Maršál Žukov
Vladimir Vasiljevič Karpov
Mimořádná publikace Maršál Žukov, kterou napsal Vladimír Karpov, uceleně a poutavě popisuje životní osudy jednoho z nejvýznamnějších vojevůdců 20. století. Přibližuje celou jeho životní dráhu, od prostého vojína carské armády až po maršála sovětských vojsk. Téměř den po dni mapuje Žukovovo působení v čele Rudé armády za druhé světové války, zároveň však nabízí zajímavý pohled na prožité události z "druhé strany", pomocí deníků a záznamů německých velitelů. V knize naleznete první podrobný popis maršálova neuskutečněného plánu z května 1941 napadnout nacistické Německo preventivním úderem a množství archivních fotografií, z nichž některé jsou publikovány vůbec poprvé. Svou úplností toto dílo odráží vojenskou historii Ruska a Sovětského svazu první poloviny 20. století.... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 2012 , J. Otto - Ottovo nakladatelstvíOriginální název:
Maršal Žukov
více info...
Přidat komentář
Veľmi hodnotná a výborne spracovaná publikácia o najväčšom vojenskom stratégovi 2.svetovej vojny. Zložitý život mu nepriniesli len ťažké časy vojny ale komplikovaná spolupráca po vojne s intrigánom Chruščovom a Brežnevom. Videli v ňom skutočného hrdinu ľudu a pochopiteľne na to žiarlili a viedli voči nemu intrigy v snahe zničiť ho.Závideli mu to,že veľký vodca ľudu ZSSR, J.V.Stalin ho mal v obľube a bola to obojstranná obľuba.Svojím spôsobom sa im to aj podarilo ho zničiť. Žukov však nikdy nezmenil svoju tvár a aj napriek ľudským chybám sa jednalo o statočného, čestného a neohrozeného hrdinu vďaka ktorému v Európe zavládol v roku 1945 mier za čo mu musíme byť vďačný.
Štítky knihy
vojevůdci, vojenští velitelé Rudá armáda
Autorovy další knížky
2012 | Maršál Žukov |
1978 | Přiveďte ho živého |
1986 | Generál: Bitva o Kavkaz |
1985 | Generál: Boje o Krym |
1987 | Generál: Poslední bitvy |
Přestože je z knihy zřejmé, že autor je velkým fanouškem maršála Žukova, je schopen na něm nalézt i nedostatky, stejně tak i na Stalinovi a sovětském přístupu v době napadení v roce 1941. Rovněž se nebojí přiznat, že některá německá literatura po válce byla někdy objektivnější než popis ze strany sovětských autorů snažících se vylepšit obraz svůj či někoho jiného. Některá slabší místa plynoucí z autorova vnímání počínajícího soupeření mezi spojenci ke konci druhé světové války a po ní na celkové čtivosti a poutavosti knihy neubírají.