Markéta Lazarová
Vladislav Vančura
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/269420/mid_marketa-lazarova-269420.jpg
4
1140
1140
Baladický příběh velkého milostného citu, zasazený do dávné minulosti středověkých výprav loupeživých rytířů, kdy láska, krutost i nenávist, vášně i vznešené ideály, mužná rozhodnost a odhodlanost byly na prvním místě. Mnozí kritici vytýkali Vančurovi, že dílo postrádá jakoukoli ideologii, nic neřeší, neopírá se o dějinné události a neoslavuje českou historii. Možná proto je ale nadčasové. Kouzlo tohoto svérázného díla, je především ve Vančurově úchvatném básnickém stylu a kultivovaném jazyce. (převzato ze zadní části knihy)... celý text
Přidat komentář
Jestli to někdo s češtinou uměl, tak to byl Vančura. Jeho čeština nepopisuje situace, ale rovnou svojí melodičností nastoluje i atmosféru - a protože je květnatá, pro baladické příběhy se nesmírně hodí. Jakoby se Vančura nevymanil sám ze středověku nebo z vln dávných dob. Vždyť takhle píše i Rozmarné léto i Obrazy z dějin národa českého... Zkrátka Marketa Lazarová je jeho vrcholné dílo, s tím se nedá nic dělat. Je to plastický obraz středověku, který se Františku Vláčilovi podařilo vyjádřit úplně stejně intenzivně, taky se na něj dokázal naladit. Síla příběhu je v té proměňující se dynamičnosti, dramatičnosti a v tom, že titulní hrdinka se stává částečně obětí své doby. Je v tom vše - láska, zrada, vášeň, smrt, všeho jakoby se Vančura dotýkal nějak bazálně, základně, jako by sahal někam ke kořenům civilizace. Opravdu magické dílo.
Vančura mě naprosto odzbrojil, už dlouhou dobu se potýkám s nepřátelstvím vůči literatuře a zejména próze 20. století. Ona lyričnost kterou jsem marnotratně hledal se zjevila právě v těchto řádcích. Právě možná díky Markétě Lazarové na prózu této epochy nezanevřu a budu se k ní vracet častěji než sporadicky.
Je to skvělá próza, velmi působivá. Nevěřím ve znásilnění jako začátek lásky. V tomhle směru mi přijde próza jako typický kýč, ač bravurní a strhující. Líbí se mi velmi podoba jména Marketa s krátkou druhou slabikou a nechápu, proč se protahuje. Je to škoda. Vančura žádnou "Markétu Lazarovou" nenapsal.
Nezaměnitelný Vančurův jazyk povýšil prostý příběh na klenot české literatury. I když pro mnohé asi špatně čitelný - čím to asi je?
Bohužel mě knížka nebavila. Špatně se mi četla. Vančura zřejmě nebude můj šálek kávy.
Středověk, loupežníci, drancování, boje... ale taky láska, vášeň, nenávist. Balada napsaná překrásnou češtinou, která syrový příběh o to víc umocňuje.
Jenomže....
Přestože je jazyk krásný, je pro (mnohého) dnešního čtenáře nesmírně náročný. I při poslechu audioknihy jsem musela dávat dobrý pozor, případně se ve vypravování vracet. Je to velmi specifické dílo. Není třeba se toho bát, jen je dobré s tím počítat.
Jenom díky audioknihám mám teď možnost občas sáhnout po díle, které bych v knižní podobě odložila po pouhém prolistování. Ale poslech u mne snese mnohem více, nežli oči. Byl to ovšem marný pokus prodrat se mezi poetické duše. Markéta Lazarová je epickou knihou o lásce, u které je velmi nesnadné udržet plné soustředění. Archaický jazyk a složitá velmi komplikovaná souvětí. Občas jsem děj hltala plně soustředěná, ale mnohem častěji jsem se v něm bezradně ztrácela a přes občasná zpětná přetáčení marně pátrala po tom, o čem to vlastně pan Vančura vypráví. Četba baladických knih, nutně vyžaduje vlastní velkou představivost. Zcela jistě se nejedná o špatné dílo, to jsem poznala i já z toho mála co šlo pochopit, ale pro mne to zkrátka není. Nepovedla se ani audiokniha. Ani vydavatel tedy v tomto případě Tympánum nepochopilo, co baladický příběh vyžaduje. Strohé vyprávění paní Mileny Steinmasslové, rozhodně nenavodí tu správnou atmosféru, kterou tento příběh vyžaduje. Teplo z krbu, zimu za oknem a jiného narátora a možná si příběh zkusím dát někdy ještě jednou. Jo a sklenku dobrého vína.
Krásný, syrový příběh. Křehká nezkušená dívka a další mladí lidé v drsné době, která lásce moc nepřála.
Aneb když se vám nepovede květnatý jazyk a pozoruhodné vypravěčství napasovat na příběh, jenž by čtenáře upoutal k nadšenému čtení od hlavy první až po finální desátou. S lhostejností k postavám a vyústění děje se tak v postupně se prohlubující úmornosti marně pokusíte předchozí dvě přednosti ocenit. Smutnou tečku tomu dává fakt, že je v porovnání i to Rozmarné léto krapet lepší ...
Dílo má jistě literární hodnotu a zůstane pokladem české klasické literatury. Nicméně minimálně mně se četl tento text naprosto tragicky a dočtení knihy stálo velké úsilí. Rozmarné léto bylo též oříškem, ale tento román šel ještě o level obtížnosti výš.
Vančurovo Markétu je doslova radost číst, je to zàžitek nad zážitky, který pro své zabarvení jen tak nezapomenete ( pokud vůbec).
Markéta Lazarová pod taktovkou Vláčila je svým způsobem nezařaditelný film, ovšem to co dokázal Vančura na papíře dokázal režisér a kameraman s herci ve filmu. Atmosféra obou médií skutečná a živá a přenos zážitku je doslova porážející...
Balada z prostředí loupeživých rytířů. Nejzajímavějším na této knize je Vančurův jazyk, který tento příběh činí autentickým. Ovšem něco za něco. Místy je příběh hůře stravitelný. Z knihy přímo vane atmosféra drsného středověku a z některých obrazů až zalézá mráz za nehty. Na závěr pochválím překrásný obal, kterým se pyšní vydání z roku 2015.
Kedysi dávno som vo filmovom klube na ČT2 videl Vláčilov film, ktorý má zaujal svojou osobitou "temnotou" a mrazivom surovosťou. Po dlhých rokoch som sa odhodlal prečítať si aj literárnu predlohu k nemu a popravde, keby som nevidel film, miestami som vôbec netušil o čom autor píše. Škoda no také Obrazy z dejín... Sa mi kedysi páčili a pozdáva sa mi aj Vančurov spôsob narábania s jazykom, len tu skrátka obsah nestačil...
Tuto knihu jsem opravdu neměla ráda. Bohužel ani v průběhu let se stav nezměnil.
Štítky knihy
láska zfilmováno středověk 13. století česká literatura loupežníci balady český středověk klatba
Autorovy další knížky
| 2015 |  Rozmarné léto |
| 1980 | Markéta Lazarová |
| 1989 |  Kubula a Kuba Kubikula |
| 2006 | Konec starých časů |
| 2013 | Obrazy z dějin národa českého |
Nesporná schopnost Vladislava Vančury psát romány krásným poetickým českým jazykem se projevuje v každém jeho díle a dodává jeho tvorbě zasloužený punc umělecké kvality. Navzdory tomu, že píše prózu básnickou formou, dokáže středověk popsat tak syrově a bez příkras, že se čtenář s tuhnutím v kostech ocitá přímo uprostřed tohoto drsného baladického příběhu. Samozřejmě nelze nezmínit, jak bravurní film podle této předlohy natočil mistr František Vláčil, ze kterého intenzita středověku úplně dýchá - musela jsem si ho vzápětí po poslechu na Vltavě ve výtečném přednesu Lukáše Hlavici, pustit. Myslím, že kdyby se tito dva mistři setkali, měli by si hodně co říct. Čest jejich památce !