Maraton a jiné pošetilosti
Luboš Brabec
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/180859/mid_maraton-a-jine-posetilosti-3cX-180859.png
4
46
46
Soubor svižných, vtipných a netradičních sloupků, které spojuje jediné téma: běh ve všech jeho podobách. Šestatřicet kapitol, šestatřicet různých pohledů na jeden z největších fenoménů dneška. Knížka není příručkou s návodem, jak uběhnout maraton, přesto se dozvíte vše podstatné, co k běhání potřebujete znát. Kdy a jaké pít pivo, který tréninkový plán je nejgeniálnější na světě, jak vypadá běžecká sexmise, kde najdete zemi běhání zaslíbenou nebo proč je druhý maraton důležitější než ten první. Maraton a jiné pošetilosti jsou čtivým a s nadhledem napsaným průvodcem po osudu rekreačního běžce, který nemá v genech příliš talentu, neusiluje stát na stupních vítězů a jehož nejmilejší tréninkovou metodou je sled pokusů a omylů. Tedy průvodcem po osudu drtivé většiny z těch, kdo si párkrát do týdne obují maratonky a vyrážejí na běžecké stezky. I proto se první vydání, na nějž se v crowdfundingové sbírce složili budoucí čtenáři, setkalo s nadšeným ohlasem a náklad byl rozebrán během několika týdnů.... celý text
Přidat komentář
Šestatřicet svižně napsaných fejetonů, které se pěkně a rychle čtou. Všem těm podivným běžeckým libůstkám, které autor (a vášnivý běžec) stačil vypozorovat, je věnováno vždy několik stránek napsaných s větším či menším humorem. I přes nadsázku a lehkou ironii, se kterou autor píše, mám z knížky mírně trpký pocit. Rozumování a předkládání, co je dobře a špatně, či dokonce názor, že běžci, co zaběhnou maraton za čtyři hodiny (a nedej bože více!), prakticky na trať nepatří, mi kazily zážitek ze čtení.
Krásná česká kniha s běžeckou tematikou, psaná s přehledem, rozhledem i nadhledem.
U tohoto typu knihy hraje velkou roli, jak člověku sedne autorům styl psaní či humoru a v mém případě mi to sedlo, takže jsem byl s knížkou spokojený. Formou krátkých fejetonů či úvah autor nahlíží na různé aspekty běžeckého sportu, často nechybí nadsázka či zlehčující podtón, což mě velmi bavilo, protože jestli mě něco u běžeckých knížek nebaví, tak je to hra na absolutní vážnost a serióznost.
Příjemné, oddychové čtění. Autor má rozumné názory a pohled na běhání, proto se knížka čte velmi rychle. I vzhledem k rozsahu je to velmi příjemná jednohubka.
Knihu bych zařadil, jako ideální "záchodové čtení". Tím rozhodne neshazuji obsah, ale díky krátkým a vtipně napsaným kapitolám o běhání se dobře čte právě na oné místnosti, kde je každý nejraději sám.
Mně se kniha moc líbila, protože jsem se v ní, jakožto hobby běžec, často poznával.
Po tom ako som si precital kometare inych nedaval som knihe velku sancu. Chyba! NIe som "veteran" ani "mlady zajac" ale vela krat som mal pocit ze citam myslienky zo svojej hlavy len trochu viac vtipne napisane. Kniha sa cita velmy dobre a jednoducho a co sa tyka inych knih o behani od velkych hviezd ... toto hlavne nie je reklama na bio stravu, tenisky a neviem co vsetko ine. Je to proste pohlad na behanie od bezca "strednej" triedy.
První dvě, tři kapitoly byly prima. Následné kapitoly se mi líbily míň a míň. Chvílemi rozumování a naznačování co je dobře, co špatně. Odsuzování módních vln v běhu. Přínos nepociťuji, ani chuť víc a lépe běhat. Ale snad jsem rozmazlený z jiných běžeckých knih, nebo ze zápisků na dailymilu...
Kniha se s ohledem na krátké kapitoly čte velice snadno a svižně. Přišlo mi to jako sbírka fejetonů, jejímž ústředním tématem je maraton, přesto to není pouze o běhání. Autor se zabývá nejen samotným "sportem", ale také zázemím, změnou přístupu, včetně marketingového "šílenství", se kterým se nyní maraton potýká. Může se zdát, že kapitolky jsou psané jednoduše, mají však svou hloubku, např. jen taková nevinná poznámka, že běžec před závodem "chodí na záchod", ale někteří pořadatelé na to nemyslí - je to tak prosté a pravdivé(!)
S celou řadou myšlenek jsem se ztotožnila, s některými jsem nemusela zrovna souhlasit, ale autor se nevnucuje. Jednoduše máme každý trochu jiný názor.
Možná bych vytkla jednu věc, i když to snad není přímo výtka, ale jen postřeh (nebo nepochopení?) - prostě při čtení textu jsem nabyla dojmu, že autorovi je minimálně 60 let (nebo alespoň 50). Snad to způsobily úvahy typu: říkají mi "veterán", kam patřím, ale raději bych měl označení master..., pamatuji časy, kdy..., provází mne bolístky... apod. Proto jsem se zděsila, když jsem na konci knihy přelouskala životopis a zjistila, že autor je jen o dva roky starší než já. Co na to říct? Asi jen "no comment". :-)
Knihu mohu jen doporučit!
Ten text mi přišel trošku průhledný. Hodnotím-li však obsah těch krátkých "sloupků", dokáži si zcela jasně vybavit atmosféru běhání. Jako mladší jsem běhala přespoláky, takže jsem s ubíhajícím textem pociťovala nervozitu před startem, všechny ty tretry a tenisky od bahna na stěžklých nohou...Ale po stylové stránce? Vůbec mě to neoslovilo. Občas mi přišlo, jako bych četla texty středoškolského studenta, sic zdařilé, ale trošku předvídatelné (víte, co myslím). Tím více mě překvapilo, že autor je novinář (?!).
Pro "běhavce" je to knížka motivující, nebo třeba úsměvná. Já nyní holduji trošku jiným sportům, takže jsem s některými názory v knize trošku nesouhlasila, avšak pohled autora na běh (jako takový) mi byl sympatický. Taková oddechovková knížka.
Pohodové čtení o běhání k odpolední kávě. Při čtení některých kapitol jsem si připadal, jako bych četl své myšlenky, v některých kapitolách jsem se dozvěděl něco nového o běhání, ale jsou v knize i myšlenky, s kterými se nestotožňuji.
Příjemné čtení pro každého běžce, obzvláště do tramvaje, neboť kapitoly jsou celkem krátké (pár stránek) a dost nezávislé na sobě.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2014 |  Můj dlouhý běh |
| 2017 | Můj divoký hokejový život |
| 2014 |  Maraton a jiné pošetilosti |
| 2020 | Ještě jeden maraton |
| 2006 | Kluby NHL 2007 |
"Když jsem nebyl rychlejší než minule, považoval jsem svoje úsilí za ne příliš úspěšné"
"I běh do slepé uličky je přeci během"
"Ještě před minutou jste utíkali svižně, ale teď máte co dělat, aby se vašemu pohybu dalo pořád říkat běh"
"S pitím to není nutné přehánět ani v tréninku. Pokud rtuť teploměru nemíří zběsile vzhůru nebo není venku dusno jako v pařeništi, dá se i volný dvouhodinový běh zvládnout bez cykloláhve za pasem. Vlastně je to ideální příprava na méně příjemné podmínky"
"Maraton je samota v hromadné podobě"
"Právě kvůli té stále vzácnější osobní svobodě běhám sám. Nemusím se s nikým domlouvat, podřizovat se jeho diáři ani kondici. Jdu běhat, kdy chci, kam chci a jak rychle chci"
občasný kňú tón, což je věc percepce, a samozřejmě nemůže chybět pivíčko
"to, že si párkrát týdně po tréninku dáte dvě tři piva, z vás ještě alkoholika neudělá“