Manon Lescaut
Vítězslav Nezval
https://www.databazeknih.cz/img/books/71_/71875/mid_manon-lescaut-Q3G-71875.jpg
4
1511
1511
14. vydání této hry. Nejslavnější dílo spisovatele známého jako abbé Prévost (1697-1763) a proslulého pestrým životem. Svůj Příběh rytíře des Grieux a Manon Lescaut koncipuje v duchu dobové módy jako paměti. Tento romanticky pojatý román o lásce,kteráse nedokáže smířit s rozumem, inspiroval Vítězslava Nezvala k vytvoření básnického dramatu, jež předčí literární hodnoty originálu.... celý text
Přidat komentář
Krátký návrat k veršům, které jsem v mládí četla jedním dechem...ach, Des Grieux!
V Nezvalově dramatické tvorbě, to je právě Manon Lescaut, která stojí nejvýše. V této hře se v harmonické jednotě uplatnily všechny složky Nezvalova básnického mistrovství. Tato divadelní hra o tragické lásce je oslavou české řeči a měla svůj velký význam v době druhé světové války. Mám ráda tu rozpustilou, krásnou Manon, která je sebestředná a pohrává si s muži. A mám ještě radši Rytíře de Grieux, který Manon miluje nade vše. Hra se nesmrskla pouze na lásku, je v ní i hodně hlubokých pravd, které vedou člověka k zamyšlení nad životními hodnotami.
" Je lehké být ctnostný, když chybí ti k životu síla ".
" Vždyť život trvá chvíli, ach vždyť ten život milý je jeden, jen jeden, jen jeden ..."
" Kdo lže ten vždycky ublíží si. Lhář se nejvíc obelhává sám."
Mohlo by se uvést nespočet dalších citátů. Manon má zcela jistě v naší literatuře nezastupitelné místo.
Dva dny, dva večery na tuhle knihu, která mě nenechala vydechnout. Neznám originální příběh z románu, ale přesto jsem ráda, že jsem mohla poznat alespoň Nezvalovu verzi tohoto dramatického příběhu.
Nepovedlo se mi ale ztotožnit se s žádnou z postav, což se mi už dlouho nestalo. Ale zato jsem mohla nahlížet na celý děj tak nějak nestranně, ale i tak stále nevím, co si o celém příběhu myslet.
Ráda jsem se k této knize po dlouhých letech vrátila. Dodnes umím většinu veršů zpaměti.
Každá mladá dívka by ráda poznnala alespoň kousek takové vášně, kterou vsobě měla Manon
Půjdu proti několika stovkám nadšených čtenářů.
Mě Manon Lescaut nijak zvlášť neohromila.
Uznávám zvukomalebnou hodnotu Nezvalových veršů v našem krásném rodném jazyce.
To určitě.
Ale kvalitu formy naprosto zabil obsah.
Ať to vezmu z které chci stránky, připustím možnost alegorie, satiry, morálního upadku či ponaučení, celkový dojem mi to nevylepší.
Manon je poslána do kláštera, aby žila ctnostný život. Než tam dojede potká podobného zoufalce před vstupem do řádu a okamžitě, sotva se spatří, vzplane mezi nimi láska na celý život.
To je na úrovni prvobytně pospolné společnosti, kde se láska vždy smrskla pouze na rozmnožovací pud za účelem zachování rodu.
Čerstvě zamilované Manon ovšem nic nebrání v tom, koketovat ještě týž den s jakýmsi opelichaným bonvivánem. Ten nakonec působí ze všech zúčastněných nejvěrohodněji, díky svým zvráceným sklonům. Jsou popsané ve scéně kdy tento movitý postarší muž navléká dívce náušnice a při tom uslintává nad daným Manoninym otvorem.
Bonvivana chtějí spravedlivě ztrestat (upřímně nevím zač), když s ním hlavní hrdinka flirtuje stejně jako téměř se všemi ostatními muži. Její vyvolený jí vše a vždy odpouští, zanechaje za sebou i církevní řád, do kterého po prvním životním zklamání stihl vstoupit. Jako stín se za ním plouží jeho nejlepší přítel, protože ho miluje, pravda citem čestnějším než Manon, ale to mu není moc platné.
Návdavkem je jedna hloupá služka.
Z důvodu větší pompéznosti hlavní hrdinka v závěru umírá. Důvod neuveden. Asi se zalkla vlastním osudem.
Příběh na mě působí jako sonda do několika zvláštně pokřivených životních osudů s rysy pedofilie (Manon je 16 let) a voyerství, to vše zahalené do roušky cudného citu jménem hluboká láska.
Tak mě napadá, jaká byl vlastně Vítězslav Nezval osobnost?
Pokud mate tento titul v kánonu k maturitě - tak nevěšte hlavu - je to krátké a o tématu nešťastné lásky vyjádřené v úžasných verších se dá mluvit i “ z patra”.
Samotný příběh je sice trošku naivní a poněkud staromódní, čemuž se s ohledem na dobu vzniku francouzské knižní předlohy nelze divit. Nicméně Nezvalovo zpracování považuji za vrcholné básnické dílo, kdy musím vyzdvihnout krásu zde použitých romantických veršů. Ta obzvláště vynikne ani ne tak v četbě jako v poslechu dramatizace díla v podání profesionálních herců. Já jsem jej poslouchala v podání Libuše Šarfránkové, Viktora Preisse a Rudolfa Hrušínského. Je to opravdová lahůdka k poslechu, k níž se při vhodné náladě určitě znovu vrátím.
2021/19
Manon Lescaut jsem četla k maturitě, a byla to jedna z těch výborných klasik, které se dobře čtou a dobře pamatují. Bavily mě postavy i jejich osudy, přestože často přitažené za vlasy. Jo, Manon je totálně pitomá, rytíř des Grieux je simp, Tiberge je chudák příliš loajální pro své vlastní dobro, a celkově se to dá číst.
Taky jsem si ji letos nakonec vytáhla. ;)
Taky patřím k těm, co Manon milujou, přes značnou naivitu, přes všechny propasti a překážky, krásná poezie zůstává.
Hvězdičky neuděluji, kdo chce hodnocení, nechť čte dál.
Nezval dokázal odbourat hlavní nedostatek Abbého předlohy a tou je rozvleklost. I přes formát novely byl původní příběh trochu utahaný. Nezval příběh citlivě osekal, čímž mu dodal dynamičnost, zároveň ukazuje, proč patří mezi nejlepší české básníky. Při čtení mi pomohla znalost originálu a rychlý sled, ve kterém jsem knihy četl, protože vypravěče, v dramatu absentujícího, mi nahradila má jindy nespolehlivá paměť.
Co bych Nezvalově verzi vytkl, je změněný konec, u kterého mi chyběla romantická přehnanost Manoniny smrti, kterou zmiňuji v komentáři k originálu. Postava Tiberge je zde ještě protivnější, protože Nezval nechal vyniknout až přehnané Tibergeově snaze o dosažení jeho domnělé spravedlnosti. Jestli tohle byla ta Prévostova představa o ctnostném životě, tak se nedivím, že ctnostný život nikdo nevede, společnost by ho ušlapala.
Krásná milostná báseň. Klasika, která mě okouzlila nejen v dospívání, ale i teď po mnoha letech.
Navíc dnes jsem při čtení vzpomínala i na Werichovo vtipné vyprávění o Nezvalovi, který si měl od Werichů jedno vydání Manon vzít, protože sám doma žádné neměl. ;)
"...vždyť život trvá chvíli, ach, vždyť ten život milý je jeden, jen jeden, jen jeden..."
Poslechla jsem jako audioknihu s přímo hvězdným obsazením. Šafránková,
Preis, Hrušínský, Cupák a další. Krásné dílo. Chápu, že patří mezi klasiky.
Tak tady jsem v rozpacích a pokračuji ve svém nehvězdičkování poezie.
Básnicky je to napsané skvěle, o tom žádná. Že čeští čtenáři v protektorátu propadli tak krásně použité češtině, naprosto chápu. Místy to bylo mile vtipné a svým způsobem mě bavilo, jak se střídají patetické pasáže s těmi, co jsou "nohama na zemi". Ale jinak mě ten příběh absolutně neoslovil.
U Manon nevidím žádný přerod z nevinnosti ve vychytralost, jako sviňu jsem ji vnímala už od začátku a nepřišla jsem na to, proč by mi měla být něčím sympatická, Des Grieux je až karikaturní archetyp naivního blbečka...aspoň že Tiberge coby otevřeně homosexuální kněz předběhl v literatuře svou dobu. Občas jsem přemýšlela, zda nečtu parodii sebe sama mistrně schovanou do pěkných veršů. Ne, tohle nebude moje oblíbená kniha a samotnou mě to mrzí, když si uvědomím, jak dobře "technicky" je napsaná.
Autorovy další knížky
| 2001 |  Manon Lescaut |
| 1969 |  Edison |
| 1999 | Básně noci |
| 1966 | Sbohem a šáteček |
| 1971 | Anička Skřítek a Slaměný Hubert |
95%
Jak jsem na ni mohla zapomenout? Díky mým oblíbeným čtenářům tady na databázi (konkrétně niknikita) ji sem dávám. Mnohokrát přečtené krásné verše. Manon je motýl, Manon je včela...
Samozřejmě, že doporučuji!