Marina
Carlos Ruiz Zafón
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/115938/bmid_marina-Q1d-115938.jpg
4
312
312
„Po patnácti letech se mi vrátila vzpomínka na ten den. Viděl jsem toho mladíka, jak se potuluje mlhou kolem nádraží Estación de Francia, a jméno Mariny mě znovu zasáhlo jako čerstvá rána. Každý z nás má ve své duši zamčené nějaké tajemství. A tohle je to moje.“ Píše se rok 1980 a mladý student Oskar Drai na jedné ze svých zasněných toulek potkává odvážnou Marinu. Společně se vydávají za záhadným znamením černého motýla. Nemají však ani tušení, jaké hrůzy na ně v temných uličkách Barcelony čekají.... celý text
Přidat komentář
Zafón je opravdový mistr slova, kterého se nemůžu nabažit. Před Marinou jsem od něj četl Stín větru a Zářijová světla. Jedním slovem paráda. Zejména Stín větru, což je jedna z nejlepších knih, jakou jsem kdy četl.
Přejděme k Marině. Do rukou se mi dostala úplnou náhodou. O to větší radost jsem měl, když jsem si po pár stránkách uvědomil, že držím v rukou další Zafónův poklad. V letadle cestou do Stockholmu jsem se nemohl od čtení odtrhnout a postupné odkrývání dávných a dechberoucích tajemství ukrytých v barcelonském srdci temnoty způsobilo, že jsem stránky otáčel rychlostí závodu Usaina Bolta na 100 metrů.
Marina nabízí strhující, leč možná trochu předvídatelné vyústění děje. To jí ale nijak neubírá na kráse. Je třeba si uvědomit, že v první řadě nejde o čtení pro dospělé.
Nejvíce mě ale dojal závěr, který jsem proplakal a kvůli němuž jsem oněměl. Víc netřeba dodávat.
Kniha se mi moc líbila, byla velice čtivá a nemohla jsem se od ní odtrhnout. Tedy až do strany 213. Vysvětlení celé té záhady pro mě totiž bylo, bohužel, velkým zklamáním.
Přestože fantasy téměř nečtu, horory minimálně a nejsem cílová skupina ani věkem, tady jako nejvýstižnější hodnocení musím napsat - úchvatné!
Knihu jsem četla kvůli oblíbenému autorovi. Carlos Ruiz Zafón je mistr slova s vytříbeným stylem.
Marina je tajemný příběh a prostupuje jím temnota, kterou pomáhá vykreslit děj často se odehrávající v mlze, tmě, za deště. I z Barcelony, mimo známých míst, jsou hodně popisována neznámá zákoutí a temné uličky.
V knize, především na konci, najdeme pár životních postřehů, z nichž některé pohladí a některé vhánějí slzy do očí. Celkově to není veselé čtení, ale je kouzelné, tajuplné a děj čtenáře strhne a nenechá vydechnout. Já jsem si to moc užila, ač místy smutné, bylo to krásné počtení.
Dva samostatné nesourodé příběhy, které měly působit jako jeden celek, ale mně se to tak vnímat za celé čtení nepodařilo. Působivé líčení města, ulic a uliček, domů, podzemí, celkově celé atmosféry města (nikoli ovšem strašidelné), jen se to vzpíralo mé představě moderní Barcelony v roce 1980. Takže konečný pocit? Rozpačitý.
Knihu jsem četla kvůli Čtenářské výzvě a mile překvapila. Není to žánr, který bych běžné četla, ale příběh mě zaujal.
Neurazí ani nenadchne. Místy se mi povídání zdálo krapet přitažené za vlasy a vlastně se mi zdálo, že se děj skládá ze samostatných dvou příběhů - jeden o honbě za zloduchem, druhý o Marině. Zkrátka taková knížka, když chcete trošku "bububu" povídání, ale bát se u toho nechcete :)
Mi se knížka moc nelíbila. Osobně jsem vůbec nepocítila tu atmosféru a strašidelnost, o které tady většina lidí v komentářích mluví. Kniha měla možná nějakou skrytou myšlenku, ale na mě nějak vůbec nezapůsobila a nezanechala ve mě žádný dojem. Mrzí mě to, ale toto opravdu nebyl můj šálek čaje a mám pocit jako bych četla něco úplně jiného než všihni ostatní.
Na knihu jsem náhodou narazila v knihovně a po přečtení jsem hned dostal chuť jet do Barcelony.
Kniha byla opravdu krásná. Děj je místy šílený a moji rodiče by označili knihu za fantasmagořinu, ale pokud se prohrabete začátkem s nenápadným citlivým hošíkem Oskarem a pokračujete dále k tajemné Marině a jejímu tátovi. Začnete knihu postupně milovat a nebudete chtít odložit. Kniha mi připomínala dobrý seriál, ale najednou se děj láme a sledujeme přiběh někoho jiného, je problém to všechno probrat, protože děj je najednou úplně mimo koleje.
Kniha byla opravdu moc krásná, ta temná atmosféra Barcelony, prostě doporučuji.
Krásná kniha... nejvíc se mi líbila ta pochmurná atmosféra, ta byla brilantní. Napínavá, tajemná a krásná četba. Autor opravdu umí psát.
Hned v prvním odstavci byl znát rukopis R.Zafóna. Velmi čtivý, poutavý příběh z Barcelony. Jen trochu více strašidelné, zejména při večerním čtení :) Díky za společné čtení, P. :)
Původně jsem chtěl napsat něco jako - opět milá Zafónova barcelonská poetika, v porovnání se Stínem větru poněkud přímočařejší děj, ale o nic méně půvabné, místy až romantické čtení, laskavé vyprávění psané světlem a mlhou. To všechno vlastně sedí.
Ale tohle! Bylo! Strašidelné!
Děkuji, K. Ty víš za co.
Že autor psát umí, jsem se přesvědčila již v předchozích přečtených knihách. Příběh dospívajícího Oskara a Mariny je přesně tak dobrodružný, napínavý, ale i ponurý a temný, jak je u tohoto autora zvykem. Postupné odkrývání záhady černé dámy a minulosti Michala Kolveníka činí z knihy skvělou hororovou jízdu, díky které se ocitáme v zašlých uličkách Barcelony. Trochu smutno je mi z konce, ale jinak skvělé.
Už bych si asi měla dávat pozor na knihy, kde jsou hlavní hrdinové děti nebo dospívající. Na mě to prostě byla až příliš velká duchařina. Jsem si ale jistá, že kdyby mi bylo náct, byla bych nadšená...
Nemohu se nezmínit o špatném překladu. Měla jsem k dispozici jak anglickou, tak českou verzi knihy. Občas jsem něčemu úplně nerozuměla a pokusila jsem se to vyhledat v české verzi a dvakrát prostě celý odstavec chyběl. A protože pochybuju, že anglický překladatel si svévolně přidával odstavce, tak tipuju, že česká překladatelka obtížné pasáže prostě vynechávala. Při jednom takovém pátrání jsem navíc narazila na perlu „Kůži na rukou měla od louhu celou svraštělou. Při pohledu na žíly na jejích oteklých lýtkách to člověka až zabolelo.“ (V angličtině jsme po celou dobu zůstali u horních končetin.)
Páni! Tohle byla snad nejůžasnější kniha, kterou jsem kdy četla. Nejen že se to skvěle čte, děj je dokonale promyšlený, ale navíc si od knihy ještě něco i odnesete. Je to prostě úžasný! Rozhodně si přečtu i nějakou další knihu od tohoto autora a na Marinu budu ještě dlouho vzpomínat. ,,Nejvíce vzpomínáme na to, co se nestalo."
Marina je krásný příběh. Není to žánr "horor, sci-fi / fantasy" jen sám o sobě. Je to hodně čtení pro mláděž. Zafóna jsem si oblíbila ve Stíhnu větru. Umí báječně popsat krajimu staré Barcelony, do které umisťuje své romány. Marina mě uchvátila jeho nevinnou ale silnou myšlenkou.."Nejvíce vzpomínáme na to, co se nestalo." Ohromné, jak může malá ale pravdivá myšlenka, způsobit tak silnou reakci u čtenáře.
Autorovy další knížky
| 2018 |  Stín větru |
| 2012 | Marina |
| 2019 | Labyrint duchů |
| 2018 | Andělská hra |
| 2013 |  Kníže z mlhy |
Z knihy jsem hodně rozpolcená. Na jednu stranu se mi líbila, na druhou mě v určitých pasážích nudila...Chvíli jsem plakala a chvíli usínala...Takže tři hvězdičky jsou tak akorát.