Marie Kristýna, nejmilejší dcera Marie Terezie
Jiří Hanibal
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/298377/bmid_marie-kristyna-nejmilejsi-dcera-mar-8N7-298377.jpg
4
69
69
V novém historickém románu líčí oblíbený autor pohnuté, mnohdy dramatické osudy rakouské arcivévodkyně Marie Kristiny, dcery Marie Terezie a císaře Františka I. Štěpána. Přišla na svět v den pětadvacátých narozenin své matky; patrně už proto jí matka dávala přednost před svými ostatními dětmi. Půvabné dívce jako by od počátku přála šťastná hvězda. Později se provdala za muže, kterého si sama vyvolila – a s milovaným Albertem založila ve Vídni Albertinu, snad nejznámější galerii umění.... celý text
Přidat komentář
Typický Hanibal, tedy čtivý historický román založený na historických faktech. V tom posledním mám "problém", poněvadž jsem o Marii Terezii, "její" době a dětech již leccos přečetl, takže mě děj knihy takřka ničím nepřekvapil. I proto uděluji slabší čtyři hvězdičky a knihu doporučuji jen těm, kteří toho o Marii Kristýně a jejích blízkých ví spíše méně než více.
Tentokrát se mnou asi něco je, když podobnou knihu hodnotím blbě. Marie Kristýna byla asi favoritem své mamky, ale moje ne-e.
Nedokázala jsem se začíst do jediného příběhu.
Možná uškodilo právě jejich strídání - tu z pohledu dítěte, pak mamky, otce, lidí kolem, jiných sourozenců...
U podobných zpracování pro mě bývá problém poznat, a většinou to nejde, co vychází z nějakých dobových pramenů a co si autor domyslel.
V knize mi zpočátku vadilo neustálé střídání vypravěčů spojené se skákáním do minulosti, postupně se mi však kniha četla lépe a nakonec ve mně zanechala příjemný dojem. Kniha patří k tomu lepšímu, co autor napsal.
Čtivě napsaná historie, jemné vyprávění. Kniha má málo stran, děj pěkně ubíhá.
Já jsem z této knihy lehce na vážkách... Velice dobře napsané, čtivé, zhruba do třičtvrtě knihy... Ke konci (posledních pár stránek) mi přišlo, jakoby autor chtěl už mít knihu co nejrychleji dopsanou a prostě tam ty slova sázel, jak mu na mysl přišly. Oproti předchozímu ději mám z konce dojem rozkouskované osnovy, která ještě chtěla nějaké podrobné doplnění... Nicméně i přes to považuji tento román za jeden z nejlepších, které jsem od p. Hanibala četla. Období Marie Terezie je jedno z mých oblíbených a musím říct, že kniha v celkovém rázu nezklamala.
Čtivá knížka o Marii Kristýně a ostatních dětech slavné panovnice.
Jestli však byly jejich vzájemné vztahy a city takové, to těžko říct.
Marie Kristýna, často oslovovaná Mimi, prý byla nejmilejším dítětem Marie Terezie. Narodila se v den 25. narozenin této velké panovnice a ta to pokládala za Boží znamení. K tomu byla Mimi krásná, inteligentní a navíc patřila k dětem, které to s rodiči prostě umí.
Kniha zdaleka není jen o Marii Kristýně, je i o ostatních dětech Marie Terezie a je i o panovnici samotné. Dokonce bych řekla, že je především o ní, takže tak úplně název knihy nechápu. Děj zahrnuje celé období její vlády a to je úctyhodná doba, celých čtyřicet let panovala nad habsburskou říší. Pravděpodobně hlavně proto, že byla moudrá, hovořila několika jazyky a především byla velmi pracovitá.
Na historický román mně to připadalo trochu strohé. Místo poutavého příběhu na pozadí skutečných událostí to na mě občas působilo jako literatura faktu jen částečně románově zpracovaná.
Děj zabírá velké časové období a kniha není počtem stran nijak rozsáhlá, takže žádný úsek vlády Marie Terezie ani život její dcery nemůže být zpracovaný podrobněji. Je to takový rychlý celkový přehled.
Jako vždy u tohoto autora je literární styl příjemný, kniha se lehce čte.
Ráda se poučím o historii, kterou autor zpříjemní příběhem hlavních postav a nevadí mi, že si někdy tak trochu vymýšlí. Stejně nikdo neví jak to přesně tenkrát bylo.
Poutavě napsaná kniha, čte se velmi dobře, ani na chvíli nenudí. Hlavní hrdinkou je Marie Kristýna, ale téměř polovinu příběhu vidíme z pohledu Marie Terezie, což je pro příběh přínosné.
Oceňuji, že kniha se nevěnuje jen Marii Kristýně, ale i jejím souroznecům, jejichž osudy nejsou tak známé. Kniha se zabývá vsekrze soukromým životem, nikoli politikou, byť i tato část by mohla být zajímavá.
Navíc je nejvíc prostoru věnováno mladšímu věku, druhá půle života je jen načrtnutá, jak už to v knihách autora často bývá. V tomto případě je to docela škoda, protože hrdinka neměla nouzi o zajímavá dramata.
Krásně napsané, zase pohled z nového úhlu, přes léto jsem jela na takové historické vlně a moc se to povedlo, měla jsem štěstí na výběr knih. Jen mě ta kniha vede k otázce jak je možné, že má matka ráda jedno dítě více než ostatní...
Kniha mě vtáhla krásně do děje hned od začátku a byla velmi čtivá. Viděla jsem spoustu filmů o Marii Terezii a takto jsem si rozšířila obzor nejen o osudy dětí Marie Terezie, ale i některé detaily o Marii Terezii a Františku Štěpánovi více jako rodičích. Trošku jsem se ke konci ztrácela v postavách(dětech), ale to bylo zřejmě kvůli tomu, že jich Marie Terezie měla tolik.:))
Více se mi líbila až druhá polovina knihy. Z dějepisu jsem znala především Josefa a Marii Antonii. Ale i ostatní děti Marie Terezie měly zajímavé osudy.
Hanibalovi se nedá upřít, že se snaží si nastudovat fakta, přesto se ale bohužel nedokáže vyhnout hrubým chybám.
Poutavé čtení o životě na dvoře Marie Terezie, zaujalo mě, čtivé a poučné zároveň.
Velmi poutavé čtení nejen o Marii Kristýně, ale i o její matce Marii Terezii, opravdu úctyhodné ženě.
Dojem trochu kazí chaos. Za velké množství postav s podobnými jmény autor nemůže, ale trochu jsem se místy ztrácela i na časové ose.
Jakákoliv kniha, která se nějak týká Marie Terezie a potažmo její rodiny je pro mne velkým lákadlem. Ani tato mne nezklamala.
Takové malé nakouknutí pod pokličku císařského dvora. Některé věci jsou známé, některé rozšířily mé obzory.
Štítky knihy
18. století Habsburkové Marie Terezie, královna, 1717-1780 historické romány
Autorovy další knížky
| 2006 |  S pečetí viny |
| 2014 | Kat lidumil |
| 2017 |  Mrazné květy na skle |
| 2013 | Neklidná duše Evy z Rožmberka |
| 2008 | Velmož tří králů |
O Marii Terezii a jejích dětech a vládě jsem už přečetla několik knih, ale takhle o jedné z dcer ne a byla to příjemná změna. Na jednu stranu byla Mimi protěžovaná a měla mnoho výhod, ale věřím tomu, že i právě kvůli tomu opravdu s ostatními sourozenci moc nevycházela. A asi nebylo zrovna snadné vyrůstat s takovou hromadou bratrů a sester, kteří neměli takovou přízeň matky, jako právě Marie a dávali jí to najevo. Což se tady povedlo celkem dobře zachytit.
Vždycky mě navíc zajímal její vztah s manželkou jejího bratra a tady je to podané zase z jiného úhlu než jsem zatím četla. Jediné, co mi trošku nesedlo, bylo to střídání pohledů. Kapitoly o Mimi byly z jejího pohledu, ostatní ne. To samé to skákání v čase. Přišlo by mi logičtější psát to celé stejně a souvisle v jedné časové lince, ale to je spíš takový detail.