Marathon, příběh běžce
Radůza (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/248486/bmid_marathon-pribeh-bezce-710-248486.jpg
5
30
30
Tentokrát přední česká písničkářka spojila několik svých dovedností a napsala tak knihu povídek tvořících souvislou dějovou linku a každou z nich doplnila písničkou. Vznikl jakýsi knižní muzikál, který sama Radůza nazývá "chansonetto". Autorka popisuje příběh člověka, který v různých podobách prochází bitvami napříč staletími. Vyprávění začíná bitvou u Marathonu a končí na přelomu let 1945/46 v Sudetech, kde vrcholí jeho humanistické a protiválečné vyznění. Projekt vychází v době 70. výročí konce druhé světové války, jako připomenutí toho, jak bolestné jsou ztráty bez ohledu na to, na které straně bojové linie se nacházejí. Na albu se Radůza doprovází především sama za občasného doprovodu své koncertní skupiny ve složení Josef Štěpánek - kytary, David Landštof - bicí nástroje, Jan Cidlinský - housle, basa a hosty jako jsou Justin Lavash, Domažlická dudácká muzika, Kamil Jindřich, Monika Žáková a další. Kniha i album připomínají jak bolestné jsou válečné ztráty bez ohledu na čí straně jsou.... celý text
Přidat komentář
Neuvěřitelně silné povídky, které mi mnohokrát vehnaly slzy do očí... Nápad projít nejrůznější historické události pohledem obyčejných mi přijde skvělý.
Zároveň jsem si uvědomila, jak silná je lidská krutost, kterou obvykle člověk spíše přehlíží, protože vnímat je všechny by znamenalo šílenství...
Knihu jsem četla pomalu, pouštěla si k ní písně a přemýšlela. Ráda bych se k některým povídkám ještě vrátila, tak uvidíme, kdy najdu sílu.
Radůza se v prologu, intermezzech a v epilogu vymezuje jako pacifistka. Vypravěč podobně jako Londonův Ed Morrell putuje různými časy, má různé podoby, ale myšlenka zůstává stejná...
"Ne, nechci ti vyprávět o všech svých životech, neboť některé z nich měly význam jen pro mne. Střídavě jsem se přidával na stranu dobra i zla, neboť Bůh ví, že obojí je pro běh světa stejně dobré." (Intermezzo před povídkou Jana z Arcu)
Každý z příběhů má svou sílu - ať už zobrazuje zášť, intriky a manipulaci (Jana z Arcu), nebo proti sobě staví mužskou nadřazenost a ženské odhodlání (Bloody Joe).
"Zrozen jsa člověkem, lidskými vášněmi jsem zmítán a i to, že jim podléhám zajisté Bůh chtěl, neboť poznání mi to přináší, pokoru, shovívavost a soucit s poklesky a slabostmi ostatních. Nelze nemilovat a necítit strach." (Intermezzo před povídkou Maryszénka).
Nerudovsky až poeovsky působí povídka Doktor Krysa. Motiv krysy se objevuje ještě v povídce Miguelito ze španělské občanské války. Vypravěči jsou jak vojáci na frontě (Antoine adresuje dopis Madeleine v r. 1916), matky (Můj Timko), tak i kůň (Black Arrow), krysa, pes (Kuráž), nebo Blecha (ve stejnojmenné povídce pobaví označení ploch, které blecha okupuje).
Povídky jsou minimalistické, ale nastiňují velký příběh (Anito, má lásko).
Radůza opět dokazuje svůj všestranný rozhled.
No, jak to zhodnotit. Co se týče stylistické stránky díla, jedná se o slušný výtvor. Autorka psát umí a používat češtinu také. Kdybych měl hodnotit obsah díla, musím k tomu mít bohužel několik výhrad. Každá povídka je z jiné hiostorické doby, což samo o sobě je sice zajímavé, ale může to být i poměrně zrádné. Když začnu povídkou o bitvě u Marathonu, nemohu si pomoci, ale pro mě forma coby vyprávění tehdejšího muže a bojovníka zní od autorky nevěrohodně a místy až humorně. V textu je příliš mnoho jemnosti a romantické představivosti o epoše, která byla pravým opakem toho všeho. Nejvíce mě však zamrzela povídka Madeleine, protože se mi moc líbí stejnojmenná píseň. Když pominu fakt, že muž tehdejší doby by takovýto dopis pravděpodobně nikdy nenapsal (ale mohu se mýlit), tak úplně zásadní problém vidím v celém rádoby filosofickém sdělení (v podstatě celé knihy). Asi dokážu pochopit, že autorka je pacifistka, nemá ráda válku a nic s ní spojené a že celé dílo je koncipováno jako kritika války a "nesmyslného" násilí. Pacifismus je velice módní záležitost, ale neodpovídá na zásadní otázku. Je obranná válka ospravedlnitelná? Je žádoucí vést obrannou válku a bojovat za přežití svých blízkých a své země? Kdyby naši předkové byli pacifisté, neexistovali bychom dnes jako společnost (ve které mohou žít i pacifisté). Úvahy vojáka Antoina o tom, že bůh se na lidské utrpení jen škodolibě dívá a nezasáhne a tím je vlastně špatný, pro mě byly opět zklamáním. Svědčí totiž o autorčině zásadní neznalosti v tomto případě křesťanské religie. Dle tohoto učení dal bůh člověku svobodnou vůli jak k dobru, tak ke zlu. Na této svobodné vůli je založen koncept hříchu. Kdybychom neměli svobodnou vůli, nemohli bychom hřešit a páchat zlo. Úvahy typu - kdyby bůh existoval, nic z toho by nedopustil, jsou dětinské a bohužel hodně rozšířené. Proto musím, ač nerad, hodnotit takto nízko.
Každá povídka psaná jiným jazykem, každá povídka má jiný příběh, jiný náboj, přesto mluví o tom samém. Silné, krásné a zvoucí k opakovanému čtení a meditaci nad nadznačeným.
Útlá a přitom tak silná knížka! Alespoň co do obsahu. Ten, kdo si poslechne pouze hudební nahrávku o hodně přichází. Vnímám totiž, že teprve po přečtení knihy začnou písňové texty dávat větší smysl a lze je více prožít. Za příběh běžce bych dal hvězdičky čtyři - neoslovily mě intermezza a použití archaické češtiny (na můj vkus jí někde bylo až moc). Ale musím dát pět, kvůli tématu, které mi je blízké. Také kvůli tomu, že to muselo dát spoustu práce. A nakonec nemůžu přece vynechat hudební část, která je obdivuhodná. Marathon je opravdu velké dílo, které teprve čeká na docenění v širším měřítku. Moc bych to Radůze přál. Vlastně nám všem, protože ty tři tečky na poslední stránce jsou velice znepokojující.
Je to jako dostat čumkartu od K.Čapka,ale v dámském podání.Obsáhnout toliko podstaty běsu,opravdu pozvolna stupnující naléhavost jednotlivých povídek,která doslova vyvrcholí závěrečnou Grétkou.Autorčiny hrátky se slovíčky i zároven s naší češtinkou,potěšující záruka radosti ze čtení,tak jak je známe i z jejich písničkových textu.Lidstvo opájející se toliko druhy násilností,jež je pro druhé přeci lidskou přirozeností,pro další absurditou tohoto začarovaného kruhu...podobně jak v umírání za dlouhého dne - už to umím,to já jsem ten pacifista,já už umím zabíjet,ne jako Ti pokrytci,Ti pacifisti...
Pomsta,strach,nenávist,takový je svět bez příkras,optimismus hmm,naději muže každý najít sám u sebe.Je to tak jednoduše těžký mít rád,pravděpodobně jsme tu jen jednou,tak proč si to nekazit že ? Síla utlé knížečky,pocitově silná a syrová cesta maratonce v postavách matek i nečekaných vypravěču v souvislostech,obnažuje utrpení obyčejnosti osudu až na dřen.
Jednou co impéria rozkvetou,za čas zaváty prachem zustanou,co na to homo sapiens,bude si stále odpovídat otázkou-nikdy přeci není pozdě na změnu ?
Na konci knihy je ještě trochu místa,bude to stále pokračovat...osobně se přikláním,zároven si přeju,aby už ty stránky zustaly prázdné.
Souhlasím s Jarisko2, Radůza pro nás připravila opět velmi silné dílo, jak to ona už umí.
Písně z alba se vryjí velmi hluboko, aspoň pokud jim člověk opravdu naslouchá. Stylově je to opět trochu jiná Radůza, což jen ukazuje její nesmírný záběr a duševní i uměleckou pestrost. A také nebojácnost zkusit něco jinak, nově. Je prostě stále svá. A já sama v jejím podání zvládnu a dokonce mám ráda i písně ve stylu lidové hudby či country, které v Marathonu také jsou. Celkově je album velmi pestrou mozaikou stylů. Možná postřehy k hudbě nejsou úplně na místě v knižní databázi, ale nemůžu si pomoct, knihu povídek nelze od písní oddělit.
Útlounká knížka, knížečka..Přečtení, či poslechnutí audioverze, která je také obsažena v albu, zabere jen pár desítek minut, hodinku, dvě. Ale myšlenka, obsah, poselství, to je taková hloubka, krása a neuvěřitelný smutek ze shledání s čistou pravdou o lidském pokolení, jaké jsem nikdy, nikdy v žádné jiné knize nenašel. Tak, jako se překrásné bytosti, jež si říká Radůza, chvěl místy při čtení hlas, tak se mi téměř po celou tu chvíli, co jsem ji poslouchal, chvělo celé nitro. Úžasem a smutkem a bolestí...A to chvění trvá..
Kéž by tuhle knížku přečetlo, pochopilo a myšlenky v ní obsažené vzalo za své co nejvíce lidí, napříč světem, národy a náboženskými společenstvími. Kéž by....
Pozn.: V audioverzi, která je ve formátu mp3 na albu, nejsou obsaženy všechny povídky. Takže se určitě vyplatí najít si chvíli času a knížku si přečíst celou.
Ne jedna válka - ale průřez jejich zástupkyněmi. Má to půdorys Londonova Tuláka po hvězdách, ovšem vypravěči, ač spojeni jednou duší, jsou pěšáci, ženy, zvířata, ne vždy sympaťáci, ale v každém případě nositelé velkého příběhu. Radůza je interpretuje s vášní - a kdyby trochu méně vysvětlovala (nebo v několika málo případech neopakovala pouze to, co zazní v příslušné písni), jsem nadšena. Její síla je v empatii, citu pro jazyk a zničující konkrétnosti. A nutno dodat - má devět řemesel, z nichž některá ovládá přinejmenším slušně (jako autorství povídek) a některá dechberoucím způsobem (jako vše, co se pojí s písněmi a jejich interpretací).