Šarlatová květina

04.01.2024

„Potřebuji dobrovolníka,
a to na obtížnou misi.“
„A tím dobrovolníkem
budete vy!“


„Řekněme, že nemám rád vůni šarlatových květin.“

Mnozí, kteří čtou sérii tak, jak vyšla u nás, si jistě vzpomínají, že bylo několikrát v příbězích řečeno, jak Mark Stone táhl svého „rozbitého“ robota několik kilometrů neznámým územím, aby jej zachránil. V tomto příběhu tato dramatická situace je. A vysvětlení je opět velmi jednoduché. Šarlatová květina je ve skutečnosti teprve čtvrtou knihou s kapitánem pro dohled nad primitivními planetami Markem Stonem, kterou Jean-Pierre Garen napsal.

Malá ochutnávka:
Káď zčervenala a potom přešla do žluti. Mark jeho reakci nechápal, ale neustával. Představoval si teď, jaká by asi byla noc s oběma ženami najednou. Pečlivě se soustředil na co nejerotičtější výjevy a opatrně vyňal z krabičky jednu kuličku a hodil jí do kouta, kde podle Raye byl přívod energie.

A musím uznat, že jsem byl opět překvapen brutalitou některých střetnutí. Jakoby tu pan spisovatel ještě neměl zábrany a krvavé scény předhazuje svým fanouškům absolutně bez výčitek. Je z toho cítit surovost. Teprve u pozdějších příběhů se snaží krev a násilné scény minimalizovat. Vlastně se tu střetávají dva faktory: kvalita a logičnost příběhu a jeho tvrdší stránka. U novějších příběhů je to obráceně. Dává se tam přednost nenásilným scénám a logičtějšímu ději. A já vám vlastně ani nevím, která ta forma se mi líbí víc.
Osm půlek Šarlatových Hetešáků:
( ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ )

Citát: Uvědomil si, jak se on a všichni agenti považují za kdovíjaké dobrodruhy, ale bez ochranného opasku a funkčního androida je to něco docela jiného.