Spasitel přehled

dnes

Pojmenování žánru sci-fi sestává ze dvou částí a knihy do něj spadající můžou být dvojího druhu – buď můžou klást důraz na ono -fi a první složka může být zastoupena jen okrajově (takových je zřejmě většina), nebo můžou klást hlavní, nebo aspoň silný důraz na ono sci-. Jestliže v dnešní době narůstá nedůvěra k vědě (nemáte-li ve svém okolí přímo zastánce plochosti Země, možná v něm máte odpůrce principu očkování), je darem z nebe každá kniha, která ukazuje, že problémy se řeší vědou, nikoli babskými radami, „selským“ rozumem nebo „moudrostí“ starých Toltéků, a zvlášť pokud jde o knihu s tak napínavým dějem, jako tato, že ji ve velkém čtou i lidé, u kterých pojem sci-fi jinak vyvolává husí kůži. Už z tohoto důvodu tato kniha zaslouží pět hvězdiček. (Mrzí mě, že řada čtenářek si tady stěžuje na příliš fyziky, chemie atd., místo aby jásaly, že měly možnost zábavnou formou se něčemu novému přiučit. V několika komentářích také zaznělo, že kniha byla předložena dětem, což velmi chválím.)
Přiznávám, že mám pochybnosti, zda kniha vstoupí do literárních dějin nebo jestli to bude jen dočasná zábava na pár desetiletí, poněvadž si nejsem jistý, zda kromě dobré zábavy je v ní i nějaká větší myšlenka, ale na druhé straně třeba takové verneovky jsou oblíbené už století a půl, i když v nich rovněž jde čistě o dobrodružství (mimochodem, Tajuplný ostrov je taky plný vědeckých a technických faktů).
Místo vypisování svých subjektivních pocitů z četby, které by nikomu k ničemu nebyly (různí lidé mají různé představy, co je zábavné, pěkné, nudné), se raději vyjádřím k některým výtkám, které se tu v komentářích objevily. Asi nejzávažnější je, že příběh je po vědecké a technické stránce stěží uvěřitelný, respektive sotva možný. Přiznávám, že jsem se rovněž při čtení občas zarazil – mám třeba pochybnosti, zda je možné (natož v blízké budoucnosti), bez ohledu na objev nevídaného superpaliva dopravit ke dvanáct světelných let vzdálené hvězdě vesmírnou loď s živou posádkou za pouhých třináct roků, a rovněž mám hluboké pochyby, zda si nějaký život v podstatě pozemského typu vůbec může vyvinout schopnost bezezbytkové přeměny hmoty na energii a naopak (pozemský život „jede“ na energii chemických vazeb) – jenže toto je obecně problém žánru sci-fi jako takového: spisovatelé si zkrátka musejí vymyslet nějakou novou techniku a nové vědecké znalosti a pak musejí předstírat, že zcela samozřejmě platí a fungují, aniž by pochopitelně fungování toho vymyšleného dokázali doopravy vysvětlit – to je přece logické, kdyby dokázali, už dávno by byli nositeli nobelových cen. A že hrdinu potkalo až příliš šťatných náhod? Inu daň čtivosti, ostatně na zmíněném Verneově ostrově se také sešlo vědecky až nemožné živé i neživé přírodní bohatství akorát tak vhod trosečníkům – a stěžuje si na to někdo? Pak prý je naivní, co se dělo na Zemi. Skutečně to tak vypadá, já si ale myslím, že sebefanatičtější diktátor, pokud mu půjde o „kejhák“, rád (aspoň na čas) ustoupí těm, kteří mu ten kejhák zachrání. Další výtka byla, že hlavní hrdina byl až moc všeuměl. No snad, já jsem nejvíc skeptický k představě, že by se nějaký člověk dokázal během několika týdnů (případně vůbec) naučit mimozemský tónový jazyk, ale na druhou stranu si uvědomme, že šlo o špičkového vědce (ví, že 2ℇ^2ⅈπ=2), který navíc skoro každý den ve škole své znalosti procvičoval, takže ona ta jeho všeznalost nakonec tak nereálná není. No a pak tu máme mimozemšťana, který sice navenek nevypadá humanoidně, jak je ve sci-fi literatuře fádním zvykem, ale jinak myslí a cítí dost podobně jako člověk, což prý je nerealistické. A že jsem tak smělý, oni ti kritici někdy mluvili s opravdovým mimozemšťanem, takže s jistotou vědí, že mimozemšťani přece myslí úplně jinak než lidé? K logickým rozporům v ději lze pak říct jen to, že to je záležitost, která existuje od doby, co je literatura literaturou (už staří Řekové říkávali, že i Homér si občas zdřímne), ale je i možné, že v této knize údajné rozpory můžou být spíš nepochopením (jak se v jednom případě stalo i mně).

P.S. Jedné čtenářce se líbílo, že hrdina neměl nikde v knize sex. Já bych naopak uvítal, kdyby ve většinové, neerotické literatuře byl sex na každé druhé stránce, aby si lidé konečně uvědomili, že sex je normální součást lidské přirozenosti a ne něco, o čem se na veřejnosti musí předstírat, že to neexistuje.

17.05.2024

Úžasné čtení! Moc nečtu scifi, ale tato kniha se četla sama. Doporučuji.