Maršal Žukov - Jeho spolubojovníci a súperi vo vojne i v mieri
Vladimir Vasiljevič Karpov
Kniha Vladimíra Karpova ucelene a pútavo opisuje životné osudy jedného z najvýznamnejších vojvodcov 20. storočia. Čitateľovi približuje celú jeho životnú dráhu od prostého vojaka cárskej armády až po maršala sovietskych vojsk. Takmer deň po dni mapuje Žukovovo pôsobenie na čele Červenej armády počas druhej svetovej vojny, zároveň však ponúka zaujímavý pohľad na prežité udalosti z „druhej strany“ pomocou denníkov a záznamov nemeckých veliteľov. V knihe nájdete aj prvý podrobný opis maršalovho neuskutočneného plánu z mája 1941 napadnúť nacistické Nemecko preventívnym úderom a množstvo jedinečných archívnych fotografií. Niektoré z nich sú publikované prvýkrát. Svojou úplnosťou toto dielo odráža vojenskú históriu Ruska a Sovietskeho zväzu prvej polovice 20. storočia.... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 2015 , J. Otto - Ottovo nakladatelstvíOriginální název:
Maršal Žukov
více info...
Přidat komentář
Veľmi hodnotná a výborne spracovaná publikácia o najväčšom vojenskom stratégovi 2.svetovej vojny. Zložitý život mu nepriniesli len ťažké časy vojny ale komplikovaná spolupráca po vojne s intrigánom Chruščovom a Brežnevom. Videli v ňom skutočného hrdinu ľudu a pochopiteľne na to žiarlili a viedli voči nemu intrigy v snahe zničiť ho.Závideli mu to,že veľký vodca ľudu ZSSR, J.V.Stalin ho mal v obľube a bola to obojstranná obľuba.Svojím spôsobom sa im to aj podarilo ho zničiť. Žukov však nikdy nezmenil svoju tvár a aj napriek ľudským chybám sa jednalo o statočného, čestného a neohrozeného hrdinu vďaka ktorému v Európe zavládol v roku 1945 mier za čo mu musíme byť vďačný.
Štítky knihy
vojevůdci, vojenští velitelé Rudá armáda
Autorovy další knížky
2012 | Maršál Žukov |
1978 | Přiveďte ho živého |
1986 | Generál: Bitva o Kavkaz |
1985 | Generál: Boje o Krym |
1987 | Generál: Poslední bitvy |
Přestože je z knihy zřejmé, že autor je velkým fanouškem maršála Žukova, je schopen na něm nalézt i nedostatky, stejně tak i na Stalinovi a sovětském přístupu v době napadení v roce 1941. Rovněž se nebojí přiznat, že některá německá literatura po válce byla někdy objektivnější než popis ze strany sovětských autorů snažících se vylepšit obraz svůj či někoho jiného. Některá slabší místa plynoucí z autorova vnímání počínajícího soupeření mezi spojenci ke konci druhé světové války a po ní na celkové čtivosti a poutavosti knihy neubírají.