Manuál pre upratovačky

15.03.2020

Úžasné povídky, určitě zajímavá žena..vyslechnuto asi 5krát.. něco uvnitř mě rezonovalo s autorkou.. naštěstí nepiju

15.03.2020

Povídky, které mají šmrnc, naléhavost, přesto jsou tak krasně civilní. Bravo!

14.03.2020

Tak toto ma zásadne rozsekalo, niečo také drsné, a zároveň poetické som už dlho nečítal. Čistá krása, určite sa k tomu ešte vrátim... Hrabal s Bukowskim v jednom, a zároveň taký čistý jazyk, krásny jazyk (rozumej bez vulgarizmov a slovných hračiek) hovoriaci o fakt krutých, smutných veciach, ale vlastne s vtipom a nadhľadom...

11.03.2020

Nářez! Něco bylo až děsivé a něco zase tak realistické, že se nejspíš už ke knize nevrátím, ale obdivuji lehkost, odpich, černý humor. Podívám se určitě i na originální verzi, protože jestli v českém překladu něco chybí, chci vědět, co to je. :)

29.02.2020

Tak, jak je napsáno v doslovu, nelze asi hodnotit povídky jednotlivě. U něktrých jsem trochu litoval, že nejsou zpracovány do delšího románu. Níže už někdo psal, že je úžasná lehkost jejího pera - domnívám se, že právě to a uvěřitelnost příběhům z těch povídek dělá tak dobrou literaturu a současně to není kýč. Mnohým jiným autorkám/autorům bych to nevěřil, Berlin to věřím bez pochybností.

25.02.2020

A Manual For Cleaning Women - anglická verze, které má sice cáklý přebal, obsahuje o pár povídek navíc. Mezi nimi i Saint and Stars, která je mojí oblíbenou a byla jsem zklamaná, když jsem ji v české verzi neobjevila. Tak či tak nejde říct jediné slovo proti povídkám, které mapují neobyčejný život L. Berlinové. Cit, lehkost, důvtip a upřímnost... a nic z toho nenínijak nucené. Doporučuji a dávám 100 %.

20.02.2020

Ach to bylo úžasné. Sbírka povídek, které ve skutečnosti jsou něčím víc než jednotlivými povídkami. Příběh pohnutého života Lu a její rodiny. Odvrácená strana amerického snu,drogy,alkohol, násilí v rodině. Berlinová je skutečná mistryně.

05.01.2020

Nemůžu říct, že bych ty povídky chtěl číst vícekrát, ale ta lehkost pera, zaznamenávajícího proud životů určité doby a místa, je působivá. (Čteno v překladu Martiny Knápkové.)

24.12.2019

Skvělé povídky.Jakoby průběžný autobiografický záznam autorčina života,příběhy drsné a zároveň křehké,plné citu,emocí,humoru/podobně jako v povídkách-i básních-Charlese Bukowského/.Pro mě povídkářský Olymp.

12.09.2019

V mých očích je Lucia Berlin především skvělou pozorovatelkou. Její vhled do myšlení člověka v celé jeho komplikovanosti, a také schopnost napsat přesvědčivý dialog – to pro mě bylo velkým literárním zážitkem a bezesporu mi to bylo i užitečné, protože její postavy se pohybovaly společensky i pocitově na cestách, kterými jsem ve svém životě nechodil. Mohl jsem tak nahlédnout ten neustálý urputný boj o lidskou důstojnost zase z jiného úhlu pohledu.
Paní Lucia své postavy nešetří, nic jim neulehčuje. Zavléká je do složitých situací a nechá je v nich plácat – bez jakékoli idealizace. Ale já jsem neměl pocit, že by lidi na dně ukazovala proto, aby se jim vysmívala, nebo abychom se mohli, my čtenáři, s úlevou radovat, že jsou na tom jiní hůř. Ani si nelibuje v ošklivosti a krutosti. Svět jejich žen je často ošklivý a krutý, to ano, ale to je jen proto, abychom viděli, že i v takové situaci zůstává člověk člověkem. Sice jsou Berlininy ženy skoro utlučeny událostmi a také svému okolí hodně ubližují, ale něco lidského v nich stále žije. To je poselství této knihy, tak jak jsem si to pro sebe přečetl já: ať už je naše bída jakákoli, ať už jsme jakkoli hluboko, stále v nás zůstává něco, z čeho se dokážeme znovu obnovit.

Vzhledem k tomu, jak talentovaná je Lucia Berlin vypravěčka, nevadily mi ani ty povídky, které neměly vybroušenou pointu, vlastně možná naopak. A upoutalo mě, mimo jiného, téma vnitřního konfliktu mezi lidskou ochotou být druhým k dispozici a lidskou potřebou se chránit před zraňujícími citovými investicemi. Nejsilněji je to popsáno v povídce „Zápisky z pohotovosti, 1977“, kde vypravěčka osciluje mezi soucitem s pacienty, i když její péči nepotřebují a dokonce ji i zneužívají (uvědomuje si správně: Strach, chudoba, alkoholismus a osamělost jsou vlastně smrtelné nemoci. Vlastně akutní případy.) a nutným cynickým odstupem, který ji umožňuje se ze všeho kolem sebe nezhroutit. To je vlastně takový náš život v kostce, zdá se mi.

25.08.2019

Nádhera. Pro mě četba jedním dechem, něco jako fotografie Vivien Maierové nebo Diany Arbusové. Kdo má rád syrovost a spád, nepotrpí si na romantizující představy amerického snu a víc ho zajímá jak se žije u dna, tak by si knihu mohl užít do sytosti.

15.07.2019

Nejprve mě zaujala obálka, a proto jsem po knize sáhla. Některé povídky, hlavně v začátku, mi nedávaly úplně smysl, ale postupem jsem se do stylu, kterými jsou povídky psané zamilovala a nakonec mi z toho vyšla velmi příjemná sbírka, kterou si ráda ještě někdy klidně přečtu :-)

14.07.2019

Povídky L.B. pokládám za velmi cenné.
Literárně působí docela obyčejně, bez experimentování, zcela bez snahy na něco si hrát. O to silněji z nich ale vyzařuje autorčina životní filozofie.
Brát život takový jaký je, takový jaký jsem schopna žít, nic si nenalhávat, přiznat si co nezvládám, co neumím, co nedokážu, ale umět se i přes nekončící těžkosti zaradovat, mentálně osvobodit, zoufalou situaci odlehčit vtipem, nepropadat bolestínství a sebelítosti, neztrácet zájem a důvěru ve své okolí.
("Nevadí mi vyprávět lidem hrozné věci, když se z nich dá udělat veselá historka", "Zavírám dveře před zármutkem a lítostí a výčitkami svědomí.")
S určitou nadsázkou jsou povídky L.B. literárním vítězstvím nad těžkostmi života.

Poděkování a ocenění patří nakladatelství Argo za skvělý překlad i doslov, absenci šotků (snad ani jeden) a celkově pěkné provedení knihy včetně volby obrázku na obálce (oceněno až po dočtení).
Budu moc rád za vydání i zbylé části originálního "Manuálu" a dalších povídek ("Evening in Paradise").

*reakce na komentář k překladu od "knihovniceVS" viz. Diskuze

28.06.2019

Mé pocity z této knihy skvěle popsala "knihovniceVS" a já se s jejím hodnocením plně ztotožňuji. Už první povídka byla šílená a ty další buď moc krátké (nestihla jsem si ani pořádně zvyknout na nové hrdiny) nebo nezáživné. Poctivě jsem dala tak 1/3 knihy. Pak už jsem skákala nejen v odstavcích, ale i v povídkách.

14.06.2019

jak nerad čtu ženské, tak tahle spisovatelka má šťávu, titulní povídka mi utkvěla ze čtení nejvíce a na mnoha místech jsem se bavil skvělým černým humorem

16.05.2019

Manuál života. Syrově napsáno ale momenty a situace mají i nečekané kouzlo poetiky.

08.05.2019

Tak za mě tedy ne. Líbivá obálka, krásné recenze. A hned v první povídce příběh malé holky, která musí svému dědovi v jeho zubařské ordinaci vytrhat všechny zuby. Stařec omdlí, pomočí se, pozvrací se, krvácí... Další povídky jsou již mírnější, nicméně je to koncentrovaná lidská bída a špína v amerických prádelnách, plných indiánů a mexikánců... Vše podle hesla "Život je jedna velká katastrofa".

Tvary Juliusovi, Fortunatusovi, Sextusovi, s Juliusem, s Fortunatusem, se Sextusem... Ještěže tam nebyl Zeus.

PS: Je mi to fakt fuk ;-)

24.04.2019

Lucia Berlin je žena, s ktorou by som sa chcel stretnúť.

Inak stopercentný súhlas s freejazz. Hoci je preklad super, určite odporúčam anglickú verziu.

23.04.2019

V jednotlivých povídkách odkrýváme normální, ale přesto neobyčejné útržky z úplně normálního, ale přesto neobyčejného života jedné normální, ale přesto zcela neobyčejné ženy, které do sebe postupně zapadají a utváří celkový obraz života 2. poloviny 20. století v Americe.