictinu ovladam len taku zakladnu, tak sa nebudem morit. A prelozit to googlom ide, ale ono to nie je celkom to prave orechove.
Nezval vitazi v tomto suboji napriec casom nad Prevostom aj poeziou, aj pristupnejsou formou podania pribehu.
Ale poviem Vam jedno, vychcalka, nevychcalka, zlatokopka, nezlatokopka, do Manon by som sa dokazal zalubit aj ja. Zvlast este zamlada.
Existuje televizna inscenacia, Jana Preissova hrala Manon. Poviem Vam, Angelika alebo Bardotka suvix. Tiez silny material na zamilovanie.
Tak, zasa niekedy priatelia.
nalezena v knihobudce. Kdo by nemiloval Nezvala ? a tím pádem Nezvalovu Manon ?
kouzelně přebásněný a přeložený román. Hra se slůvky, díky které zkousnete i příběh a hlavní hrdinku. Manon je totiž vše, jen ne dívka hodná milování čí litování. (taková malá arraská zlatokopka, no...) Rytíř des Grieux sedá na lep, opakovaně. Nikdy nemůže být pro Manon ten pravý, on však obětavě padá na hubu. Duvalovi, pěkná dvojka a pak kamarád Tiberge a jeho obětavé ? přátelství ?
nu, pěkná směsice. A co z toho může vzejít ? jak to celé dopadne ?
Ano, někteří čtenář příběh zhodnotili jako plytký..já hodnotím jako ze života. Takový po staletí aktuální. Žádná hluboká filozofie, prostě život, láska, vztahy. A peníze, které kazí charakter :) ale Nezvalovo veršování romanci povýšilo na skvělé čtivo. Za mě spokojenost, doporučuji a zakládám do sbírky...
Dobrý koment linda0534, memphisz (jen tak námatkou hned v úvodu..)
" Za všecky poklady světa
nedám jediný váš vlas.
Za všecka mladá svá léta
jedinou z vašich řas.
Rád opustím tě, světe,
rád rozplynu se v dým,
jen když nám někdy kvete
myrta a rozmarýn.
Nad všecky krále králů
nd všecky mudrce
budu, až ztratím skálu
z prsou a ze srdce.
Přijď, dlouhá noci , s vánkem,
který nám bude vát,
až budem věčným spánkem
navěky spolu spát."
Manon Lescaut je tragický příběh tří milostných trojúhelníků 1) Manon, des Grieux, Tiberge, 2) Manon, des Grieux, Duval, 3) Manon, des Grieux, Duval syn. Hru napsal Nezval v roce 1940, v době nacistického protektorátu, jako oslavu poetičnosti českého jazyka.
Manon je šestnáctiletá krásná žena, po které touží každý muž. Zamiluje se ale do mladého rytíře des Grieux, který byl původně odhodlán vstoupit do kněžského řádu se svým přítelem Tibergem. Des Grieux pro Manon opustí svůj plán a uteče s ní. Brzy ovšem zjistí, že láska každého z milenců je jiná. Des Grieux touží po romantické lásce až za hrob, ale mladá Manon si chce vedle lásky svého rytíře také užívat život. Chce si dopřávat přízeň mužů, kteří ji obletují a nabízejí jí peníze a dárky. To des Grieux nedokáže vystát. Manon to primárně nemyslí zle, ale má trochu posunuté hranice. Ctnostný des Grieux sužován žárlivostí proto Manon opakovaně opouští, ale nakonec se k ní vždy vrací. Manonina touha po penězích a využívání svých napadníků je ale nakonec dovede až k tragickému konci.
K Manon mám od jisté chvíle silné citové pouto a už navždy zůstane v mých vzpomínkách. Nezvalovi se zde povedlo umě propojit moderní poetiku s tradičním námětem, čímž nám poskytl nový pohled na klasický příběh lásky a tragédie. Pokud jste ještě neviděli inscenaci Národního divadla, vřele doporučuji. Účinkují v ní Vladimír Polívka a Jana Pidrmanová. Jedním slovem: nádhera.
Tak jsem se pustila i do zveršované Manon Lescaut od Vítězslava Nezvala. Ale nejdřív jsem si přečetla originál, kdybych tomu přes ty básně třeba úplně nerozuměla. Moc poezii nerozumím :):) Ale úplně v pohodě. Nádherné verše. Tahle zveršovaná verze příběhu se mi líbí víc než originál. Navíc je příběh trochu zjednodušený. Nezval víc rozvíjí postavu Manon, originál víc postavu rytíře a tak vlastně je to autorův vlastní příběh :)
Manon je rozum , který mi uletěl .... Fakt, že Joo ...
A nevím jestli se mi to nezdá, ale mám takový pocit, že Tiberge má rytíře rád víc než jen jako kamaráda?
manon lescaut je tragické drama, které autor napsal v době, kdy český národ prožíval těžké chvíle. snažil se ho tedy povzbudit a dílem ukázat krásu českého jazyka, což se mu, myslím, povedlo. kniha je opravdu krásně napsaná a díky veršům se i rychle čte. co se ale příběhu týče, ten mi přišel takový neslaný nemastný. sice se mi líbil, ale nepřišel mi nijak výjimečný a za srdce mě taky moc nechytl. a co se maturity týče, tak si ještě nejsem úplně jistá, jestli si manon zvolím, trochu se totiž bojím rozboru těch veršů se všemi těmi jazykovými prostředky.
Nejvíce se ztotožňuji s komentářem od @Dámaskloboukem. Řekla bych, že je to přeceňované dílko. Verše jistě pěkné, Nezval uměl, ale obsah...?? Ničím jsem se neobohatila, prostě jen plytký příběh bez hlubšího přesahu. Takové tlachání dohromady vlastně o ničem.
(SPOILER) Nadherne verse. Kdybych to cetla v 17, budu naprosto okouzlena. Ted se mi to i pres dokonalost jazyka cetlo tezce, kvuli charakterum postav. Manon, povrchni, lehkovazna kurvicka, rytir naivni a pasivni, byt mnohem sympatictejsi nez titulni hrdinka. Vtipne je, ze behem cteni jsem si rytire predstavovala s tvari Vladimira Polivky a po docteni jsem zjistila, ze ho skutecne hral. Pribeh je to velmi jednoduchy a predvidatelny, ale prekrasne verse ho povysily na uzasne dilo.
Neuvěřitelně krásné a dojemné verše se četly jedna báseň =)
Hluboce obdivuji poetičnost jazyka, díky kterému jsem se při čtení vznášela nad oblaky.
Děj považuji za průměrný, ale ten jazyk! Jazyk je něco, co dílo posouvá do naprosto jiné dimenze. Věřím, že k Manon se ještě v průběhu života několikrát vrátím.
Klasické lyrické částečně veršované drama plné podivuhodných dějových zvratů, od milostné frašky až k tragédii. Snad by mě oslovila procítěná divadelní realizace, v psané podobě na mě Manon coby dílo působila příliš naivně a verše mi přišly takové nějaké ledabylé. Nezval uměl lépe.
Dojemné, neskutečné... úžasné.
K Manon jsem se chtěla dávno vrátit a teď lituju, že jsem to neudělala dřív.
Tak jsem si ve svých jedenadvaceti letech poprvé přečetl něco od Nezvala (jaká ostuda...). Co by to bylo jiného, než Manon?
Takhle... Člověk občas ve svém vzdělání najde jistou mezeru. Něco jako, já nevím, když Babiš prohlásí, že Slunce je planeta. Nic moc to neznamená, ale trochu trapné to přeci jenom je. Tak i já. V sedmé třídě (či osmé) jsem se museli naučit zpaměti ty nejslavnější verše Nezvalovy Manon. Manon je můj osud Tato povinnost je jediné co jsem si zapamatoval (tedy vedle veršů samotných), ale dílo samé jsem vypustil, nic jsem o něm nevěděl. Tak ani na střední jsem jej nezaregistroval. Myslel jsem proto, že Manon je můj osud, Manon je můj osud je samostatná báseň. A hele, ono je to veršované drama!
No tak už víte, že jsem blbeček. Co říci k dílu? Vlastně nic moc. Ono o něm asi nelze říci, že by bylo kdovíjak zajímavé. Jistě kompozice točící se kolem čísla tři a neustálé anticipování budoucnosti, přičiňující se o efekt jisté vášnivé repetice, jsou zajímavé. Ale... ale jinak je to spíše esteticky krásné dílo. Není hluboké, není (a nikdy nebylo) inovativní, neozvláštňuje. Přiznejme si, je to vlastně nezajímavé. A přitom je to naprosto nádherné. Nezvalovy verše, podivuhodně přirozené, jsou strhující.
Manon, Manon, jaký žal!
Manon, co bych za to dal,
kdybych byl vás potkal včera!
Nevstupujte do kláštera!
Čtenář při hře samozřejmě tíhne k moralizování. To já si, s dovolením, odpustím. To, myslím, každý zvládne dost dobře i bez mého přičinění. Ostatně to vlastě považuji za zbytečné. Opravdu to podle mě není něco, co je nutné, užijme si krásu veršů, příběh nechme být. Není tu od toho, aby nás nutil rozvažovat o moralitě jednání té které postavy, je tu od toho, aby esteticky potěšil a mě esteticky potěšil, takže... Takže tak.
A nemohu si, promiňte, odpustit zlou poznámečku. Na základě jednoho komentáře níže stojícího mne pobavila myšlenka Nezvala píšícího v roce 1731. Vzato kolem a kolem by bylo možná vhodnější komentovat Prévostův román někde jinde. Třeba pod tím románem. Nečinil bych to snad nezbytně pod Nezvalovým dramatem.
Upřímně jsem se do toho pustila, že je to povinná četba do školy a s Nezvalem jsem neměla velká očekávání. (moc ho nemusím) Kniha mě však přesvědčila, že děj je zajímavý, vůbec jsem netušila, jak to skončí. I přesto, že je napůl veršovaná, je moc fajn.
(SPOILER)
Trochu ty recenze pode mnou působí, jako bych snad četla jinou knihu.
V době vydání v roce 1940 tato kniha vzbudila různé dojmy ve svých čtenářích (tedy obdiv i odpor či odsouzení). Máme rok 2023 a mé dojmy jsou stejné. Netuším, proč bych měla obdivovat prototyp ženy jako Manon. SPOILER: Nebo zcela naivní lásku a to, jak hlavní mužská postava trpí, nechává si pošlapávat zbytky důstojnosti kvůli lásky. Navíc není těžké mít růžové brýle na začátku vztahu, ale naopak, snažit se vidět druhou osobu i realisticky, nikoliv jen jako dokonalou bytost. To první je snadné, ale nepoddat se růžovému vidění je těžké. Proč obdivovat to, co dokáže každý, nestojí ho to žádnou energii a vede to k tomu, že zapomenete, co je to důstojnost, kamarádi i rodinu necháte napospas a jdete vstříc vlastní zkáze? KONEC SPOILERU.
Autorovy další knížky
| 2001 |  Manon Lescaut |
| 1969 |  Edison |
| 1999 | Básně noci |
| 1966 | Sbohem a šáteček |
| 1971 | Anička Skřítek a Slaměný Hubert |
Poprvé jsem četla divadelní hru. A rozhodně ne naposledy. Milostný příběh s krásným překladem (Nezval, jo!), koho by to neokouzlilo.