Mapa času
Félix J. Palma
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/168394/bmid_mapa-casu-gT6-168394.jpg
4
255
255
Viktoriánská trilogie série
1. díl
Londýn roku 1896. Nesčetné vynálezy dovolují člověku znalému vědy uvěřit, že je možné dosáhnout nemožného. To ostatně dokazuje i vznik společnosti Cesty časem Murray, která otevírá své dveře zákazníkům, aby jim uskutečnila sen, po kterém lidstvo bažilo odnepaměti - cestovat časem. Tuto touhu vzbudil rok předtím spisovatel H. G. Wells svým románem Stroj času. Člověk 19. století má náhle možnost cestovat do jiných epoch. A přesně to udělá Claire Haggertyová, zámožná a nespokojená mladá žena, která je přesvědčená, že žádný z jejích nápadníků jí nemůže nabídnout opravdovou lásku. Tato nespokojenost způsobí, že se vypraví do roku 2000, kde se zamiluje do muže z budoucnosti, do muže, který v době, ze které pochází, ještě nebyl na světě. Zažije s ním milostný románek napříč časem. Ale ne všichni si přejí vidět budoucnost. Andrew Harrington je mladý muž, který se rozhodne spáchat sebevraždu. Zjistí totiž, že nic už nedokáže smazat bolest ze smrti jeho milované, prostitutky jménem Mary Kelly, která se stala poslední obětí Jacka Rozparovače. Ale když je mu nabídnuta možnost vrátit se o osm let zpět a zachránit ji před smrtí, rozhodne se toho využít. A i samotný H. G. Wells pocítí rizika cestování časem, když do jeho doby přijde člověk z budoucnosti s úmyslem ho zabít, aby mohl vydat jeho knihy pod svým jménem. Wells se musí vydat na zoufalý útěk časem, přes druhou světovou válku a osmdesátá léta, až se nakonec ztratí v budoucnosti stejně vzdálené jako nevyzpytatelné.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno:
2013
,
Host
Originální název:
El mapa del tiempo, 2008
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) Musím se přiznat, že jsem se nechala zlákat zajímavou obálkou, ale nakonec se mi příběh celkem líbil. Ze začátku jsem čekala "jen" detektivku z viktoriánské doby a ejhle ono se z toho vyklubalo spoustu motivů: cestování v čase, spisovatel Wells, Jack Rozparovač. Pořád jsem se nemohla rozhodnout, zda se mi kniha líbí nebo ne. Přikláním se spíš k ano. Řemeslně výborně napsané, jen tam na mě bylo možná příliš použitých motivů najednou. Poprvé jsem se také mimo učebnici setkala s vševědoucím vypravěčem a to mě bavilo. K postavám jsem si dokázala vytvořit vztah a žít s nimi. Dokonce jsem po dlouhé době ověřovala na internetu pravdivost informací. A byly pravdivé. Líbila se mi myšlenka, že lidé po smrti žijou na měsíci:-)
Musím říct, že jsem se prvních asi sto stran trochu trápila, děj mi připadal trochu rozvláčný... Ale potom to dostalo rychlý spád a zbytek knihy jsem už zhltala. Když už jsem si myslela, že vím, o co jde, tak přišel další zvrat a všechno bylo jinak. To jsem si užívala. Ale úplný závěr knihy mi přišel trochu zmatený. Celkový dojem hodnotím čtyřmi hvězdami.
Škoda, přeškoda, že Host nevydal i pokračování Viktoriánské trilogie, které je Mapa času prvním dílem. U českého čtenáře to asi moc neuspělo, ono to nechytí po prvních stránkách, ale když dáte knize šanci, bude vás bavit, a díky štědrému počtu stran i docela dlouho. Autor je vtipný, prostředí přitažlivé, jednotlivé příběhy provázané a výborně vypointované a nenápadný hlavní hrdina, spisovatel H. G. Wells, si vás stránku po stránce získá. A ještě budete přemýšlet, jak by to cestování v čase mohlo fungovat...
Z celé knihy se mi líbilo, jak je čtivá a taky prostředí, kde se odehrává. První dvě části mě vážně bavily, ale ta třetí už bohužel ne. Klidně by tam už nemusela být.
Celou dobu čtení jsem přemýšlela, jestli se mi to líbí nebo ne. Ale pořád jsem četla a s časem byl dojem pořád lepší. Líbilo se mi prostředí i žánr. Kniha má tři části, kde jedna je na mě trochu moc romantická a trochu utahaná, ale druhá už je lepší a třetí mě vyloženě bavila. Líbilo se mi vystavění finální linie a zacházení s "realitou". Pěkný zážitek.
No, můj šálek čaje to asi moc nebyl, vlastně ani nevím proč, ale nedokázala jsem se do toho začíst, trvalo mi to hrozně dlouho a vlastně jsem se musela nutit do toho, abych tu knihu dočetla...
No...jediný co se nedá knížce upřít je obálka a čtivost.
Děj jako takovej je ale smatlanina.
Pokud vám teda nevadí, že je vše jinak, tak do toho jděte.
Pokud ale hledáte cosi víc a čekáte skutečnou "realitu" cest v čase, tak to snad ani nedoporučuju.
Takže moc nelíbilo.
Opět mě v knihovně zaujal přebal knihy. A kniha samotná mě vtáhla do děje. Prolínání postav v jednotlivých příbězích. "Parní" Anglie, taková temná. Zakomponvání reálných postav, po přečtení jsem začal číst H.G.Wellse. Tohle mi chutnalo.
Rafinovaný, vzrušující, zábavný. Hezky vykreslený Londýn konce 19. století, doby, kdy se věda stala společensky vzrušující záležitostí, vynálezy a objevy byly na denním pořádku. Dobře jsem se bavila způsobem, jakým autor propojoval skutečnou historii s fabulací, jak se reálné historické postavy setkávají s fiktivními a navzájem ovlivňují své životy. Místy to bylo i dramatické a napínavé, místy vtipné. Postavu spisovatele Wellse jsem si oblíbila od první chvíle a mám nutkání si jeho Stroj času hned přečíst. Knížka byla příjemným překvapením. Jednu hvězdu ale ubírám za trochu utahaný konec.
Zajímavý děj, jaksi mnohovrstevnatý a nepředvídatelný. Ovšem musela jsem poněkud překonávat tu první část, dokud tam vystupuje Andrew, tento hrdina byl poněkud otravný.
Nádherný, propracovaný román s nečekanými zápletkami i vyústěním děje. Kniha je jakoby složena ze tří částí, ale ty jsou vzájemně propleteny; děj se navíc odehrává v historickém Londýně, což je pro mě další plus ;). Kniha je svým způsobem napínavá, i když v ní nejde o život. Čte se sama nejen díky originální zápletce, ale především díky perfektnímu vypravěčskému stylu. Postavy jsou nádherně vykresleny a neměla jsem nejmenší problém s nimi sympatizovat. Opravdu nádhera :).
První část příběhu mě moc nezaujala, ale vytrvala jsem. Když pak přišlo zlomové odhalení, další část pro mě získala velice překvapivý a vtipný nádech.
Kniha je psaná s vtipem a nadhledem a zároveň s důrazem na počátky sci-fi literatury.
Kniha měla nápad, děj byl neustále zajímavý, krásné vykreslení starého Londýna a cestování časem mě nadchlo. Dávám 4 hvězdy za některé zbytečné pasáže, jinak propracovanost příběhu dobrá, kniha čtivá, konec zajímavý. Patří mezi ty, které si ponechám v knihovně.
Právě dočteno. Oči mi vlhnou, ačkoliv vlastně nemají pořádně ani důvod. Dle mého názoru epické dílo poukazující na to, jak nevyzpytatelné mohou být stezky budoucnosti a kupodivu i minulosti v závislosti na našich rozhodnutích. Narozdíl od mnohých jiných publikací zabývajícími se cestami časem, se v této autor mistrně popasoval s paradoxy, které v podobných případech často vznikají. Nejednou vás přiměje k zamyšlení. Ostatně, vzhledem k tomu, kolik o jistých věcech víme, v této oblasti nelze příliš věcí vyvrátit. A právě v uvěřitelnosti, propracovanosti a otevřené možnosti toho, aby si čtenář udělal vlastní názor (nevštěpuje vám svoji pravdu - nechává otevřený prostor), spočívá hlavní kouzlo tohoto díla.
V roce 1896 nebylo nic nemožné, cesty časem nevyjímaje. A právě v tomto duchu se nese román Félixe J. Palmy, který je tvořen trojicí novel, jež se vzájemně proplétají, ale jinak fungují zcela samostatně.
Genialita knihy spočívá v magickém slovíčku fabulace. V časech, kdy se neuvěřitelné často druhý den stávalo všední realitou, byli lidé ochotni uvěřit lecčemu. Autor tak mistrně využívá atmosféru doby a rozehrává motanici příběhů, které ve své podstatě nejsou fantaskní. To je kouzlo především prvních dvou částí, které právě díky tomuto detailu u mě naprosto excelovaly. Naneštěstí poslední třetina celkově pozitivní dojem pokazila, protože už nefunguje tak směle iluzionisticky.
Mapa času není dílem pro uspěchané čtenáře holdující zběsilé akci a překotnému ději. Svá tajemství vydává pomaličku a toto tempo pak udržuje až do posledního řádku. Příběh prodchnutý nostalgií časů dávno minulých, které jsou nenávratně pryč, stejně jako společenská očekávání, které k dané době neodmyslitelně patřila.
To zas jednou bylo sáhnutí vedle. Jako pocta H. G. Wellsovi pěkné. Jako "strhující příběh o cestování časem" totálně mimo. A to prostředí viktoriánské Anglie taky nic moc (po přečtení Kvítku karmínového a bílého mě prostě Palma neměl asi čím zaujmout). Jako celek mi to moc nedávalo smysl, příběhy nemají hlubší pointu a ještě ke všemu je vyprávění tak neuvěřitelně zdlouhavé, až to hraničí s těžkou nudou. Třešničkou na dortu je otravný "vševědoucí vypravěč". Nejsem si jistá ani cílovou skupinou, pro dospělého čtenáře s trochou rozumu se to nehodí, dětem a mládeži bych to nedala - asi jsem puritán, ale v jistých okamžicích jsem měla dojem zbytečné prvoplánové vulgarity...
Koneckonců Wellsův popis Murrayho románu mi přišel až nadpozemsky výstižný pro samotnou Mapu času: ".... jeho styl byl dětinský a nabubřelý, postavy chudě načrtnuté a dialogy postrádaly nápaditost.... Ne že by slova za sebou řadil bez jakékoliv estetické ctižádosti, román by pak byl nudný, avšak nakonec stravitelný.... výsledkem byl text plný legračních kýčovitých obrazů a směšných slovních obratů, které se zasekávaly v hrdle."
Po delší době pro mě pořádnější bichle :-) ale v podstatě se jedná o tři příběhy. Mě jako nenapravitelnou romantičku dostal druhý příběh o Claire a Tomovi. Celkem složitá zápletka, která ale nakonec logicky dosedá, klobouk dolů před autorem. První část byla na mě příliš depresivní a třetí fantasmagorická.
Zdařilý přebal knihy a anotace mě zaujaly natolik, že jsem si Mapu času půjčil. Bohužel, to ale nebylo takové jaké jsem si to představoval.
Příběh lze rozdělit na tři části, které se vzájemně trochu překrývají. Některé pasáže jsou vcelku dobré, to nepopírám, ale z celku jsem byl zklamaný. Své spokojené čtenáře si kniha určitě najde, ale já to nejsem. V procentech je na úrovni kolem 50%.