Marťan
Andy Weir
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/391093/bmid_martan-6qg-391093.jpg
5
4366
4366
3. vydání. Je nejslavnějším mužem na Zemi. Má to však háček: není na Zemi… Mark Watney se jako jeden z prvních lidí prošel po Marsu. Zdá se však, že bude také prvním člověkem, který tam zemře. Ztratil se v prašné bouři a zbytek jeho posádky odletěl v domnění, že je mrtvý. Mark nemá jak odeslat zprávu, že přežil. A i kdyby se s lidmi na Zemi spojit dokázal, zásoby mu dojdou mnohem dřív, než by stačila dorazit pomoc. Mark se však nevzdává. Vyzbrojen svým důvtipem, technickými dovednostmi a nevyčerpatelným smyslem pro humor se pouští do tvrdošíjného boje o přežití. Jenže Mars mu přichystá nejedno překvapení… Strhující, podmanivý a přesvědčivý příběh o lidské nezdolnosti a vynalézavosti tváří v tvář beznadějné situaci obletěl celý čtenářský svět a stal se doslova hitem, robinzonádou 21. století.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2018 , KalibrOriginální název:
The Martian, 2014
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) Od Andyho Weira jsem četla jako první knihu Artemis. Ta se mi líbila, nebylo to nic extra, ale byla to jedna z mých prvních sci-fi. Líbil se mi příběh i autorův styl psaní. Když jsem se dívala na recenze k Artemis, tak ji pochopitelně hodně lidí srovnávalo s Marťanem. Dali ji celkem nízké hodnocení. Takže právě o to víc jsem se těšila, až si přečtu Marťana a jsem za to ráda. Příběh je napínavý, i když místy jsem se zasekávala na popisu odborných částí, ale i přesto se mi příběh líbil. Byl velmi zajímavý a poučný. Od začátku příběhu jsem si vůbec neuměla představit, co se bude odehrávat na dalších 342 stranách, protože jsem vážně nevěděla, co bude Mark v té situaci, ve které se ocitl, dělat. To, co se na těch následujících stranách odehrávalo, by mě fakt nenapadlo. Mark je chytrý a má hodně dobré nápady. Od začátku mu nechybí jeho smysl pro humor (který jsem si hodně oblíbila), i přesto, co musí prožívat. Skoro vždycky, když nastala nějaká krizová situace, jsem si myslela, že už se s tím nedá nic dělat, ale Mark tu situaci vždycky dokázal zachránit a pořád mu nescházela dobrá nálada. Patří mu můj obdiv. Tím, že velkou část knihy jsem "strávila" pouze s Markem, tak se samozřejmě stal mou oblíbenou postavou. Ještě k tomu to vyprávěl on, což mi dodávalo pocit, jako kdybych to prožívala všechno s ním a taky jako kdybych o tom jeho deníku věděla jenom já, i když to už četlo tolik lidí. Taky se mi líbilo, když si vybral písničku ,,Stayin' Alive" od Bee Gees. Bylo to vzhledem k okolnostem tématické a vtipné a tu písničku mám ráda. Bylo několik situací, kdy jsem si fakt myslela, že už nemá šanci na záchranu. Třeba situace s vodíkem, nebo když praskl Hab, anebo když přišla prašná bouře. Bylo celkem absurdní, když se konalo poslední rozloučení s Markem, přestože on pořád žil a nikdo to nevěděl. To ve mně vyvolávalo takový pocit bezmoci. Ani mě nenapadlo, že by se to někdo dozvědět mohl. Naštěstí si toho všimla Mindy – to byl skvělý moment téhle knihy. Byla jsem ráda za pasáže, které se odehrávaly i na Zemi, to tomu všemu dodávalo i na reálnosti. Když zjistili, že Mark žije, tak vůbec netušili, jak dobře to měl vymyšlené, dokud se nespojili. Zaujaly mě také popisy toho, jak nad vším Mark přemýšlel. Pracovníci NASA mi napoprvé přišli takoví legrační, ale s postupem času už jsem si na to začala zvykat a bavilo mě sledovat jejich postupy v krizových situacích atd. Celkem mi ale vadilo, že v této knize vlastně nebyly téměř žádné mezilidské vztahy, ale jinak to ani nešlo, když byl Mark na Marsu úplně sám... Celou dobu jsem si myslela, že když Marka vysvobodí, tak bude velmi slavný. To se taky stalo, dokonce už předtím. Sice už nemůžu vědět, jak to bylo, když se vrátili na Zemi, ale už když jeho záchranu sledovaly miliony lidí, tak to bylo jasné. Nápad s Pathfinderem byl úžasný. Byla jsem ráda za to, že se s nimi Mark konečně mohl spojit. Pak se ale kvůli zkratu spojení přerušilo, ale i bez toho to zvládli a aspoň Mark věděl o tom, že se ví, že žije. Myslela jsem, že nebudu mít šanci v knize poznat posádku. To by mi bylo celkem líto, protože z Markova vyprávění vyznělo, že jsou fajn. Ale nakonec tam možnost poznat je byla a jsem za to ráda. Mezi moje oblíbené postavy z posádky patří asi Martinez a Lewisová. Mrzelo mě, když nevyšel projekt Iris, hodně jsem v to doufala. Když se tam objevil Rich Purnell, myslela jsem, že je to pěkný blbec, kterého Mark vůbec nezajímá. Ale opak byl pravdou. Vlastně ho svým nápadem zachránil a byla škoda, že se tam jeho jméno neobjevilo vícekrát, protože díky jeho nápadu se Mark dostal z Marsu pryč. Když se teda díky jeho nápadu začal řešit Tchaj-jang Šen, byla jsem strašně nervózní, aby to vyšlo. Bála jsem se, aby všechno nezkomplikovala prašná bouře, ale s tou si Mark poradil úžasně a bez problémů. Všechno nakonec dobře dopadlo i přes různé komplikace, ale posádka to dokázala a byl z toho šťastný a dojemný konec. Byl to opravdu dobře postavený příběh s kvalitně vymyšlenými postavami a propracovanými popisy všeho, co se dělo. Zase úplná pecka to pro mě nebyla a možná je i chyba v tom, že jsem měla nějaká očekávání... Kdybych to měla srovnat s Artemis, tak Marťan byl rozhodně lepší. Už se těším, až se podívám i na film.
Na začátek musím poznamenat, že sci-fi nečtu, nekoukám se na něj a celkově se mu možná i trochu vyhýbám. Ale Marťan je něco jiného. Mark je skvělá postava, kromě fakt nadupaného mozku, dokáže celou situaci zvládat s nadhledem a notnou dávkou sarkasmu a jeho komentáře celou knihu skvěle odlehčí. Pravda, většině odborných pasáží jsem rozuměla jen zčásti, ale vůbec mi to nevadilo. Celou dobu doufáte, že to Mark dokáže a zároveň Vás způsob jeho vyprávění bude bavit. Takže, pokud jste, tak jako já, scifi nepolíbení, ale přeci jen Vás to láká, myslím, že Marťan je pro začátek skvělá volba.
Báječný, zajímavý, vtipný - to jsou přídavná jména, která mě v souvislosti s touto knihou automaticky napadnou. Ovšem, dobře vyjadřující se jedinec by měl být schopen vyjádřit se bez nadužívání přídavných jmen. Zkusím to tedy jinak.
Hlavní hrdina je "Robinsonem" na Marsu. Mark, astronaut, zůstal sám na cizí planetě (naštěstí se základním vybavením), jeho důvtip, ironie, humor a nadhled mu pomáhají přežít v absurdní situaci na absurdním místě. Přeživá pomocí znalosti hospodaření a chemie, často zkouší šílené pokusy ve stylu akčních hrdinů devadesátých let, přesto je vše přesně popsáno, technicky skutečně možné a uvěřitelné.
Kniha mě velice bavila, miluji ironický a černý humor a autor je v něm skvělý. Mark je pak zajímavým, pozitivním hrdinou, které ho bych chtěla znát.
Knížka je napsaná skvěle, o tom žádná, je vidět, že si s ní dal Andy Weir fakt práci, ale dokud vám nejde chemie a fyzika (nebo se v těchto oborech aspoň trochu neorientujete), bude vás kniha nudit, protože ty jednotlivé procesy, které autor zdlouhavě popisuje prakticky na každé stránce, vám zkrátka nebudou nic říkat.
Líbila se mi izolující atmosféra, nápad a dokonce i hlavní postava byla taky fajn (trochu mě překvapovalo, jak moc byla v takové situaci klidná...), jen zkrátka není pro někoho, kdo ovládá JEN humanitní obory. :)
Možná jediný případ v knižním světě, kdy preferuju film na úkor knihy.
"(Lidé) se shromáždili po celé Zemi. Na Trafalgarském náměstí, na náměstí Nebeského klidu i na Times Square, všude sledovali gigantické obrazovky.
V kancelářích se shlukli kolem počítačových monitorů. V barech beze slova hleděli na televizi v rohu. Doma seděli bez dechu na gaučích a nedokázali odtrhnout oči od příběhu, který se před nimi odvíjel."
Originální scéna. Myslím, že jsem ji ještě nikdy neviděl.
Námět je super, ale to zpracování místama velký špatný. Dialogy jsem po nějaký době radši úplně přeskakoval, hroznej patos.
Autor je hlavně nerd a až potom spisovatel. Když knížku psal, tak měl v hlavě jen to, jak bude vypadat/znít ve filmu, a při psaní dialogů dal dohromady to nejhorší z Apolla, Armagedonu a Pearl Harboru.
První kniha , o které říkám, že si mediální propagaci zaslouží. Opravdu se mi líbila. Námět je velmi chytlavý - trosečník na Marsu, trošku outsider, který by se o sebe neměl být schopný postarat, a přece to dokáže. Líbí se mi i forma, jakou je kniha psaná.
(audiokniha)
Tak tahle sci-fi za mě rozhodně ano. A to i přesto, že jsem téměř vůbec nepochopila (a ani jsem se moc nesnažila pochopit) veškeré technické a chemické detaily. Ale Mark mě prostě bavil, jeho důvtip a vynalézavost, optimizmus i ironický humor - vše podstatné, aby přežil...
Začátek děje takový nemastný,neslaný,rozvláčný o kterém jsem přemýšlel,že přestanu číst.Nedalo mi to a četl dál a udělal dobře moc se mi kniha líbila.
Nemusim tyhle vesmirny pribehy, ale ..... boze ja se fakt bavil.
Vtipny, se spadem, fajn.
Ehmmm, jenom, teda, ta plachta ... ja ti nevim :)
90% - po několika letech a několika shlédnutích filmu jsem se vrátila k této knize a shledala, že je stejně čtivá jako napoprvé. Jedna z mých nejoblíbenějších, spojující science fiction v podstatě s fiktivní dokureality z blízké budoucnosti, kdy lidé konečně přistanou na Marsu. Hlavní hrdina Mark Watney je asi nejpozitivněji naladěná a zdaleka nejkonstruktivnější literární postava, co znám, neboť tam, kde by jiný do týdne zcvokl, on vybuduje z ničeho bramborářskou farmu, dojede si tisíc kilometrů pro vysílačku, sestrojí si obytný přívěs a v něm přejede půl Marsu za svojí záchranou a to vše povětšinou bez jediného kontaktu se zbytkem lidstva. Autor navíc vychází z již nyní známých technologií, žádné transportéry a nadsvětelné pohony, a o to je příběh uvěřitelnější. Miluju, jak si Watney dokáže se vším poradit a neztrácí smysl pro humor, jedna z mých nejoblíbenějších pasáží je jeho řešení cesty kolem prašné bouře, byť se do filmu nedostalo... Snad proto bych jako jedinou výtku uvedla absenci jakýchkoli informací o Markově předchozím životě, co přesně z něj udělalo tak schopného a pozitivního člověka. Opravdu bych ho totiž chtěla lépe znát.
Prvních 60 stran jsem se přemlouvala ke čtení díky technickým podrobnostem a pak najednou jsem se nemohla odtrhnout! "Marťan" má vtip, nápady, napětí ... hlavní hrdina se možná jevil až trochu moc pozitivní, ale i to k němu patří ... paráda.
Pěkná a zábavná sci-fi, kdy se i v beznadějné situaci člověk nevzdává. Román je z části psán formou deníku, děj má spád a napětí .
Marťan mě chytil tématem i svým humorem. Jasně, jsou v něm repetitivní pasáže, vítězství ducha, kreativity a nezdolnosti může působit až příliš růžově, ale stejně to byla skvělá jízda. Ehm,... let.
Oblíbená kniha mé dcerky, která ji tatínkovi vzala a četla poprvé v osmi letech a od té doby ještě několikrát, proto jsem již dávno seznámena s receptem na nicotný čaj a mé ranní pokusy o buzení jsou komentovány slovy "Zlá žena bere polštář." :o) Když mě teď nemoc na celý den uvrtala do postele, sáhla jsem na jejich doporučení právě po Marťanovi. Ačkoli v něm chybí prakticky všechno, co jinak v četbě hledám, je to výborná, chytrá zábava a strávila jsem s ní příjemný den. Podobným způsobem se mi kdysi líbili třeba Falzifikátoři, ale Marťan jde v osekávání od všeho nepodstatného ještě dál.
Jen je teda trochu otravné, když chcete rodině předčítat nějakou extra vtipnou část, a oni to znají zpaměti a dokončují za vás...
Určitě nejdříve přečíst knihu a pak vidět film!
Ta knížka je neuvěřitelná, já po dočtení opravdu uvěřil, že na ten Mars letěli ;-). Ne, vážně, je to tak realisticky, čtivě a uvěřitelně napsané, že skoro mizí hranice mezi tím, co je realita a co fikce.
Nemám slov, naprosto vynikající kniha, skvělá zápletka a sympatický hlavní hrdina je brutálně skvělou kombinací!!!!
Nejsem čtenářkou ani milovnící sci-fi, ale neodolala jsem a knihu Marťan jsem si přečetla. Jednak mi ji doporučil syn a jednak jsem viděla film, který mě zaujal. Naštěstí je to již přeci jenom nějaký ten rok, co jsem film viděla, takže jsem mohla v klidu číst a netušila jsem, co se odehraje na další stránce.
Co se mi na knize líbilo? Vzhledem k tomu, že učím Fyziku, byla jsem nadšena některými technickými detaily a popisy, jak se vyrovnat s prostředím a podmínkami na Marsu. Na druhou stranu se velmi povrchně orientuji v chemických sloučeninách, a tady mi připadalo, že popisy některých chemických reakcí a prvků byly až moc odborné a podrobné. Já jsem se v nich neorientovala a domnívám se, že podobný pocit měla asi většina čtenářů. Tato skutečnost však neubrala knize na kvalitě. Pro všechny, kteří v noci obrací své oči k nebi a hledají různé vesmírné objekty (včetně sledování vesmírné stanice ISS), je tato kniha určitě zajímavou sondou do zákulisí vesmírných projektů.
Co mě také uchvátilo? Síla a touha člověka přežít v jakýchkoli podmínkách. Ano, občas to byla "taková pěkná pohádka", ale já si myslím, že každý má v sobě ohromnou sílu, která se projeví až ve chvíli, kdy musí bojovat o život. Sílu přežít, vyřešit zdánlivě neřešitelné situace.
A já mám již v hlavě, jak tento film a knihu zařadit do výuky Fyziky. O tolika věcech se dá se studenty diskutovat. Velmi zdařilá inspirace.
Vzpominam si jak mi jednou muj kamarad (milovnik sci-fi) nadsene licil "pestovani brambor". No a pouze me od cteni knihy odradil. Jednak sci-fi nectu a za druhe na rozdil od kamarada, ktery vystudoval (mimo jine) mat-fyz, jsem ve fyzice a chemii vzdycky plavala. Priznavam se bez muceni, skoncila jsem u H2O:)
Potom jsem v autobuse shledla film a rekla si, ze to mozna nebude tak hrozne.
No a zvladla jsem to. A dobre jsem se u knizky pobavila. Opet se priznam bez muceni, ze jsem veskere technicke postupy a popisy chemickych reakci sice poctive precetla, ale ani se nesnazila pochopit nebo zamyslet nad tim jestli by to opravdu slo - verila jsem ze Mark vi co dela:) Nastesti tyto casti (ac caste) nejsou tak dlouhe a jsou odlehceny Markovymi hlaskami ... a vubec, cely pribeh ma dobry spad a vsechno rychle odsypa. A kdyz uz je toho "one man show" prilis (ano taky uz jsem obcas potrebovala pauzu od "je tu problem" - "genialne ho vyresime" a "jedeme dal") - preneseme se v dalsi kapitole na zemi, kde sledujeme jak se vsichni nejprve dozvidaji, ze Mark zije a potom vymysli plany na jeho zachranu. Povede se nebo ne? Vsechno visi na vlasku a zahynout pri zachrane mohou i jeho kolegove.
Nekdo tu psal, ze kniha postrada hloubku, ze chybi nejake "hlubsi myslenky" cloveka prakticky odsouzeneho k smrti....vazeni...to uz by potom nebyla kniha tim cim je... a cely koncept by sel do kopru. Nedovedu si predstavit jak uprostred kratkych a humorne pojatych kapitol najednou Mark zacne rozjimat o smyslu zivota ... opravdu ne.
Film byl az trochu moc rychly, clovek se nestacil rozkoukat co se deje, v knize na to bylo vic casu, ale i tak to proste byla Martanska piratska road movie. (Markova uvaha o mezinarodnich vodach, vesmirnych telesech a z toho plynouciho faktu, ze je vlastne piratem me dostala:)
Nejdříve jsem viděla film, teprve teď jsem si přečetla knihu. Poutavě napsáno, mohlo by se to stát. Líbila se mi.
Štítky knihy
deníky humor boj o přežití zfilmováno trosečníci Mars (planeta) hard sci-fi optimismus kosmonauti, astronauti NASAAutorovy další knížky
| 2015 |  Marťan |
| 2021 | Spasitel |
| 2018 |  Artemis |
| 2020 | Mezi světy |
Čteno pro Artemis (to je podle mě jedno, pokud se správně respektuje odlišnost). Film záměrně odložen s velkou námahou a sebezapřením, protože mě hned při nahlédnutí chytal, až po přečtení knihy (to bylo podle mě správné rozhodnutí). Jsem příznivce kosmonautiky jako že dost. Kniha čtena v angličtině. Nejsem v ní jistý zdaleka na sto procent, ale ztrácel jsem se jen v několika málo těch humanitních a lidských odstavcích.
Takže, téměř dokonalé. Dosti věrohodný celý program výprav (některá řešení odvážná, ale vcelku realistická a technicky asi dosažitelná, až na ekonomickou a politickou podporu pro tak ambiciózní program). Technické detaily řešení vymazlené. Od toho se pro mě nedalo odtrhnout (kolegy humanisty v tomto s pochopením lituji, já na druhou stranu zcela jistě nedám Austenovou, jistě mohu být pro mnohé k politování já).
Postava? Mark trochu svérázný způsobem vyjadřování. Kriticky smýšlející znalec kosmonautiky by mohl namítat, že takový člověk by do programu přes PR kritéria neprošel. Možná. Jenže... v historii kosmických letů je Charles "Pete" Conrad velící Apollu 12 ("What the hell is SCE?"). A Mark si pouštěl hubu na špacír zřejmě až v situaci extrémní, kdy už nemusel brát ohledy na žádné nadřízené (se kterými šlo realisticky předpokládat, že se už nesetká) ani kodexy.
Technické chyby? Přišla mi divná zranitelnost startovacího modulu vůči bouři. Navržen, aby na povrchu čekal na start několik let a jedna prudká bouře ho měla převrátit? V porovnání s těmi tunami materiálu, co se o nich při probírání Markova startu mluvilo? Zatímco lehký hub v pohodě měl mít odolnost větší? Ale to by nebyla zápletka, kdyby nebyli nuceni rychle uletět. A jak to udělat, aby zdrojem ohrožení nebyla samotná základna? Tu bylo potřeba nechat pro Marka. No tak budiž.
Nevyzkoušený setkávací manévr zásobovací lodi startující na nevyzkoušené nosné raketě s nutností přímého navedení na setkání (nešla nejprve na parkovací dráhu, nebyla k dispozici raketa, co by to dokázala), při průletové rychlosti Herma? Zatim jediný, kdo dává přímé setkání bez přechodové dráhy, a to jen na orbitě a jen v posledních letech, jsou rusové, po doslova (více) desítkách ověřených letů v té konfiguraci. A i to se ne vždy povede.
Akční risk za letu a při EVA (kosmonaut mimo loď). Nevim nevim. Čas akčních kovbojů nastupujících do raket vybuchujících při předchozích startech (Gagarin, další), famózně vědomě riskující Apollo 8 ... ten čas je už pryč. Po roce 1990 nedochází k průserům kvůli akčním hrdinům, technice na hraně a vědomému technickému riskování. K průserům dochází kvůli manažerským chybám, jak na ruské, tak na americké straně. Mám na mysli, že jako u Titaniku - ukrajování salámu při vnímání rizika, ne vydání se na odvážnou výpravu přes moře v bárce, co se sotva drží na hladině. Takže nemyslím, že by se kdokoliv opravdu rozhodl pro Purnellův manévr (ačkoliv z hlediska drah krásný, už pro nutnost provést ho extrémně přesně, aby se Hermes dostal zase na dráhu volného návratu po obletu Marsu). Nemyslím, že by kdokoliv poletoval úmyslně bez zajištění volným prostorem v té divoké neplánované situaci. Nemyslím, že by kdokoliv odpaloval výbušninou svou loď. Mark promine. Ani v extrémní situaci. Oni vědí, že to je riziko, co dělají, akceptují ho, a nedělají kvůli němu zběsilé akce s dalším ohrožením. Například, nikdo nelezl ve třiceti sekundách do svého skafandru a nevyskakoval z ISS sprintem zachraňovat, když se Luca Parmitano málem utopil. Nu, kdo ví, pokud by se realizovaly lety k Marsu, nějakou odvahu by to chtělo do baťohu a stylu plánování přibrat. Možná. A zachraňování opuštěného vojáka za cenu ohrožení většího počtu jiných je v americké tradici (Zachraňte vojína Ryana). A iniciativa ne tak úplně schválená nadřízenými je v americké tradici, i armádní, od "počátku" (US).
To všechno tam je, proto je to taky dobré. Nejen ta technika, nejen Mark jako postava.
Film? Notoricky známá chybová klišé. Přilby osvětlené dovnitř, aby divák viděl obličej kosmonauta (jistě by se kosmonautovi dobře koukalo ven). Vzrušené dialogy zvýšeným hlasem jak u kosmonautů, i v řídícím středisku. Jistě. To je zcela mimo realitu. Ale film nehodnotím sám o sobě, dám ho přesto znova, stejně jako Apollo 13. Něco v něm chybí, ta knížka fakt stojí zato.
Od této knížky má člověk zvláštní pohled na brambory a zvláštní myšlenky na záchodě o relativních hodnotách různých lidských výtvorů.