Gladiátor z Venusie

08.10.2023

To nejsmutnější
na mých výpravách je,
že musím opouštět lidi,
kteří mi darovali své přátelství
a se kterými jsem sdílel radost i smutek.

Strašně mě to baví. Víte, když jste přesvědčeni, že už vás spisovatel nemůže překvapit, žasnete nad tím, jak to zase dokázal! Jean-Pierre Garen opět zabodoval. Sice se tu opakují některé věci a činy, ale čtenář (i já) má pocit, že něco je jinak. Říkám si, sakra, je to již třicátá druhá (32) kniha ze života Marka Stonea, tak co je tady jinak? Víte, co je jinak? Všechno! Sice tu je sekretářka generála Knova, Peggy, ale ještě se neusmívá (a Mark jí nepozval na večeři), Ray, osobní robot Marka Stonea je divný, není tu Neptun II., ale jen Neptun a to nemluvím o Else Svenssonové, Markovo dlouholeté partnerce. Jako bonus zde poznáme Johna Estebana, majitele továrny na jídelní automaty. Ty automaty na které si Mark neustále stěžuje (bude stěžovat), že jídlo v nich se skoro nedá jíst.

Malá ochutnávka:
Kapitán Mark Stone vešel do gigantické budovy Služby pro dohled nad primitivními planetami. Byl to statný mladý muž v polovině třicítky, energických rysů, s krátce ostříhanými hnědýni vlasy.
Hned se k němu přisunul bezpečnostní robot oviod s mnoha chapadly, jež se velice snadno mohla změnit ve smrtící zbraně a Stone mu do otvoru zasunul identikartu.
Pokračujte; pravil robot. . .

Ne, nebojte, vše se dá vysvětlit, není to konec. Je to vlastně začátek. Tuhle knihu bych klidně zařadil pod číslem 1 (jedna) v této sérii. Tady se totiž teprve formuje celá ta osnova kolem Marka Stonea, kapitána pro dohled nad primitivními planetami. Zde potká Elsu, zde se mu naskytne možnost mít dokonalého robota se kterým bude sdílet přátelství, tady ani nemá svou osobní loď Neptuna II. Tohle jsem si tedy užíval plnými doušky. Dokonce tu zjistíte i zajímavou (a možná pro někoho i krutou) informaci o tom, jak a za jakých okolností se Mark setkal s Elsou. Perfektní. Doporučuji všem magorům do této série.

Citát: Primitivní planeta není park oddechu a kultury.