Marinka
Karel Hynek Mácha
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/524779/bmid_marinka-6532a925eb244.jpg
4
276
276
Lyrická povídka o tragické lásce autora k nemocné, umírající dívce. Jednoho májového večeraoslovuje básníka žebrající houslista a předává mu dopis od své nemocné dcery Márinky, která ho žádá, aby ji navštívil. Ráno proto odchází do chudinské čtvrti na Františku a navštěvuje na souchotiny umírající Márinku. Dívka jej okouzlí svojí nevšední krásou, ale také hudebním talentem, obdivem a znalostí básníkových veršů. Nastává loučení, básník odchází ze svým nemocným přítelem. Když se po několika dnech vrací, stává se už jen tichým účastníkem Márinčina pohřbu. Tragický příběh vrcholí smrtí Márinčina otce.... celý text
Přidat komentář
To byla nádhera, to byla symfonie! Mistrovské dílo plné poetických obrazů, hlubokých emocí a melancholie.
V ději můžeme sledovat samotného autora, který se setkává s nemocnou dívkou Marinkou (ta je zde i jako symbol krásy a křehkosti mládí, které je nevyhnutelně směřováno k zániku) a prožívá s ní krátkou, ale intenzivní citovou zkušenost. Moc se mi to líbilo! Děkuji za e-knihu zdarma.
Chvilku trvá zvyknout si na starou češtinu. Usnadní to však verše podobné těm z Máje. Samotný příběh je tak moc dojemně romantický, až působí kýčovitě.
Jsem zděšena, jak nízké hodnocení toto dílo má. Nebo spíš stavem čtenářské gramotnosti hodnotících čtenářů? Nevím... Uf!
Povídka, ve které v dnešní době nejde ani tak o děj, jako spíše o jazyk, kterým je napsána. Musím přiznat, že některé obraty mi daly zabrat, ale přečtení této krátké povídky bylo příjemnou změnou a vítaným odreagováním od současné tvorby, zejména od detektivek.
Asi zatím nejgeniálnější Máchovo dílo, co jsem četla, a to ve všech ohledech. Myslím si, že vůbec nejde o ten "jednoduchý" tragický příběh o lásce. Upřímně jsem si mnohem víc vychutnávala lyrické části, někdy mám pocit, že Mácha do prózy dokázal dát víc geniálních jazykových prostředků a myšlenek, než do poezie. Nicméně nemůžu říct, že bych tuhle prózu chápala. Večer na Bezdězu možná poskytuje jistá vodítka, ale ve finále mi po přečtení zůstalo víc otázek než odpovědí. Ale tak to má být. :)
Jednoduchý příběh nešťastně zamilovaných.
V dnešní době hůře přístupný - řada přechodníků a lyrických pasáží.
Kratoulinka povidka. Dej se vyvijel uplne jinak, nez jsem cekala, ale moc se mi libila.
Čekala jsem, že z toho budu stejně zklamaná jako z Máje, ale překvapivě byla Márinka o dost lepší. Krátká, trošku smutná četba, ale příjemné zpestření odpoledne.
Opakování typické pro Máchu se mi v této povídce velice líbilo. Moc hezky zdůrazňovalo žal a vzbuzovalo větší vážnost.
Četl jsem krásné vydání z roku 1959. Musím uznat, že byl Mácha poeta. A v této próze to jde vidět. Obsahově mi přišla Marinka příliš jednoduchá, dějově poněkud prázdná. Ale o děj tu určitě nešlo. Místy jsem měl pocit zbytečného opakování částí vět...
Moc se mi to líbilo (což o Máji říct nemůžu a nic jiného jsem od Máchy nečetla). Dokonce jsem si i poplakala.
Milý příběh, ale nějak moc rychlý. Obvykle u knížek kritizuju, pokud něco, spíš zdlouhavost, ale kupodiu tady mi to přišlo naopak. Kdyby byl totiž trochu popsán nějaký vývoj jejich vztahu, ničemu by to neuškodilo. Takhle to na mě nejenom působilo těžko uvěřitelně, ale až mi přišlo, jako kdyby někdo z knihy vytrhal pár stránek, takové skoky v ději... Ale chápu, epika v tomto dílku nakonec nemá jednoznačně první místo, takže přestanu být drzá a kritizovat Máchu. :D
A co se teda musí nechat, že Mácha je romantik každým coulem a umí zkrátka dobře psát. :-)
Krátké čtení, takhle bych si představovala všechnu povinnou četbu, pouze 29 stránek :) ovšem obsah...já nevím, tohle století není pro mě, ale přetrpět to musím :)
Nejsem milovníkem K. H. Máchy, nepřesvědčil mě Máj ani Márinka, ale není to nic, co by se nedalo přečíst. Možná s věkem dozraji k hlubšímu pochopení těchto děl a zamiluji si je. Zatím je to pro mě jen dílo, které jsem četla k maturitě a to několikrát, abych porozuměla tomu, co se snaží sdělit.